449

venkov. Ani v městech, ani na zemi. Vš. —
Brikc. — Z. = pozemkový statek nemovitý,
das Landgut. Kdež biskup dvorem sedí na
zemi (krom Prahy na pozemkovém statku),
opět požeň jej komorníky jako zemenína
na zemi. Kn. rožm. čl. 62. (V Korytě vsi)
jest 21 zemí, ale něco jest rybníky zato-
peno .. . Vaněk platí 1 kopu s země (jedné).
Arch. I. 353.

Zeměborce, e, m., Länderbestürmer, m.
Šd.

Zeměborný, erdzerstörend.

Zemec, mce, m. = zemek, člověk zemský,
pozemčan, der irdische Mensch, Erdbewohner.
Já jsem z., zemské símě seji. Sš. Bs. 178.
— Z. = osoba v zemi rodilá, rodák, der
Eingeborene, Inländer. Šf., Sych., Koll., J.
tr. Že Sinaj hora Hagarou u z-ců sluje. Sš.
II. 52.

Zeměčár, u, m. = hadactví, geomantia.
Aqu.

Zeměčka, y, i. = malá země, das Ländchen.
Oralo mlade pacholatko, naoralo tej černej
zemečky němalo. Sš. P. 517.

Zemědělský, Landeskultur-, agrikultureil.
Z. národ, Mus. 1880. 504., 514., výrobky.
Kaizl. 188. Z. rada = odborný organ k há-
jení prospěchů zemědělství pojímajíc v to
hospodářský průmysl. Odbory její jsou:
1. odbor pro záležitosti subvencí, pokladny
a kanceláře, 2. o. pro záležitosti hospodář-
ské, 3. pro z. technické, 4. o. pro hospo-
dářskou a lesnickou statistiku, 5. o. pro
zákonodárství a národní hospodářství, 6. od.
pro hospodářský průmysl, 7. o. pro chov
koní.

Zemědělství, n. = zeměvzdělávání, die
Agri-, Landeskultur, der Land-, Feldbau,
Ackerbau im weiteren Sinne. Nz., Dch., Šp.
Vz Zemědělský. S . N. H.315.

Zemědříč, e, m., der Landschinder. Šm.

Zeměduch, a, m., der Erdgeist. Osv. I.
58.

Zemědým, u, m., fumaria, der Erdrauch,
rostl. Z. zobánkatý, f. rostellata, lékařský,
f. officinalis, drobnokvětý, fum. Vaillantii,
Schleicherův, f. Schleicherii. Čl. Kv. 285.
Cf. FB. 72., Slb. 656.

Zemegula, y, f. = zeměkoule. Slov.
Loos.

Zeměhnutí, n. = zemětřesení.

Zeměhrabač, e, m., der Erdschaber. Šm.

Zeměchy, dle Dolany, něm. Semich, ves
u Loun; něm. Zemiech, ves u Kralup. PL.
Cf. Tk. I. 375., 380., III. 664., V. 264.

Zemek, mka, m. = zemec. Kněz Sigmund
pobožně horlil a s pláčem se k Bohu modlil
lid k boji napomínaje, zemkům mysl dobrou
dávaje. Pís.1426. Pal. Děj. III. 2. 259. --
Z., os. jm. Šd.

Zeměkazný, landverderblich.

Zeměknížecí = zeměpanský. Rk.

Zeměkop, a, m., georyssus, brouk. Z.
malý, g. pygmaeus. Kk Br. 167.

Zeměkoule, e, f. = zemská koule, die
Erdkugel, der Globus. Krok, Nz. Z. prů-
měrná = koule mající týž obsah jako splo-
stěná země. Stč. Zmp. 7., 364. 0 čištění
starých z-lí vz Prm. III. č. 19.

Zeměkruh, u, m., der Erdkreis. Kká.

Zeměkůra, y, f., die Erdrinde. Mj. 41.

Zemělev, lva, m., chamaeleon mutans
colorem, der Erdlöw. Rohn.

Zentelín, a, m., lépe: Zemlín.

Zeměmáti (vz Máti), f., Demeter. Hš.
Sloh. 59.

Zeměměrec, rce, m , zeměměřič, e, m.,
der Mappeur, Feldmesser, Ingenieur. Jel.,
Kom.

Zeměměřický, Erdmesser-, Geometer-,
geometrisch. Lpř. Z. umění. Ros. Z. vědo-
mosti, Ddk. IV. 326., útvary. Stč. Zmp.
316.

Zeměměřictví, n., die Erdmesskunst.
Stč. Zmp. 9.

Zeměměřič, e, m., vz Zeměměrec. Stč.
Zmp. 317.

Zeměměrství, n., die Land-, Feldtheilung,
Geodäsie. Nz.

Zeměmil, a, m., cancer ruricola, der Land-
krebs. Šm.

Zeměmilec, lce, m., geastrum, rostl.

Zeměna, y, f. = země. Jemuž (lidstvu)
z-nu vykázala za obydlí. Kos. 01. I. 211.
(210).

Zeměnčic, e, m. (ženimčic?), der Bastard.
Troj.

Zeměník, a, m. = Zemboh.

Zemenín, a, m., osob. jm. Arch. I. 166.

Zeměnín, vz Zeman. Ž. wit. 48. 3., 104.
12., Alx. BM. v. 68. (HP. 82.).

Zeměnina, y, f., druh země, die Erdart.
Vaň. Hosp. 15.

Zeměnínka, y, f., die Inländerin; die
Edelfrau.

Zeměnínství, n., das Indigenat.

Zeměnínstvo, a, n., der Landadel. D.

Zeměnosný, ó rijv yi\v i'xo>v.

Zeměnský = zemanský. Gb. Hl. 58. Vz
-janín.

Zeměnstvo, a, n. = zemanstvo. Gb. Hl.
58 Vz -janín. Alx. 166.

Zeměpán, a, m., der Landesherr.

Zeměpaní, n., die Landesfrau. Lpř. Děj.
I. 37.

Zeměpanský, landesherrlich, landesfürst-
lich. Z kommissař, Šp., politika, Mus. 1880.
23., svolení, Dch., moc, Ddk. II. 120., daně,
Kř., právo, soud. J. tr.

Zeměpanstvo, a, n., der Landadel. Šm.

Zeměpis (ne : zemopis), u, m. = vypsání
země, die Erdbeschreibung, Geographie. D.,
Jg., Nz. Zeměpis jest nauka o vlastnostech
země vůbec jakož i popis všech na ní se
naskytajících útvarů i přirozených i umě-
lých. Stč. Zmp. 6. Z. = věda, která nás
poučuje o povaze celé naší země. Blř. Slovo
z. utvořil Jg. Z. hvězdářský, mathematický
či měřický, přírodnický či fysikalní či fy-
sický, státní či politický či občanský, vše-
obecný, zvláštní či místopisní či topogra-
fický, obchodnický, botanický či rostlinný
(obytosloví). Nz., Tl., Kk. 2. vyd. 2., 3. Vz
Stč. Zmp. 7., 9., S. N. Zeměpis hvězdářský
sepsal Dr. F. J. Studnička. V Praze 1881.
880 str. Země- a dějepis správně zeměpis
a dějepis. Taková licence jest jenom v něm-
čině; všecky jiné jazyky kladou plné slo-
ženiny slovné vedlé sebe. Gb.

318



	449

	venkov. Ani v městech, ani na zemi. Vš. — Brikc. — Z. = pozemkový statek nemovitý, das Landgut. Kdež biskup dvorem sedí na zemi (krom Prahy na pozemkovém statku), opět požeň jej komorníky jako zemenína na zemi. Kn. rožm. čl. 62. (V Korytě vsi) jest 21 zemí, ale něco jest rybníky zato- peno .. . Vaněk platí 1 kopu s země (jedné). Arch. I. 353. Zeměborce, e, m., Länderbestürmer, m. Šd. Zeměborný, erdzerstörend. Zemec, mce, m. = zemek, člověk zemský, pozemčan, der irdische Mensch, Erdbewohner. Já jsem z., zemské símě seji. Sš. Bs. 178. — Z. = osoba v zemi rodilá, rodák, der Eingeborene, Inländer. Šf., Sych., Koll., J. tr. Že Sinaj hora Hagarou u z-ců sluje. Sš. II. 52. Zeměčár, u, m. = hadactví, geomantia. Aqu. Zeměčka, y, i. = malá země, das Ländchen. Oralo mlade pacholatko, naoralo tej černej zemečky němalo. Sš. P. 517. Zemědělský, Landeskultur-, agrikultureil. Z. národ, Mus. 1880. 504., 514., výrobky. Kaizl. 188. Z. rada = odborný organ k há- jení prospěchů zemědělství pojímajíc v to hospodářský průmysl. Odbory její jsou: 1. odbor pro záležitosti subvencí, pokladny a kanceláře, 2. o. pro záležitosti hospodář- ské, 3. pro z. technické, 4. o. pro hospo- dářskou a lesnickou statistiku, 5. o. pro zákonodárství a národní hospodářství, 6. od. pro hospodářský průmysl, 7. o. pro chov koní. Zemědělství, n. = zeměvzdělávání, die Agri-, Landeskultur, der Land-, Feldbau, Ackerbau im weiteren Sinne. Nz., Dch., Šp. Vz Zemědělský. S . N. H.315. Zemědříč, e, m., der Landschinder. Šm. Zeměduch, a, m., der Erdgeist. Osv. I. 58. Zemědým, u, m., fumaria, der Erdrauch, rostl. Z. zobánkatý, f. rostellata, lékařský, f. officinalis, drobnokvětý, fum. Vaillantii, Schleicherův, f. Schleicherii. Čl. Kv. 285. Cf. FB. 72., Slb. 656. Zemegula, y, f. = zeměkoule. Slov. Loos. Zeměhnutí, n. = zemětřesení. Zeměhrabač, e, m., der Erdschaber. Šm. Zeměchy, dle Dolany, něm. Semich, ves u Loun; něm. Zemiech, ves u Kralup. PL. Cf. Tk. I. 375., 380., III. 664., V. 264. Zemek, mka, m. = zemec. Kněz Sigmund pobožně horlil a s pláčem se k Bohu modlil lid k boji napomínaje, zemkům mysl dobrou dávaje. Pís.1426. Pal. Děj. III. 2. 259. -- Z., os. jm. Šd. Zeměkazný, landverderblich. Zeměknížecí = zeměpanský. Rk. Zeměkop, a, m., georyssus, brouk. Z. malý, g. pygmaeus. Kk Br. 167. Zeměkoule, e, f. = zemská koule, die Erdkugel, der Globus. Krok, Nz. Z. prů- měrná = koule mající týž obsah jako splo- stěná země. Stč. Zmp. 7., 364. 0 čištění starých z-lí vz Prm. III. č. 19.	Zeměkruh, u, m., der Erdkreis. Kká. Zeměkůra, y, f., die Erdrinde. Mj. 41. Zemělev, lva, m., chamaeleon mutans colorem, der Erdlöw. Rohn. Zentelín, a, m., lépe: Zemlín. Zeměmáti (vz Máti), f., Demeter. Hš. Sloh. 59. Zeměměrec, rce, m , zeměměřič, e, m., der Mappeur, Feldmesser, Ingenieur. Jel., Kom. Zeměměřický, Erdmesser-, Geometer-, geometrisch. Lpř. Z. umění. Ros. Z. vědo- mosti, Ddk. IV. 326., útvary. Stč. Zmp. 316. Zeměměřictví, n., die Erdmesskunst. Stč. Zmp. 9. Zeměměřič, e, m., vz Zeměměrec. Stč. Zmp. 317. Zeměměrství, n., die Land-, Feldtheilung, Geodäsie. Nz. Zeměmil, a, m., cancer ruricola, der Land- krebs. Šm. Zeměmilec, lce, m., geastrum, rostl. Zeměna, y, f. = země. Jemuž (lidstvu) z-nu vykázala za obydlí. Kos. 01. I. 211. (210). Zeměnčic, e, m. (ženimčic?), der Bastard. Troj. Zeměník, a, m. = Zemboh. Zemenín, a, m., osob. jm. Arch. I. 166. Zeměnín, vz Zeman. Ž. wit. 48. 3., 104. 12., Alx. BM. v. 68. (HP. 82.). Zeměnina, y, f., druh země, die Erdart. Vaň. Hosp. 15. Zeměnínka, y, f., die Inländerin; die Edelfrau. Zeměnínství, n., das Indigenat. Zeměnínstvo, a, n., der Landadel. D. Zeměnosný, ó rijv yi\v i'xo>v. Zeměnský = zemanský. Gb. Hl. 58. Vz -janín. Zeměnstvo, a, n. = zemanstvo. Gb. Hl. 58 Vz -janín. Alx. 166. Zeměpán, a, m., der Landesherr. Zeměpaní, n., die Landesfrau. Lpř. Děj. I. 37. Zeměpanský, landesherrlich, landesfürst- lich. Z kommissař, Šp., politika, Mus. 1880. 23., svolení, Dch., moc, Ddk. II. 120., daně, Kř., právo, soud. J. tr. Zeměpanstvo, a, n., der Landadel. Šm. Zeměpis (ne : zemopis), u, m. = vypsání země, die Erdbeschreibung, Geographie. D., Jg., Nz. Zeměpis jest nauka o vlastnostech země vůbec jakož i popis všech na ní se naskytajících útvarů i přirozených i umě- lých. Stč. Zmp. 6. Z. = věda, která nás poučuje o povaze celé naší země. Blř. Slovo z. utvořil Jg. Z. hvězdářský, mathematický či měřický, přírodnický či fysikalní či fy- sický, státní či politický či občanský, vše- obecný, zvláštní či místopisní či topogra- fický, obchodnický, botanický či rostlinný (obytosloví). Nz., Tl., Kk. 2. vyd. 2., 3. Vz Stč. Zmp. 7., 9., S. N. Zeměpis hvězdářský sepsal Dr. F. J. Studnička. V Praze 1881. 880 str. Země- a dějepis správně zeměpis a dějepis. Taková licence jest jenom v něm- čině; všecky jiné jazyky kladou plné slo- ženiny slovné vedlé sebe. Gb. 318