444

Zelotism-us, u, m.= přepjatá horlivosť,
z řec. Rk.

Zelovka = zelůvka.

Zelový = zelný. Rostl. Z. přísada. Mor.
Šd.

Zelú, m., pohanský bůh. Háj. Vz Jg.

Zelůvka, zelovka, y, f. = zelná voda,
das Krautwasser, Wasser vom Sauerkraut.
Napila se zelůvky. Slez. Šd. Co jim dáme?
Koledy nemáme. Čapatému hnojůvky, Je-
níčkovi zelůvky. Slez. Šd. — Z. = zelná
polívka. die Krautsuppe. Vz Zelnice, Zel-
ňačka. U Litomšl. Hvl.

Zelva, y, zelvice, e, f. = sestra mužova,
die Schwägerin. D., Mus., Lex. vet. glos. —
Z. = žena synova, nevěsta, die Schwieger-
tochter. Gl. 385. V MV. nepravá glossa.
Zelva povstává proti tsci své, nurus ad-
versus socrum suam. BO.

Zelvice, e, f., vz Zelva.

Zelvín, a, m. = muž sestřin, der Schwa-
ger. Kom. — Z. = dceřin muž, zeť, der
Schwiegersohn. Kom. Vz Zelva.

Zelviš, e, m. = druh révy, Krachgut-
edel. V Poduží na Mor. Brt.

Zem, vz Země.

Zema, y, f. = země. Slez., mor. a slov.
Mladý kráľ radšej by sa byl pod zemou
videl. Na Slov. Dbš. Sl. pov. VIII. 35. Na
zemu padnul. Na Ostrav. Tč. Černá zema.
Slez. Šd. Vz Země.

Zéma = zima. Sš.

Zemačnisko, a, n. = brambořiště, das
Erdäpfelfeld. Na Zlínsku. Brt. Vz Zemáko-
viště.

Zemák, u, m. = brambor, zemče, der
Erdapfel, solanum tuberosum. Plk., Sl. les.
Na Moravě slují: češáky (dlouhé s tečkami),
samsony (veliké, žluté a nekazí se), rožky,
rohlíky, vyzovské (od Vyzovic), amerikány
(veliké, červené), cigány (červené), majda-
lenky (žluté, kulovaté), klobúcké (od Klo-.
bouk, fijalové), chlebúčky (žluté, podlouhlé).
Vck. Kadeřavosť z-ků, die Kräuselkrank-
heit der Kartoffeln. Hlízy pocházející z cho-
rých keřů plodí, byvše do půdy nasázeny,
zase choré rostliny; nemoc je ledy dědičná.
Z chorých hlíz povstalá druhá generace
nemá další schopnosti k plození hlíz a proto
chorá generace vymře. Pta. Narůstání z-ků,
das Durchwachsen der Kartoffeln, jest cho-
roba rostlin, která z přebytku živných lá-
tek a vody povstává. Vedlé velkých narů-
stává nemálo malých méně zralých hlíz.
Pta. Žluté janovky; z-ky na semeno, die
Saatkartoffeln. Dch. Z. se zelím (k snídaní).
Na Zlínsku. Brt. Po mále zemáků, přibude
nám v Březnici žebráků. Sš. P. 536. Z-ky
se mají sázeti jen dopoledne, aby se uro-
dily a též dopoledne i okopávať a ohrňo-
vať. Rovněž se mají sázeť mezi Jany (mezi
J. Křtitelem a Janem a Pavlem). Kld. Když
na Matěje (²¹/₂) prší, urodí se z-ky; Je-li
pěkně na sv. Blažeje (³/₂), urodí se z-ky;
Když prší na sedm spících Bratrů (^l0/₇),
hnijí z-ky. Na Zlínsku. Brt. — Vz S. Ń.,
Kk. 186.

Zemákovice, e, f. = polívka ze zemáků,
die Erdäpfelsuppe. Na Zlínsku. Brt.

Zemákoviště, ě, n. = brambořiště, der
Erdäpfelacker, das -feld. Vz Zemačnisko.

Zemákový, Erdäpfel-, Kartoffel-. Z. jídla,
moučka, lukše (-nudeln). Dch.

Zemalka, y, f., anastadorna, die Erd-
gans. Šm.

Zemaľský. Slováci sú ľud a národ zem-
ský, zemaľský, pozemkový. Dbš. Obyč. 48.

Zeman, zeměnín, zemanín, a, m. Zeman,
pl. zemani, zemané, vz -an a více v Gb.
Hl. 58 a Arch. f. slav. Phil. II. 700., -janín.
Z. = obyvatel země, ze země zrozený, der
Erdbewohner, Erdensohn. V. — Z. = oby-
vatel některé země, zemek, der Inländer, Ein-
wohner, Insass. Ps. mus. 104 12., Bl.. Ms.
1417. — Z. = pán nad částkou země, der
Landgutsbesitzer, Landedelmann, Edelmann.
Z., původně vlastník země; potom tolik co
šlechtic vůbec, konečně jen šlechtic nižšího
řádu. S. N. Cf. Země (= nemovitý, pozem-
kový statek), Dal. Jir. 9., 54., 94 a j. Z. =
statkář vládnoucí zemí. Perwolf. Z. = zemi
svou pěstující neb orající. Hš. Já sem ze-
man, já nic nemám, enom jednu košulenku
a tu prodám. Sš. P. 678. Zeman, chleba
nemám (posmieva sa nezemän). Sedliak gro-
bian (potupuje zemän). Na Slov. Zátur. Eva
předla, Adam kopal, kdo zemanu koně
koval. Prov. Šd. On žije jako jaký z.; Myslíš,
že můj otec je zemanem (že ti mohu pořád
peníze dávati). Us. Tč. Chlop žere, zeman
chlasce, farář sere. Slez. Tč. Tu sobě od-
měřoval beze všech zeman, nemaje s sebú
žádných zeman; Odloženo do více zeman;
Že jsem jeho byl pohnal k úřadu jako ze-
manína; Z-né nález učinili. Půh, I. 256., II.
12.. 539 , 600. Což jemu zeměné za právo
najdú. Půh. II. 8. Ja jsem zeman, chleba
nemám, jenom kobyličku vedu na uličku,
tam ji prodám. Er. P. 385. b. Z. na zem-
ském, man na manském a měštěnín na měst-
ském právě souzen býti má. Zř. z. Jir. R.
38., A. 7. Z-né ve městě. Vz Tk. II. 342.
Káže kněz zemanóm svým. Rkk. Zemané
ve vsích. D. — Háj , Dal., Pulk., Sych.
Z vlka nebrzo bude oráč a z zemana žák.
Prov. Z., v již. Čech. = šlechtic. O schud-
lých se říká: Zeman chleba nemám. Kts. —
Z., osob. jm. Z. Frant. Vz Tf. H. 1. 195.,
S. N. Z. z Kosoře Mat. Vz. Blk. Kfsk.
XXV., CXL., 934. Malíř (maliar) slovenských
z-nů = Jan Kalmčak, 1822.—1871. Pokr.
Pot. 188., 207.

Zemančátko, a, n. = pozemčan, der
Erdbewohner. Pl.

Zemänček, čka, m. = zemánek. Taký
z. ako druhý (pohrdlivě). Klčk. Zb. III. 29.

Zemáneček, čka, m. = zemánek.

Zemánek, nka, m. = malý zeman. —
Z. = mladík, panic, der Junker. Čsk. —
Z. = dítě některého panoše s nevěstkou. Pakli
pojme takovou (nevěstku) panoše, tehdy
jeho synové slují cvikýři neb zemánkové.
1644. Pam. arch. 1876. 616. — Z., os. jm.
Šd., Vck. — Z., nku, m. = malá pastva.
U Nezamyslic na Mor. Bkř.

Zemaněti, ěl, ění = počínati zemanem
i býti, Edelmann werden ; des Edelmannes
Betragen annehmen. Ros.

Zemanín, vz Zeman.