441

je, nie je tráva; chvost má, nie je kráva
(straka). Na Slov. Zelena jsem jako tráva,
tráva nejsem, žlutá jak vosk a vosk nejsem,
duši mám a člověk nejsem, ocas mám a
pes nejsem, hádej, co jsem (mrkev)? Ve
Slez. Šd. Olivově, kovově, zlatově, leskle,
aksamitově z-ný. Stn. I. 42., Kk. Br. 20,
22. Z. jako brčál, jako dětel, jako tráva,
Us., jako čížek. D. Je to z né jako krušina
(ku př. ovoce). Na mor. Val Vck. Je z-ný
jako tráva (je mu špatně, špatně vypadá).
Us. Kšť. Bol odrazu i bľadý jako smrť i ze-
lený jako túz, i svetlý jako šata. Lipa I.
71. Po dešti je tráva zelenější, po pláči
láska vždy vroucnější. Us. Kšf. Šel na ze-
lenou louku (umřel; o židech). Tkč. Pase
se na zelené louce (= zemřel). Bdl. Dostal
se na zelenou ratolesť. Vz Šťastný. Lb., Us.
Nemoci přijíti na zelenou louku (nezmoci
se). Us. Jdi na zelenou louku, geh, wo der
Pfeffer wächst. Dch. Zelený hrozen není
sladký a mladý člověk není stálý. Pk. Za
zelena trhané bývá kyselé. Lb. Z-né vánoce,
bílé velikonoce. Us. Šd. Vedlé suchého
dřeva i zelené shoří (dobrý od zlého se
nakazí). Prov. Šd. Ten už nebude zeleného
trávníku šlapat (umře) Us. Brt. Je pod
z-ným (opilý). Šd. — Z. čtvrtek, der grüne
Donnerstag. Háj., D. Květný pondělku, kdes
klíče poděl ? Poděl sem je, poděl zeleným
štvrtkům. Sš. P. 769. Kdo sní na z. čtvrtek
kousek krupice na hladový život, toho had
neuštkne. U Nov. Bydž. Kšť. Myrta na z.
čtvrtek sázená dobře se ujme. Us. Kšť. Na
zelený čtvrtek, kdy se při gloria naposledy
všemi zvony zvoní, chodí lidé do zahrady
a třesou stromy, aby hojně urodily. Kld.
O pověrách o z. čtvrtku vz Mus. 1853. 493.,
1854. 548. Z. neděle odtud, že se při boho-
službě katol. užívá roucha zelené barvy.
Jsou to 3., 4. a 5. po sv. Duchu. Dch. Z.
matka boží, Marie Himmelfahrt. První pořez
po sv. Jiří a druhý po Zelenej matce boží
(Krautweihe). Zř. selské v Loučanech 1.1525.
Sd. — Z. krev. Dítě ze z. krve (= neman-
želské, unehelich). Us. Dětí ze z. krve při-
nášívají zřídka štěstí do domu. Sá. —
Zelená. Z-nou někomu dělati (= mámiti,
šáliti ho, Jem. Sand in die Augen streuen).
Us. Šd., Tč., D., Sych. Stánek pod zelenou
(u židův). D. Svátek pod zelenou, Lauben-
hüttenfest, n. Šm., Dch. — Z., hospoda
u Chrašťan; samota u Luštěnic. — Zelené
matky boží den = nanebevzetí panny Marie.
— Zelené do polívky. Šm. — Z. bouda,
grüne Baude, myslivna u Brandýsa n. L.;
Z. chalupa, samota u Uhlíř. Janovic; Z.
hora, samota u Vodňan a myslivna u Zá-
stavky; Z. hora, Grünberg, zámek u Ne-
pomuk, Tk. IV. 22., 42., 45., Tf. Odp. 213.,
270, Sdl. Hr. II. 228., Blk. Kfsk. CL.; Z.
ves, Gründorf, ves u Pacova; Z. dolíky,
Grünthal, hájovna u Renčova; Z. důl, Grün-
thal, ves u Brandova a sam. u Čisté; Z.
vrch, Grünberg, nad slez. městem Schön-
berkem, Krč.; Z. palouky, sarn. u Jisteb-
nice; Z. předměstí v Pardubicích; Z-ný,
samota u Čimelic, myslivna u Královic;
Z-né, ves u Přeštic; Z. domek, Grünhäusel,
sarn. u Smíchova; Z. strom, Grünbaum, sam.

u Vys. Mýta; Z. věnec, Pochet, hospoda
u Nov. Jičína na Mor. — Z., ého, m., osob.
jm Z. Jan z Počapel. Tk. III. 117. — Z.
Václ. gymnas. ředitel a spisov., †. Vz Tf.
H. 1. 163., 169., 171., Šb. H. 1. 309, S. N.

Zeler, u, m. = celer. Na Slov. Hdž. Šlb.
48.

Zéler, a, m., z něm. Seiler, provazník.
Arch. IV. 303.

Zeleznák, u, m. = železňák. Na Ostrav.
Tč.

Zeleznice, e, f. = železnice. Na Ostrav.
a Slov. Tč.

Zelezník, a, m. = železník. Na Ostrav.
Tč. Také na Slov. Dbš. Sl. pov. II. 75.,
III. 95.

Zelezný = železný. Na Ostrav. a Slov.
Hdž. Čít. 237.

Zelezo, a, n. = železo. Na Ostrav. a Slov.
Tč. Železo či zelezo vraveť je oboje dobré.
Hdž. Čít 211.

Zelhati, vz Selhati.

Zelí (zastr. zelé; posud ve vých. Mor.
po venkově. Brt., Vck. Zelé, é, é, é, é, ú
(é), ím; pl. zela, zel, ám, a, a, ách, ama.
Vck. Z., gt. v ob. mluvě místy: zelího. Bž.
108.), n., zelice, e, n, zelíčko, a, n. —
Z. = mnoho zelin, zelina, die Krauter, das
Kraut. Prustvorec roste i v tatarské zemi,
pročež jej v Litvě jmenují tatarské zelí.
Byl. Má milá má také zeljé, co mě zhojí
do neděle. Sš. P. 152. Zelé zelené (bylina).
BO. Natrhal zelé kyselého. Bj. Zelice, n. =
zelenina. Žvt. otc. 51. a. Zelicě za obyčej
jediechu. Dal. 64. Vaří sobě nějaké zelíčko.
Kšch. 6. Nemá doktor takej masti, čo vy-
hojí moje kosti; Hanka len má takô zelie,
čo vyhojí do nedele. Sl. spv. III. 104. Z.
svatojanské či zaječí z. = rozchodník velký,
sedum telephium. Us. u Počát. Jndr. Bolí
tě hlava? Dej si na koleno z. (žertem). Zlé
zelí nezahyne (mráz kopřivu nespálí). Prov.
— Z. zahradní rozličného druhu zvl. hláv-
kové, das Küchenkraut, Kraut, der Herzkohl,
Hauptkohl. Z. hlavaté n. hlávkové (hlava-
tice), D., vz Rstp. 85., Čl. 13., Čl. Kv. 299., FB.
77., Slb. 688., Kk. 214., KP. III. 269., Sbtk.
304., plané (kapusta bílá), květné (karfiol), vz
Gl. 385., Rstp. 85., Kk. 214., řepné, vz Kk.
214., Schd. II. 292., bílé, turecké (tykev),
Us., karaibské, mořské, palmové. Vz Rstp.
1664., 1092., 1619. Z. (hlávkové) erfurtské,
janské či jakubské, sviňobrodské, polorané,
rané, brunšvické, bílé, červené, polní, mag-
deburské, hollandské, yorské, svatojanské,
centnýřové, pozdní, veliké, nízké, americké.
Dlj. 10., 11., 12., Us. Z. kadeřavé (kapusta)
zimní, brassica oleracea acephala, hnědé
(nízké, vysoké). Dlj. 14., V. Řepa, kolník,
cvika, mrkev, křen, ředkev, kapusta, špí-
nák, mořské z., kadeřavé z., lebeda, salát,
petružel, řeřicha — zelí slovou. Kom. Z. sv.
Barbory, červené, kočičí, vz Rstp. 1197.,
ostré, ozimé, vlaské nebo savojské. Kh. Z.
palmové. Schd. II. 268. Z. hnědé, der Braun-
kohl. Hlávka zelí. Z. krouhati, řezati, vy-
sekávati, kroužiti, okopávati; z. zakládá
hlávky. Šp. Z. strouhati na struhadlech
(ve Slez.: krůžlati na kružadlech). Mor. Šd.
Pravěli, že sem jim na zelé narvala (nalá-