445

Zemanka, y, f. = zemanská paní, die
Edelfrau. Sedie kniení s zemankami i Lu-
diše s děvicemi. Kkk. 41. Vzal si on Anku,
ze dvora zemanku. Sš. P. 130. — Zemanky
= hrušky. — Z. = houba, bedla úhelka,
agaricus campestris, Champignon, m. Vz Rstp.

1891. Z. ovčí, bedla pečárka, a. edulis. Ib.

1892. Z. jedovatá, katmanka muchomorka,
amanita muscaria. Rstp. 1884. — Z., sam.
u Vyšehradu.

Zemánkovati = zemanem býti, Edel-
mann sein. Plk.

Zemansko, a, n., místo u Jičína na Mor.
Pk.

Zemansky, edelmännisch, adelig. Bern.

Zemanský, Edelmanns-, Edel-, edelmän-
nisch. Z. stav, Reš., dvůr, sídlo, statek,
svoboda, Ros., súdství, Jg., list, der Adels-
brief, Us., synek, der Junkerssohn. Dch.
Na vosku címer (Wappen) zemanský pečaťú
tlačiť neosoží, jak nechceš cností z-ských
mať. Na Slov. Tč.

Zemanství, n. = zemanský stav, der
Adel, Adelstand. V. — Z. = zemanský sta-
tek, sídlo, der Adelsitz. Zlob.

Zemanstvo, a, n. = zemané, die Adeli-
gen, Edelleute. V. Zeměnstvo, zastr. Alx.
166. — Z. = zemanství. Z. z ctnosti má
najvíc hodnosti; Ne na rodě, než na ctnosti
z. záleží; Nekterí beru z. z královskej mi-
losti místo platu, když slúžili královi z věr-
nosti. Na Slov. Tč.

Zemanů mlýn u Dobřichovic. PL.

Zemargla, y, f. = bohyně sněhu? Na
Slov. V Brezne letí s Koledou ve sňažném
rúchu Zemargla. Hol. 185. Keď v biely studený
plašť zavinutá Z. pusté sitňanské hory a
nivy zanechá. Mt. S. L 143.
Zemboh, Zembůh, boha, m. = bůh země.
Šd., Ddk. I. 282.

Zembůh, vz Zemboh.

Zembuch, a, m. = malý, tlustý člověk
(nadávka). Vz Ozembuch. Na mor. Val.
Vck.

Zemčák, u, m. = zemce. Slov. a mor. —
Z., a, m., geodromicus, brouk. Z. skvrnitý,
g. plagiatus. Kk. Br. 112.

Zemčan, a, m. = obyvatel země, der Erd-
bewohner. Zlob. Všetko sa tak silným tu
hlasem zretedelne prečítá, že všeliký anjel,
všeliký uslychne ho z. Hol. 177.

Zemčátko, a, n. = lilek bobál, solanum
tuberosum. Vz Zemče.

Zemčatový, aus Erdäpfeln. Z. chléb.
Techn. III. 187.

Zemče, ete, n., pl. zemčata = brambor,
bambol, krumple, lilek bobál, zemčátko, zemně,
zemňák, zemník, zemské jablko, kobzole, žam-
pák, jablúško, švábka, krumpír (Grundbirn),
erteple (Erdäpfel), na Slov. zemnika, zem-
čák. Vz Rstp. 1120., Zemák, Brambor, Li-
lek, Vrták. Zemčata raná, jedlá; ve slupce,
E. in der Montour; hniloba zemčat; zemčata
k sázení. Dch. Zemčata na loupačku va-
řená. Zemčata sázeti, okopávati, kopati, vy-
orávati, dobývati, probírati, do sklepa uklá-
dati, vařiti, škrábati, loupati, smažiti, s má-
slem, s solí jísti; z. k masu; z. syrečkem
posypali atd. Us. Okopávací plečka na řepu
a z-ta. Dch. Z. na Slov. kobzole, bobály,

brambory. Š. a Ž. Do Čech přivežena byla
zemčata z Braniborska a odtud slují bram-
bory. Š. a Š. Vz více v S. N., Čl. 72. Hni-
loba zemčat, plíseň bramborová, die Nass-
fäule. Houba tato zmáhá se nejvíce v čer-
venci a v srpnu na listech zemákových.
Z počátku se vyskytují malé skvrny, které
obyčejně bělavě lesknoucím se okrajem ověn-
čeny bývají. Listy žloutnou, brzy hnědnou
a konečně zčernají. Pta. Kterak se ucho-
vají zemčata při chuti. Vz Prm. 1878. č. 1.

Zemčík, a, m., os. jm. Mor. Šd.

Zemdlelý = zemdlený, ermattet, matt.
Ml., Hus II 98.

Zemdleně, matt. Kká. K sl. j. 171.

Zemdlení, n., defectio, die Ermattung,
Erschöpfung, Müdigkeit. Ž. wit. 118. 53. Na
Slov. Zamdletí. Z. mysli. Kom. Z. a omdlení
octem se napravují. Kom. Už mi ide na
zamdletie. Mt. S. I. 97., Dbš. Sl. pov. I.
233. Podali návrh ku konečnému sekty té
z. a zničení; Podporoval vše, co směřovalo
k jeho ponížení a z. Pal. Děj. IV. 1. 93.,
IV. 2. 60.

Zemdlenosť, i, f., die Ermattung, Mü-
digkeit. Špň. A posilnil z. těla svého. Sš.
Sk. 113.

Zemdlený; -en, a, o, ermattet, matt,
erschöpft, herabgebracht, erschlafft, schlaff,
abgemattet. Pohovte zemdleným údom. Rkk.
Dědina zemdlena jest. Ž. wit. 67. 10. Ospan-
livosť zemdlené zdraví ukazuje. Kom. Z.
žaludek. V. Pohovte z-ným údům. Brt.
S. 42. Dyž sem ho deň neviděla, celá sem
zemdlena byla. Čes. mor. ps. 164. Z. hruď.
Čch. Bs. 3. — čím. Mé srdce je žalosťou
z-né. Ht. Sl. 236. Vojsko nedostatkem po-
travy a nemocemi z-né. Pal. Děj. III. 3. 306.
Noha poutí z-ná. Vrch. Z. lety, věkem,
prací, V.; víno vodou z. Jel. Z nemocí,
hladem, nespáním. Vz Unavený. Šk. — na
čem: na zdraví. Kom. — kde. Můj koní-
ček v trávě zelenej, pod čabrakem celý
z-ný. Sš. P. 572. V duchu z. Čch. 306. —
od čeho: od hladu, od práce, od cesty.
Us. Tč.

Zemdleti, el, ení; zemdlé(í)vati = mdlým
učiněnu býti, müde werden, ermatten, er-
schlaffen, erschlappen. — abs. Dokud ne-
zemdlejí. Ž. wit. 57. 8. Ruka, noha má z-la.
Us. Tč. Jdou na mě mdloby, že bych brzo
až zemdlel. Us. Šd. Matka tedáž ubohá
zamdlí a na mrtvinu padne, i studená jak
ľad za dľhú nehne údami chvíľu. Hol.
132. Noha zmdlela. Vrch. Tvoje síla zmdlívá.
Kyt. — čím: pracemi. V. — kde: v údech.
Lpř. — v čem. Tentýž Petr u víře ze-
mdlel (ochábl); Avšak lidé na běhu často
v tom zemdlévají. BR. II. 66., 168. b. —
od čeho. Tu macocha, ked ich videla,
skoro zamdlela od veľkého jedu. Na Slov.
Dbš. Sl. pov. VIII. 68.— kdy. Člověk,
který v těžké nemoci zemdlie. Lipa I. 315.
Hneď bym (by sem) zemdlela v velkým
žalu. Sl. ps. 226. — komu. Oko mu zemdlí.
Gnid. Sestřičko, dones vína, už mně mé
srdce zemdlívá. Sš. P. 169. — Vz Zemdlený.

Zemdlévati, vz Zemdleti.

Zemdlíti, il, en, ení; zemdlovati, zemdlé-
vati, zemdlívati = mdlým učiniti, schwach,