442

mala) chrástí. Slez. Šd. Máme z. v zahradě,
na poli. Us. Tak ho postaviti do z. (o ne-
hybném člověku)! Us. Sd. Milá z. okopává,
šohaj za ňu povolává: Koně v z. a hříbátka
v petrželi. Sš. P. 275., 508. Připíjám vám
přes hlávku zelí, že ste se přišli najesť na
veselí. Přípitek slez. Šd. Jíti, choditi, lézti
komu do zeli (= za milou, kaziti mu zná-
mosť, Jem. ins Gehege steigen, hinter Jem.
Rücken der Liebesfrende nachgehen) Dch.,
Šd., Kšá , Tč., Bkř. Spaste duši, koza v zelí
(v žertu na označenou zděšení se při ne-
patrné nehodě)! Us. u Král. Hrad. Kšť. Je-li
moc přísady, je (bude) málo zelí. Na Zlín-
sku. Brt. Jsou-li v zimě na cestě tlusté
ledy, podaří se výborně zelí; Poválejí-se
sazeči sázejíce zelí na poli, urodí se zelí.
Kld. Z. na den sv. Prokopa okopané bude
samé hlávky. Kld. Když sa urodí z., seno
;sa zkazí. Na Vsacku. Vck. Stydí se jako
koza v zelí (nestydí se). U Litomš. Bda.
Když sedíš v zelí, nebuď vlkem, ale kozlem.
Kká. Td. 253. Do Jakuba zelíčko, po Jakubě
zelí. Tč. Když na Havla z. sklízí se, to je
hořké; Panny Marie na nebe vzetí, hlávka
do zelé letí; Když je tuhá zima a vytajú
napřed chodníky, to (tož) bývají velké hlávky
zelí; Sv. Prokop, zelí okop (okopává se z.).
Slez. Šd. Mníš trávu, ano zelí (něco lepšího).
Flaška. Do zelí s ní (nehezká jest. Vz Tělo,
Hezký, Neustrojený). Lb., C. Psem z. vo-
ziti (orati. Vz Marnotratný, Prodělání. Auf
der letzten Pfeife blasen. Tč.). Č. — Z. =
jídlo ze sekaného, krouhaného zelí, das Kraut.
Z. sladké, kyselé, das Süss-, Sauerkraut. Us.
Z. brukvové, naložené, řepové, košťálové,
tuřínové, Hsng., dyňové (z dyní). Šd. Sud
na zelí. Šp. Z. nakládati, šlapati, vařiti. Us.
Z. už vykysalo. Šp. Na z. mě neužije (zelí
nerád jím). Na Hané. Bkř. Snědl talíř syro-
vého z. (t. j. kvašeného, ale neuvařeného).
Us. Šd. Bez zelia nieto veselia. Poř. Zátur.
Jez hrách se zelím a zelí s hrachem a ne-
dostaneš podagra; Zlá žena trpké zelí. Kšá.
Z. mi dáváš a uzeninu jsi si nechal. Šml.
Na maso pivo, na zelí voda. Č. Hledí jako
kyselé z. Vz Zádumčivý. Lb. Po domácím
z. břicho nebolí. Prov. Tč., Pk. Žena muže
želí, dokud nezevře z. Lom. Pěknéť jest
bylo to kázání jako nemastné z. Mus. —
Zelé = zelená rez (zastr.), der Grünspan.
Ms. alch.

Zelibus, a, m., sam. u Vorlíka.

Zelice, e, n., vz Zelí. — Z. = kapusta
obecná, brassica oleracea. Vz Rstp. 85.

Zelíčko, a, n., vz Zelí.

Zelík, a, m., os. jm. Šd.

Zelina, zelinka, y, f. = bylina zelená,
das Kraut, Gewächs, Gräschen, die Pflanze.
V. Z-ny = byliny (lékařské), jež mají pro
rozličné nemoci v domácnosti uschované. Na
mor. Val. Vck. Z. = rostlina, jejíž lodyha
nikdy dokonale nezdřevnatí, za jedno léto
vyroste, kvete, plody dává a hyne, jař.
Rst. 309.. 523. Cf. S. N., Ž. wit. 89. 6. Nie
je to zelina na rany, leš (než) je to z. do
jamy. Sl. ps. 147. Arabská z., costus spe-
ciosus, arabisches Wundkraut; býková z.,
herba tauri (vaccae), der Erwenwürger; sva-
tojanská z. = černobýl; Vytrhnúť někomu

z pod noh z-nu, clavem extorquere Herculi,
Jem. den Vortheil aus den Händen reissen.
Na Slov. Bern. Všelijaké zeliny. Us. Šd.
Ochvatná zelina, scrophularia Ehrharti (od-
varem omývají ochvácený dobytek), Phld.
III. 3. 291.; z. šedivá (jablečník), marrubium,
weisser Andorn, Nz. lk.; z. = škrkavičník,
lupinus alba, Path. III. 633.; z. krtičná
(krtičník), euphorbi lathyris; zelina janská,
aecidiuin euphorbiae); z. masná, chenipo-
dium bonus Henricus ; z. nátchová = čistec
německý, stachys germanica; z. šťastná (bez-
vršník), veronica latifolia; z. peniazková
(pagnčíca), pánbíčkové koláčky, malva ro-
tundifolia; šťastná z., osúdenica, súdenička,
obrátka, ophioglossum vulgatum, rostl. Let.
Mt. St VIII. 1. 8., 1. 11., 1. 22., 1. 30., X.
1. 47., 1. 51., 1. 54. (Šd.). Půjdeš na zelinky
< Arzneikräuter) do našej zahrady. Sš. P.
232. Odtrhni si tamto tú zelinku, čo sa ti
pred očima zelenie. Dbš. Sl. pov. III. 55.
A já mám zelinku pletenú v lelíku. Sš. P.
397. Věděti, od čeho každá zelinka jest,
jak a kdy se trhati má. Bdl. Učinil všeliku
zelinu po vlastech (herba). BO. Dá milá
zelinky, mamička šátečku, bude polahčeno
mojemu srdečku. Sš. P. 373. Sbiera zeli-
nečku pre moju boľavú hlavičku. Sl. ps.
147. Di mě, milá, do téj apatéky, přines
všelijaké zelinečky. Brt. P. 91. Šly tři panny
na maleny, trhaly si zelinečku, co pěkně
voní. Ib. 62. Každý had vzal na jazyk
jakúsi zelinku, ktorá tam rástla, zelinkou
dotkol sa skaly, tá sa otvorila a hadi jeden
po druhom vo skale zmizli. Č. Čt. V. 174.
Ani byliny ani zeliny. BO. Sotva že to
matka povie, dietky sa rozletia, aby sbie-
raly zelinky, čo matku vylieča. Zátur. Háj.
I. 23. Navařím ti zelin od žaludka. Na
Ostrav. Tč. Potom budem, mladý králik, žena
tvá, keď narastie na Dunaji zelina; dovtí-
pil sa mladý králik rozumu, dal nahádzať
na ten Dunaj zelinu. Sl spv. I. 24. Jedno
i druhé sama mrcha zelina (špatná). HVaj.
BD. I. 66. Zlá zelina nevykape (tak snadno
nevyhyne), Unkraut verdirbt nicht. Mt. S.
I. 121. Májová zelina každá bývá dobrá.
Lipa I. 47. — Z. = zelená část byliny, das
Kraut der Pflanze, das Grüne. Čern. — Z.
= místo zeleným něčím porostlé, das Grüne.
Lék. kn. — Z. zahradní či vaření, salát,
das Gartenkraut, Küchengewächs. V., Jel.
Nejí jen mléko a zeliny. Kram. Nemcom
zelina (saláty), Maďarom slanina a Slovákom
kaša s mliekom. Let. Mt. S. I. X. 1. 50. —
Vz více v S. N., Kk. 34. — Zelinka =
rosnička žába. U Brníčka na Mor. Brt. —
Zelinka, y, m. a f. = churavý, neduživý člo-
věk. Takový z. a tak se staví! U Kr. Hrad.
Kšť. — Zelinky, pl. = houby zelené v písku
skryté; podobají se malým hříbkům. U Tře-
bechovic. Kšť. — Zelinka u kameníků (la-
mačů) v pískovci svrchní vrstva, která leží
hned pod prstí; vrstva druhá ležící pod
z-kou slove straka. U Hořic. Hk.

Zelinář, zelenář, zelnář, e, m. = kdo
zeliny sází, prodává, der Kohlgärtner, der
Kohlhändler. Kom. Vz Zahradník. — Z. =
bylinář, der Kräuter-, Wurzelmann, Kräu-
tersammler. Bern. — Z. = bylinář, herbář,