Předchozí (431)  Strana:432  Další (433) |
|
|||
432
|
|||
|
|||
IV. 2. 433. — se. Us. — se čím. Vojsko
přibytím spojenců se z-lo. Us. Zdvojka, y, t., v mluvn. reduplikace,
die Reduplikation: pello: pe-puli, notím: 7rt-7Toí>;xa. Ndr. Zdvojmocnění, n., vz Zdvojmocniti.
Zdvojmocněný; -ěn, a, o. Z. (čtvercové)
číslo, die Quadratzahl. Nz. Z. veličina. Stč. Alg. 24. Zdvojmocniti, il, ěn, ění = na druhý
stupeň, na mocnosť druhého stupně pový- šiti, uvésti, na druhou mocnosť povýšiti, na druhý stupen umocniti, quadriren, zur zweiten Potenz erheben: a2 = a druhé (moc- nosti); (a+b)2 = druhá mocnosť dvoučlenu rovná se čtverci prvního a čtverci druhého členu a dvojnásobnému součinu obou členů: a2 + 2ab + b2; (a ± b). (a ± b) = a2 ± 2ab + b2 čte se. druhá mocnosť součtu (nebo rozdílu) dvou veličin rovná se součtu čtverců jednotlivých oněch veličin, přidajíc (n. odejmouc) dvojnásobný jich součin nebo: rovná se součtu zdvojmocněné veličiny první a zdvojmocněné veličiny druhé a (n. bez) dvojnásobného součinu obou veličin. Nz. — Cf. Sečtveření. Zdvojnásobení, n., die Verdoppelung.
Z. kapitálu, lis. Pdl, obyvatelstva. Osv. 1. 514., dělohy. Klž. Por. 128 Zdvojnásobený; -en, a, o, doppelt, dop-
peltliegend n. p. listy třešňové, višňové v pupenu. Rst. 523. Zdvojnásobiti, il, en, ení, zdvojnásobo-
vati, verdoppeln, doppelt geben. Ls Tč., Nz., Stč. Alg. 53. se kdy (čím). Kapi- tal se přiražením úroku v několika létech z-bí. Us. Pdl. Počet obyvatelstva se za krátkou dobu z-bil. Us. Pdl. Zdvojnásobniti, il, ěn, ění, zdvojnásob-
ňovati = zdvojnásobiti. — co. Tož z-li své kroky, pospíchali k tomu místu. Kld. I. 262. — co komu: pokutu. Šp. — co čím: přidáním. Zdvojnásobnovati, vz Zdvojnásobniti.
Zdvojnásobování, n., die Verdoppelung.
Postup z. (či měřický). Osv. I. 520. Zdvojnásobovati, vz Zdvojnásobiti.
Zdvojování, n., die Verdoppelung. Z.
kořene, vz Tvoření slov. Zdvojovatel, e, m. = znaménko zdvojo-
vací, das Verdoppelungszeichen. Nz. Zdvojovati, vz Zdvojiti.
Zdvořák, a, m. = člověk zdvořilý, ein
höflicher Mann, der Weltmann; obyčejně v negaci: Ty nezdvořáku! Us. Šd. — Z., osob. jm. Šd. Zdvořile, höflich. Z. si vésti. V., se cho-
vati. Ros. Z. se usmál. Us. Pdl. Děkuji z., ich danke recht sehr; Psáno to až nad míru z. Us. Dch. Lépe jest hloupé a po selsku pravdu mluviti než z. lháti. Exc. Lépe jest po hrubešsku se najísti, než zdvořile hladem mříti. Pk. Zdvořilec, lce, m. = zdvořilý, zdvořák.
MM. Zdvořílek, lka, m. = zdvořilkář. Šm.
Zdvořilkář, e, m. = přílišný zdvořilec.
Nejeden z. vydal se v šibřinky. Sš. II. 126. Zdvorilosť, i, f. = dvornosť, slušnost
v chování, die Höflichkeit. V. Mnoho dá- |
vati na z. Jg. Z. je skrovničký prostředek
a Nejmenší útrata, kterouž velké věci lacino kupujeme. Kmp. č. 86. Žádati není ještě hrubství, bez žádání však něco obětovati jest z. Exc. Říci někomu několik bezcen- ných z-stí. Hrts. Nevykročení) tu ještě z mezí slušnosti a z-sti; Když byli ponejprv ně- které z nich navštívili, neprokázána jim ani obecná z.; Kardinalové sami napotom před- cházeli je z-stí. Pal. Děj. III. 3. 69., 73. O z-sti vlaských kavaglierů nikdy sem po- chybnosti neměl. Žer. 317. Z. není um lehký ani hravý. Kká. Td. (Osv. V. 542). Chceš-li přijíti do vážnosti, uč se milé z-sti; Z. jest malá útrata, za níž hezké věci a hodnotu kupujeme. Sb. uč., Hkš. Z. ve slovech mnoho nestojí a přece mnoho platí. Exc. Pozdra- vení z., děkování povinnosť, grüssen ist Höflichkeit, danken ist Schuldigkeit; Z. — krásná pěkná ctnosť. Dch. Z. je hezká věc; Zdvořilosti nikdy nazbyt. Vz Česť, Chlap, Sedlák, Švec. Z-sti nezhřešíš. Bž. Jedna z. druhou žádá, stíhá. Č., Bž. Z. i kočku těší. Bž., Šd. Z. a láska k blížnému človeka nad zlatohlav krásí. Slov. Bern. Zdvořilůstka, y, f., die Höflichkeits-
formel. Šd. Zdvořilý = slušný, uctivý, příjemný,
höflich. V. Z. dvořák, V., člověk, Kom., služebník, Br., poklona. D. Z. všude uvítán bude, mit dem Hute in der Hand kommt man durch das ganze Land; Ten je krásně z-lý, dřevákem v kaši se hrabe! Dch. Z-lé odpuštění dával. Žer. 315. Ať zdvořilá si k němu! Kká. Td. 150. Z-lý a přívětivý buď se všemi, důvěrný však jen s někým. Exc. Buď z., ale ne obtížný; Z. kdo jest, má u lidí česť. Sb. uč. — Z. = dobře vy- padající (po nemoci), gut aussehend. Už je přeci zase ňákej zdvořilej; Už je drobet zdvořilejší. Na Plašte. Prk. Zdvorna = dvorně. Kor.
Zdvornosť, i, f. = zdvořilosť.
Zdvorný = zdvořilý. Zlob.
Zdyar, u, m. = žďár, zastr.
Zdybati, zdybnouti, bnul a bl, ut, utí,
ertappen, erwischen. — co kde komu = ukrásti, wegstibitzen. Na Ostrav. Tč. Zdyblati, schnell hin u. herbewegen. —
čím: nohama. Na Ostrav. Tč. Zdych, u, m. = vzdych, vzdech, der Seuf-
zer, Stosseufzer. Mor. Šd. Zdychánek, nku, m., spiraculum. Rozk.
Zdýchání, n., vz Zdychati.
1. Zdychati, zdychnouti, chnul a chl, utí
= vzdychati, lkáti, seufzen. V — abs. Matky smútie se, zdyší. Št. Uč. 58. a. — jak. Těžce z Aesop. 2. Zdýchati = zdechnouti, scípnouti, kre-
piren. Na Slov., Mor. a ve Slez. Brt. Ten člověk dycky zdychá zdá se, že bude brzo po něm. Na Ostrav. Tč. Kurka (slípka) leží, nedychá, bojím se, že zdychá. Slez. Šd. Dúr, Dúr (Jura), bohdaj búl; Michal, Mi- chal, bohdaj zdychal (Jura t. j. jaro, ktoré on otvára, bohdaj vždy bolo; Michala, za- čiatečníka jesene a zimy, bohdaj by nikda nebolo). Mt. S. I. 204. Zdychava, y, f., místní jm. na Slov. Let.,
Mt. S. IX. 1. 39. |
||
|
|||
Předchozí (431)  Strana:432  Další (433) |