435

Čsk., kořalka. Us. Kšť. Plave jako z-ká
tříska. Us. Šd.

Zednictví, n. = umění stavěti zdi z ka-
mene, z cihel a z malty, das Maurerhand-
werk, Ros. Vz více v Š. N.

Zedničí, lépe: zední, Mauer-, Tur. kron.

Zedníček, čka, m. Z. obecný, tichodroma
muraria, pták pěvec. Vz Frč. 354. Z-kové,
certhidae, ptáci pěvci, mají dlouhý tenký
buď rovný aneb zahnutý zobák, v křídle
deset ručních per, na zadním prstu silný
dráp; rádi lezou po zdech a po stromech:
šoupálek, brhlík, z. obecný. Vz Frč. 354. —
Z., vz Zedník.

Zedničina, y, f. = zednictví. Us., Sd.,
Šd. Ta z. včil za nic nestojí. Us. Šd.

Zedničiti, il, ení, Maurer sein, das Maurer-
Handwerk treiben. D., Sd., Bern., Kos. Ol.
i. 61., Šd. — kde jak dlouho. Z-čil tam
u toho mistra dva roky. Us.

Zedník, a, m., zedníček, čka, m., der
Maurer. V. Z. z kamení aneb z cihel zdi
vzdělává. Kom. Z-kovi kamení podávati.
Us. Zedník drží spořidlo. Vz Spořidlo. Z.
staví z kamene a cihel, jež maltou pomocí
zednické lžíce spojuje, zdi (stěny) a klene
sklepy; lešení si staví ze stenířův (trámů),
koz a prken; stěny obvrhuje (obmítá) mal-
tou, míšeninou vápna s pískem, ometačkou
Bílí a natírá (líčí). Pt. Z. důlní, der Gruben-
maurer. Bc. O zednících vz Tk. II. 378.,
382. — Lex. vet. c. 1410. habet: Ermes
zedník, ermonia, zednictvo, quod idem esse
constat ac přízedník, anachoreta (eremita).
Ztesali kamenie na čtyři hrana, ježto jsú
zhladili z-ci. Bj. Z. od bláta, zlatník od
zlata. Sk. Vz Er. P. 405. — Z. svobodný.
Vz S. N. — Z., osob. jm. Z. Ondřej. Vz
Blk. Kfsk. 1133.

Zednikovka, y, f., samota u Prahy v Kar-
línsku. PL.

Zedníkův, -ova, -ovo, dem Maurer ge-
hörig. Z-va lžíce. BO.

Zednina, y, f., das Mauerwerk, Mauer-
objekt. Dch.

Zedníti se = rozedniti se, tagen, Tag
werden. Dočkej, až se zední. Us. Tč.

Zednívati se, vz Zedníti se.

Zeďovitý = složený ze sklípků čtyrhran-
ných (kostkovitých anebo čtyrbokých) stří-
davě na sobě ležících, jako kvádry ve zdi
n. p. složené výtrusy bradavnice pomaran-
čové, mauerförmig. Kst. 523.

Zedrání, n., das Abreissen, Abnützen,
die Abnützung.

Zedraný ; -án, a, o = sedraný, otrhaný,
abgerissen, abgenützt. Z. šat, kabát. Us.,
Mus. 1880. 28. S dětmi v z-né chalupě sedí.
Vš. Prokuratoři pře z-né zastávají. Jir. Ves
čt. 382. Z. život. Výb. II. 10. — čím. Co
jste vy tú robotěnkú z-ní. Sš. P. 512. —
Vz Sedraný.

Zedrati, zderu, zdéřeš, zderou, zdeř,
dral, án, ání;zdírati, zdírávati = dera stáh-
nouti, her-, abreissen; utrhati, verleumden ;
roztrhati, zerreissen, aufreissen, zerfleischen.
— abs. Zdráv zedral (říkají ševci). Bl. 298.
Jeho královstvie ani se zruší ani zdéře.
Kat. 30. — co. Měl již dávno bláznovské
střevíce z. Reš. Už sem te pantličke zedrala,

co mně má maměnka jednala; ešče jedné
zederu, potom vod maměnke pojedu; Perme
ju (košelku) perme, enom jí nezederme. Sš.
P. 443 , 543. Z. kůži, knihy, Us., šaty, Ros.,
peří. Ros. — komu = utrhati. Ps. ms. —
co odkud, s čeho. Eus. — co s kým:
boj (bojovati). Rad. zv. — se s kým oč
= seprati se. — co komu. Vezmi matku
s dcerou, ty ti hlavu zderou. Prov. — jak.
Bez nich hrad se v suť a v rumy zdírá.
Sš. Bs. 176. — kde. Košula se zdere na
mém hříšném ćele. Sš. P. 111. Ten mě dobil
velice, zedral na mně tři biče. Sš. P. 711.
Trním, hložím po úskalí darmo zderieš
nôžky svoje! Phld. III. 458. — co čím
(komu). Něčí život kopím z. Výb. II. 48.
— kdy. Každou noc troje střevíce zederou.
Kld. II. 96. Šak ona ten jazyk do roka
zedere. Sš. P. 432. — Vz Sedrati.

Zedrati, n. = sedrání. Na Slov. Bern.

Zedratý = sedraný. Na Slov. Bern.

Zedrávati, vz Zedrati.

Zedření, n. = sedření.

Zedřený; -en, a, o = sedřený. Vz Se-
dříti. Z. člověk od práce, prací. Us. Dch.

Zedreť, vz Zedříti. Na Slov. Bern.

Zedříti, vz Sedříti.

Zedvic, e, m., vz Blk. Kfsk. 1459.

Zedzený; -en, a, o = snědený. Na Mor.
v Poduží. Brt.

Zeeland, u, m., provincie království nizo-
zemského. Vz S. N.

Zefa, y, f. = Josefa. Slez. Šd.

Zefiroso, v hud. = jako jemné šepotání.
Mlt.

Zefka, y, f. = Josefka, Josefa. Slez. Šd.

Zefyr, u, m., z řec. = vlažný, západní vítr,
der Zephyr. — Z., a, m., v řec. bájesloví =
tento vítr zosobněný, u Římanů Favonius:
krásný, okřídlený mladík nesoucí v náručí
pestré květiny; byl ochráncem květin a
zemských plodů. Vz S. N.

Zegsiti se, il, ení, wild werden = střeč-
kovati. Krávy se zegsí, jak jest parno nebo
když je sviby (ovádi) štípají. Na Ostrav.
Tč.

Zehlinatěti, ěl, ění, zu Lehm werden.
Miner. 80.

Zehltiti, vz Sehltiti.

Zehmati = ožírati, abfressen. — co jak.
Vol obykl býlé z. až do kořene, ad radices
carpere herbas. BO.

Zehnálek, lka, m., osob. jm. Vck.

Zehnati = sehnati. — Z. = zbuditi, auf-
wecken. Mor. Brt. — koho. Zežeň (zbuď)
už ty kluky. Us. na Mor. Šd.

Zehnouti, vz Sehnouti.

Zehnutý = sehnutý. Na Mor. a ve Slez.
Šd.

Zehrádka, y, f. = zahrádka. Milý sv.
Matěji, máme v tobě naději, abys nám dal
kadlátke do té naše zehrádke. Sš. P. 734.

Zehralý, ins Spielen gekommen. Z. moře
(větry naduté), wogendes Meer. V.

Zehrání, n., vz Zehrati.

Zehraný, vz Zehrati.

Zehrati, vz Sehrati.

Zehřáti = zehříti.

Zehříti (vz Hříti), zehřívati = zahříti,
erhitzen, erwärmen. — co kde: jídlo při

317*