468

ňovati (vz Haněti) = znectíti, neuctíti, po-
haněti, schänden, beschimpfen, verunehren,
entehren, berüchtigen, tadeln, anschwärzen.

— abs. Ktož jest zhaněn, nevyvede-li se,
hanbu trpí. Jir. exc. — co, koho. V., Jel.
Nepěkná věc to zhaňovať, co sám žádáš
míti. Mor. Tč. Mistrová jedna druhou zha-
něla. Sl. let. V. 233. — koho kde: před
soudem. Brikc. — čím: nadávkami. Čím
jest kdo koho zhaněl. Zř. F. I. E. XXVII.
Žaluje p. Jan na Lorence Šaldu, kterak jest
ženu jeho zhaněl svým jazykem lstivě. NB.
Tč. 170. — co komu. Já jsem mu to zha-
nil, aby toho nekupoval. Us. Šd. — jak.
Z lehkých příčin soudiece se jedni druhé
vysoce zhánějí a na česť sahají. ZV. (Jir.
exc). — koho na čem. Jej na cti vysoce
zhaněl a nařekl. Vš. 30., 49. Zhaněl mě na
poctivosti. Drsk.

Zháněti, vz Zhaněti a Sehnati.

Zhaniti, vz Zhaněti.

Zhanobení, n., die Beschimpfung, Schän-
dung. Us.

Zhanobený; -en, a, o, beschimpft, ge-
schändet. Na čo tebe žitie z-né? Ppk. I. 27.

Zhanobilý, beschimpft. Z. rod. Č. Čt. I.
60.

Zhanobiti, nob, nobě (íc), il, en, ení;
zhanobovati = hanobiti, hanbu uvaliti, zo-
haviti, schänden, zu Schanden machen, ver-
schänden, verschimpfen, schändlich womit
umgehen. V. — co, koho: své tělo, pannu
(zprzniti). Reš. Bola bezúhonné dievča, Buj-
doš ju z-bil. Zbr. Hry. 52. Z. místa, Pcht.,
chrám boží. Tč. — co čím: svůj život
hříchy. Us. — Kram. — koho kde: na
těle, na poctivosti. Jg — se komu. Zha-
nobila se mi tvář, když se podebrala. Sych.

— Jg.

Zhanobovati, vz Zhanobiti.
Zhaňovati, vz Zhaněti.
Zháralý, vz Zhárati. Z. ústa. Č. R. stl.
24.

1. Zhárati, zhořeti = rozhořeti se, ent-
brennen; žádostivým býti, begehren, wor-
nach brennen. — nač. Us. — s kým oč =
domlouvati se oč. Us. v Krkonš. — kde.
Soucit ve mně zháral. Čch. Mch. 19. —
jak. Chcú prudko blčným blkom zhárať.
Phld. V. 49.

2. Zhárati = zjezditi, befahren, bereisen.

— co. Ros.

Zharcovaný; -án, a, o = rozpálený, uří-
cený, erhitzt. Od běhu jsem celý z-ný. Na
Ostrav. Té.

Zharcovati = zjezditi, zhárati, viel be-
fahren, bereiten. — co jak: na koni. Har.

— koho, niedertraben. Na Ostrav. Tč.

Zhasidlo, a, n. = zhasinadlo.

Zhasil, a, m., os. jm. na Vsacku. Vck.

Zhasináček, čku, m. = zhasinadlo. Šm.

Zhasinadlo, a, n., der Licht-, Lösch-
hut, Lichtlöscher. Šm.

Zhasinatelnosť = shasinatelnosť, die
Auslöschbarkeit, Auslöschlichkeit. Jg.
Zhasínati, vz Shasnouti.
Zhasinátko, a, n. = shasinadlo. Rk.
Zhasitelný = shasitelný, löschbar. Dch.
Zhasiti, vz Shasiti. Osv., Ddk., Šd.
Zhaslý = shaslý. Z. jícen sopky. Kká.

Td. 137. Z. oko, Kká. K sl. j. 138., sopka.
Osv.VI. 870. A v dušách tichých příjemné
tlejú rozpomienky na zhaslý svet. Sldk. 341.

Zhasnouti, vz Shasnouti.

Zhasnutí, n. = shasnutí, das Aus-, Er-
löschen.

Zhasnutý = shasnutý, shaslý, ausge-
löscht, erloschen. Us.

Zhasný, löschbar. Nezhasný plameň bo-
žieho svätenia, Hrbň. Rkp.

Zhašení, n. = shašení, zhasnutí.

Zhašený = zhasnutý, shašený, shaslý.

Zhášeti = zhasínati.

Zhašovati = shašovati. Vz Zhasiti.

Zhatění, n., vz Zhatiti.

Zhatěný; -ěn, a, o, vz Zhatiti.

Zhatiti, il, ěn, ění = pokaziti, verderben,
verwirren. — co, se komu. Ros. Chtěl
jsem tam jíti, ale z-lo se mi to. Us. Tč.,
Ktk. Cestičku si zhatí. Hdk. C. 50. — co,
se čím. Již rozum Boženou se zhatil. Mus.
Kýchaním to zhatil. Kká. Td. 120. — co
komu čím: nepříznivým dopisem. Us. — se
s kým (= pohádati se). Šm.

Zhatlati, nieder-, fertig schreiben. Zhatle
to písmo za minutu. Na Ostrav. Tč.

Zhoučati — štěkati hau hau, bellen. —
kde na koho. Medzi takýmto premýšľaním
tak ľahko minul sa mu čas, že ani Neve-
del, kde sa vzal, len keď už psi zhoučali
naňho pri samej kolibe. Dbš. Sl. pov. VIII.
39.

Zhavranělý, rabenartig o. rabenschwarz
geworden, in einen Raben verwandelt. Z-lí
bratia. Dbš. Sl. pov. IV. 3.

Zhavraněti, ěl, ění, ein Rabe o. raben-
artig, rabenschwarz werden. Phld. III. 1.
28. Zakletí synové z-li. Us.

Zhavraniti, il, ěn, ění, in einen Raben
verwandeln, rabenartig o. rabenschwarz ma-
chen. — se v čem. Tedy na svém zůstaňte,
ve vzdoru se zhavraňte. Sš. Sm. bs. 228.

Zházeti, vz Shoditi.

Zhebati, vz Zhebnouti.

Zhebčeti, el, ení = hebkým se státi, bieg-
sam, geschmeidig, fein werden.

Zhebčiti, il, en, ení = hebkým učiniti,
geschmeidig machen. — co. Techn.

Zhebnouti, bnul a bl, utí, zhebati =
zhynouti, zcípnouti, krepiren, fehl schlagen
(Ssk.). Najez se, až zhebneš. Us. Už zhebl.
Us. — komu. Zheblo mu (sklaplo mu).
U Polič. Kšá.

Zhečmati = stísniti, smačkati, stlačiti,
einzwängen, zusammendrücken. — co kde.
Všecko tam zhečmáš. U Kr. Hrad. Kšť.

Zhedvábniti il, ěn, ění, mit Seide be-
setzen. St. skl.

Zheftovati, z něm. = sešiti, stáhnouti,
slepiti, heften, zusammenheften.

Zhegati, zhegnúť, zurücktreiben. — Z.
koho, ihm fehlschlagen. Zheglo ho, er hat
sich in seiner Hoffnung getäuscht. Slov.
Bern.

Zhej . . . vz Zhý . . .

Zheknouti, knul a kl, utí = zhebnouti,
hekna zemříti. Praštím jím o zem, až zhekne.
Sych.

Zhekovati někoho z něčeho = zrazo-
zovati, abrathen. Na mor. Val. Vck.