461

Zetletý = zetlelý. Veleš.

Zetlíti, vz Zetleti.

Zetlívající, vermodernd, morsch werdend.
Z. částky rostlinné. SP. II. 98.

Zetlívati, vz Zetleti.

Zetmák, u, m. = setmívka, die Abend-
dämmerung. Přišel jsem dom už za z-ku.
Slez. Šd.

Zetměti se = setměti se.

Zetnouti, vz Setnouti.

Zetoch, a, m., os. jm. Mor. Šd.

Zeťova, é, f., die Schwester des Schwieger-
sohnes. Sm.

Zétra = zítra. Prosila mynáře, by jí
nebral méta, že mu dá huběnku dneska
nebo zétra. Sš. P. 252.

Zetřelosť = setřelosť. Ps. 106.

Zetřelý = setřelý. V.

Zetření, n., die Zerreibung, attritio, con-
tritio. Sal. 157., Ž. wit. 13. 3., 59. 4. Vz
Setříti.

Zetřený; -en, a, o, abgerieben. Sal. 157
Z. síra. Db. Vz Setřený.

Zetříti, vz Setříti. Ž. wit. 3. 8., 136., 9.,
17. 43.

Zetrvání, n. = setrvání. Na Slov. Bern.

Zetrvanlivosť = setrvanlivosť. Na Slov.
Bern.

Zetrvanlivý = setrvanlivý. Na Slov.
Bern.

Zetrvati = setrvati. Na Slov. Bern.

Zeugma, gt. zeugmata, n., z řec. =
spřežka, figura řeči, dle níž se ve větě ke
dvěma rozličným podmětům připojuje jen
jedno sloveso výrokové, které přísně jen
k jednomu z nich patří. Oči Páně hledí na
spravedlivé a uši jeho na jich volání (hledí
m.: jich volání slyší). S. N., Nz. Z., když
sloveso ke dvěma podmětům nebo před-
mětům se vztahuje, významem svým však
toliko jednomu sluší. V horách libanských
leží drahně měst a lidí. (Anth. I. 160). KB.
237. Cf. Zk. Ml. II. 157., Mk. Ml. 299.

Zeunerit, u, m., nerost. Vz Bř. N. 160.

Zeus, gt. Zeusa, obyč. podlé řec. sklo-
ňovaní: Zeus, Dia, Diu n. Diovi, Dia, Zeu
n. Die, Dii n. Diu n. Diovi, Diem. Cf. Bž.
113. Dle jiných: Z., Zeva... Z. = nejvyšší
bůh str. Řekův, u Římanův: Jupiter.

Zeux-is, ida, dle Brusu i: Zeuxa, m.,
strřec. malíř, vrstevník Sokratův, narozen
okolo 400 let př. Kr.

Zeuxit, u, m., nerost. Vz S. N.

Zev, u, m. = otvor, propast. Cf. Zíti.
Fřt.

Zéva, y, f. Z. veliká, tridacna gigas, mlž.
Vz Frč. 221., KP. III. 369.

Zevana, y, f., vz Děvana.

Zevangeličený, evangelisch gemacht. Z.
obce. Šd.

Zevangeličiti, evangelisch machen; se =
zevangeličeti. — koho: obce. Šd.

Zevar, u, m., sparganium, der Igelskopf.
Z. větevnatý, s. ramosum. Vz Rstp. 1553.,
Čl. Kv. 86., FB. 7., Slb. 224., Schd. II. 268.,
Let. Mt. S. VIII. 1. 21.

Zěvati = zívati, zastar.

Zevel, zivel, vle, m. = otevřhuba, hňup,
hloupý člověk, lelek, troup, der Maulafte,
Gaffer. Kom., Reš. — Z. = druh sov. Kouká

jako z. Us. — Přenes. Na zevle jíti (na
lelky). Ros. Zevly chytati (zevlovati). Sych.
Co děláš? Prodávám zevly. U Rychn. —
Z. = nástroj k obracení rožňů, der Braten-
wender. Ros.

Zevení, n. = zjevení, zast. Přietelkyní
nazývá choť svú pro z. tajností svých. Hus
III. 32.

Zevený; -en, a, o = zjevený, zastr. Mléko
jsú posluchačové, jimžto z-ná tajemstvie
jako mléka pokrm příslušie. Hus III. 58.

Zevice, e, f., membracis, hmyz křísovitý.
Krok II. 263.

Zevíček, čka, m., osob. jm. Mor. Šd.

Zeviti, il, en, ení; zevovati = zjeviti,
zastar., offenbaren, bekannt machen. Ksch.

— co. Neštastnýť bude, jehož nepravosť
nebesa zevie. Št. Zevují svá tajenstva. Št. —
se kde. Když otok zeví se na paži. Ras. —
co, se jak: skrze ctnostné skutky. Výkl.
pís. Šal. Když sě Kristus v těle zevil, již
nižádný nepohrzie cierkví. Hus III. 93. —
co komu. Kdo miluje mě, milován bude
od otce mého a zevím jemu sě samého; Ty
prsy sě hroznóm přirovnávají, když tíž
doktorové dokonalejším dokonalejšie učenie
zevují; Či jie, až starší bude, věčšie tajnosti
nebeských věcí zevíme? Hus III. 73., 87.,
99. — Z. = ústa otvírati, maulaffen ? Je to
chlapec, čo sä nezná pekne baviť, musí
darmo ústa zäviť. Na Slov. Hdž. Čít. 105.

Zevlíci, zevlíkati = svléci. Na Ostrav. Tč.

Zevlíř, e, m. = zevloun. Kcp.

Zevliti, obyč. zevlovati, vz toto.

Zevloun, a, m. = zevel, der Maulaffe,
Gaffer. D., Nz. — Z. v archit. = okénko
ve střeše, der Gaffer. Nz.

Zevlování, n., das Herumgaffen. Němc.

Zevlovatěti, ěl, ění, anfangen ein Maul-
affe zu werden. Ros.

Zevlovati, zevlovávati = s otevřenou
hubou hleděti, lelkovati, lelky chytati, okouněti,
gaffen, an-, be-, herumgaffen, maulaffen, Maul-
affen feil haben. -- abs. Kam to ti lidé
tak pádí? Proč tito opěť tak zevlují? Nitra
VI. 221. — kde: na náměstí. Us. — nad
čím. Ros. — kam: do povětří. Dl., Kom.

— po čem. Kom., Kram. Po věcech, které
vně jsou, zevlují. Kom. Lab. 5. — po čem
čím: očima po dobrých kouscích (jídla).
Cyr. — nač. Rk. Hledě na les nevyrosteš
a zevluje na lidi nezbohatneš. Šd., Hkš.,
Moravan 1878. 58. A ti na nás z-li. Har.
II. 69., Dch.

Zevlovatosť, i, f., die Gähnafferei. Ros.

Zevlovatý, zevlovitý = hloupý jako
zevel, plump, ungehobelt,

Zevlovitosť, vz Zevlovatosť.

Zevlovný = zevlovitý.

Zevly, vz Zevel.

Zevna, adv. = zevnitř, vně, draussen.
Zevna ztráví je meč, a vniutř strach. Ps.
ms., BO., ZN.

Zévnatka, y, f. Z-ky, chamaceae = mlži
stejnosvalní, mají stejné, nesouměrné, těžké
misky s povrchem obyč. listnatým. Zámek
má na jedné misce veliký zub, jímž do
vrubu druhé misky zapadá. Z. listnatá, chama
gryphioides, skvrnitá, hippopus maculatus.
Vz Frč. 221., Schd. II. 538.



	461

	Zetletý = zetlelý. Veleš. Zetlíti, vz Zetleti. Zetlívající, vermodernd, morsch werdend. Z. částky rostlinné. SP. II. 98. Zetlívati, vz Zetleti. Zetmák, u, m. = setmívka, die Abend- dämmerung. Přišel jsem dom už za z-ku. Slez. Šd. Zetměti se = setměti se. Zetnouti, vz Setnouti. Zetoch, a, m., os. jm. Mor. Šd. Zeťova, é, f., die Schwester des Schwieger- sohnes. Sm. Zétra = zítra. Prosila mynáře, by jí nebral méta, že mu dá huběnku dneska nebo zétra. Sš. P. 252. Zetřelosť = setřelosť. Ps. 106. Zetřelý = setřelý. V. Zetření, n., die Zerreibung, attritio, con- tritio. Sal. 157., Ž. wit. 13. 3., 59. 4. Vz Setříti. Zetřený; -en, a, o, abgerieben. Sal. 157 Z. síra. Db. Vz Setřený. Zetříti, vz Setříti. Ž. wit. 3. 8., 136., 9., 17. 43. Zetrvání, n. = setrvání. Na Slov. Bern. Zetrvanlivosť = setrvanlivosť. Na Slov. Bern. Zetrvanlivý = setrvanlivý. Na Slov. Bern. Zetrvati = setrvati. Na Slov. Bern. Zeugma, gt. zeugmata, n., z řec. = spřežka, figura řeči, dle níž se ve větě ke dvěma rozličným podmětům připojuje jen jedno sloveso výrokové, které přísně jen k jednomu z nich patří. Oči Páně hledí na spravedlivé a uši jeho na jich volání (hledí m.: jich volání slyší). S. N., Nz. Z., když sloveso ke dvěma podmětům nebo před- mětům se vztahuje, významem svým však toliko jednomu sluší. V horách libanských leží drahně měst a lidí. (Anth. I. 160). KB. 237. Cf. Zk. Ml. II. 157., Mk. Ml. 299. Zeunerit, u, m., nerost. Vz Bř. N. 160. Zeus, gt. Zeusa, obyč. podlé řec. sklo- ňovaní: Zeus, Dia, Diu n. Diovi, Dia, Zeu n. Die, Dii n. Diu n. Diovi, Diem. Cf. Bž. 113. Dle jiných: Z., Zeva... Z. = nejvyšší bůh str. Řekův, u Římanův: Jupiter. Zeux-is, ida, dle Brusu i: Zeuxa, m., strřec. malíř, vrstevník Sokratův, narozen okolo 400 let př. Kr. Zeuxit, u, m., nerost. Vz S. N. Zev, u, m. = otvor, propast. Cf. Zíti. Fřt. Zéva, y, f. Z. veliká, tridacna gigas, mlž. Vz Frč. 221., KP. III. 369. Zevana, y, f., vz Děvana. Zevangeličený, evangelisch gemacht. Z. obce. Šd. Zevangeličiti, evangelisch machen; se = zevangeličeti. — koho: obce. Šd. Zevar, u, m., sparganium, der Igelskopf. Z. větevnatý, s. ramosum. Vz Rstp. 1553., Čl. Kv. 86., FB. 7., Slb. 224., Schd. II. 268., Let. Mt. S. VIII. 1. 21. Zěvati = zívati, zastar. Zevel, zivel, vle, m. = otevřhuba, hňup, hloupý člověk, lelek, troup, der Maulafte, Gaffer. Kom., Reš. — Z. = druh sov. Kouká	jako z. Us. — Přenes. Na zevle jíti (na lelky). Ros. Zevly chytati (zevlovati). Sych. Co děláš? Prodávám zevly. U Rychn. — Z. = nástroj k obracení rožňů, der Braten- wender. Ros. Zevení, n. = zjevení, zast. Přietelkyní nazývá choť svú pro z. tajností svých. Hus III. 32. Zevený; -en, a, o = zjevený, zastr. Mléko jsú posluchačové, jimžto z-ná tajemstvie jako mléka pokrm příslušie. Hus III. 58. Zevice, e, f., membracis, hmyz křísovitý. Krok II. 263. Zevíček, čka, m., osob. jm. Mor. Šd. Zeviti, il, en, ení; zevovati = zjeviti, zastar., offenbaren, bekannt machen. Ksch. — co. Neštastnýť bude, jehož nepravosť nebesa zevie. Št. Zevují svá tajenstva. Št. — se kde. Když otok zeví se na paži. Ras. — co, se jak: skrze ctnostné skutky. Výkl. pís. Šal. Když sě Kristus v těle zevil, již nižádný nepohrzie cierkví. Hus III. 93. — co komu. Kdo miluje mě, milován bude od otce mého a zevím jemu sě samého; Ty prsy sě hroznóm přirovnávají, když tíž doktorové dokonalejším dokonalejšie učenie zevují; Či jie, až starší bude, věčšie tajnosti nebeských věcí zevíme? Hus III. 73., 87., 99. — Z. = ústa otvírati, maulaffen ? Je to chlapec, čo sä nezná pekne baviť, musí darmo ústa zäviť. Na Slov. Hdž. Čít. 105. Zevlíci, zevlíkati = svléci. Na Ostrav. Tč. Zevlíř, e, m. = zevloun. Kcp. Zevliti, obyč. zevlovati, vz toto. Zevloun, a, m. = zevel, der Maulaffe, Gaffer. D., Nz. — Z. v archit. = okénko ve střeše, der Gaffer. Nz. Zevlování, n., das Herumgaffen. Němc. Zevlovatěti, ěl, ění, anfangen ein Maul- affe zu werden. Ros. Zevlovati, zevlovávati = s otevřenou hubou hleděti, lelkovati, lelky chytati, okouněti, gaffen, an-, be-, herumgaffen, maulaffen, Maul- affen feil haben. -- abs. Kam to ti lidé tak pádí? Proč tito opěť tak zevlují? Nitra VI. 221. — kde: na náměstí. Us. — nad čím. Ros. — kam: do povětří. Dl., Kom. — po čem. Kom., Kram. Po věcech, které vně jsou, zevlují. Kom. Lab. 5. — po čem čím: očima po dobrých kouscích (jídla). Cyr. — nač. Rk. Hledě na les nevyrosteš a zevluje na lidi nezbohatneš. Šd., Hkš., Moravan 1878. 58. A ti na nás z-li. Har. II. 69., Dch. Zevlovatosť, i, f., die Gähnafferei. Ros. Zevlovatý, zevlovitý = hloupý jako zevel, plump, ungehobelt, Zevlovitosť, vz Zevlovatosť. Zevlovný = zevlovitý. Zevly, vz Zevel. Zevna, adv. = zevnitř, vně, draussen. Zevna ztráví je meč, a vniutř strach. Ps. ms., BO., ZN. Zévnatka, y, f. Z-ky, chamaceae = mlži stejnosvalní, mají stejné, nesouměrné, těžké misky s povrchem obyč. listnatým. Zámek má na jedné misce veliký zub, jímž do vrubu druhé misky zapadá. Z. listnatá, chama gryphioides, skvrnitá, hippopus maculatus. Vz Frč. 221., Schd. II. 538.