Předchozí (443)  Strana:444  Další (445) |
|
|||
444
|
|||
|
|||
Zelotism-us, u, m.= přepjatá horlivosť,
z řec. Rk. Zelovka = zelůvka.
Zelový = zelný. Rostl. Z. přísada. Mor.
Šd. Zelú, m., pohanský bůh. Háj. Vz Jg.
Zelůvka, zelovka, y, f. = zelná voda,
das Krautwasser, Wasser vom Sauerkraut. Napila se zelůvky. Slez. Šd. Co jim dáme? Koledy nemáme. Čapatému hnojůvky, Je- níčkovi zelůvky. Slez. Šd. — Z. = zelná polívka. die Krautsuppe. Vz Zelnice, Zel- ňačka. U Litomšl. Hvl. Zelva, y, zelvice, e, f. = sestra mužova,
die Schwägerin. D., Mus., Lex. vet. glos. — Z. = žena synova, nevěsta, die Schwieger- tochter. Gl. 385. V MV. nepravá glossa. Zelva povstává proti tsci své, nurus ad- versus socrum suam. BO. Zelvice, e, f., vz Zelva.
Zelvín, a, m. = muž sestřin, der Schwa-
ger. Kom. — Z. = dceřin muž, zeť, der Schwiegersohn. Kom. Vz Zelva. Zelviš, e, m. = druh révy, Krachgut-
edel. V Poduží na Mor. Brt. Zem, vz Země.
Zema, y, f. = země. Slez., mor. a slov.
Mladý kráľ radšej by sa byl pod zemou videl. Na Slov. Dbš. Sl. pov. VIII. 35. Na zemu padnul. Na Ostrav. Tč. Černá zema. Slez. Šd. Vz Země. Zéma = zima. Sš.
Zemačnisko, a, n. = brambořiště, das
Erdäpfelfeld. Na Zlínsku. Brt. Vz Zemáko- viště. Zemák, u, m. = brambor, zemče, der
Erdapfel, solanum tuberosum. Plk., Sl. les. Na Moravě slují: češáky (dlouhé s tečkami), samsony (veliké, žluté a nekazí se), rožky, rohlíky, vyzovské (od Vyzovic), amerikány (veliké, červené), cigány (červené), majda- lenky (žluté, kulovaté), klobúcké (od Klo-. bouk, fijalové), chlebúčky (žluté, podlouhlé). Vck. Kadeřavosť z-ků, die Kräuselkrank- heit der Kartoffeln. Hlízy pocházející z cho- rých keřů plodí, byvše do půdy nasázeny, zase choré rostliny; nemoc je ledy dědičná. Z chorých hlíz povstalá druhá generace nemá další schopnosti k plození hlíz a proto chorá generace vymře. Pta. Narůstání z-ků, das Durchwachsen der Kartoffeln, jest cho- roba rostlin, která z přebytku živných lá- tek a vody povstává. Vedlé velkých narů- stává nemálo malých méně zralých hlíz. Pta. Žluté janovky; z-ky na semeno, die Saatkartoffeln. Dch. Z. se zelím (k snídaní). Na Zlínsku. Brt. Po mále zemáků, přibude nám v Březnici žebráků. Sš. P. 536. Z-ky se mají sázeti jen dopoledne, aby se uro- dily a též dopoledne i okopávať a ohrňo- vať. Rovněž se mají sázeť mezi Jany (mezi J. Křtitelem a Janem a Pavlem). Kld. Když na Matěje (21/2) prší, urodí se z-ky; Je-li pěkně na sv. Blažeje (3/2), urodí se z-ky; Když prší na sedm spících Bratrů (l0/7), hnijí z-ky. Na Zlínsku. Brt. — Vz S. Ń., Kk. 186. Zemákovice, e, f. = polívka ze zemáků,
die Erdäpfelsuppe. Na Zlínsku. Brt. |
Zemákoviště, ě, n. = brambořiště, der
Erdäpfelacker, das -feld. Vz Zemačnisko. Zemákový, Erdäpfel-, Kartoffel-. Z. jídla,
moučka, lukše (-nudeln). Dch. Zemalka, y, f., anastadorna, die Erd-
gans. Šm. Zemaľský. Slováci sú ľud a národ zem-
ský, zemaľský, pozemkový. Dbš. Obyč. 48. Zeman, zeměnín, zemanín, a, m. Zeman,
pl. zemani, zemané, vz -an a více v Gb. Hl. 58 a Arch. f. slav. Phil. II. 700., -janín. Z. = obyvatel země, ze země zrozený, der Erdbewohner, Erdensohn. V. — Z. = oby- vatel některé země, zemek, der Inländer, Ein- wohner, Insass. Ps. mus. 104 12., Bl.. Ms. 1417. — Z. = pán nad částkou země, der Landgutsbesitzer, Landedelmann, Edelmann. Z., původně vlastník země; potom tolik co šlechtic vůbec, konečně jen šlechtic nižšího řádu. S. N. Cf. Země (= nemovitý, pozem- kový statek), Dal. Jir. 9., 54., 94 a j. Z. = statkář vládnoucí zemí. Perwolf. Z. = zemi svou pěstující neb orající. Hš. Já sem ze- man, já nic nemám, enom jednu košulenku a tu prodám. Sš. P. 678. Zeman, chleba nemám (posmieva sa nezemän). Sedliak gro- bian (potupuje zemän). Na Slov. Zátur. Eva předla, Adam kopal, kdo zemanu koně koval. Prov. Šd. On žije jako jaký z.; Myslíš, že můj otec je zemanem (že ti mohu pořád peníze dávati). Us. Tč. Chlop žere, zeman chlasce, farář sere. Slez. Tč. Tu sobě od- měřoval beze všech zeman, nemaje s sebú žádných zeman; Odloženo do více zeman; Že jsem jeho byl pohnal k úřadu jako ze- manína; Z-né nález učinili. Půh, I. 256., II. 12.. 539 , 600. Což jemu zeměné za právo najdú. Půh. II. 8. Ja jsem zeman, chleba nemám, jenom kobyličku vedu na uličku, tam ji prodám. Er. P. 385. b. Z. na zem- ském, man na manském a měštěnín na měst- ském právě souzen býti má. Zř. z. Jir. R. 38., A. 7. Z-né ve městě. Vz Tk. II. 342. Káže kněz zemanóm svým. Rkk. Zemané ve vsích. D. — Háj , Dal., Pulk., Sych. Z vlka nebrzo bude oráč a z zemana žák. Prov. Z., v již. Čech. = šlechtic. O schud- lých se říká: Zeman chleba nemám. Kts. — Z., osob. jm. Z. Frant. Vz Tf. H. 1. 195., S. N. Z. z Kosoře Mat. Vz. Blk. Kfsk. XXV., CXL., 934. Malíř (maliar) slovenských z-nů = Jan Kalmčak, 1822.—1871. Pokr. Pot. 188., 207. Zemančátko, a, n. = pozemčan, der
Erdbewohner. Pl. Zemänček, čka, m. = zemánek. Taký
z. ako druhý (pohrdlivě). Klčk. Zb. III. 29. Zemáneček, čka, m. = zemánek.
Zemánek, nka, m. = malý zeman. —
Z. = mladík, panic, der Junker. Čsk. — Z. = dítě některého panoše s nevěstkou. Pakli pojme takovou (nevěstku) panoše, tehdy jeho synové slují cvikýři neb zemánkové. 1644. Pam. arch. 1876. 616. — Z., os. jm. Šd., Vck. — Z., nku, m. = malá pastva. U Nezamyslic na Mor. Bkř. Zemaněti, ěl, ění = počínati zemanem
i býti, Edelmann werden ; des Edelmannes Betragen annehmen. Ros. Zemanín, vz Zeman.
|
||
|
|||
Předchozí (443)  Strana:444  Další (445) |