462

Zevně -= zjevné, klar, offenbar, vor aller
Augen, offen, öffentlich, zastar. Ms. pr. pr.,
Dal. Co učinil Bůh z. MH. 12. Vyznáváme
tiemto listem z. všem. Arch. I. 192., 189.
Toho se varuje tajně před Bohem a z. před
lidmi učiniti; Zev mi se, ať bych tě z. viděla;
Přijdeť hodina, když již ne v přiesloviech
budu mluviti vám, ale z. o otci mém zvěstuji
vám. Hus II. 19., 93., 94. Aby ji (vieru) z.
zpievali; Neměli z. se sveličiti věrú kře-
sťanskú. Št. Kn. š. 13. — Z = zevna. Us.
Správně: vně, zevnitř. Cf. Zevnější, Zevný.

Zevnějš = zevna, auswärts, äusserlich.
U Uh. Hrad.

Zevnějšek, šku a ška, m. = zevnitřek,
das Aeussere, die Aussenseite. Z. jeho jest
příjemný. Us. Dle z-ka někoho posuzovati.
Jak krásný mívá faleš z. Shakesp. Tč. Pří-
větivého z-šku býti. Us. Dch. Veršování
dotýká se holého z-ška slohu básnického.
Hš. Sl. 178. Na z. lidé hledí, stran přísloví
vz: Černý, Hleděti, Kráva, Kroj, Oděv, Šat,
Supina. — Z-ky = hradby, die Aussenwerke.
Vz b. N.

Zevnější, lépe: vnější n. zevnitřní, äus-
serlich, äussere. Jg. Z. svět, Mus., předmět.
Krok. Z. okno, okolnosti, popud, Us. Pdl.,
formy, lesk, Vlč., bedna, die Uiberkiste,
kůra, die Aussenrinde, Šp., hradba, das Aus-
senwerk, Čsk., repraesentace, Osv. I. 158.,
politika, J. Lpř., stránka věci, Dch., uhla-
zenosť, Šml. I. 49., pochody (kmitání), zrůst,
děj lučebný, pohyb údů, těl Nebeských. Dk.
P. 1.

Zevnějšina, y, f., die Aeusserlichkeit
Bohatství, moc, sličnosť těla a jiné podobné
z-ny; Z-ny chrámu = síně a koby chrámové.
Sš. II. 20., Sk. 249.

Zevnějšnosť, i, f., die Aeusserlichkeit.
Am., Vaňa.

Zevní = zevnitřní, äusserlich, Aussen-.
Zevnie sieň, externa. BO. Z. čára, Dch..
točení, Křž. Por. 55., zámek, der Mauskasten,
Pdl., účinky. ZČ. I. 7. Bylať (korouhev)
zevním odznakem obdrženého od římského
císaře potvrzení. Ddk. IV. 194.

Zevniterný, äusserlich, zevnitřní. Nechaj
veci z-né, vstup sátu do sebe; tam uvidíš,
co ti schádza, o jakej jsi potrebe. Na Slov.
Tč. Chtěje posuzovati člověka nehleď pouze
na oděv z-ný. Kmp. č. 146.

Zevnitř (na Slov. zevnúter. Bern.). Z.,
adv. = vně, draussen, aussen, ausserhalb,
von aussen her. Jel. Z. kůra, vnitř lyka
jsou. Kom. Z města. Har. Z. i zevna. BO.
Z sieně. GR. Nenie nic ani z. ani v něm,
jenž by ho nabádalo neb jím hnulo k pra-
vému pokánie. Hus V. 296. Vidie, ani dobře
z jsú živi. Ib. I. 182. — Z. = ven, nach
aussen, auswärts. Obrácení víček z. Ja —
Po zevnitř = zevnitřně, auswendig; povrchně,
zum Anschein, Reš., sych.

Zevnitřek, třku, m. = zevnitřní strana,
das Aeussere, die Aussenseite. Br. Svůdníci
to jsou, jichž vnitřek zevnitřku se nerovná.
Shakesp. Tč.

Zevnitřně (na Slov. zevnúterne) = zevnitř,
auswendig. Br. Pocty jeho z. konají. BR. II.
112. a. Ano byť cnostmi svými i všecky
jiné lidi převyšoval, málo to prospívá, jestli

ta dobrota jeho a cnosť v něčem z. se ne-
pronáší a známa lidem učiněna nebývá. Žer.
Bnd. III. 6.

Zevnitřní = co zevnitř jest, äusserlich,
Aussen-. Vz Zevnitřný. Z. místo, kožka,
mázdra, kůra, V., hradba, Bur., příkop, po-
vaha či způsoba, D., vzezření, Kom , lesk,
strana, tvářnosť, Us., neduh, Ja, nemoc,
Us, úhel, NA. V. 4., planety, Osv. V. 108.,
strana koule. Kom. J. 759. Jev z. nebývá
uvnitř týž. Shakesp. Tč. První světí Krista
v srdci měli, nehledali sú z-ních obrazóv;
Dlúhověčnosti mezi jinými z-mí najviece
žádáme; Pokušenie z. jest od věci, jenž
nenie v člověku v tom, na něhož jde poku-
šenie a tak Kristus z. od ďábla byl pokušen;
Tělo slove z., duše člověk v. Hus I. 77.,
146.. II. 88., III. 105. — Z. = povrchní,
oberflächlich, Schein-. Z. pobožnosť, křesťan.
D.

Zevnitřnosť (na Slov. zevnúternosť), i,
f. = zevnitřní strana, die Aussenseite. Kom.
V z-stech vězeti. Plk., Dl.

Zevnitřný = zevnitřní. Z. věci. V.

Zevnitrokloubní, exomera, pl., v zoolog.
Nz.

Zevnitroústí, n., der äussere Eimund,
exostoma, v botan. Nz.

Zevnúter = zevnitř. Na Slov. Bern.

Zevnúterne = zevnitřně. Na Slov. Bern.

Zevnúternosť = zevnitřnosť. Na Slov.

Zevnúterný = zevnitřní. Na Slov. Bern.

Zevný; ven, vna, o = zjevný, offen, offen-
bar, klar. Cf. Listy filol 1882. 296. Z. hřích.
Št., nepřítel. Hil. Z. známky něčeho. Mus.
1880. 155. Zevná věc jest, že člověk ne-
smierně viece dlužen jest otci Bohu než kte-
rému stvoření, Protož na cierkvi židovské,
když se obrátí, zevno bude, že jednostajně
s cierkví sv. Krista kázati bude; Z. a ne-
omylná pravda. Hus I. 151., III. 81., 304.
A kohož nemóž v z. zlé přitáhnouti; Kdyby
vylúčen byl z křesťanské obce kletvú zevnú
od vyššieho; Z. hřiech. Št. Kn. š. 11., 27.,

28.

Zevřelý = který zevřel, aufsiedend. —
Z. = bouřlivý, brausend. Z. moře, krev,
víno. V. Z moře bez přestání se nadýmalo.
Bart.

Zevření, n., das Aufsieden, der Aufsud;
das Aufbrausen. Vz Zevříti. Z. moře. V. —
Z., das Gerinnen.

Zevřený; en, a. o, aufgebraust. Z. moře.
Na Slov. Bern. — Z. = sražený, geronnen.
Bern.

Zevreť = zevříti. Na Slov.

Zevříti, vru, vři, vřel, vření; zvírati =
svařiti se, počínati vříti, wällen, aufsieden,
aufsprudeln; zdvíhati se, brausen, aufbrausen.
— abs. Ta voda již zvírá. Us Moře zvírá
(zdvíhá se). Us. Mléko sa zevrelo = srazilo
se, ist geronnen. Bern. — kde. Necht voda
u ohně zevře. Us. Voda zevře při skrovném
uhlí. Byl. Zdá se, jakoby víno mladé v sudích
zvíralo. Ms. bib. Voda v hrnci zvírá D. —
(se) jak: klokotem, klokočkem z., kloko-
čkem se zvírati. D. Zvírej slasti nebes tokem.
Sš. Bs. 28. — čím. Čím hrneček jednou
zevřel, tím juž neodevře. Prov.