453

Zemorodec = zeměrodec. Ráj., Krok.

Zemoryp, a, m., oryctes, hmyz. Krok.
II. 254.

Zemosloví, vz Zeměsloví atd.

Zemostřední, geocentrisch. Z. délka. Jg.

Zemotras, u, m. = zemotřes. Zápäť za
nimi stupal Zemotras; Ale sotva som sa
uložil, len ti z. zabumle pod zemou. Dbš.
Sl. pov. II. 34., 38.

Zemotřasec, sce, m. (lépe: Zemětřas),

*evoóiy&MV Lšk.

Zemotřes, u, m. = zemětřesení. Zlob.

Zemoun, a, m, měkkýš, zonites. Z. ver-
tisillus, z. skalní. Dud. 11.—12.

Zemovina, y, f., z-ny, pl., mineralia. Krok.
II. 68.

Zemovít, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.
128., Mus. VI. 67.

Zemovitý = jako zem, erdartig, erdig.
Presl. Chym. 161. Z. prach, křemen. Z.
látky. Osv. I. 627.

Zemovodní, vz Vodozemní.

Zemovrt, u, m., vz Zeměvrt. Sl. les.

Zemožrút, a, m., geophagus. Slov. Z-ti
sú leniví, ku robote neschopní. Let. Mt.
S. IX. 1. 58.

Zemožrútstvo, a, n., geophagia. Na Slov.
Let. Mt. S. IX. 1. 58.

Zemplín, a, m., místo v Uhřích. Vz Ze-
mlín. Bž. 50.

Zemplínčina, y, f., zemplínský dialekt
na Slov. Phld. I. 2. 22.

Zemplínský, Sempliner. Zemplínská sto-
lice v Uhřích. Plk.

Zempný = zemný. Bž. 50.

Zempský = zemský Měl ukázati z mi
dskami. Půh. I. 255. V míru zempském. Ib.
I. 284. (P vsuto). Vz Bž. 50., Zempný.

Zemřelec, lce, m. = člověk zemřelý, der
Verstorbene. Sš. L. 190., Tóth. Sl. báj. I.
88.

Zěmřelosť, i, f. = mrtvosť, der Tod,
todte Beschaffenheit, f. Plk.

Zemřelý, verstorben, gestorben, todt,
verschieden, verblichen. Vz Čes. lék. VIII.
184., 192., 200., 207., 216., 224. Cf. Vlš. 88.,
89., 401. Duše z-lých. Kom. Péče o z-lé.
Všech věrných z-lých (den; vulgo: na du-
šičky, den dušiček, der Allerseelentag). Šd.
Kdo své z-lé pohřbívá na polích a v lesích,
nechť co zpupník proti nařízením církevním
odvede arcijahnovi jednoho vola. Ddk. IV.
223. Kdo z-lé oplakává, muka jim působí,
neb každou slzu do džbánu uchytiti musí.
Sk. O poměru z-lých k živým dle názoru
pohanských Slovanů vz Mus. 1863. 18. —
kdy. Děpolt, z mládí již z-lý. Ddk. II. 426.

Zemřeti = zemříti. Na Slov. a v jižní
Mor. Bern., Šd.

Zemříti, vz Mříti; zmírati, zemřívati,
zmírávati (na Slov.: zemreti, zomreti, zmá-
rati, vz dole) = umříti, sterben, verschei-
den. — abs. Všichni lidé musejí z. V. Mladí
zemreť možú a starí mušá. Bern. Mladý
môže, starý musí (z.). Na Mor. a Slov. Šd.
Tvoja milá už z-la, včerá týdeň pohřeb
měla. Pck. Ps. 29. Čo ma je po mamke,
Mariška zemíra. Sl. ps. 265. Jak zmíra ho-
vado, tak ty zemřeš. Na Slov. Tč. Ach
můj premilý synu, kdybych te aspon len

jednuc juž videla a tvé jedinké slovo sly-
šela, barbych hned zemrela. Sl. let. II. 317.
Keď by ti, chraň Bôh, otec, mamka ze-
mreli, čo bys cítil? Hdž. Šlb. 82. Svět jakby
zmáral. Pohld. III. 1. 38. Už či tak, či tak,
zomreť mi je jedno. Dbš. Sl. pov. VIII. 35.
Jsem duch, jenž zmírá, aby neumřel. Vrch.
Žit nezná a zemrieť nemôže. Btt. Sp. 27.
Potom bude našej lásky konec, keď ja zo-
mrem a ty budeš vdovec; Hopsa, Zúzka,
srdce moje, keď ja zomrem, všetko tvoje:
nohavica, župica, i berania čapica. Sl. spv.
I. 8., V. 173. Keď zomre stryná, bude iná;
keď zomre strýk, nebude nik (snadněji do-
staneš druhou ženu než druhého muže); Kdo
sa narodil, musí zomreť. Zátur. Prinde ma-
rac, zomre starec. Pran. Tč. Zomreš ty,
zomrem ja, zemreme obidva. Sl. ps. Zemře-li
kdo, nedotýkají se jeho věcí (prádla, šatstva
atd.) po 14 dní; nebyl by prý nebožtík po-
kojen v zemi; Zemře-li někdo a jiný za ním
pláče tak, že slzy padají na zemřelého, celý
rok za ním bude teskniti; Dávají-li truhlu
s mrtvolou do hrobu a bíjí-li právě hodiny,
někdo z rodiny umře; Zvoní-li poledne a touž
dobou hodiny bijí, někdo zemře; Zmírá-li
někdo z přízně, spadne buď obraz nebo
praská dlažba (podlaha) nebo něco zatluče
na okno a jiná ještě taková se dávají zna-
mení; Zemře-li malé dítě a nedají-li mu do
truhličky fěrtúšku, tož pláče, že si nemá
do čeho květinek sbírať; dají-li mu šatičky
dlouhé, tož také pláče, že si je přistupuje
a nemůže honem květinek sbírať. Na mor.
Val. Vck. Zemře-li otec, umře chléb, ze-
mře-li matka, umře s ní všecko. U Král.
Hrad. Kšť. Kdo nechá slzu na mrtvolu pad-
nouti, brzy zemře. Us. Kšť. O kom se roz-
nese pověsť, že zemřel, bude dlouho živ.
Us. Kšť. Braňme zlatú volnosť a ze záhuby
vydrime krajnu! Jestliby však víťazstvom
hověť nám nechcelo šťastí, zemrime včul
radšej, než bysme jak otroci Nemcom slú-
žiť a báborské na šijách nésť mávali jarmo.
Hol. 55. Pil zemrel, nepil zemrel (výmluva
pijáků). Zátur. Otcové vaši jedli mannu
i zmrli jsú. Krist. 57. a. Zemřeli-li jsú kteří
rukojmě, jich oddíluov p. Albrecht má do-
bývati. Půh. I. 381. Sami Poláci praví, že
jsú na tři tisíce koní, co sami z-li a co
jsme jim pobrali. Arch. III. 22. Ať my
zemrúce královstvie máme tvé. Hus I. 357.

— od čeho: od žízně, Flav., od zimnice,
V., Kuthen., od morové rány, Us., ot moru,
BO., od hladu. Pass. mus. 365. Od neduhu
zemřel. V. Zemře jich mnohem více od ka-
mene krupného (lapides grandinis). BO. Od
žialu a horesti zomreť. Zbr. Lžd. 250., Dbš.

— čím: žízní. Us., Nitra VI. 200. Že chceš
vždy v krčmě ležeti, dietky chtie hladem
zemřieti. Hr. rk. 371. Z. hladem, Němc. I.
126., Čch. L. k. 20., Zbr. Lžd. 240., 250.,
morem, Ddk. III. 266., morovou nákazou.
Dch. Slibem zemřel (in Folge des Kloster-
gelübdes der Welt absterben). Slez. ps. Šd.
Z. touhou, hořem. Us. Vnitřní bouří srdce
jí zmírá. Kká. Š. 45. Co ročně sekyrou
jich (stromů) zmírá. Kká. Td. 107. — kde:
v rukou nenávistniků, Flav., v posteli, na
poli. Us. Slovo mu na jazyku zemřelo. Vlč.