Předchozí (471)  Strana:472  Další (473) |
|
|||
472
|
|||
|
|||
Zhojitel, e, m., der Heiler, Heilmacher.
Bern. Zhojitelnosť, i, f., die Heilbarkeit. Ros.
Zhojitelný, heilbar. V. Z. rána.
Zhojiti, zhoj, je (íc), il, en, ení; zhojo-
vati = zceliti, zdravým učiniti, heilen, ge- sund machen; se, zuheilen. — co, koho: ránu, V., nemocného. Ros. Z. ji nemohl žádný. Dač. II. 16. Já ji zhojím, já se té nemoci nic nebojím. Čes. mor. ps. 100. Lékař nemá také masti, co by zhojil ty bolesti. Brt. P. 87. Florian toho kejklíře zhojil. Dač. I. 903. Aby tělo chtíc z. snad duše neumo- rila, Pal. Děj. V. 1. 387. Porúbal som sa, bolí mia, přijde má milá, zhojí mia. Sš. P. 406. — se. Ufaji v Buoh, že se zhojím. Št. Kn. š. 3. — co, koho čím: oznobeninu mastí. Us. Čekáním se málo zhojíš. Alx. Šf. v. 106. (HP. 96.). — Sych., Lk. — se. Rána se zhojí, ale znak zůstane. Mor. Tč. — se komu. Zhojila se mu rána. Us. Však se ti to zhojí, než se oženíš (než se vdáš). Us. Šd. — koho, se čeho. Zhojili se té ne- moci, Št., Šf., úrazu. Dal. 100. — Lk. Z-ti koho čeho. Kz. Sám se bitie zhojím. Výb. I. 949., Žk. 241. Zhojil-li se té nemoci ? Št. Kn. š. 10. — se nač. Zhojil se na nohu Pref. Zhojil se na úraz levého oka. Lk. — se z čeho: z nemoci. Lk., Št. Kn. š. 10. Z kteréžto rány již dávno zhojen. Žer. 17. — se na čem. Měl to schované, aby se mu žádný na tom nehojil (aby mu to nezabavil). U Chocerad. Vk., Kšť. — se jak. Snad zhojí se mé rány divnou mocí. Vrch. Dochtor nemá takej masti, co by zhojil bez bolesti. Sš. P. 152. — se po čem. Rána po tom balsamu se z-la. Har. II. 59. Zhojna, z hojna = hojně, z husta, reich-
lich, häufig. Vz Málo. Z. si vésti. Har Z války z. bídy pocházejí. V. Zhojovati, vz Zhojiti.
Zhola, z hola = zcela, docela, ovšem,
zprosta, ganz, ganz und gar, schlichtweg, rundheraus, unumwunden, vollends, rundweg, Dch., blos, nur, allein, weiter nichts. To jméno jest jim z. nesnesitelné; z. ne, z. nic; ne z. nic; z. věřiti. V. Z. něco odepříti. D. To z. bez chuti jest. Kom. Příběhy z. za- znamenati, die Ereignisse trocken registriren. Dch. Z. nic nám tam nedali, gar nichts. Us. Šd. Město z. zničiti, vyvrátiti. Lpř. Slov. I. 46. Už ho teraz z. nič netešilo. Dbš. Sl. pov. I. 500. Jakž by mohl člověk jen tak z. přijíť ke cti? Sá. v Osv. I. 178. Jejž cizozemci z. jenom hrabětem moravským nazývali; Ale jenom tak z. Vojtěch nesložil zbraně. Ddk. IV. 5., 14. Mordárství žádá pomstvu na mordára, neodpúsťa z. Na Slov. Tč. Sv. Luka o tom z. mlčí. Sš. II. 23. Mně jest z. úplně nic nedáno. Půh. I. 367. A hned z. BR. II. 613. b. Budem z. zřieti v obličej boží. Št. N. 275. Kdo svého nedrží slova, nemá poctivosti zpola. Prov. Zholdovati = holdem šběhati, auslaufen;
popleniti, vydrancovati, ausplündern. — co. Všecky domy zholduje (holdem zběhá). Ros. Z. krajinu (popleniti). Háj., V. Zholení, n.= sholení, das Abscheren.
Bern. Zholený = sholený, beschoren, abgescho-
|
ren. Bern. Nic! v kút ten zpustlý, z-ný nie
hviezdka sa viac nepodíva. Phld. V. 53. Zholiti = sholiti.
Zhon, u, m., na Slov. Vz Shon.
Zhoňba, y, f. = shon. Slov. Bern.
Zhonckovati = zdláviti. — co. Oves
daka nevola zdlávila, zhonckovala. Slov. Dbš. Sl. pov. VII. 31. Zhonění, n. = uhnáni, die Ermüdung
durchs Treiben. Bern. — Z. = sehnání, vz Sehnati. Zhoněný; -ěn, a. o = uhnaný, durchs
Treiben ermüdet. Bern. — Z. = sehnaný. Vz Sehnati. Zhoniti, il, ěn, ění, vz Sehnati. — Z. =
žena unaviti, durchs Treiben ermüden Na Slov. Bern. Zhonky, vz Shonek.
Zhoř, lépe: tchoř. — Z., e, m., vsi u Na-
dějkova, u Pacova, u Ml. Vožice, u Tábora, u Sedlčan, u Gol. Jeníkova, u Richmburka, u Zbraslavic, u Čes. Třebové, u Rosic, u Tišnova, n Jihlavy; osada u Čes. Třebové; něm. Hořkau, ves u Slabec; něm. Weshorsch, ves u Kladrub; Z. Holubí, ves u Vel. Mezi- říčí ; Z. Nový, Neu-Zhoř, ves u Vel. Mezi- říčí ; Z. Stránecká, ves tamtéž. PL., Tf. Odp. 287., Sdl. Hrd. II. 102., 104., 105., 109., III. 8., 82., Blk. Kfsk. 1460. Proč nebudou občané zhořští nikdy žádného starosty míti? Vz Sbtk. Krat. h. 137. Zhora = shora.
Zhořalý, vz Shořelý.
Zhorati = shořeti. Všetko mu zhoralo.
Slez. Šd. Na Ostrav. Tč. Zhorcovati = spadnouti, sletěti, klopýt-
nouti, sřítili se odněkud, herabfallen, herab- stürzen, herabstolpern. Mor. Vck. Zhorčení, n., das Heissmachen.
Zhořčení, n., die Bittermachung. Bern.
Zhorčený; -en, a, o, heiss gemacht. Z.
voda. Zhořčený; -en, a, o, bitter gemacht. Bern.
Zhorčeti, el, ení, heiss werden, sich er-
hitzen. Zhořčeti, el, ení, bitter werden.
Zhorčiti, il, en, ení, zhorčívati, zhorčo-
vati = horkým učiniti, heiss machen, er- hitzen. — co. Ros. Zhorčiti, il, en, ení, zhorčívati, zhořčo-
vati = hořkým učiniti. — co čím. — co komu. Někomu mysl z., Jem. das Gemüth verbittern. Dch. Kdo sobě cizí štěstí cukruje, zbvtečně své si zhořčuje. Prov. Šd. Zhorčívati, vz Zhorčiti.
Zhorčívati, vz Zhořčiti
Zhorčovati, vz Zhorčiti.
Zhořčovati, vz Zhořčiti.
Zhorec, rce, m., Hurz, ves u Manetína;
něm. Zhoretz, ves n Pacova. PL. Ze Zhorce Heřman. Tk. VI. 196. Cf. Blk. Kfsk. 448., 450., 878. Zhořec, řce, m., Zhoretz, ves u Stonařov;
Z. zadní, ves u Vel- Meziříčí. PL., Blk. Kfsk. 1460. Zhorek, rku, m. = zánět hrdla, die
Schlundbräune. Ja. — Z. u dobytka, podjeď, housenky, žába, hrdelnice. die Maulseuche, der Zungenkrebs. Ja. — Z., vz Shorek. Co je stárek ve mlýně, to je z. v maryáši. Klc. |
||
|
|||
Předchozí (471)  Strana:472  Další (473) |