412

k tomu v ctnosti léku. Sb. uč., Hkš. — co
jak. Dva kročky zdloužím v jeden mužský
krok. Shakesp. Tč.

Zdlovitý. Z. rostl., myriceae: voskovník,
zdla, postopčák, obkotec, kupinovec. Vz
Rstp.,141., S. N., Zdla.

Zdlska, y, f. = zdlouška, zdélka. Na Slov.
Šd.

Zdlúha = zdlouha. Slov.

Zdlužení, n., vz Zdlužiti.

Zdlužený, vz Zdlužiti.

Zdlužilý = zdlužený, geborgt, entlehnt.

Zdlužiti se, il, ení, zdlužovati = dluh
učiniti, borgen, ausborgen, Schulden machen.
V., Br., J. tr. Zavadil-liby prve co otec na
tom dielu, než-li by syna oddělil, zdluže
se. Arch. V. 37. — se jak. Žeby sě kto
zdlužil viece nežby svého statku měl. VI.
zř. 205., Arch. V. 118. — več. Aby mně
to dala popsáno, več by se z-la. Arch. I.
153. Ve veliké summy peněz se z. V. —
se (kde) nač. Z. se na řemeslo. Rad. zv.
Na kupectví se u lidí zdlužil. Bart. — kdy
(proč). Dluhóv mužových platiti nemá, než
kteréž se z-la v svém vdovství, ty plať.
Arch. II. 505. Všech dluhuov, v něž jesti
pro nás a pro obecné dobré zašel a sie
zdlužil nebo sie v časiech budúcich zadluží;
Dluhy, v kteréž jest sie pro obecné dobré
zdlužil osobám rozličným. Arch I. 209. —
se od koho. Rk.

Zdlúžiti = zdloužiti.

Zdlúžky, in der Länge, adv. Na Slov.
Bern.

Zdlužovati, vz Zdlužiti.

Zdlž, e, f. = délka, die Länge. Slov. Z.
odmerála (odměřila) kročajama. Phld. IV.
4. — Hdž. Čít. XII.

Zdlžeti, el, ení = zdloužeti, zdloužiti se,
lang werden. Tvar jeho z-la. Na Slov. Klčk.
Zb. IV. 106.

Zdlžina, y, f. = délka, die Länge. Slov.
Koľko tedy ma do z-ny toto drevo? Zátur.
Nápr. 118.

Zdlžiti = zdlužiti, borgen. Na Slov. Loos.

Zdlžiti = zdloužiti, verlängern. Na Slov.
Loos.

Zdlžka, y, f. = délka, die Länge. Slov.
Šířka i z. poľa. Sldk. 115. List tento je
písaný na pol hárku (archu) papieru a sice
nie po šírke lež po zdlžke jeho. Sl. let. I.
66.

Zdlžosť, i, f. zdloužka, dloužka dlouhosť,
die Länge. Na Slov. Hdž. Čít. XII. Na ší-
rinu i na z. pomerati (poměřiti). Sl. let. V.
167. Z. merajú (měří) na siahy či láktory,
laktre. Hdž. Šlb. 54.

Zdmouti, vz Zedmouti.

Zdmutí, n., das Aufschwellen, Aufblähen,
die Stauung. Z. bouře. Hdk.

Zdmutý, auf-, angeschwollen, aufgebläht,
gestauet. Kká. K sl. j. 61. Z. kejdy. Tč. —
jak. Každé zrno (hroznu) sladce z. Kká.
K sl. j. 210. — čím. Vichrem z. Čch. Bs.
172. Bospor žalem bouřně zdmutý. Kká.
K sl. j. 202.

Zdmýchati, vz Zdmýchnouti.

Zdmýchnouti, chnul a chl, ut, utí; zdmý-
chati, zusammenblasen; herab-, wegblasen;

aufblasen, in die Höhe blasen; durch Blasen
zu Wege bringen. Vz Sdmýchnouti.

Zdnění, n., vz Zdníti.

Zdníti, zdnívati se, tagen. Vz Dníti se.
Us. Tč.

Zdnuká = uvnitř, darin, innen. Na Slov.
Konečne domu niet už chyby. Bez meškania
ho sriadil (zřídil) z. Phld. IV. 16. Cf. Zdnuky.

Zdnukati = uvnitř býti, innerlich, zu
Hause sein? Cf. Zdnuká. Jaký zvonká, taký
zdnuká. Na Slov. Dbš. Obyč. 46.

Zdnuky = uvnitř, innerlich. Slov. Z-ky
prázdny mešec. Zátur. Nektorí sprostí ľudia
podobajú sa bubnu: z. sú prázdni, ale veľký
lomoz robia. Zátur. Priat. III. 96. Čakaj,
nech si ruku zdvihnem! ohlásil sa ten z.,
von innen. Dbš. Sl. pov. IV. 29. Vz Zdnuká.

Zdoba, y, f. = ozdoba, skvělosť, die Zierde,
der Schmuck, der Flitter, das Lustre. Kam.,
Dch , Kká. Td. 97., Brf. Z. berly. Čch. Dg.
483. Z. bílých růží. Čch. Z. pozlátka dvořanů,
der Höflinge Flitterzier. Dch. Náušnice,
drahokamy, žien šťastných zdoby. Phld. III.

1. 31. Z. zlatá. Kká. K sl. j. 30. Opáše se
jonák zdobou stuh. Hdk. Sen to prostý
záře rajské zdoby. Nitra IV. 124.

Zďobaný; án, a, o, blatternarbig. Dch.
Nz. lk. Cf. Dolúčkovatý, důlkovatý, zdrápaný.
Z. od neštovic.

Zďobati = ďobáním zhloubiti, aufpicken.

Zdobek, bku, m. callichroma, hmyz. Krok

II. 256.

Zdoben, bna, m., osob. jm. Pal Rdh. I.
128.

Zdoben, bně, f, Zdobin, ves u Miletína.
Vz Zdobín.

Zdobení, n., das Zieren, die Verzierung.
Z. stěn NA. I. 59.

Zdobeninka, zdobina, y, f., die Galan-
teriewaare. Šm.

Zdobeninkář, e, m., der Galanteriear-
beiter. Šm.

Zdobeninkářský Z. Hlína, derDecklehm.
Šm.

Zdobený; -en, a, o, geziert, ausge-
schmückt. — jak. Dům hrdě z. Osv. I. 377.
— čím. Desky dubové, koží potažené, často
slonovinou a kovem z-né. Ddk. IV. 329.

Zdobili, a, m., samota u Mnichova Hra-
diště. — Z. (Zdobeň), ves v Jičínsku. Vz
Blk. Kfsk. 801., 807.

Zdobina, y, f., vz Zdobeninka.

Zdobinář, e, m. = zdobeninkář. Rk.,
Loos.

Zdobinský, ého, m., osob. jm. Šd.

Zdobiti, il, en, ení = krášliti, šlechtiti,
zieren, schmücken. — co, koho, se (čím):
dům věnci. Us. Darmo se vrána pavím peřím
zdobí. L. Ženu čepec, muža brada zdobí.
Us. Tč. Nábožnosť zdobí vůbec lid náš slo-
vanský. Sb. vel. I. 83. Vzhůru prut a druhý
na přič leže, zdobí nejvíc kostely a věže
(kříž) Slez. Šd. Či čítá, či píše, či sa pierkom
zdobí? Sl. ps. 190. Plemeno dobytka krví
jiného plemene z. NA. IV. 103. Křesťany
v Kolosse trojím názvem zdobí. Sš. II. 193.
Proč bys se zdobil cizím peřím, když své
vlastní máš? Poř. Tč. — kdy, jak dlouho
čím. Z jara, v létě květinami se zdobíme.
Us. Kterýž sotva po 17 měsíců zdobil svou