432

IV. 2. 433. — se. Us. — se čím. Vojsko
přibytím spojenců se z-lo. Us.

Zdvojka, y, t., v mluvn. reduplikace,
die Reduplikation: pello: pe-puli, notím:
7rt-7Toí>;xa. Ndr.

Zdvojmocnění, n., vz Zdvojmocniti.

Zdvojmocněný; -ěn, a, o. Z. (čtvercové)
číslo, die Quadratzahl. Nz. Z. veličina. Stč.
Alg. 24.

Zdvojmocniti, il, ěn, ění = na druhý
stupeň, na mocnosť druhého stupně pový-
šiti, uvésti, na druhou mocnosť povýšiti,
na druhý stupen umocniti, quadriren, zur
zweiten Potenz erheben: a2 = a druhé (moc-
nosti); (a+b)² = druhá mocnosť dvoučlenu
rovná se čtverci prvního a čtverci druhého
členu a dvojnásobnému součinu obou členů:
a² + 2ab + b²; (a ± b). (a ± b) = a² ±
2ab + b² čte se. druhá mocnosť součtu
(nebo rozdílu) dvou veličin rovná se součtu
čtverců jednotlivých oněch veličin, přidajíc
(n. odejmouc) dvojnásobný jich součin nebo:
rovná se součtu zdvojmocněné veličiny první
a zdvojmocněné veličiny druhé a (n. bez)
dvojnásobného součinu obou veličin. Nz. —
Cf. Sečtveření.

Zdvojnásobení, n., die Verdoppelung.
Z. kapitálu, lis. Pdl, obyvatelstva. Osv. 1.
514., dělohy. Klž. Por. 128

Zdvojnásobený; -en, a, o, doppelt, dop-
peltliegend n. p. listy třešňové, višňové
v pupenu. Rst. 523.

Zdvojnásobiti, il, en, ení, zdvojnásobo-
vati, verdoppeln, doppelt geben. Ls Tč.,
Nz., Stč. Alg. 53. se kdy (čím). Kapi-
tal se přiražením úroku v několika létech
z-bí. Us. Pdl. Počet obyvatelstva se za
krátkou dobu z-bil. Us. Pdl.

Zdvojnásobniti, il, ěn, ění, zdvojnásob-
ňovati = zdvojnásobiti. — co. Tož z-li své
kroky, pospíchali k tomu místu. Kld. I.
262. — co komu: pokutu. Šp. — co čím:
přidáním.

Zdvojnásobnovati, vz Zdvojnásobniti.

Zdvojnásobování, n., die Verdoppelung.
Postup z. (či měřický). Osv. I. 520.

Zdvojnásobovati, vz Zdvojnásobiti.

Zdvojování, n., die Verdoppelung. Z.
kořene, vz Tvoření slov.

Zdvojovatel, e, m. = znaménko zdvojo-
vací, das Verdoppelungszeichen. Nz.

Zdvojovati, vz Zdvojiti.

Zdvořák, a, m. = člověk zdvořilý, ein
höflicher Mann, der Weltmann; obyčejně
v negaci: Ty nezdvořáku! Us. Šd. — Z.,
osob. jm. Šd.

Zdvořile, höflich. Z. si vésti. V., se cho-
vati. Ros. Z. se usmál. Us. Pdl. Děkuji z.,
ich danke recht sehr; Psáno to až nad míru
z. Us. Dch. Lépe jest hloupé a po selsku
pravdu mluviti než z. lháti. Exc. Lépe jest
po hrubešsku se najísti, než zdvořile hladem
mříti. Pk.

Zdvořilec, lce, m. = zdvořilý, zdvořák.
MM.

Zdvořílek, lka, m. = zdvořilkář. Šm.

Zdvořilkář, e, m. = přílišný zdvořilec.
Nejeden z. vydal se v šibřinky. Sš. II. 126.

Zdvorilosť, i, f. = dvornosť, slušnost
v chování, die Höflichkeit. V. Mnoho dá-

vati na z. Jg. Z. je skrovničký prostředek
a Nejmenší útrata, kterouž velké věci lacino
kupujeme. Kmp. č. 86. Žádati není ještě
hrubství, bez žádání však něco obětovati
jest z. Exc. Říci někomu několik bezcen-
ných z-stí. Hrts. Nevykročení) tu ještě z mezí
slušnosti a z-sti; Když byli ponejprv ně-
které z nich navštívili, neprokázána jim ani
obecná z.; Kardinalové sami napotom před-
cházeli je z-stí. Pal. Děj. III. 3. 69., 73.
O z-sti vlaských kavaglierů nikdy sem po-
chybnosti neměl. Žer. 317. Z. není um lehký
ani hravý. Kká. Td. (Osv. V. 542). Chceš-li
přijíti do vážnosti, uč se milé z-sti; Z. jest
malá útrata, za níž hezké věci a hodnotu
kupujeme. Sb. uč., Hkš. Z. ve slovech mnoho
nestojí a přece mnoho platí. Exc. Pozdra-
vení z., děkování povinnosť, grüssen ist
Höflichkeit, danken ist Schuldigkeit; Z. —
krásná pěkná ctnosť. Dch. Z. je hezká věc;
Zdvořilosti nikdy nazbyt. Vz Česť, Chlap,
Sedlák, Švec. Z-sti nezhřešíš. Bž. Jedna z.
druhou žádá, stíhá. Č., Bž. Z. i kočku těší.
Bž., Šd. Z. a láska k blížnému človeka
nad zlatohlav krásí. Slov. Bern.

Zdvořilůstka, y, f., die Höflichkeits-
formel. Šd.

Zdvořilý = slušný, uctivý, příjemný,
höflich. V. Z. dvořák, V., člověk, Kom.,
služebník, Br., poklona. D. Z. všude uvítán
bude, mit dem Hute in der Hand kommt
man durch das ganze Land; Ten je krásně
z-lý, dřevákem v kaši se hrabe! Dch. Z-lé
odpuštění dával. Žer. 315. Ať zdvořilá si
k němu! Kká. Td. 150. Z-lý a přívětivý
buď se všemi, důvěrný však jen s někým.
Exc. Buď z., ale ne obtížný; Z. kdo jest,
má u lidí česť. Sb. uč. — Z. = dobře vy-
padající (po nemoci), gut aussehend. Už
je přeci zase ňákej zdvořilej; Už je drobet
zdvořilejší. Na Plašte. Prk.

Zdvorna = dvorně. Kor.

Zdvornosť, i, f. = zdvořilosť.

Zdvorný = zdvořilý. Zlob.

Zdyar, u, m. = žďár, zastr.

Zdybati, zdybnouti, bnul a bl, ut, utí,
ertappen, erwischen. — co kde komu =
ukrásti, wegstibitzen. Na Ostrav. Tč.

Zdyblati, schnell hin u. herbewegen. —
čím: nohama. Na Ostrav. Tč.

Zdych, u, m. = vzdych, vzdech, der Seuf-
zer, Stosseufzer. Mor. Šd.

Zdychánek, nku, m., spiraculum. Rozk.

Zdýchání, n., vz Zdychati.

1. Zdychati, zdychnouti, chnul a chl, utí
= vzdychati, lkáti, seufzen. V — abs.
Matky smútie se, zdyší. Št. Uč. 58. a. —
jak. Těžce z Aesop.

2. Zdýchati = zdechnouti, scípnouti, kre-
piren. Na Slov., Mor. a ve Slez. Brt. Ten
člověk dycky zdychá zdá se, že bude brzo
po něm. Na Ostrav. Tč. Kurka (slípka) leží,
nedychá, bojím se, že zdychá. Slez. Šd.
Dúr, Dúr (Jura), bohdaj búl; Michal, Mi-
chal, bohdaj zdychal (Jura t. j. jaro, ktoré
on otvára, bohdaj vždy bolo; Michala, za-
čiatečníka jesene a zimy, bohdaj by nikda
nebolo). Mt. S. I. 204.

Zdychava, y, f., místní jm. na Slov. Let.,
Mt. S. IX. 1. 39.