446

matt machen, schwachen; se = zemdleti,
entkräften, entnerven, angreifen. — co,
koho. Nemoc mne zemdlila. D. Smilstvo
paměť zemdluje. Lom. Zemdlils moc nepřá-
telskou. Br. Zemdlil všecku moc jejich. 1589.
Kanc. kostel. Ani která nemoc ho z-la. Hus

II. 431. Zemdlil moc ďábla. Kanc, V. Chtíce
stav městský z. Let. čes. 448. — V., Troj.,
Kom., Br. — koho, se čím. Někoho bojem
z. V. Města válkami se zemdlila, V.; se
prací z. Us. Kristus svú smrtí naši smrť
zemdlil. Št. N. 312. Sami sme se rozdělením
vojska z-li. Žer. 17. Postem se z-li. Hus

III. 187. — se od čeho, skrze co. Aby
se tvá vína od toho nezemdlila. Ms. o štěp.
Z. se skrze práci. Vus. — co komu. Smutok
(mi) zemdlil všecku sílu. Sl. ps. Šf. II. 128.

Zemdlítko, a, n. = čakan s prohlubinami
polokulatými. Techn. I. 386.

Zemdlivý, infirmus, slabý. Veleš.

Země, ě, zem, i, f., vz Hráze. Dle Brs.
země lépe než zem. Země skloňuje se podlé
Bůže, zem podlé Kosť. Z., zemlja, lit. žeme,
zd. zem. Schl. Gt. pl. strč.: zém. Všech
zeem. Dor. 24. Mých zem. Alx. BM. 8. 28.
Vz Listy filol. IX. 307. Na Ostrav.: zemja.
Tč. Na Slov, Ostrav. a ve Slez. také: zema.
Země v instrum. zemňou m. zemí místy na
Mor. Knrz. Země vzorec novočes. a staročes.
skloňování v Bž. 96. — Z. = koule zemská,
okruh zemský, die Erde, Erdkugel. Vz S. N.
Matka země. V. Noc posula vsiu zemiu
Rkk. Země se okolo sebe a okolo slunce
obrací. Země jest kulata. Us. Z. jest splo-
štěná. Nz. Povrch z., die Erdoberfläche.
Vz Dráha, Jádro, Kůra, Osa, Magnetičnosť,
Obor, Pás, Povrch, Tělo, Teplota země.
Pět dílů země: Europa, Asie, Afrika, Ame-
rika, Australie. Plochy země nad hladinu
mořskou mnoho nevystupující: roviny, ní-
žiny; plochy vysoko nad ní ležící a roz-
sáhlé: vysočiny. Roviny pískem n. kame-
ním pokryté bez všeho rostlinstva: pouště
(písčité, kamenité, solné); ostrůvky zelené
prameny zavlažené v poušti jsou: oasy;
roviny daleké bez stromů a s jednotvárným
rostlinstvem: stepi, v Němcích nazývají je
Heiden, v Uhrách pusty, v Americe prérie.
Pt. Vz více v S. N. X. 320.-330. Země se
otáčí sama o sebe, o svou osu, o svou vlastní
osu, kolem osy, kolem své (vlastní) osy, na
své ose, okolo sebe, okolo své osy; kula-
tosť, okrouhlosť z., die Kugelgestalt der
Erde; sploštěni, sploštělosť země, die Ab-
plattung, vz Povrch, Obsah, Hutnosť; Z. jest
kulatá, má podobu kulatou, kulovitou, ku-
lovatou, koulovitou; má tvar koule, koulo-
vitý; podobá se kouli; země je sploštěná,
splosklá, připloštělá, má podobu, tvar koule
sploštilé. Š. a Ž. Útvar země, die Erdbil-
dung. Sl. les. Domněnky o původu země.
Vz Krč. G. 7. Měsíc otáčí se okolo země;
Slunce dává naší zemi teplo; Na zemi jsou
vrchy, údolí, řeky, moře, města atd. Exc.
K zemi, erdwärts. Dch. Kľaje a hreší, že
až zemi ťažko. Mt. S. 1. 90., Dbš Sl. pov.
I. 241. Potĺka sa po svete, ako čoby ho ani
zem za syna nemala. Mt. S. I. 94 Zemo,
zemo dobra, aj ty nas živivaš, po smrti
prikryvaš. Sš. P. 78. Kopec zo zeme jest

nametaný. Sl. let. VI. 78. De (kde) sirota
plače, všady sa zem trase, de slza odpadne,
znamení ostane. Sl. spv. IV. 155. Skryj sa
bárs do prostried zeme, my ťa drápmi vy-
hrabeme. Btt. Sp. 75. A byla tam papírová
zem a já jsem se propadl až sem. Pck. Ps.
99. Ze země jsem na zem přišel, na zemi
jsem rozum našel, po ní chodím jako pán,
do ní budu zakopán. Mor. ps. Buďto je
ráno aneb deň anebo mrak hustne večerný,
buďto že černé po zemách rozprostrela
krídla: všetko mi jedno. Hol. 5. Tam v pro-
striedku medzi troma čásťmi zeme. Zátur.
Vinš. I. 9. Všade je zem božia (tedy lho-
stejno, kde mne pochovají). Zátur. exc.
Stvořitel nebe i země. Št. Kn. š. 12. Země
jest máti každého, ktož jiej nepřeje, nejmám
ho za šlechetného. Dal. 116. Moc jeho od
moře až do moře a od potoku až do krajin
okršlka země. Hus III. 7. — Z. bez moře,
suchá země, pevná země, pevnina, das Fest-
land. Z. suchá, das Land. Nz. Aby ani na
zemi ani na vode nešťastie neprihodilo sa
mu. Dbš. Obyč. 105. Pevnou zemí a mořem,
über Land u. Meer. Dch., Arch. II. 429. Z.
daleko (vzdálená) od moře; po zemi i po
vodě pospíchati. V. Svrchek země někudy
jest bažinatý, někudy suchý. Kom. Po vodě
i po zemi zboží vyvážeti. Ml., Arch. IV.
469. — Z. naproti nebi, die Erde. Ty věci
jsou tak daleko od sebe, jako nebe od země.
Lietala mi lastovienka, lietala, že sa ona
neba, zeme chytala (var.: týkala). Sl. spv.
I. 24. Já sem té oslavil na zemi. EOlom. Do
nebe hledí a po zemi chodí, snadno se uhodí.
Prov. Do nebe křídel není a do země cesta
blízka. Té. J'mu bylo všecko známo v zemi,
v moři, v hvězdách tamo. Alx. Od země
do oblak. Rkk. — Z. = svrchek země, die
Erde, Erdfläche, Oberfläche der Erde, der
Boden, Grund. Poraziti, hoditi na zem ;
udeřiti, mrštiti na zem; na z. položiti; při
samé zemi; s zemí srovnati (s prstí smásti);
do země schovati, zakopati, položiti, po-
hřbiti, vložiti, pochovati, zahrabati; tělo
zemi navrátiti (umříti n. mrtvého pochovati);
v zemi se navrátiti (umříti); oči k zemi
sklopiti; do země, k zemi hleděti, patřiti.
V. Na zem něco vysypati. Us. Po zemi se
kotiti; na zemiu se vrže (padne); v chladnú
zemiu pade; leže v chladnei zemi; krev
v syrú zemiu teče; syrá země krev pije;
vyrazichu jako oheň z země. Rkk. Na (holé) .
zemi spáti. Dch. Něčím o zem dáti (za-
vrhnouti, opustiti, nechati). V., Scip., Reš.,
Bl. 102. Při zemi bydleti. Har. Raději bych
se pod zemí viděl, nežli se déle s vámi
trápil. Sych. Vz Neštěstí. Už ho tady z.
kryje (umřel). Us. Šest stop země vyrovná
boháče s chudým. Exc. Ja ti státi nemôžem,
priľahla ma čierna zem. Sl. spv. I. 22.
K zemi něco přitáhnouti; od země, se země
vyzdvihnonti. Us. Zem všecky pohltnula.
Kram. Země hnutí, třesení. Kom. Přáslo
země. Nz. Někoho holí k zemi sraziti. Us.
Dch. Slovenský národní tanec ,od země'
zvaný. Dch., Němc. VII. 187. Už je tři leta
v zemi (pochován); Už dávno hnije v zemi.
Us. Šd. Roste do země (o starých lidech.
Jde do hromádky. 0 dětech = málo roste).