Předchozí (460)  Strana:461  Další (462) |
|
|||
461
|
|||
|
|||
Zetletý = zetlelý. Veleš.
Zetlíti, vz Zetleti.
Zetlívající, vermodernd, morsch werdend.
Z. částky rostlinné. SP. II. 98. Zetlívati, vz Zetleti.
Zetmák, u, m. = setmívka, die Abend-
dämmerung. Přišel jsem dom už za z-ku. Slez. Šd. Zetměti se = setměti se.
Zetnouti, vz Setnouti.
Zetoch, a, m., os. jm. Mor. Šd.
Zeťova, é, f., die Schwester des Schwieger-
sohnes. Sm. Zétra = zítra. Prosila mynáře, by jí
nebral méta, že mu dá huběnku dneska nebo zétra. Sš. P. 252. Zetřelosť = setřelosť. Ps. 106.
Zetřelý = setřelý. V.
Zetření, n., die Zerreibung, attritio, con-
tritio. Sal. 157., Ž. wit. 13. 3., 59. 4. Vz Setříti. Zetřený; -en, a, o, abgerieben. Sal. 157
Z. síra. Db. Vz Setřený. Zetříti, vz Setříti. Ž. wit. 3. 8., 136., 9.,
17. 43. Zetrvání, n. = setrvání. Na Slov. Bern.
Zetrvanlivosť = setrvanlivosť. Na Slov.
Bern. Zetrvanlivý = setrvanlivý. Na Slov.
Bern. Zetrvati = setrvati. Na Slov. Bern.
Zeugma, gt. zeugmata, n., z řec. =
spřežka, figura řeči, dle níž se ve větě ke dvěma rozličným podmětům připojuje jen jedno sloveso výrokové, které přísně jen k jednomu z nich patří. Oči Páně hledí na spravedlivé a uši jeho na jich volání (hledí m.: jich volání slyší). S. N., Nz. Z., když sloveso ke dvěma podmětům nebo před- mětům se vztahuje, významem svým však toliko jednomu sluší. V horách libanských leží drahně měst a lidí. (Anth. I. 160). KB. 237. Cf. Zk. Ml. II. 157., Mk. Ml. 299. Zeunerit, u, m., nerost. Vz Bř. N. 160.
Zeus, gt. Zeusa, obyč. podlé řec. sklo-
ňovaní: Zeus, Dia, Diu n. Diovi, Dia, Zeu n. Die, Dii n. Diu n. Diovi, Diem. Cf. Bž. 113. Dle jiných: Z., Zeva... Z. = nejvyšší bůh str. Řekův, u Římanův: Jupiter. Zeux-is, ida, dle Brusu i: Zeuxa, m.,
strřec. malíř, vrstevník Sokratův, narozen okolo 400 let př. Kr. Zeuxit, u, m., nerost. Vz S. N.
Zev, u, m. = otvor, propast. Cf. Zíti.
Fřt. Zéva, y, f. Z. veliká, tridacna gigas, mlž.
Vz Frč. 221., KP. III. 369. Zevana, y, f., vz Děvana.
Zevangeličený, evangelisch gemacht. Z.
obce. Šd. Zevangeličiti, evangelisch machen; se =
zevangeličeti. — koho: obce. Šd. Zevar, u, m., sparganium, der Igelskopf.
Z. větevnatý, s. ramosum. Vz Rstp. 1553., Čl. Kv. 86., FB. 7., Slb. 224., Schd. II. 268., Let. Mt. S. VIII. 1. 21. Zěvati = zívati, zastar.
Zevel, zivel, vle, m. = otevřhuba, hňup,
hloupý člověk, lelek, troup, der Maulafte, Gaffer. Kom., Reš. — Z. = druh sov. Kouká |
jako z. Us. — Přenes. Na zevle jíti (na
lelky). Ros. Zevly chytati (zevlovati). Sych. Co děláš? Prodávám zevly. U Rychn. — Z. = nástroj k obracení rožňů, der Braten- wender. Ros. Zevení, n. = zjevení, zast. Přietelkyní
nazývá choť svú pro z. tajností svých. Hus III. 32. Zevený; -en, a, o = zjevený, zastr. Mléko
jsú posluchačové, jimžto z-ná tajemstvie jako mléka pokrm příslušie. Hus III. 58. Zevice, e, f., membracis, hmyz křísovitý.
Krok II. 263. Zevíček, čka, m., osob. jm. Mor. Šd.
Zeviti, il, en, ení; zevovati = zjeviti,
zastar., offenbaren, bekannt machen. Ksch. — co. Neštastnýť bude, jehož nepravosť
nebesa zevie. Št. Zevují svá tajenstva. Št. — se kde. Když otok zeví se na paži. Ras. — co, se jak: skrze ctnostné skutky. Výkl. pís. Šal. Když sě Kristus v těle zevil, již nižádný nepohrzie cierkví. Hus III. 93. — co komu. Kdo miluje mě, milován bude od otce mého a zevím jemu sě samého; Ty prsy sě hroznóm přirovnávají, když tíž doktorové dokonalejším dokonalejšie učenie zevují; Či jie, až starší bude, věčšie tajnosti nebeských věcí zevíme? Hus III. 73., 87., 99. — Z. = ústa otvírati, maulaffen ? Je to chlapec, čo sä nezná pekne baviť, musí darmo ústa zäviť. Na Slov. Hdž. Čít. 105. Zevlíci, zevlíkati = svléci. Na Ostrav. Tč.
Zevlíř, e, m. = zevloun. Kcp.
Zevliti, obyč. zevlovati, vz toto.
Zevloun, a, m. = zevel, der Maulaffe,
Gaffer. D., Nz. — Z. v archit. = okénko ve střeše, der Gaffer. Nz. Zevlování, n., das Herumgaffen. Němc.
Zevlovatěti, ěl, ění, anfangen ein Maul-
affe zu werden. Ros. Zevlovati, zevlovávati = s otevřenou
hubou hleděti, lelkovati, lelky chytati, okouněti, gaffen, an-, be-, herumgaffen, maulaffen, Maul- affen feil haben. -- abs. Kam to ti lidé tak pádí? Proč tito opěť tak zevlují? Nitra VI. 221. — kde: na náměstí. Us. — nad čím. Ros. — kam: do povětří. Dl., Kom. — po čem. Kom., Kram. Po věcech, které
vně jsou, zevlují. Kom. Lab. 5. — po čem čím: očima po dobrých kouscích (jídla). Cyr. — nač. Rk. Hledě na les nevyrosteš a zevluje na lidi nezbohatneš. Šd., Hkš., Moravan 1878. 58. A ti na nás z-li. Har. II. 69., Dch. Zevlovatosť, i, f., die Gähnafferei. Ros.
Zevlovatý, zevlovitý = hloupý jako
zevel, plump, ungehobelt, Zevlovitosť, vz Zevlovatosť.
Zevlovný = zevlovitý.
Zevly, vz Zevel.
Zevna, adv. = zevnitř, vně, draussen.
Zevna ztráví je meč, a vniutř strach. Ps. ms., BO., ZN. Zévnatka, y, f. Z-ky, chamaceae = mlži
stejnosvalní, mají stejné, nesouměrné, těžké misky s povrchem obyč. listnatým. Zámek má na jedné misce veliký zub, jímž do vrubu druhé misky zapadá. Z. listnatá, chama gryphioides, skvrnitá, hippopus maculatus. Vz Frč. 221., Schd. II. 538. |
||
|
|||
Předchozí (460)  Strana:461  Další (462) |