436

ohni, u pece. Us. Tč. — co komu: ruky.
Na Ostrav. Tč. — se čím: běháním. Koll. —
se kde: při peci. Koll. Mladý zehřeje se
na ledě. Mor. Šd.

Zehřívárna, y, f., das Treibhaus; die
Wärmstube. Koll.

Zehřívati, vz Zahříti.

Zehřmotněti, ěl, ění = hřmotným se
státi, stark werden. Topol v 50 letech ž-tní.
Exc.

Zehrubění, n., die Verrohung. Dch.

Zehrubiti, il, en, ení, zehrubovati, ver-
gröbern. — co čím. Dch.

Zehrubný výnos = hrubý, z hruba, der
Bruttoertrag. Nz.

Zehuby, dle Dolany, ves v Čáslavsku.
Vz Blk. Kfsk. 703.

Zehušice, dle Budějovice, Sehuschitz,
ves v Čech.

Zecha, y, m., osob. jm. Mor. Šd.

Zechov, a, m., Zechow, ves u Votic. PL.

Zechová, é, f. Vz Blk. Kfsk. 621.

Zechovice, dle Budějovice, ves u Volyně.
Cf. Tk. III. 50.— Z., ves v Jičínsku u N.
Bydž. Vz Blk. Kfsk. 1048.

Zechovský, jm. několika domků u Ne-
tolic. PL.

Zechtělosť, i, f. = zachtělosť, chtění, das
Wollen, die Lust, Begierde. Kos.

Zechtělý, der da will, anfängt zu wollen.
Ros.

Zechtíti, vz Chtíti; zechtívati = počíti
chtíti, anfangen zu wollen, Lust haben, be-
gehren. — abs. Chodí, kamo zechtie. Rkk.
Abyste nebudili ani procítiti kázali milost-
ničce, dokudž sama nezechce. Hus III. 36.
— čemu. On všemu zechce. Jel. Cizímu
statku zechtěl. Č. IX. 413. — čeho. Zechtěv
její zboží. Pass. — se komu čeho. Zechtělo
se Davidovi vody. Br. Zechtělo se mu ma-
škrtek. Na Ostrav. Tč. Dětem se hned všeho
zechce. Us. Zechceť se krmě masné. BO.
Zechtělo se svini věnce perlového. Pís. 1526.
Mus. 1864. 390. — Plk., Pass., Sych., Lom.,
Plác. — co (m.: čeho) se jim jen zechce,
jedí. Cf. Žádati. BR. II. 545. b. — s inft.
Zechtělo se mi přes most jíti. Sych. Ze-
chtěla za muž (jíti = vdáti se). Pass. Chodi
sěmo tamo, vezdě kam (jíti) zechte. Rkk.
29. — Ros. Čekum (čekám), ež se mi zechce
spáť. Na Ostrav. Tč. Zechtě sě jemu jésti.
ZN.

Zeidler, a, m., osob. jm. Vz Blk. Kfsk.
1459.

Zeidlic, e, m. Vz Blk. Kfsk. 1460., Zejdlic.

Zeidlicová, é, f. Vz Blk. Kfsk. 1460.

Zeichen. Es ist ein Zeichen von Albern-
heit. Pošetilého jest nemožné věci na se
bráti. Mk.

Zeiodelit, u, m., smíšenina 19 částí síry
s 24 částkami skelného nebo křemenitého
prášku. Vz S. N., KP. IV. 601.

Zeispánie, n. = ze- zespánie. Mst. 230
Zespání = vyspání. Vz Zejspání, Zespání.

Zeit. Wenn du Z. hast, komm mit. Máš-li
kdy, pojď se mnou, s námi (ne: sebou).
Mk. Sich in die Zeit schicken: hověti času.
D. Vpraviti se v časy. Cf Ve všecky věci
umějí se vpraviti. V. Cf. Čas.

Zeithammer, mra, m. Z. Řehoř, zem.
školní inspektor a spisovatel, nar. 1800.
† Vz S. N., Jg. H. 1. 657. — Z. Ant. Otak.,
jeho syn, nar. v Písku 1832 , byl prof. akad.
gymn., nyní publicista, zemský a říšský po-
slanec, člen zemského výboru atd. Vz S. N.
a Tf. H. 1. 164., Šb. H. 1. 309.

Zej, e, m. Zejové, aplysida, břichonožci,
velcí plži zadožábří, mají slabou, plochou
ulitu, laloky pláště na hřbetě přikrytou.
Z. zelený, aplysia viridis, obrovský, a. de-
pilans. Vz Frč. 230., Path. III. 945.

Zejblink, a, m. = druh lososův, z něm.
der Säbling. Mz. 374.

Zejčík, u, m. = drobný zejk, crenula,
das Kerbchen. Rst. 523.

Zejčíkovaný = vroubečkovaný. Rst. 523.

Zejda, y, m., osob. jm. Šd.

Zejdéní, n.= sejití, schůze, die Ver-
sammlung. Dnes mají jakési z. Na mor. Val.
Vck.

Zejdlic, e, m., vz Zeidlic. Zejdlicové ze
Šenfelda. Vz Sdl. Hrad. I. 39., 126., 128.,
230., 231., II. 282.

Zejhrati. Vz Hráti. — co komu. Ale
pýcha ta jest mu i puost i jiné skutky zej-
hrala (pokazila). Hus II. 318.

Zejhry = ze hry, im Spiele, spiel weise.
Sal.

Zeji, vz Záti, Zívati, Zíti.

Zející, gähnend, klaffend. Z. propasť,
Dch., Vrch., Šmb. S. II. 11., Hlubina. Us.
Pdl. Mnohému nelze vioděť sele zející, druhý
se třeští z kočky pohledu. Shakesp. Tč.

Zejíti = vzejíti; sejíti — abs Zasadil
som fialenku, nezešla, zavolal som na mi-
lenku, nevyšla. Sl. spv. III. 88. Ta réž je
trochu obřídná, dobře nezešla (nevzešla).
Slez Šd. — komu. Nasela sem marijanku,
zešla mi lebeda. Sš. P. 319. — co. Zežel
(sešel) Balšan půl světa hledaja si děvčata.
U Příbora. Tč. Už sem zešel všecky hory
a les, ešče sem tam kravarky něnalez. Sš.
P. 551. Nenandeš ho nikde, bys zešel kraj
světa. Sš. P. 534. Co celý svět zejdeš, z mých
očí nezejdeš. Sš. P. 383. — odkud proč,
se kde, komu kam, vz Sejíti — kdy,
vz Vzejíti.

Zejk, u, m. = u bednáře vrub, vroubek,
die Zarge, Gargel, Rinne, Kerbe, der Kerb-
zahn. Z. dělati, D.; vsaditi dno do zejku;
dno ze zejku vysaditi, vybedniti; zejky do
sudu vetříti, vyřezati, vyzejkovati. Šp. Útory
(okraje) u sudu, také zejk, kym zvané =
dražka, do které se dno zasazuje. Suk. Z.
měřítka, die Visirkimme. Čsk. — Z. v botan.
= zub malý, zaokrouhlený, vždycky množitý
na obrysu listovém, od vedlejších zářezem
ostrým oddělený. Rst. 523. Die Kerbe. Škd.
exc.

Zejkatý = zejkovaný.

Zejkovaně, kerbig. Z. pruhovaný. Kk.
Br. 37., 24.

Zejkovaný = vroubkovaný, gekerbt. Nz.
Z. listy bukvic, poponce obecného, Rostl.,
zoban. Krok. Z. křídla motýlí. Stn. 1. 13.

Zejkovec, vce, m. = druh hoblíku, der
Kimmhobel, Gargelhobel. Šp., Skv. Z-vec
s mosazným plazem, der Kimmhobel mit
Messingsohle. Skv.