409

Zderazský. Z. klášter, brána. Vz Sdl.
Hrad. I. 179., 181., Tk. II. 553., III. 664.,
IV. 746., VI. 27. Z-ští kněži. Tk. VI. 161.
Z Petr. Tk. V. 111.

Zděřec, řce, m., ves. Arch. III. 505.

Zděrek, rku, m. = hadr. Naklaď vetkých
klakolóv a vetkých zděrkóv. Jer. 38. 12.
BO.

Zdeřikovati = zděrovati. U Vyzovic.
Mtl.

Zděrka, vz Zděř.

Zděřka, vz Zděř.

Zděrnice, e, f., ves. Arch. I. 535.

Zděrovatěti, ěl, ění, lépe: zděravěti. Jg.

Zděrovati = utéci, davonlaufen. Na Mor.
na Zlínsku, u Příbora a j. Brt., Mtl. Cf.
Zděrygati.

Zděrstvo, a, n. = vydírám, die Schin-
derei, Prellerei. Na Ostrav. Tč. Na spôsob
týchto spolkov utvorily sa neskoršie aj také,
ktorých cieľ bolo zderstvo a podkopávanie
blahobytu. Na Slov, Phld. III. 3. 232. Kúpil
ho bohatý, ale pre z. prekliaty. Zátur.

Zderu, vz Zedrati.

Zděrygati = utíkati, davonrennen. Vz
Zděrovati. Na Mor. Vck.

Zdesateronásobniti, zdesetnásobniti, ver-
zehnfachen. — co. Us., Koll. Z. daň Rk. —
se kde. Ač počet slov v písemných znacích
téměř se zdesateronásobnil. Lpř. Děj. I. 16.

Zdesátkovatí, decimiren. — koho jak.
Podlé řady je z-val. Šd.

Zdese, zastr. = zde. Ale protiv tejto
dievce nenie ijednoho pěvce ani hovořiče
zdese. Kat. 2168.

Zděsilý = zděšený, erschrocken. Ros.

Zděsiti, zděs, se (íc), il, šen, ení; zdě-
šovati = zastrašiti, uleknouti, erschrecken,
aufschrecken; se, entsetzen, sich entsetzen.

— koho. Protož není div, že ty strážné
zděsil. BR. II. 132. b. — koho jak: na
smrť. V., Ros. — koho čím: křikem. Us.

— Záv. — Kom. — se čeho. V., Koc. Z.
se svého skutku. Háj. Kdož mu dosud
věrni byli zůstali, zděsili se prý této zprávy
jako rány morové. Ddk. II. 381. Čehož jsem
já se zděsil a všichni přítomní. Kom. Lab.
102. — se nad čím. Km.

Zděsivý, schrecksam. Šm.

Zdeslav, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 128.,
Tk. I. 180., Arch. IV. 324. — Z., ě a i, f.,
Deslawen, ves u Jechnic; Zdeslaw, ves u Kla-
tov.

Zdeslava, y, f., osob. jm. Pal. Rdh. I.
128.

Zdeslavice, dle Budějovice, Zdeslawitz,
vsi u Uhl. Janovic, u Zbraslavic, u Ledče.
Cf. Blk. Kfsk. 514.

Zděsník, u, m., rostl., mor. Dch. Vz
násl.

Zděsníkový odvar, z děsníku. Mor. Dch.

Zdesoudně se ohlásil, šp. m.: u zdejšího
soudu, úřadu. Bs., Brs. 2. vyd. 272.

Zděšeně, entsetzt. Z. zvolati, k někomu
pohlédnouti a p. Hrts.

Zděšenec, nce, m. = třezalka, hyperium.
Vz Třezalka.

Zděšení, n., die Bestürzung, der Schrecken,
das Entsetzen. Prudké leknutí jest z. Sb. uč.
Z. někde způsobiti. Us. Dch.

Zděšenosť, i, f. = zděšení. Osv. I. 188.
Z. a strach bývají při každém ohni. Sb.
vel. I. 69.

Zděšený; -šen, a, o, bestürzt, erschrocken,
entsetzt. Z. srdce. Srdce zděšeného (bázlivý).
V. Všecek zděšený tam přiběhl. — kde:
na mysli zděšenu býti. V. — čím: hrůzou,
radostí. Kom.

Zdešov, a, m, Zdeschow, ves u Počátek.
PL., Arch. III. 473.

Zdešititi se, il, ění = dáti se do deště,
zu regnen anfangen. — kdy. Možná, že sa
večer zdeští. Na mor. Val. Vck.

Zdeť, vz Zde.

Zděti, vz Zdíti, Vzdíti.

Zdětilý = kdo má děti, wer Kinder hat.
Scip.

Zdětín, a, m., Zdietin, ves u Plumlova
na Mor. a u Starých Benátek. Tč., Arch.
I. 544., Vck., PL. Cf. Tk. III. 112.

Zdětinělosť, i, f., das Kindischwerden.
Ja.

Zdětinělý, kindisch geworden. Z. kmet,
Sych., člověk. Dač II. 21., Dch., Mus. 1880.
244.

Zdětinění, n., das Kindischwerden.

Zdětiněný; -ěn, a, o = zdětinělý. Bern.

Zdětiněti, ěl, ění, kindisch werden. V.,
Ros. Velmi staří zdětiněji. Kom.

Zdětinilý = zdětinělý. Z. rodičové. Reš.

Zdětiti se, il, ění, Kinder bekommen. —
se s kým (děti s ním dostati). Schön.

Zdětky = zde. Na Mor. MM.

Zděvčiti se, il, en, ení, ein Mädchen narr
werden, sich in ein Mädchen närrisch ver-
lieben. Us. Šd.

Zdezemský, hierländig, domácí. Dch. Cf.
Zdesoudně.

Zdí se, vz Zdíti.

Zdialiť sa = vzdáliti se. Na Slov. Lebo
nikdy sa nezdialil, nezdiali Slovák pobožný
od svojeho Boha. Sldk. Mart. 20.

Zdibor, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.
128.

Zdibsko, a, n.. ves u Zdib. PL.

Zdiby, dle Dolany, ves v Karlínsku. Vz
S. N., Tk. II. 423., III. 95., Blk. Kfsk. 22.

Zdice, dle Budějovice, Zditz, ves u Hořo-
vic. Cf. Tk. I. 630., IV. 746., V. 264., S. N.
— Zdický.

Zdicí (ne: zdící), Bau-, Mauer-. Z. kámen,
V., cihla. 1694.

Zdierati = sdírati, sedřiti, abschinden,
herabziehen. Slov. — co komu. Deviatu
kožu nám zdierajú, článok za článkom režú
telo naše a my? Mlčíme. Btt. spv. IV. 172.

Zdierec, rce, m. = dříč, der Schinder.
Na Slov. Zbr. Hry. 58. Nič nedať tím zdier-
com. Syt. Táb. 137.

Zdiernik, a, m. = zdierce. Na Slov. Ke-
bych len vedela, kde býva dajeden z tých
zdiernikov. Zbr. Hry. 58.

Zdierstvo, a, n. = zdírání, das Schin-
den, die Schinderei. Na Slov. Násilí a z.
Zbr. Hry 228

Zdieše sě, zastr. = zdálo se. Kat. 192.
Vz Zdíti, 3.

Zdieti, vz Zdíti (učiniti). Kat.

Zdich, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I 128.
Dle Gl. 385. = Zdislav.