415

Zdoutněti, vz Zdoutnati.

Zdouvati, vz Zdouti.

Zdověděti se, ěl, ění = dověděti se, er-
fahren. Vz Zvěděti. Galanečka jeho jak se
z-la. na koníčka sedla, pod Ukvaldy jela.
Brt. P. 127. Já se musím z., kdo nám to
dělá. Kld. II. 260. Sova jak se zdověděla,
na tu svadbu přiletěla. Mor. ps. Přindi
k nám, synečku, ozvi sa, a co já dělávám,
zdovíš sa. Sš. P. 540. — se čeho od koho
Dyť se nemože člověk od něho slova z. Us.
Šd. — se co. Počkej, až ty se to zdovíš,
teprv budeš plakať. Čes. mor. ps. 191. -
se čeho kde : u někoho. Us. Tč. — Z. se =
poptati se, nachfragen. — se koho. Přijdi
k nám dnes večer, až sa mamky zdovím,
teprú ti já povím (mám-li tě ráda). Sš. P.
371., Brt. P. 65. — se na koho. Včil se
na mňa ludé ptajú a děvčátka zdovídajú,
čí sem já čeledín. Brt. P. 70.

Zdověření, n., die Beglaubigung. MP.
3., Nz. Toto hojné obdaření poslal biskup
Jindřich ku z. papeži Innocencovi. Ddk. III.
41. Potřebí jest takového veřejného v církvi
z.; Přední muže z církve jeruzalemské pro
z. s Pavlem a Barnabou poslali. Sš. Sk.
151., 183.

Zdověřený; -en, a, o, beglaubigt. Z. li-
stina. Nz.

Zdověřiti, il, en, ení, zdověřovati se =
důvěřovati, das Zutrauen schenken. — se
komu. Že si sa mi zdověřil, darujem ti
život. Na Slov. Dbš. Sl. pov. I. 22. — Z.,
beglaubigen, akkreditiren. — co čím: listinu
(pečetí a podpisem). Nz.

Zdovíz, ves nyní neznámá. Vz Tk. III.
37.

Zdrabati = zdrhati, zdrápati. Na Ostrav.
Tč.

Zdraby, pl., m., Lumpen, Fetzen, altes
Möbelzeug. Vem své staré zdraby a táhni.
Mor. Tč.

Zdrada m. zrada. Zř. zem. op. a rat.
1562.

Zdřadlo, zřadlo, a, n. = zrcadlo, der
Spiegel. U Frýdka. Tč.

Zdrahač, zdráhač, e, m. = zdráhal. Bern.

Zdráhal, a, m., der Spröde, Zauderer,
Weigerer. Dch. — Z., osob. jm Šd.

Zdráhala, y, m. = zdráhal, kdo se zdráhá.
Mor. Šd.

Zdráhalka, y, f., die Spröde. Rk. — Z.,
m., osob jm. Mor. Šd.

Zdrahalosť, i, f. = zdráhavosť. Mor.

Zdrahalý = zdráhavý. Mor.

Zdráhám, n., die Weigerung. Bern.

Zdráhati co komu (vytýkati, vorwerfen;
zastar.). Boč. z r. 1512. — se = zpěčovati
se, rozpakovati se v čem, upejpati se, spröde
thun, sich weigern, sich sträuben, sich zieren,
sich spreizen. V. Pojď a nezdrahej se;
Zdráhá se co sedlská nevěsta. Prov. Často
zdráhajíc se mocí předvedena bývá. Sš. P.
727. Přáli bychom si některých knih z bi-
bliotheky těchto bratří, a oni zdráhají se
pravíce, že jim zapovězeno jest půjčiti knihy
ven z domu. Pal. Děj. III. 3. 73. — s inft.
Zdráhá se ke mně přijíti. Us. Jaromír zdráhal
se opět přijíti k soudu; Vratislav přese
všecka o to prošlá upomínání zdráhá se

právě jemu platiti obrok; Císař zdráhal se
zrušiti investituru dne 4. ledna 1092. vyko-
nanou. Ddk. II. 247., 313., 345. (349., IV.
31., V. 214). Jestliže pod takovou zdráhal
by sa výminkou ho přijať za kráľa a berlu
popustiť. Hol. 11. Zdrahá se Zachariáš víru
přidati slovům andělovým. Sš. L. 12. Zdráhal
se tak učiniti. Mus. 1880. 160. Faráři mnozí
v kostelích od dávna podobojích nyní již
se z-li přisluhovati z kalicha. Pal. Děj. III.

3. 227. — Sych., Aqu. — se čeho. J. tr.,
Nz., Zk., Brt. S. 3. vyd. 196. Lidé nekolní
se spásy v Kristu zdráhají. Sš. J. 264 Ale
i té náměstku Páně náležité úcty on se tu
zdráhá. Sš. Sk. 126. — se v čem. J. tr.,
Nz. — se k čemu. Medvěd se k medu
zdráhá (říkává se, zdráhá-li se kdo k tomu,
nač se mu huba směje). Č. — se s čím =
zakládati si mnoho na čem, womit prunken.
D. Zdráhají se se svou dcerou. Ros.

Zdráhavé, zaudernd, spröde, sich sträu-
bend, hartnäckig. Us. Mus. 1880. 264. —
Z., zart, zärtlich, empfindsam. Na Slov.
Bern.

Zdrahavení, n. = rozmazlení, die Ver-
zärtelung. Na Slov. Bern.

Zdrahavený; -en, a, o = rozmazlený,
verzärtelt. Na Slov. Bern.

Zdrahaveti, el, ení = rozmazliti se, sich
verzärteln. Na Slov. Bern.

Zdrahaviti, il, en, ení = rozmazliti, ver-
zärteln. Na Slov. Bern.

Zdráhavosť, i, f., die Zärtlichkeit, Zart-
heit, Weichheit. Na Slov. Bern.

Zdráhavosť, i, f. = zdráhání se, die Wei-
gerung.

Zdrahavý, hartnäckig, halsstarrig, eigen-
sinnig; zart, zärtlich, weichlich, empfindsam.
Na Slov. Bern.

Zdráhavý, sich sträubend, weigernd,
spreitzend, ungern, spröde; ostýchavý, sich
scheuend, scheu. V., Lpř. Děj. I. 197. Zami-
lovala si sličného, avšak zdráhavého jinocha.
Cimrhn. Myth. 185.

Zdrahniti se, il, ění = lépe býti, lépe
se míti, lépe se vésti, besser gehen. — se
komu kdy. Dovídal (doptával) se jich na
hodinu, ve které se mu zdrahnilo. Sš. Jan.

4. 52. (Hk.).

Zdrahnouti, hnul a hl, utí, theuer werden.
— kdy oč. Po tom dešti obilí zdrahlo o dva
rýnské. Na Ostrav. a Slov. Tč., Bern.

Zdrahnúť sa = zdráhati se. Na Slov.
Bern.

Zdrahnutí, n. = zdražení, die Ver-
theuerung. Na Slov. Bern.

Zdrahnutý; -ut, a, o = zdražený, ver-
theuert. Na Slov. Bern.

Zdrachtiti, il, ěn, ění = pohaněti, po-
mluviti. — komu co. U Nezamyslic na
Mor. Bkř.

Zdrálek, lka, m., osob. jm. Slez. Šd.

Zdralněti, ěl, ění = drala nabyti, ma-
gnetisch werden. Pr. Chym.

Zdralniti, il, ěn, ění; zdralňovati =
dralným činiti, magnetisch machen, magne-
tisiren.

Zdralňovati, vz Zdralniti.

Zdralý = zralý. Bž. 49. Na sv. Bartolo-
meja každá plánka zdralá. Poř. ve Slez. Šd.



	415

	Zdoutněti, vz Zdoutnati. Zdouvati, vz Zdouti. Zdověděti se, ěl, ění = dověděti se, er- fahren. Vz Zvěděti. Galanečka jeho jak se z-la. na koníčka sedla, pod Ukvaldy jela. Brt. P. 127. Já se musím z., kdo nám to dělá. Kld. II. 260. Sova jak se zdověděla, na tu svadbu přiletěla. Mor. ps. Přindi k nám, synečku, ozvi sa, a co já dělávám, zdovíš sa. Sš. P. 540. — se čeho od koho Dyť se nemože člověk od něho slova z. Us. Šd. — se co. Počkej, až ty se to zdovíš, teprv budeš plakať. Čes. mor. ps. 191. - se čeho kde : u někoho. Us. Tč. — Z. se = poptati se, nachfragen. — se koho. Přijdi k nám dnes večer, až sa mamky zdovím, teprú ti já povím (mám-li tě ráda). Sš. P. 371., Brt. P. 65. — se na koho. Včil se na mňa ludé ptajú a děvčátka zdovídajú, čí sem já čeledín. Brt. P. 70. Zdověření, n., die Beglaubigung. MP. 3., Nz. Toto hojné obdaření poslal biskup Jindřich ku z. papeži Innocencovi. Ddk. III. 41. Potřebí jest takového veřejného v církvi z.; Přední muže z církve jeruzalemské pro z. s Pavlem a Barnabou poslali. Sš. Sk. 151., 183. Zdověřený; -en, a, o, beglaubigt. Z. li- stina. Nz. Zdověřiti, il, en, ení, zdověřovati se = důvěřovati, das Zutrauen schenken. — se komu. Že si sa mi zdověřil, darujem ti život. Na Slov. Dbš. Sl. pov. I. 22. — Z., beglaubigen, akkreditiren. — co čím: listinu (pečetí a podpisem). Nz. Zdovíz, ves nyní neznámá. Vz Tk. III. 37. Zdrabati = zdrhati, zdrápati. Na Ostrav. Tč. Zdraby, pl., m., Lumpen, Fetzen, altes Möbelzeug. Vem své staré zdraby a táhni. Mor. Tč. Zdrada m. zrada. Zř. zem. op. a rat. 1562. Zdřadlo, zřadlo, a, n. = zrcadlo, der Spiegel. U Frýdka. Tč. Zdrahač, zdráhač, e, m. = zdráhal. Bern. Zdráhal, a, m., der Spröde, Zauderer, Weigerer. Dch. — Z., osob. jm Šd. Zdráhala, y, m. = zdráhal, kdo se zdráhá. Mor. Šd. Zdráhalka, y, f., die Spröde. Rk. — Z., m., osob jm. Mor. Šd. Zdrahalosť, i, f. = zdráhavosť. Mor. Zdrahalý = zdráhavý. Mor. Zdráhám, n., die Weigerung. Bern. Zdráhati co komu (vytýkati, vorwerfen; zastar.). Boč. z r. 1512. — se = zpěčovati se, rozpakovati se v čem, upejpati se, spröde thun, sich weigern, sich sträuben, sich zieren, sich spreizen. V. Pojď a nezdrahej se; Zdráhá se co sedlská nevěsta. Prov. Často zdráhajíc se mocí předvedena bývá. Sš. P. 727. Přáli bychom si některých knih z bi- bliotheky těchto bratří, a oni zdráhají se pravíce, že jim zapovězeno jest půjčiti knihy ven z domu. Pal. Děj. III. 3. 73. — s inft. Zdráhá se ke mně přijíti. Us. Jaromír zdráhal se opět přijíti k soudu; Vratislav přese všecka o to prošlá upomínání zdráhá se	právě jemu platiti obrok; Císař zdráhal se zrušiti investituru dne 4. ledna 1092. vyko- nanou. Ddk. II. 247., 313., 345. (349., IV. 31., V. 214). Jestliže pod takovou zdráhal by sa výminkou ho přijať za kráľa a berlu popustiť. Hol. 11. Zdrahá se Zachariáš víru přidati slovům andělovým. Sš. L. 12. Zdráhal se tak učiniti. Mus. 1880. 160. Faráři mnozí v kostelích od dávna podobojích nyní již se z-li přisluhovati z kalicha. Pal. Děj. III. 3. 227. — Sych., Aqu. — se čeho. J. tr., Nz., Zk., Brt. S. 3. vyd. 196. Lidé nekolní se spásy v Kristu zdráhají. Sš. J. 264 Ale i té náměstku Páně náležité úcty on se tu zdráhá. Sš. Sk. 126. — se v čem. J. tr., Nz. — se k čemu. Medvěd se k medu zdráhá (říkává se, zdráhá-li se kdo k tomu, nač se mu huba směje). Č. — se s čím = zakládati si mnoho na čem, womit prunken. D. Zdráhají se se svou dcerou. Ros. Zdráhavé, zaudernd, spröde, sich sträu- bend, hartnäckig. Us. Mus. 1880. 264. — Z., zart, zärtlich, empfindsam. Na Slov. Bern. Zdrahavení, n. = rozmazlení, die Ver- zärtelung. Na Slov. Bern. Zdrahavený; -en, a, o = rozmazlený, verzärtelt. Na Slov. Bern. Zdrahaveti, el, ení = rozmazliti se, sich verzärteln. Na Slov. Bern. Zdrahaviti, il, en, ení = rozmazliti, ver- zärteln. Na Slov. Bern. Zdráhavosť, i, f., die Zärtlichkeit, Zart- heit, Weichheit. Na Slov. Bern. Zdráhavosť, i, f. = zdráhání se, die Wei- gerung. Zdrahavý, hartnäckig, halsstarrig, eigen- sinnig; zart, zärtlich, weichlich, empfindsam. Na Slov. Bern. Zdráhavý, sich sträubend, weigernd, spreitzend, ungern, spröde; ostýchavý, sich scheuend, scheu. V., Lpř. Děj. I. 197. Zami- lovala si sličného, avšak zdráhavého jinocha. Cimrhn. Myth. 185. Zdrahniti se, il, ění = lépe býti, lépe se míti, lépe se vésti, besser gehen. — se komu kdy. Dovídal (doptával) se jich na hodinu, ve které se mu zdrahnilo. Sš. Jan. 4. 52. (Hk.). Zdrahnouti, hnul a hl, utí, theuer werden. — kdy oč. Po tom dešti obilí zdrahlo o dva rýnské. Na Ostrav. a Slov. Tč., Bern. Zdrahnúť sa = zdráhati se. Na Slov. Bern. Zdrahnutí, n. = zdražení, die Ver- theuerung. Na Slov. Bern. Zdrahnutý; -ut, a, o = zdražený, ver- theuert. Na Slov. Bern. Zdrachtiti, il, ěn, ění = pohaněti, po- mluviti. — komu co. U Nezamyslic na Mor. Bkř. Zdrálek, lka, m., osob. jm. Slez. Šd. Zdralněti, ěl, ění = drala nabyti, ma- gnetisch werden. Pr. Chym. Zdralniti, il, ěn, ění; zdralňovati = dralným činiti, magnetisch machen, magne- tisiren. Zdralňovati, vz Zdralniti. Zdralý = zralý. Bž. 49. Na sv. Bartolo- meja každá plánka zdralá. Poř. ve Slez. Šd.