457

Zepsovaný, vz Zepsouti, Zepsovati. —
čím: válkou. List Jana z Cimb.

Zepsovati = zkaziti, verderben, verschlim-
mern, verschlechtern. Dipl. 1465. — co.
Kobylky zepsovaly zemi. BO. Vz Zepsouti.

Zepsutý; -ut, a, o = zkažený, verdorben,
verhunzt. Mor. a Slez. Šd. Oba na galanku
hleděli. A ja ji něchcu, vem ju ty, bo ona
ma zadek zepsuty. Sš. P. 691.

Zeptalý = zeptaný. Aqu.

Zeptaná, vz Zeptaný.

Zeptanec, nce, m., der Befragte. Koll.
Zněl. 427.

Zeptání, n., die Nachfrage. Pro z. není
lání (nemusíš se hněvati, když se na něco
zeptám). Poř.

Zeptaný; -án, a, o = tázaný, befragt.
Odvětila z-ná. Nitra VI. 241. Přicházím na
zeptanou, Jem. zu fragen. U Rychn., Koll.

Zeptatel, e, m., scrutator, der Frager,
Nachforscher. BO.

Zeptati, z. se; zeptávati se, fragen, an-,
befragen, sich erkundigen. — abs. Zeptati
se potřebí. Kom. Zeptej se, kam máš jíti.
Us. Nevím, kady se tam jde. Však máš
hubu s sebou, zeptej se. Us. Šd. Milí páni,
ještě nedáváme (viny), než neopúštíme, až
by nám se pomohl ještě lépe pán Bóh z.
NB. Té. 118. Mohloby něco zřetedlnějšího
zeptáno býti. NB. Tč. 85. Přijde čas, že se
zeptá zima, cos dělal v létě. Prov. D. —
se co. Zeptám se to. Har. — se koho (od
koho) co o kom. Aby se tebe (gt.) něco
zeptal o synu svém. Br. Aťby se zeptala
od tebe o svém synu nemocném. Ben. —
se po čem, po kom. Aqu. -- se čeho
(kde). Také se toho zde v Čechách
zeptati můžeš. Ms. Mus. Přišla se zeptat
Heraklea, proč tam přichází. Cimrh. Myth.
243. Chtěl se ji z., má-li ho ráda. Us. Šd.
Teprv se tě zeptám, budeš-li chodiť k nám;
Zeptéte se jich, jak keré říkají. Sš. P. 222.,
738. Hledáš-li něco nového, zeptej se často
starého. Kmp. Č. 142. — se nač, na koho.
Jel. Ať se zeptám na svú spravedlnosť,
jsem-li k čemu spravedliv. NB. Tč. 184.
P. Hanuš má se sám z. na to. Půh. II. 59.
A tak řekl, že chce sě doma lépe na to z.;
A račiž na to sě dále z., abychom uměli sě
v tom také opatřiti. Arch. II. 432 , IV. 26. —
se čeho na kom. Jehož (času) se bieše ze-
ptal na mudrcích. Bibl. 1425. Tu se mají z. na
těch lidech, co tu nadbytu bylo té chvíle.
Půh. I. 216. — jak. A ještě dále mezi
sebú zeptáme, byl-liby ty Požáruov poruč
ník. NB. Tč. 167.

Zeř, i, f., mania, die Manie, zastr. V MV.
nepravá glossa. Pa.

Zeradlo, a, n. = zrcadlo. Slov. Koll.

Zerák, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Zerav, u, m., thuja, der Lebensbaum,
rostl. Z. západní, t. occidentalis, východní,
t. orientalis, kloubnatý, t, articulata. Vz
Rstp. 1427, Čl. Kv. 81., Kk. 103., Schd.
II. 274.

Zeravý. Z. dříví, Wachholderholz. Mand.
ms.

Z-erbovati = znamenati, bezeichnen, zastr.
— co komu. Štelc.

Zerčice, dle Budějovice, Zertschitz, ves
u Ml. Boleslavi. Vz S. N., Ddk. III. 31., Tk
I. 34, 35., 41.

Zerevice, dle Budějovice, ves. Arch. I.
526.

Zerfallen, něm. Zerfällt in 3 Abtheilun-
gen : jest ze tří částí, rozkládá se na tré,
na tré stránek, na tré části, na tré rozdílův.
Mk.

Zeříkati, vz Zříkati.

Zeřínati, vz Zeřnouti.

Zeřivý = zuřivý (e se střídá s u, vz U),
wüthend, grausam. Sien z. své vrahy mláti.
Rkk. 55.

Zeřmotiti = zehřmotiti, aufscheuchen.
Z. někoho ze spaní. Ostrav. Tč.

Zeřnouti, zeřínati, ab-, wegschneiden.
Na Ostrav.

Zerva, y, f., phyteuma, der Rapunzel.
Z. zakulatělá, p. orbiculare, klasatá, p. spi-
catum, brunátná, p. nigrum. Vz Rstp. 970.,
S. N., Slb. 396., Kk. 167., Let. Mt. S. VIII.
1. 28. — Z., psí jméno. Škd. exc.

Zervati, vz Servati.

Zerz, u, m. = rez, der Rost. Na Mor. a
Slov. Brt., Ktz., Vck. Nůž plný zerzu. Mor.
Šd.

Zerzaň, ě, m. = zrzavý, zrzoun, der
Rothkopf. Mor. Tč.

1. Zerzati = zrzavěti, rostig werden,
rosten Kom.

2. Zerzati = řičeti, wiehern. Mor. Aj
zerzaj, zerzaj, můj koníčku vraný; Prošvarný
Janíček koníčky žene, oni zerzajú. Sš. P.
206 , 397.

Zerzavá, é, f. Volořich Víta ze Z-vé.
Žer. Záp. II. 13.

Zerzavec, vce, m. = zerzaň. Mor. Šd.

Zerzavělý = zerzavý, ryšoun, rothhaa-
rig. V.

Zerzavěti, ěl, ění = rozovatěti, rzeti,
rzivěti, rostig werden, Rost bekommen. —
abs. Železo zerzaví. Reš. Stará láska ne-
zerzaví. Prov. Nůž, kterým se pořád krájí,
nezerzaví. Brt. S. 147. — V., Hus., Br. —
proč. Braně nám pro starosť a sešlost časů
zerzavěly. V. — kde. Ač (panstvo) v hří-
ších zerzavělo. Puch.

Zerzavina, y, f. = rezina, rez, der Rost.
Ros. Tu nic neroste jenom taká z. (zerzavá
tráva na stojaté vodě, na louce; zerzavá
bařina. Slez. Šd. Vz Zerzavka. — Z. =
skvrna od rezu, der Rostfleck. Na již. Mor.
Šd.

Zerzaviti, il, en, ení, rostig machen.
Rost.

Zerzavka, y, f. = zarzavka, zrzavka,
durch Eisenoxyd rothgefärbtes Sumpfwasser.
Slez. Šd. — Z = kokotice, rostl. Las. Brt.

Zerzavosť, i, f., die Rüstigkeit. — Z,
die Rothhaarigkeit. Ros., Jg.

Zerzavý = rzivý, rezavý, rezovitý, ro-
stig. V. Na Mor. Šd., Vck. Ten kord je z.
Ros. — Z. = zrzavý, ryšavý, rothköpfig,
-haarig. D. Z. hlava. Ros.

Zerzivý = zerzavý. Ten šátek jde do
zerziva. U Rychn.

Zerzoň, ě, f. = zrzoun. Mor. Šd.

Zerzoun, a, m. = zrzoun, ryšoun, der
Rothhaar. D.