472

Zhojitel, e, m., der Heiler, Heilmacher.
Bern.

Zhojitelnosť, i, f., die Heilbarkeit. Ros.

Zhojitelný, heilbar. V. Z. rána.

Zhojiti, zhoj, je (íc), il, en, ení; zhojo-
vati = zceliti, zdravým učiniti, heilen, ge-
sund machen; se, zuheilen. — co, koho:
ránu, V., nemocného. Ros. Z. ji nemohl
žádný. Dač. II. 16. Já ji zhojím, já se té
nemoci nic nebojím. Čes. mor. ps. 100. Lékař
nemá také masti, co by zhojil ty bolesti.
Brt. P. 87. Florian toho kejklíře zhojil. Dač.
I. 903. Aby tělo chtíc z. snad duše neumo-
rila, Pal. Děj. V. 1. 387. Porúbal som sa,
bolí mia, přijde má milá, zhojí mia. Sš. P.
406. — se. Ufaji v Buoh, že se zhojím. Št.
Kn. š. 3. — co, koho čím: oznobeninu
mastí. Us. Čekáním se málo zhojíš. Alx. Šf.
v. 106. (HP. 96.). — Sych., Lk. — se. Rána
se zhojí, ale znak zůstane. Mor. Tč. — se
komu. Zhojila se mu rána. Us. Však se ti
to zhojí, než se oženíš (než se vdáš). Us.
Šd. — koho, se čeho. Zhojili se té ne-
moci, Št., Šf., úrazu. Dal. 100. — Lk. Z-ti
koho čeho. Kz. Sám se bitie zhojím. Výb.
I. 949., Žk. 241. Zhojil-li se té nemoci ? Št.
Kn. š. 10. — se nač. Zhojil se na nohu
Pref. Zhojil se na úraz levého oka. Lk. —
se z čeho: z nemoci. Lk., Št. Kn. š. 10.
Z kteréžto rány již dávno zhojen. Žer. 17.
— se na čem. Měl to schované, aby se mu
žádný na tom nehojil (aby mu to nezabavil).
U Chocerad. Vk., Kšť. — se jak. Snad
zhojí se mé rány divnou mocí. Vrch. Dochtor
nemá takej masti, co by zhojil bez bolesti.
Sš. P. 152. — se po čem. Rána po tom
balsamu se z-la. Har. II. 59.

Zhojna, z hojna = hojně, z husta, reich-
lich, häufig. Vz Málo. Z. si vésti. Har
Z války z. bídy pocházejí. V.

Zhojovati, vz Zhojiti.

Zhola, z hola = zcela, docela, ovšem,
zprosta, ganz, ganz und gar, schlichtweg,
rundheraus, unumwunden, vollends, rundweg,
Dch., blos, nur, allein, weiter nichts. To
jméno jest jim z. nesnesitelné; z. ne, z. nic;
ne z. nic; z. věřiti. V. Z. něco odepříti. D.
To z. bez chuti jest. Kom. Příběhy z. za-
znamenati, die Ereignisse trocken registriren.
Dch. Z. nic nám tam nedali, gar nichts.
Us. Šd. Město z. zničiti, vyvrátiti. Lpř. Slov.
I. 46. Už ho teraz z. nič netešilo. Dbš. Sl.
pov. I. 500. Jakž by mohl člověk jen tak
z. přijíť ke cti? Sá. v Osv. I. 178. Jejž
cizozemci z. jenom hrabětem moravským
nazývali; Ale jenom tak z. Vojtěch nesložil
zbraně. Ddk. IV. 5., 14. Mordárství žádá
pomstvu na mordára, neodpúsťa z. Na Slov.
Tč. Sv. Luka o tom z. mlčí. Sš. II. 23. Mně
jest z. úplně nic nedáno. Půh. I. 367. A hned
z. BR. II. 613. b. Budem z. zřieti v obličej
boží. Št. N. 275. Kdo svého nedrží slova,
nemá poctivosti zpola. Prov.

Zholdovati = holdem šběhati, auslaufen;
popleniti, vydrancovati, ausplündern. — co.
Všecky domy zholduje (holdem zběhá). Ros.
Z. krajinu (popleniti). Háj., V.

Zholení, n.= sholení, das Abscheren.
Bern.

Zholený = sholený, beschoren, abgescho-

ren. Bern. Nic! v kút ten zpustlý, z-ný nie
hviezdka sa viac nepodíva. Phld. V. 53.

Zholiti = sholiti.

Zhon, u, m., na Slov. Vz Shon.

Zhoňba, y, f. = shon. Slov. Bern.

Zhonckovati = zdláviti. — co. Oves
daka nevola zdlávila, zhonckovala. Slov.
Dbš. Sl. pov. VII. 31.

Zhonění, n. = uhnáni, die Ermüdung
durchs Treiben. Bern. — Z. = sehnání, vz
Sehnati.

Zhoněný; -ěn, a. o = uhnaný, durchs
Treiben ermüdet. Bern. — Z. = sehnaný.
Vz Sehnati.

Zhoniti, il, ěn, ění, vz Sehnati. — Z. =
žena unaviti, durchs Treiben ermüden Na
Slov. Bern.

Zhonky, vz Shonek.

Zhoř, lépe: tchoř. — Z., e, m., vsi u Na-
dějkova, u Pacova, u Ml. Vožice, u Tábora,
u Sedlčan, u Gol. Jeníkova, u Richmburka,
u Zbraslavic, u Čes. Třebové, u Rosic,
u Tišnova, n Jihlavy; osada u Čes. Třebové;
něm. Hořkau, ves u Slabec; něm. Weshorsch,
ves u Kladrub; Z. Holubí, ves u Vel. Mezi-
říčí ; Z. Nový, Neu-Zhoř, ves u Vel. Mezi-
říčí ; Z. Stránecká, ves tamtéž. PL., Tf.
Odp. 287., Sdl. Hrd. II. 102., 104., 105., 109.,
III. 8., 82., Blk. Kfsk. 1460. Proč nebudou
občané zhořští nikdy žádného starosty míti?
Vz Sbtk. Krat. h. 137.

Zhora = shora.

Zhořalý, vz Shořelý.

Zhorati = shořeti. Všetko mu zhoralo.
Slez. Šd. Na Ostrav. Tč.

Zhorcovati = spadnouti, sletěti, klopýt-
nouti, sřítili se odněkud, herabfallen, herab-
stürzen, herabstolpern. Mor. Vck.

Zhorčení, n., das Heissmachen.

Zhořčení, n., die Bittermachung. Bern.

Zhorčený; -en, a, o, heiss gemacht. Z.
voda.

Zhořčený; -en, a, o, bitter gemacht. Bern.

Zhorčeti, el, ení, heiss werden, sich er-
hitzen.

Zhořčeti, el, ení, bitter werden.

Zhorčiti, il, en, ení, zhorčívati, zhorčo-
vati = horkým učiniti, heiss machen, er-
hitzen. — co. Ros.

Zhorčiti, il, en, ení, zhorčívati, zhořčo-
vati = hořkým učiniti. — co čím. — co
komu. Někomu mysl z., Jem. das Gemüth
verbittern. Dch. Kdo sobě cizí štěstí cukruje,
zbvtečně své si zhořčuje. Prov. Šd.

Zhorčívati, vz Zhorčiti.

Zhorčívati, vz Zhořčiti

Zhorčovati, vz Zhorčiti.

Zhořčovati, vz Zhořčiti.

Zhorec, rce, m., Hurz, ves u Manetína;
něm. Zhoretz, ves n Pacova. PL. Ze Zhorce
Heřman. Tk. VI. 196. Cf. Blk. Kfsk. 448.,
450., 878.

Zhořec, řce, m., Zhoretz, ves u Stonařov;
Z. zadní, ves u Vel- Meziříčí. PL., Blk.
Kfsk. 1460.

Zhorek, rku, m. = zánět hrdla, die
Schlundbräune. Ja. — Z. u dobytka, podjeď,
housenky, žába, hrdelnice. die Maulseuche,
der Zungenkrebs. Ja. — Z., vz Shorek. Co
je stárek ve mlýně, to je z. v maryáši. Klc.