451

Zeměvyzutý, landlos. Rk.

Zeměvzdálí, n., die Erdweite. Nz.

Zeměvzdělání, n. = zemědělství, die Lan-
deskultur. Šp.

Zeměznalec, lce, m., der Geognost. Tk.
Čch. I.

Zeměznalecký, geognostisch. Z. průřezy,
g. Prophile. Nz.

Zeměznalectví, n., die Geognosie. Nz.
Vz S. N.

Zeměznalský = zeměznalecký. Němc.

Zeměznalství, n. = zeměznalectví. Vz
Bř. N. 235.

Zeměznanství, n. = zeměznalectví. Pal.
Rdh. III. 235.

Zemězpyt, u, m. = zeměsloví, geologie.
Vz Bř. N. 249., Nz.

Zemězpytec, tce, m. = zeměslovec.

Zemězpytný, geologisch, Erderfor-
schungs-. Šm.

Zemězrada, y, f. = zemská zrada, der
Landesverrath. J. tr.

Zemězrádce, e, m. = zemský zrádce, der
Landesverräther. J. tr., Kká. Td. 306., Ddk.
II. 390.

Zemězrádnosť, i, f., die Landesverräthe-
rei. Šm.

Zemězrádný, landesverrätherisch. Mus.
1880. 24.

Zemězvěstný, landverkündend. Z. ko-
rouhev (na lodích). Šm.

Zemežlč, e, f. = zeměžluč. Na Slov. Bern.

Zeměžluč, i, f. = jesenec, erythraea, das
Tausendguldenkraut; z. lékařská, e. cen-
taurium, vz Rstp 1175, větší, ceutaurea
centaurium, vz Rstp. 929. Z obecná, holubí,
chilská, strboulatá, shloučená, pomořská,
klasatá, bažinná, vykrajovaná, pěkná, útlo-
květá, čárkolistá, západní, pobřežní, žlutá,
močální, prostřená, trsnatá, Sal. 70. Rostl.
III. a. III.. Slb. 376., Čl. Kv. 224., FB. 52.,
Kk. 176, 177 , Schd. II. 289.

Zeměžlučový, von Tausendguldenkraut
Z. květ, Čerm., výtah. Rostl.

Zemhliti se, zu nebeln beginnen. — kde.
Zemhlilo se na východě, na lukách. Us.
Tč.

Zemiačisko, a, n. = brambořiště, das
Kartoffelfeld. Na Slov. Hdž. Slb. 85.

Zemiak, u, m. = zemák, brambor. Na
Slov. a u mor. Slováků. Brt. Mali sme z-ky
v mundure (švábky v kožkách = neloupané).
Šd. Z-ky, švábky, krumple, bandurky, grule.
Hdž. Šlb 85. Z-ky jako žemle. Zátur. Pán
o z-koch a kyseľu vyrostlý. Zbr. Hry 53

Zemianček, čku, m. = zemáneček. Páni
pyšní si nezapamätovali tvárnosť chudobára
z-čka. Kčk. V. 99.

Zemiansky = zemanský. To je po z.
Slov. Klck. VI. 41.

Zemianský = zemanský. Z. chlieb. Na
Slov. Dbš. Sl. pov. II. 29.

Zemiar, a, m. = kdo s zemskými plo-
dinami a s potravou obchod vede, der Frucht-
händler, Viktualienhändler. Na Slov. Dbš.
Obyč. 48., 103. Vybral sa ako z., ktorý do
ďaleka víno vozie. Dbš. Sl. pov. III. 72.

Zemibor, a, m. = Zemětřas. Lšk. — Z.,
a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 128.

Zemice, zemička, y, f. = země, die Erde,
der Boden. Kdo tebe v kyprú zemicu sáze.
Rkk. Obletěla meze slovenské zemice. Hdk.
C. 9. Slniečko, zemička, vy sa dobre znáte,
od roka do roka pekne shovárate; keď
sa tá zemička slniečku sľubuje, svätý Jan
kňazuje, ten jich prstenkuje (oddává). Phld.
IV. 466. (467.). — Z = krajina. St. skl.

Zemička, y, f., vz Zemice.

Zemík, u, m., prvek v zemi obsažený,
tellurium. Krok. Miner. 33.

Zemimerač, e, m. = zeměměřič. Slov.

Zemimeračký =zeměměřický. Slov. Bern.

Zemimeračtví, n.= zeměměřictví. Slov.
Bern.

Zemimysl, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. 1.
128.

Zemín, a, n. = obyvatel. Cf. Zeman. Presl.
Dle Jg. lépe: zeměnín.

Zemina, y, f.= zemní vůně, zemnatosť,
der Erdgeruch, das Erdwesen, der Erdge-
schmack. Z-ou páchnouti, zapáchati, voněti,
chuť míti, smrděti. Ros., Us. Ta voda má
chuť z-nou. Dch. — Z , die Erdart. Z-ny
jsou nerosty halogenní a kyslíkaté vidu
nekovového; jsou buď zemité, práškovité
a celistvé odrůdy hálovců, slíd, těživcův a
rud, Buď nerosty beztvarné a skrytě kry-
stalické. Jsou nerosty bílé, zbarvené nebo
barevné, neprůhledné, mdlé atd. VzBř. N. 162.
Z-ny mají malou tvrdosť a hutnosť a tvoří
se zvětráním jiných nerostův. Sem patří a)
země jílovité n. hlinky: jíl, hlinka porcelá-
nová, země valchářská; b) země barvířské,
hlinka zelená, a žlutá; c) země brusní: try-
pel. Vz tato jména jednotlivá. Br. Z. azuri-
tová, barytová, coelestinová, malachitová,
modrá, olověná, rozsivek (trypel), valchář-
ská. Vz Bř. N. 167., 165., 194., 253., 164.,
167. Cf. KP. IV. 296. Z-ny hlavní, smíšené;
z. jílová, písková, vápenná, humusová, hli-
nitá, slínová, písčitohlinitá, hlinitopísková,
křemetová či štěrková, bařinová, zybová,
marnicová, sádrová, talková; roztřídění ze-
min NA IV. 65., KP. Z-ny žíravé, alka-
lische Erden Nz., Šp. Do tejto (čriedy)
rátame z-ny a kamene. Hdž. Čít. 202. —
Z. = země, die Erde. Kamar. Hory, hory,
čemu vy se vypínáte? Ku nebi se my dí-
váme, na zeminu nicotu a na lidí lichotu
ve výši zapomínáme. Vinař.

Zemiplaz = zeměplaz.

Zemírati vz Zemříti.

Zemirovný, eben.

Zeumislav, a, m , osob. jm. Pal. Rdh. I.
128.. Ddk IV. 206.

Zemistřední, geocentrisch. Z. délka.
Smet. Astr. 59.

Zemiště, ě, n., das Gebiet, Territorium.
J. tr., Kř. Stat. 3., Nz., Čsk. Z. svobodného
přístavu, das Freihatengebiet. J. tr. Celní
z. (celní obvod), das Zollgebiet. Šp. Obecné
zemiště (o. obvod), der Gemeindebezirk.
J. tr.

Zemitrasení, n. = zemětřesení. Na Slov.

Bern.

Zemitřasný, erderschütternd. Koll.

Zemitý, erdartig, von Erde, von Lehm.

U nás byla na půdě ačkoli na z-té hromada

knih. Tbz. Z. cesta, der Erdweg, m. Sl. les.

318*



	451

	Zeměvyzutý, landlos. Rk. Zeměvzdálí, n., die Erdweite. Nz. Zeměvzdělání, n. = zemědělství, die Lan- deskultur. Šp. Zeměznalec, lce, m., der Geognost. Tk. Čch. I. Zeměznalecký, geognostisch. Z. průřezy, g. Prophile. Nz. Zeměznalectví, n., die Geognosie. Nz. Vz S. N. Zeměznalský = zeměznalecký. Němc. Zeměznalství, n. = zeměznalectví. Vz Bř. N. 235. Zeměznanství, n. = zeměznalectví. Pal. Rdh. III. 235. Zemězpyt, u, m. = zeměsloví, geologie. Vz Bř. N. 249., Nz. Zemězpytec, tce, m. = zeměslovec. Zemězpytný, geologisch, Erderfor- schungs-. Šm. Zemězrada, y, f. = zemská zrada, der Landesverrath. J. tr. Zemězrádce, e, m. = zemský zrádce, der Landesverräther. J. tr., Kká. Td. 306., Ddk. II. 390. Zemězrádnosť, i, f., die Landesverräthe- rei. Šm. Zemězrádný, landesverrätherisch. Mus. 1880. 24. Zemězvěstný, landverkündend. Z. ko- rouhev (na lodích). Šm. Zemežlč, e, f. = zeměžluč. Na Slov. Bern. Zeměžluč, i, f. = jesenec, erythraea, das Tausendguldenkraut; z. lékařská, e. cen- taurium, vz Rstp 1175, větší, ceutaurea centaurium, vz Rstp. 929. Z obecná, holubí, chilská, strboulatá, shloučená, pomořská, klasatá, bažinná, vykrajovaná, pěkná, útlo- květá, čárkolistá, západní, pobřežní, žlutá, močální, prostřená, trsnatá, Sal. 70. Rostl. III. a. III.. Slb. 376., Čl. Kv. 224., FB. 52., Kk. 176, 177 , Schd. II. 289. Zeměžlučový, von Tausendguldenkraut Z. květ, Čerm., výtah. Rostl. Zemhliti se, zu nebeln beginnen. — kde. Zemhlilo se na východě, na lukách. Us. Tč. Zemiačisko, a, n. = brambořiště, das Kartoffelfeld. Na Slov. Hdž. Slb. 85. Zemiak, u, m. = zemák, brambor. Na Slov. a u mor. Slováků. Brt. Mali sme z-ky v mundure (švábky v kožkách = neloupané). Šd. Z-ky, švábky, krumple, bandurky, grule. Hdž. Šlb 85. Z-ky jako žemle. Zátur. Pán o z-koch a kyseľu vyrostlý. Zbr. Hry 53 Zemianček, čku, m. = zemáneček. Páni pyšní si nezapamätovali tvárnosť chudobára z-čka. Kčk. V. 99. Zemiansky = zemanský. To je po z. Slov. Klck. VI. 41. Zemianský = zemanský. Z. chlieb. Na Slov. Dbš. Sl. pov. II. 29. Zemiar, a, m. = kdo s zemskými plo- dinami a s potravou obchod vede, der Frucht- händler, Viktualienhändler. Na Slov. Dbš. Obyč. 48., 103. Vybral sa ako z., ktorý do ďaleka víno vozie. Dbš. Sl. pov. III. 72. Zemibor, a, m. = Zemětřas. Lšk. — Z., a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 128.	Zemice, zemička, y, f. = země, die Erde, der Boden. Kdo tebe v kyprú zemicu sáze. Rkk. Obletěla meze slovenské zemice. Hdk. C. 9. Slniečko, zemička, vy sa dobre znáte, od roka do roka pekne shovárate; keď sa tá zemička slniečku sľubuje, svätý Jan kňazuje, ten jich prstenkuje (oddává). Phld. IV. 466. (467.). — Z = krajina. St. skl. Zemička, y, f., vz Zemice. Zemík, u, m., prvek v zemi obsažený, tellurium. Krok. Miner. 33. Zemimerač, e, m. = zeměměřič. Slov. Zemimeračký =zeměměřický. Slov. Bern. Zemimeračtví, n.= zeměměřictví. Slov. Bern. Zemimysl, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. 1. 128. Zemín, a, n. = obyvatel. Cf. Zeman. Presl. Dle Jg. lépe: zeměnín. Zemina, y, f.= zemní vůně, zemnatosť, der Erdgeruch, das Erdwesen, der Erdge- schmack. Z-ou páchnouti, zapáchati, voněti, chuť míti, smrděti. Ros., Us. Ta voda má chuť z-nou. Dch. — Z , die Erdart. Z-ny jsou nerosty halogenní a kyslíkaté vidu nekovového; jsou buď zemité, práškovité a celistvé odrůdy hálovců, slíd, těživcův a rud, Buď nerosty beztvarné a skrytě kry- stalické. Jsou nerosty bílé, zbarvené nebo barevné, neprůhledné, mdlé atd. VzBř. N. 162. Z-ny mají malou tvrdosť a hutnosť a tvoří se zvětráním jiných nerostův. Sem patří a) země jílovité n. hlinky: jíl, hlinka porcelá- nová, země valchářská; b) země barvířské, hlinka zelená, a žlutá; c) země brusní: try- pel. Vz tato jména jednotlivá. Br. Z. azuri- tová, barytová, coelestinová, malachitová, modrá, olověná, rozsivek (trypel), valchář- ská. Vz Bř. N. 167., 165., 194., 253., 164., 167. Cf. KP. IV. 296. Z-ny hlavní, smíšené; z. jílová, písková, vápenná, humusová, hli- nitá, slínová, písčitohlinitá, hlinitopísková, křemetová či štěrková, bařinová, zybová, marnicová, sádrová, talková; roztřídění ze- min NA IV. 65., KP. Z-ny žíravé, alka- lische Erden Nz., Šp. Do tejto (čriedy) rátame z-ny a kamene. Hdž. Čít. 202. — Z. = země, die Erde. Kamar. Hory, hory, čemu vy se vypínáte? Ku nebi se my dí- váme, na zeminu nicotu a na lidí lichotu ve výši zapomínáme. Vinař. Zemiplaz = zeměplaz. Zemírati vz Zemříti. Zemirovný, eben. Zeumislav, a, m , osob. jm. Pal. Rdh. I. 128.. Ddk IV. 206. Zemistřední, geocentrisch. Z. délka. Smet. Astr. 59. Zemiště, ě, n., das Gebiet, Territorium. J. tr., Kř. Stat. 3., Nz., Čsk. Z. svobodného přístavu, das Freihatengebiet. J. tr. Celní z. (celní obvod), das Zollgebiet. Šp. Obecné zemiště (o. obvod), der Gemeindebezirk. J. tr. Zemitrasení, n. = zemětřesení. Na Slov. Bern. Zemitřasný, erderschütternd. Koll. Zemitý, erdartig, von Erde, von Lehm. U nás byla na půdě ačkoli na z-té hromada knih. Tbz. Z. cesta, der Erdweg, m. Sl. les. 318*