467

Zh (zg) mění se následující měkkou hlás-
kou (i, í, j) v žď: rozha — roždí, mozh —
možditi. Gŕb. Zh mění se v žď, kde se h
mění v ž, vz H, Ht. 104. V z také žď z zh.

Zhabání, n., das Konfisciren, Zusammen-
raffen, -scharren, -nehmen. Na Slov. Bern.

Zhabaný; -án, a, o, zusammengerafft,
-gescharrt, -genommen. Slov. Bern A básne
jeho z-né boly. Let. Mt, S. IX. 2. 110. Roz-
kázal navrátiť nezákonne z-nou (konfiscirt)
majetnosť Lichardovi. Phld. III. 71.

Zhabati, zhabávati, zhabovati = shra-
bati, pobrati, zusammenraffen, -scharren,
-nehmen, konfisciren. Na Slov. Bern. Na
Mor.: sgabati. Šd. — (co) homu. My ne-
zaslúženú slávu zhabať něchceme. Phld. I.
2. 11. Teraz mi Sapieha zhabal všetko. Zbr.
Lžd. 65. A prečo Nám zhabali majetok?
Rtk, Z. Někomu knihy. Nitra VI. 375. Z-li
kapitale matiční. Ib. VI. 357. — Z. něco také
= hltavě snísti, gierig zusammenessen. Na
Ostrav. Tč.

Zhabávání, n., vz Zhabání. Máme tiskový
zákon, ktorý nezná žiadno z. (Konfiskation)
tiskopisóv bez súdu riadneho. Phld. III. 1.
71.

Zhabávati, vz Zhabati.

Zhabovati, vz Zhabati.

Zháčení, n. = zdráhání, vymlouvání, das
Sichsträuben, die Ausrede, Abrede, das Ab-
rathen. Na Slov. Bern.

Zháčený; -en, a. o = ab-, ausgeredet,
abgerathen. Na Slov. Bern.

Zháčiti, il, en, ení, zhačovati = vymlou-
vati, zrazovati, ab-, ausreden, abrathen; se,
sich sträuben, ausreden. Mor. — koho. Že
ho nechtí sice zhačovati, že mu nechtí brá-
niť, ale že mu to radí. Kld. 230. — se. Na
Mor. Vck. — se komu. Zháčilo se mu
jídlo (zošklivilo se mu). U Polič. Kš.

Zhačovati, vz Zháčiti.

Zhádati, zhádnouti, dnul a dl, utí =
uhodnouti, errathen, prophezeien. Na Mor.,
Slov. a ve Slez. — co. A já sem to přece
zhádala. Mor. Šd. Ona všecky barvy zhá-
dala. Slez. Šd.—jak kdy. Tys dohře dnes
zhádal, že bude bouřka. Mor. Šd.

Zhádnutí, n., das Errathen. Bern.

Zhádnutý; -ut, a, o, errathen. Bern.

Zhádzati = sházeti. Vz Shoditi. — koho
odkud kam. Čas mnohých zhadzuje z roz-
koše do bídy. Na Ostrav. Tč. — Z. = za-
cházeti, untergehen. Slňéčko shádza, večer
sa približuje. Sl. ps. 224.

Zháha = žáha, zastar.

Zhájení, n., vz Zhájiti.

Zhájený; -en, a, o, vz Zhájiti.

Zhájiti, zhaj, zháje, il, en, ení; zhajo-
vati = překaziti, zapověděti, wehren, verhin-
dern, verbieten; hájiti, vertheidigen, schüt-
zen. — co (komu). V., Ros., J. tr. Aniž
co toho zahajuje. Dh. 30. — komu čeho.
Nedvěd tobě hněvu zhajuje. Rad. zv. —
co odkud. Od vlků zhajuješ své ovce.
Kanc. sv. Štěp. Č. — kde. Nikdy jim
služeb křesťanských v kostelích svých ne-
zhajovali. Apol. — s inft. Zhajoval mu
tam stavěti. Brikc. — Trip. Páni zhajovali
stavu městskému statků svobodných zem-
ských dskami zemskými zapisovati. Dač. I.

131. — koho = hájiti. Ms. Mus. — koho
čeho: nepřátel. Zyg.

Zhajovati, vz Zhájiti.

Zháklivěti, ěl, ění = zdrahavěť. Bern.

Zhákliviti, il, en, ení, verzärteln, zart
machen. Bern.

Zhakmatiti, il, ěn, ění = leda bylo uči-
niti, verpfuschen, schlecht machen. Ros.

Zháknouti, knul a kl, ut, utí, zhakovati
= zraditi, odvarovati, abrathen, abhalten. —
koho odkud: z něčeho. Na již. Mor. Šd.
Měla býť svadba, ale zhákli jsme ho z toho.
Ib. Šd. — se = zdráhati se, sich weigern.
Na Slov. Bern.

Zhakovati, vz Zháknouti. — Z. = hákem
zorati. — co: pole. U Kr. Hrad. Kšť.

Zhaliti, il, en, ení, zhalovati, verhüllen.
Dch.

Zhamovati z něm. hemmen. On ho z-val
od zlého činu. Na Slov. Tč. — Z. = změ-
řiti, abmessen, visiren. Jg. — Z. = zavříti,
schliessen. — co: kolo. Ros.

Zhampejsiti, il, en, ení = zhampejsovati,
zu Falle bringen. — koho: pannu (poskvr-
niti). Ros. — co = utratiti, verludern. Plk.,

Jg.

Zhampejsovati, vz Zhampejsiti.

Zhamtati, zhamtnouti, tnul a tl, ut, utí =
popadnouti, ertappen. — co. Pes maso
zhamtl. Ros. — co odkud. Pes z mísy
všecko zhamtal (hltavé sežral, auffressen).
Tč.

Zhaňač, e, m. = sháněč, der Zusammen-
treiber, Versammler. Na Slov. Bern.

Zhaňačka, y, f. = sháněčka, die Zu-
sammentreiberin, Versammlerin. — Z., der
Schwingbesen beim Worfeln des Getreides.
Na Slov. Bern.

Zhánání, n. = shánění. Vz Zháňati.

Zháňaný; -án, a, o = sháněný. Vz Zhá-
ňati.

Zhaňati = zhaněti. — co kde. Co doma
zhaňajú, to na rynku dělajů. Na Ostrav.
Tč.

Zháňati = sháněti (vz Sehnati), zusam-
mentreiben, einsammeln, herunterjagen. Mor.
a Slov. — abs. Sháňá jako oparený. Slez.
Šd. — koho = buditi, wecken. Na Zlínsku.
Brt. — kam. Pohvizduje za ovcami, zháňá
do doliny. Na Slov. Tč. — odkud. A ľud
slepý nevidí za bieleho rána: zabíja otca
svojho, čo ho zo sna zháňa. Btt. Sp. 28.

Zhaubiti, il, en, ení = zahanbiti, schän-
den, verunehren; ošklivým učiniti, hässlich
machen; poskvrniti, schänden (durch Un-
zucht) ; se = zastyděti se, sich schämen. —
koho. Ten vrkoč zhanobuje vaši hlavu.
Sych. Z. pannu = poskvrniti. Hlas. — se
kdy. Po pádu hned se zhanbil Adam. Štelc.,

Jg.

Zhandlovati, ver-, eintauschen. — co
s kým. Us. Tč.

Zhaněl, a, m., os. jm. Mor. Šd.

Zhanění, n., die Verringerung, Herabset-
zung; die Beschimpfung, Schändung. Bern.

Zhaněný; -ěn, a, o, verringert, herab-
gesetzt, schlecht; beschimpft, geschändet.
Bern.

Zhaněti, zhaněj, ěje (ic), ěl, ěn a ín, ění;
zhaniti, zhaň, ní, il, ěn, ění, zhaněti, zha-

319*