Předchozí (435)  Strana:436  Další (437) |
|
|||
436
|
|||
|
|||
ohni, u pece. Us. Tč. — co komu: ruky.
Na Ostrav. Tč. — se čím: běháním. Koll. — se kde: při peci. Koll. Mladý zehřeje se na ledě. Mor. Šd. Zehřívárna, y, f., das Treibhaus; die
Wärmstube. Koll. Zehřívati, vz Zahříti.
Zehřmotněti, ěl, ění = hřmotným se
státi, stark werden. Topol v 50 letech ž-tní. Exc. Zehrubění, n., die Verrohung. Dch.
Zehrubiti, il, en, ení, zehrubovati, ver-
gröbern. — co čím. Dch. Zehrubný výnos = hrubý, z hruba, der
Bruttoertrag. Nz. Zehuby, dle Dolany, ves v Čáslavsku.
Vz Blk. Kfsk. 703. Zehušice, dle Budějovice, Sehuschitz,
ves v Čech. Zecha, y, m., osob. jm. Mor. Šd.
Zechov, a, m., Zechow, ves u Votic. PL.
Zechová, é, f. Vz Blk. Kfsk. 621.
Zechovice, dle Budějovice, ves u Volyně.
Cf. Tk. III. 50.— Z., ves v Jičínsku u N. Bydž. Vz Blk. Kfsk. 1048. Zechovský, jm. několika domků u Ne-
tolic. PL. Zechtělosť, i, f. = zachtělosť, chtění, das
Wollen, die Lust, Begierde. Kos. Zechtělý, der da will, anfängt zu wollen.
Ros. Zechtíti, vz Chtíti; zechtívati = počíti
chtíti, anfangen zu wollen, Lust haben, be- gehren. — abs. Chodí, kamo zechtie. Rkk. Abyste nebudili ani procítiti kázali milost- ničce, dokudž sama nezechce. Hus III. 36. — čemu. On všemu zechce. Jel. Cizímu statku zechtěl. Č. IX. 413. — čeho. Zechtěv její zboží. Pass. — se komu čeho. Zechtělo se Davidovi vody. Br. Zechtělo se mu ma- škrtek. Na Ostrav. Tč. Dětem se hned všeho zechce. Us. Zechceť se krmě masné. BO. Zechtělo se svini věnce perlového. Pís. 1526. Mus. 1864. 390. — Plk., Pass., Sych., Lom., Plác. — co (m.: čeho) se jim jen zechce, jedí. Cf. Žádati. BR. II. 545. b. — s inft. Zechtělo se mi přes most jíti. Sych. Ze- chtěla za muž (jíti = vdáti se). Pass. Chodi sěmo tamo, vezdě kam (jíti) zechte. Rkk. 29. — Ros. Čekum (čekám), ež se mi zechce spáť. Na Ostrav. Tč. Zechtě sě jemu jésti. ZN. Zeidler, a, m., osob. jm. Vz Blk. Kfsk.
1459. Zeidlic, e, m. Vz Blk. Kfsk. 1460., Zejdlic.
Zeidlicová, é, f. Vz Blk. Kfsk. 1460.
Zeichen. Es ist ein Zeichen von Albern-
heit. Pošetilého jest nemožné věci na se bráti. Mk. Zeiodelit, u, m., smíšenina 19 částí síry
s 24 částkami skelného nebo křemenitého prášku. Vz S. N., KP. IV. 601. Zeispánie, n. = ze- zespánie. Mst. 230
Zespání = vyspání. Vz Zejspání, Zespání. Zeit. Wenn du Z. hast, komm mit. Máš-li
kdy, pojď se mnou, s námi (ne: sebou). Mk. Sich in die Zeit schicken: hověti času. D. Vpraviti se v časy. Cf Ve všecky věci umějí se vpraviti. V. Cf. Čas. |
Zeithammer, mra, m. Z. Řehoř, zem.
školní inspektor a spisovatel, nar. 1800. † Vz S. N., Jg. H. 1. 657. — Z. Ant. Otak., jeho syn, nar. v Písku 1832 , byl prof. akad. gymn., nyní publicista, zemský a říšský po- slanec, člen zemského výboru atd. Vz S. N. a Tf. H. 1. 164., Šb. H. 1. 309. Zej, e, m. Zejové, aplysida, břichonožci,
velcí plži zadožábří, mají slabou, plochou ulitu, laloky pláště na hřbetě přikrytou. Z. zelený, aplysia viridis, obrovský, a. de- pilans. Vz Frč. 230., Path. III. 945. Zejblink, a, m. = druh lososův, z něm.
der Säbling. Mz. 374. Zejčík, u, m. = drobný zejk, crenula,
das Kerbchen. Rst. 523. Zejčíkovaný = vroubečkovaný. Rst. 523.
Zejda, y, m., osob. jm. Šd.
Zejdéní, n.= sejití, schůze, die Ver-
sammlung. Dnes mají jakési z. Na mor. Val. Vck. Zejdlic, e, m., vz Zeidlic. Zejdlicové ze
Šenfelda. Vz Sdl. Hrad. I. 39., 126., 128., 230., 231., II. 282. Zejhrati. Vz Hráti. — co komu. Ale
pýcha ta jest mu i puost i jiné skutky zej- hrala (pokazila). Hus II. 318. Zejhry = ze hry, im Spiele, spiel weise.
Sal. Zeji, vz Záti, Zívati, Zíti.
Zející, gähnend, klaffend. Z. propasť,
Dch., Vrch., Šmb. S. II. 11., Hlubina. Us. Pdl. Mnohému nelze vioděť sele zející, druhý se třeští z kočky pohledu. Shakesp. Tč. Zejíti = vzejíti; sejíti — abs Zasadil
som fialenku, nezešla, zavolal som na mi- lenku, nevyšla. Sl. spv. III. 88. Ta réž je trochu obřídná, dobře nezešla (nevzešla). Slez Šd. — komu. Nasela sem marijanku, zešla mi lebeda. Sš. P. 319. — co. Zežel (sešel) Balšan půl světa hledaja si děvčata. U Příbora. Tč. Už sem zešel všecky hory a les, ešče sem tam kravarky něnalez. Sš. P. 551. Nenandeš ho nikde, bys zešel kraj světa. Sš. P. 534. Co celý svět zejdeš, z mých očí nezejdeš. Sš. P. 383. — odkud proč, se kde, komu kam, vz Sejíti — kdy, vz Vzejíti. Zejk, u, m. = u bednáře vrub, vroubek,
die Zarge, Gargel, Rinne, Kerbe, der Kerb- zahn. Z. dělati, D.; vsaditi dno do zejku; dno ze zejku vysaditi, vybedniti; zejky do sudu vetříti, vyřezati, vyzejkovati. Šp. Útory (okraje) u sudu, také zejk, kym zvané = dražka, do které se dno zasazuje. Suk. Z. měřítka, die Visirkimme. Čsk. — Z. v botan. = zub malý, zaokrouhlený, vždycky množitý na obrysu listovém, od vedlejších zářezem ostrým oddělený. Rst. 523. Die Kerbe. Škd. exc. Zejkatý = zejkovaný.
Zejkovaně, kerbig. Z. pruhovaný. Kk.
Br. 37., 24. Zejkovaný = vroubkovaný, gekerbt. Nz.
Z. listy bukvic, poponce obecného, Rostl., zoban. Krok. Z. křídla motýlí. Stn. 1. 13. Zejkovec, vce, m. = druh hoblíku, der
Kimmhobel, Gargelhobel. Šp., Skv. Z-vec s mosazným plazem, der Kimmhobel mit Messingsohle. Skv. |
||
|
|||
Předchozí (435)  Strana:436  Další (437) |