456

Zenitalní, Zenith-. Z. zobrazení povrchu
zemského. Stč. Zmp. 388 , 455.

Zenit(h)ový, Zenith-. Z. (nadhlavníkový)
sektor, der Zenithsektor. Nz.

Zeno, gt. Zenona, m., jm. starořec. S. N.

Zenolith, u, m. (puchavec), nerost. Vz
KP. III. 9., S. N., Bř. N. 140 , Schd. II. 41.

Zenonianská přísaha = přísaha toho,
jemuž byla škoda způsobena. Rk.

Zenotín, a, m., Zinolten, ves u Jindř.
Hradce. PL.

Zeňsť = zejíti, aufgehen, aufkeimen. Scho-
vej ten hřebík, on se ti môže na něco zeňsť
(se hoditi). Na Ostrav. Té.

Zenta, y, f. Eugen (princ savojský) r. 1697.
udeřil na sultana při přechodu jeho vojska
u Zenty a jako vichor prudký porazil pluky
turecké tak úžasnou Měrou, že sultán po-
lekaný utíkal kvapně až do Cařihradu. Proch.

Ze-ový. Z. přípony: -ěz, -íz, -oz: řetěz,
kněz, vítěz, peníz, lomoz. Bž. 234.

Zepať, vz Zepnouti.

Zepatí, n. = vzepnutí, das Aufbäumen.
Bern.

Zepatý; -at, a,o = vzepnutý, aufgebäumt,
aufgerichtet.

Zeperu, vz Seprati.

Zepharovichit, u, m., nerost. Vz Bř. N.
138

Zephyr, Zefyr, u, m., z řec. = západní
vítr, der Zephyr.

Zepírati se, vz Zepříti.

Zeplák, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Zepliti (vz Plíti), zeplivati = popliti, po-
plivati, bespeien. Ps. br. Jeho tvář zepl-
vána, Krist. 97. b., zeplivána. ML. 2. Zepl-
vachu. Pass, 196. Mrzutě jest zeplván. BR.
II. 124.

Zeplivati, vz Zepliti.

Zeplvání, n., die Bespeiung. Člověka z.
a ošklivosti hodného. BR. II. 22. a.

Zeplvati, vz Zepliti.

Zepnouti, ul, ut, utí; zpíti, zepnu, zpial
(zastr. zpěl), zpiat, zpětí; zpínati = vze-
pnouti, vzhůru vznésti, aufstrecken, auf-
lehnen, in die Höhe richten, aufrichten;
se = vzhůru se vznésti, postaviti, sich auf-
richten, aufbäumen, erheben ; odporovati,
sich widersetzen, auflehnen. — co kam:
ruce k nebi. Kom. Ruky k nebu zpína a
reťaze zvonia a zapadlé oči horké slze ronia.
Č. Čt. I. 207. Vysoko sa ponad jeho hrozné
vrchy Kriváň zpína. Č. Čt. I. 199. — se.
Kůň se zpíná. Us., Sych. Spínajícímu se
hrozí snížením. BR. II. 256. Kde sa zpína
strašná kozia skala. Č. Čt. II. 56. — se
nad kým. Takového napomenutí bylo apo-
štolům potřebí, poněvadž se jedni nad dru-
hými zpínati počali. BR. II. 101. b. — kde.
Darmo ten zpínal sa pod ním, darmo vy-
hazoval. SI. pov. II. 20. — se kam. Jož se
(koníček) na vrata zpíná. Brt P. 107 - se jak.
Křivd a zlob hluk se zpíná nad věže nej-
vyšší. Ráj. Z. se nad jiné. Ros, BR. II.
194. b., Let. 12., Rd. zv. Na vysoko se z.
(vypínati). Br. Kůň se mu zepial na výšku
zadní nohy. Us. Šd. — se čím: štěstím. Br.
On (žrebec) predníma na výšku sa nohama
zepne. Hol. 23. — se proč. V tom ranený
sa nosák od veľkej zepne bolesti. Hol. 98.

— se proti komu, proti čemu (odporo-
vati): proti zákazům. Sych. — Tkad. Vz
Sepnouti.

Zeprání, vz Seprání.

Zepraný, vz Zeprati. Z-ní knechti. Dač.
II. 27.

Zeprati, vz Seprati.

Zepření, n., die Widersetzung.

Zepřeti = zepříti. Na Slov. Bern.

Zepříti, pru a přím, při, přel, en, ení;
zpírati = odpuditi, herunter-, zurückstäm-
men, hinunter-, herab-, wegdrängen, über
den Haufen werfen; se = opříti se, na od-
por se postaviti, sich widersetzen, sich auf-
lehnen, sich stämmen, widerstehen; pode-
příti se, sich stützen. Jg. — koho: ne-
přítele. Us. — koho, se čím: důvody. Jg.
Nohama, rukama se z. (opírati). Us. Šd. -
se komu, čemu: Bohu, Nej, něčí moci,
V., ďáblu, Kom. Možná, že domluvě tvé se
zepře. Sš. Mt. 251. Ktož by sě listu obran-
niemu zepřel, na toho má saženo býti mocí
purkrabie najvyššieho. Vš. Jir. 383. Zepři
se sobě (zapři se); Aby vnukání ďábelského
nepřijímal, ale jemu se zepřel; Jak statečně
apoštol i proč se jim zepřel. BR. II. 73. b.,
112. a., 626. Ten se velmi zpieral Mojmírovi.
Kuzm. Ja tomu zpíram. Sl. let. I. 73. —
Br., Lom., D., Puch. — se komu v čem.
V tom pánu z. se může (smí). Nej. — se
proti čemu. Let., Vš. — se oč (podepříti
se). Obr. čas. duch. On se bídné o poslední
klín zpírá. Dch. — se čeho. Co se toho
zpíráš? Svěd. A již sě toho zpierá; Toho
sě Junákova zpierá a praví, že ...: Toho
se kupitel zpírá. NB. Tč. 18., 48., 256.
Olomúčané mně se toho zpírají. Gl. — s inft.
Již se poslouchati zepřel. Kom. Pakli by se
toho učiniti zpíral. Arch. V. 370 — se jak.
Zpíral by se (zapíral by) do duše. Mor. Šd.
Dlho se kraľ zpieral. Dbš Sl. pov. I. 194.

— se s kým. Ty se chceš se mnou zpírať
(hádati)? Mor. Šd. — se čemu kdy. Tu
nezapovídá v čas potřeby nepříteli se ze-
příti a jeho k soudu i pohnati; Abyste
léček falešných proroků znikali a jim v čas
potřeby se zepřeli. BR. II. 24. a., 529. a. —
Vz Sepříti.

Zepselý = který zepsel, se zhoršil, schlecht
geworden. Z. filosof. Měst. bož.

Zepseti, el, ení = špatným se státi,
schlecht werden, ausarten. Ctib. Zbožie ztra-
tiec zepsejí. Ms. saec. 14.

Zepsilý = zepselý. Plk., Reš. Vz Zdivo-
čelý.

Zepsiti, il, en, ení = špatným učiniti,
schlecht, unzüchtig, unehrbar machen. Plk.

— se = zepseti. Plk.

Zepsouti, vz Psouti = špatným učiniti,
zkaziti, verderben, verhunzen. — co (komu).
Nezepsuj to. Mor. Dch., Tč., Šd. Celý ka-
bát mně zepsul. Na Mor. a ve Slez. Šd.
Tys to zepsul (zpsul) — nadobro zkazil.
Mor. Vck. — co jak. Zepsul ten kabát, až
běda. U N. Bydžova. Kšť. — co, se kde.
I mne při sobě zepsuješ. Jir. Ves. čt. 281.
Bojíme se, aby se nám ten synek ve světě
nezepsul. Mor. a slez. Šd. — koho = na-
dati mu pod světem, ausmachen, ausputzen,
aushunzen. Mor. Šd. — Vz Zepsovati.