429

Z. závaží R na výšku s. ZČ. I. 251. — Z.,
der Aufschlag, Auftakt, die Hebung, arsis;
lépe: dvih. Vz Arsis. Zdvih a kles, arsis a
thesis.

Zdvihací, zdvíhací = co se zdvíhá, was
gehoben werden kann, Hebe-, Zug-, Fall-,
Schlag-. Z. most. V. — Z. = čím se zdvíhá
(zdvíhadlo), womit etwas gehoben wird,
Hebe-. Z. sochor, Us., nástroj, Ros., kleště,
břevno, D., pracky, Kram., čep (patka, ru-
čička u pily atd.). Sedl. Z. stroj (čerpací
stroj), die Hebemaschine, Dch., NA. IV. 4.,
Čsk, lano, das Aufzugsseil, Dch., loď, das
Hebeschiff, Dch., roura (u pumpy), Mj. 130.,
NA. IV. 6., provaz, řetěz, NA. IV. 4., zá-
myčka, Ib. IV. 156., vrata, Ib. IV. 256,
šroub, die Elevationsschraube, Šand. II. 86.,
kolíček, der Hebnagel, zobáček, der Hebe-
schnabel, pánev (překlopovací, houpavá),
die Schaukelpfanne. Šp.

Zdvihač, zdvíhač, e, m. = kdo zdvíhá,
der Aufheber. — Z. = nástroj ke zdvíhání,
der Heber. Vz Zdvihák, Zdvihadlo. Us.

Zdviháček, čku, m. = zvedáček, das
Hebblättchen. Šp.

Zdvihačka, zdvíhačka, y, f., die Heberin.
— Z. = vidlice k vyzdvihování sítí a plachet,
die Hebegabel. Šp, NA. IV. 116.

Zdvihadlo, zdvíhadlo, a, n. = zdvihák,
přístroj k zdvíhání břemen, die Hebemaschine,
der Hebel, Hebebaum, Aufzug, die Winde,
Čsk., Šp., der Rollstuhl zum Auffahren.
Dch. Z. vodní (stroj ku zdvíhání vody), die
Wasserhebmaschine. Šp. Vz S. N. — Z. =
kvasnice. Kb. Také u Žamb. Kf.

Zdvihák u, m. = zdvihadlo, der Heber,
Hebekopf die Winde, Bauholzhebe, der
Däumling, die Hebtatze. Čsk., Šp., Sl. les.
Vz Hever, Patka, Hejble, Palečník, Kolozub
(die Fuhrmannswinde). Z. lokomotivní, ten-
drový, vagonový, šroubový, bez tlapy, s tla-
pou, vozový (jednoduchý, dvojitý, s tlapou),
špalíčkový. Šp. Z. na pivo, der Bierheber,
Dch., anglický. NA. IV. 233. Hřídel na z-ky
(palečný), die Daumenwelle. Nz. Rameno
v hřídeli (hejble, zdvihák), die Tatze, der
Hebelarm. Šp. Z. hůlkový, trojnohý, na vozy
a lokomotivy; Z., hůlkový teploměr; z. Hay-
leyův, obyčejný, kuželový, kladkový, hy-
draulický. Wld.

Zdvíhání, n., das Heben, die Hebung atd.
Vz Zdvíhati. Z. vody šachtami na den. NA.
IV. 156. Stroje ku z. břemen a k vyvino-
vání tlaku: jeřáb, zdviž, pater noster, lis.
Prm. IV. 225.

Zdvíhaný; -án, a, o, gehoben atd., vz
Zdvíhati.

Zdvíhati (ne: zdvihati, vz Časoslova opa-
kovací; m. vzdvíhati); zdvihnouti (zdvinúti.
Tristr. 132.), ul, zdvihnuv m. zdvih(v) jest
tvar novočeský, Gb. v Listech fil. 1884.
263., ut, utí; (zdvihu, žeš; inft. zdvici. Č.),
hl, žen, ení; zdvíhávati = vzhůru bráti,
vznésti, dáti, heben, aufheben, erheben, in
die Höhe heben, aufrichten; začíti, způsobiti,
učiniti, anheben, anfangen, entspinnen, er-
regen; omlouvati, vytýkati, vorwerfen, vor-
halten; vyzdvihnouti, zrušiti, zkaziti, auf-
heben ; se = vzhůru se vznésti, vyzdvihnouti
se, vstáti, povstati, aufstehen, sich erheben;

bráti se, dáti se, sich begeben, sich erheben;
nepřátelsky povstati, sich erheben; pyšně si
vésti, sich (stolz) erheben; kaliti se, sich
heben, sich trüben; povstati, entstehen, auf-
kommen, sich erheben. Jg. — abs. Takoví
nálezové bývají zdvíháni. 1535. Mus. 1883.
142. Kdyby ženskému pohlaví jíti nemělo
též jako i mužskému, byl by grunt práva
českého zdvižen. Vš. Jir. 245. — co, koho:
křidlo, padlý peníz, Us., kotvy, různice,
bouřku, V., ruku, Har., stany, Troj., šichtu
(přestati pracovati); právo, zákon, spolek
(zrušiti), Er., žalobu (učiniti; 2. vrátiti, zru-
šiti). Pr. Zdvíhati něco těžkého. Vz Sbtk.
Rostl. 65. Nepořád žalobu zdvíhá. Č. M.
343. Z. půhon, die Citation aufheben. Vš.
Gl. 385. Z. stané právo, Zř. F. I. C. XL,
spolek (aufheben). Vl. zř 483. Z. rukavici
(přijati nabízený souboj), Us. Pdl., obilí
(vyčištěné měřiti a na sýpku nositi). Us.
Jdr. On vždy zdvíhá peklo (činí různice).
Mor. Šd. Z. krovy (lenoše se váleti). U Ne-
zamyslic. Bkř Nový odpor z. Us. Dch.
Slyší-li kdo ponejprv hřímati, ať zdvihne
něco těžkého a bude silným. Na mor. Val.
Vck. Z. kopí, Čsk , zrak, Mcha., obležení,
Ddk. III. 24., 107., soudy, klatby, Bart.,
poručníky dětí a statků, Vš. Jir. 340., most,
Tč. 21., řeč o almužně. Št. N. 304. 14. Len
co misu položila a oči zdvihla, tu ti jej už
sedí za stolom jedna stará tetka. Dbš. Sl.
pov. III. 81. I zdvihá apoštol všecky po-
budky, bolesť, lásku, rozpaky, obrazy a co
jen přítulnosť vnuknouti může. Sš. II. 46.
Jedné ruce samé takovú tiež z. jest ne-
snadno. Arch. II. 297. Vojnu z. Ib. IV. 104.
Soud o něco z. Pravn. 1569. — co, se kam:
oči k nebi, V., mysl k Bohu, Kom., někoho
ke křtu. Ms. pr. pr. Z něco na stůl, Us.,
se na cestu (brati se, dáti se). Us. číši
k ústům z. Nrd. Ball. 19. Z. k někomu zraky.
Šml. Z. se na Turčína; Zdvíhaje mu k tváři
pohled žhavý. Kká. K sl. j. 78., 15. Mrákava
do výsosti se zdvíhá. Hol. 21. Chmel na
tele z.; Zdvihni na mě nůši trávy. Er. P.
393., 480. V Následcích toho zdviženo jest

j pole (vojna) na ně; Jindřich II. skončiv
vojnu zdvihl se válečně do Říma: Ve shodě
s tímto rozvrhem zdvihl se král k prohbí
u Brodu Bavorského; Kníže zdvihl se na
cestu, na hranice, ku Praze. Ddk. II 36.,
77., 132., 366., 368., 416. Zdvihl na něho
oštěp. Mus. 1880. 30. Balouni v Praze sobě
nepokojně počínali, pročež zdvihla se na ně
chasa pražská. Dač. I. 191. Z. se na vojnu.
Anth. Jir. I. 35. Ruku na někoho z. BO.
Odtad se zdvihli (odešli) na jednu horu.
Pass. mus. 364. Zdvihl sem oči své k horám
a k tobě, jenž přebýváš k nebi. Hus III.
37. — čeho kam: svých zraků k někomu,
šp. m. co. Vz Z. Brt. — co, se proti komu
(oč). Z. proti někomu válku, Cyr., Boj, V.,
protivenství, Plác, při, žalobu. Rk. Se proti

komu z. Us., Chč. 608. Z. koho proti komu
= popuditi, zbouřiti. Plk., Tur. kron. Když
se pohnaný o to zdvihne proti komorníku.
Kn. rož. čl. 20. Z. proti někomu pole (válku),
Šmb. S. II. 215., odboj. Mus. 1880. 484.
Zdvihli válku proti králi Jiřímu. Dač. I. 39.
Hrozná jednota knížat a pánů zdvihla se