422

Zdrchati = rozčechrati, smásti, zerzausen,
verwirren. — co komu: vlasy, Us., slámu,
niti. D. — čím: vlasy rukou. — koho zač
za vlasy, zausen. — se = opiti se, sich be-
trinken. Z-li se tak, že neznali světa. Us. Kšť.

Zdriapati = zdrápati. Na Slov. Dbš.

Zdřídelník, u, m. = kaluže na loukách
neb i potoky, které nezamrzají, proto že
jejich voda teče ze zřídel, das Quellgewäs-
ser. Na z-cích se zdržují divoké kachny.
Na Ostrav. Tě.

Zdřídelný, Quell-. Vz Zřídelný. Na Ostrav.
Té.

Zdřídlo, a, n. = zřídlo, die Quelle. Na
Ostrav. Tč.

Zdřímalosť, i, f. = usnutí, der Schlum-
mer. Puch.

Zdřímalý = usnulý, eingeschlummert,
schlummernd. Reš., Lom.

Zdřímati, mám a mi (zdřímu); zdřím-
nouti, mnul a ml, utí = lehce usnouti, po-
číti spáti, ein-, entschlummern; se = zdří-
mati, schlummern. — abs. Rád bych trochu
zdřímnul. Ros. Zdřímati vičkám svým ne-
dám. Br. Zdřímají se. Br. Nejednó maměnka
nejednó zdřímala, než oná dcerušce peřiny
zchystala. Sš. P. 447. Moji zdriemli, moji
sladko spia. Phld. III. 3. 209. Zdřiemachu
se všecky i zesnuchu. ZN. Sv. Lucia s matkú
u hrobu ostavši na modlitbách sě zdřímala.
Pass. 43. — kde. Ocelku v ruce vzal, ohňa
si rozkřesal. Tak sa uňho zhříval, až sa
uňho zdřímal. Sš. P. 794. Z. v loktech ženy.
Vrch. Pri vretienci zdriemala, neskoro sa
zbadala, iba keď jej horela z ľanú biela
kúdeľa. Čjk. 46. — si. Ani jsem si nezdřím.
Us. Hnsk. — komu. Zdřímala mi noha =
strnula. Na Ostrav. Tč. Seděl tak, až se
mu konečně zdřímalo. Kld. II. 129., 140. —
jak. Sladce z. Vlč. Zdriemne po stojačky.
Slov. Mt. S. I. 181. — se kdy. Ať bych
niekdy nezdřiemal se v smrti. Žal. 12.

Zdřímavka, y, f. = dřímoty, der Schlum-
mer. Ale tak na mne přišla z. Us. Kšk.

Zdřímavý = kdo zdřímá, schläfrig; ne-
dbalý, nachlässig. Br.

Zdřímlý, eingeschlummert. Na Slov. Hol.
43.

Zdřípaný; -án, a, o, zerrissen. Z. šat.
Us. Z. člověk, zerlumpt. D.

Zdřípati = zedrati, potrhati, ver-, zer-
reissen, zerfetzen. — co: šaty. D.

Zdřískati, vz Zdřízhati.

Zdřistati = zklevetiti, einen Klatsch er-
dichten. — co na koho. Na Ostrav. Tč.

Zdřízhati, zdřizhati, zdřískati = stří-
skati, roztlouci, zdrobiti, rozraziti, zerschel-
len, zerschmettern, zertrümmern. — co
komu čím; ruce a nohy kolem. V. —
proč. Všecko nářadí ze zlosti zdřizhal.
Sych.

Zdrkotati, klappern. Zuby z-ly. Phld.
III. 1. 27. — Z., erzittern. — kde. Jak sem
začala tancovať, tak pode mnou nohy z-ly.
Us. Šd.

Zdrmiti, il, en, ení, zdrmovati = zdr-
moliti. Slov. — co jak. Ty padnuvše pod
koleso máš právo ležať, kým ťa beh strmý
cvalom letiacich na prach nezdrmí. L. Ku-
báni.

Zdrmoliti, il, en, ení = zdrtiti, rozměl-
niti, zmačkati, zermalmen, zerquetschen. —
co, Ros., čím: rukou. -- co komu: hlavu,
rütteln, schütteln. Na Ostrav. Tč. — Z. =
tahati, zausen. — koho zač: za vlasy. Na
Ostrav. Tč. — Z. = splésti, verwirren, ver-
fitzen. — co. Všecko zdrmolíš, že ti není
rozuměti, co chceš. Us. Kšť.

Zdrnovatělý = v drn nashromážděný n. p.
listy lodyhy, caespitosus, rasig. Rst. 523.

Zdrobek, vz Drobek.

Zdrobení, n., die Zermalmung, Zerbröcke-
lung, Zerschmetterung. Bern. Vz Zdobiti.

Zdrobený; -en, a, o, zermalmt, zerbrök-
kelt. Vz Zdrobiti. (Sotva) chladný z-né lá-
mať mráz prestane kosti. Hol. 90. Z. kámen.
Kom.

Zdrobiti, zdrob, il, en, ení; zdrobovati,
verkleinern, zerbröckeln, zermalmen. — co
(jak): na kusy. V. Z. hlas, in Triller auf-
lösen. Dch. Z. koláč, zerbröckeln, brök-
kelnd aufessen. Na Ostrav. Tč. — koho.
Dovoľte mi pri tomto vašom ohni trochu
sa obhriať, lebo ma nočnia zima celkom
z-la, už venkoncom ďalej nevládzem. Dbš.
Sl. pov. I. 139. Z-la ho zima, beutelte, rüt-
telte (semlela ho). Na Mor. a Slov. Vck.,
Šd. — se komu kde. Dal sem to do kapsy
a všecko se mně tam z-lo (rozdrobilo). Us.
Šd.

Zdrobna = drobně, klein, brockenweise,
in kleinen Stücken. Z. krájeti, kráčeti. Bibl.
Z. zdrobí, že nemá z čeho, arme Leute
kochen mit Wasser. Us. Tč.

Zdrobněle, verkleinert. Nebo i tak z.
a pěstěně se tu jméno to čte. Sš. I. 145.

Zdrobnělina, y, f., die Verkleinerung. —
Z. = zdrobnělé slovo, diminutivum, das Ver-
kleinerungswort. Pk. v Km. Tvoříce z-ny
dloužíme aneb zkracujeme kmenové i kon-
cové samohlásky: čas — čásek, dar — dárek,
hrad — hrádek, chlad — chládek, mrak —
mráček, hovado — hovádko, buk — bůček,
kot — kůtek, most — můstek, hora — hůrka,
slovo — slůvko, lože — lůžko; brus — brou-
sek, chlup — chloupek, sud — soudek,
chuť — choutka, chalupa — chaloupka,
ucho — ouško; buben — bubínek, dno —
dénko; čep — čípek, jelen — jelínek, pla-
men — plamínek, řeka — říčka, tělo —
tílko; břicho — bříško, hřib — hříbek,
list — lístek, kniha — knížka; jazyk —
jazýček, lysa — lýska, postel — postýlka.
Vz více v Pk. Pr. 25., Jméno. Tráva —
travička, kráva — kravička, bouda - budka,
houba — hubka atd. Vz Skrácení. Slov.
III. 383. a., Bž. 23. Z-ny tvořené přípo-
nami: -ek, -ka, -ko, -ec, -eček, -ečka, -ečko,
-ena, -enka, -ina, -inka, -ík, -íček, -ice,
-ička, -ičko-, -íčko. Vz Bž. 235. a jednotlivé
tyto přípony. O z-nách místních jmen cf. Km.
1884. 199. I ve z-né jmen osad znamenáme
někdejší jejich pustosť. Vz tamtéž.

Zdrobnělosť, i, f., deminutio, die Ver-
kleinerung. Nz , Ssk.

Zdrobnělý, verkleinert, klein. Z. forma
názvu. Tč. Z. slovo, vz Zdrobnělina, Jméno.
Z. slova druhého stupně, subdiminutiva:
strom — stromek — stromeček, dům —
domek — domeček. Nz.