Předchozí (473)  Strana:474  Další (475) |
|
|||
474
|
|||
|
|||
Děj. V. 1. 126.. Apol., Schön. — Z. = mi-
lovník hostí. Reš. — Z., frei. — čeho. A krov dej mu (paláci) sloty každé zhostný. Sš. Bs. 176. Zhošelý = zhošilý.
Zhošeti, el, ení, knabenhaft, bübisch
werden 'von Mädchen). Us. Zhošilý = zchlapčilý. von bübischen
(nicht mädchenhaften) Sitten, bübisch ge- worden. Z. děvče (dovádivé jako hoch). Jg. — Zhošilá = která za hochy běhá, die den Burschen nachlauft. Us. Zhošiti, il, en. ení, zhošavati, knabenhaft
mahen, zum Knaben machen: se = zhošeti. Zhoštění, n. = sproštění. das Losmachen,
Loswerden, die Befreiung. (Vzešlo mu) z. útrap. Msn. Or. 3. Zhoštěný; -ěn, a, o = sproštění, losge-
macht, befreit. Vz Zhostiti. Zhošťovati, vz Zhostiti.
Zhotíkati = zutíkati. davonlaufen. Mor.
Tč. — komu. Zlýho pána máme v modrým baladráně, nesce nás dúm pustiť, me mo zhotíkáme. Sš. P. 512. Zhotovení, n.. die Verfertigung, Aus-
fertigung, Herstellung. Způsob z., při zho- tovení usní. Šp. Z. spisu (zdělání). J. tr. Vz Shotovení. Zhotovenina, y, f. = něco hotového, das
Erzeugniss. Z. soustružnická. Svět. — Mus. Zhotovený; -en, a, o, verfertigt, fertig
gemacht. Z. spis, J. tr.. Mus. 1880. 84., obraz. Sš. P. 41.— z čeho: z kůže. Ddk. V. 223. — jak. Řemeslně z-né nářadí. Mus. 1880. 448. — Často zbytečně: kabát z. ze sukna (— k. soukenný), lenoška rákosová, z rákosu. Brt. S. 179. — Vz Shotovený. Zhotovitel, e, m. = kdo zhotovil, der
Verfertiger, Erzeuger. Šp., J. tr. N. N., zhotovitel truhel atd., lépe: hotovitel n. zhotovovatel. Cf. Brs. 272. Zhotovitelka, y, f., die Verfertigerin,
Erzeugerin. Us. Zhotoviti, il, en, ení; zhotovovati = ho-
tovým učiniti, uchystati, spraviti, přistrojiti, verfertigen, fertig machen. — co: spis. D. Seznam jmění z. Ddk. III. 60. — co čím: nějakým nástrojem. — co komu z čeho : ze sukna. Přílby své zhotovují z kůže nebo ze železa, Ddk. V. 223. Z hedbáví z-vovali polštáře pod hlavu. Ddk. IV. 253. — se kde. Co nejsilněji na moři se z., sich rüsten. V. Biskup Zdík dal u nich 'jeptišek) z. bohaté mešní ornáty. Ddk. IV. 256. — co komu zač: za drahý peníz. — se k čemu. V. Zhotov se k smrti! Us. Zpoza dverí dnuká kýsi padúch kuká: Zhotuj dušu k od- chodu! blízka tvá hodina. Lipa II. 265., Btt. Sp. 22. Zhotovování, n., vz Zhotovení. Z. obrazů.
ZČ. Předml. Zhotovovati, vz Zhotoviti.
Zhouba, y, f. = záhuba, zkáza, zhubení,
zrušení, roztržení, pojití, das Verderben, der Rum, Untergang, die Zerrüttung, Ver- wüstung, Verheerung. Na z-bu někoho při- vésti; k z-bě někoho přivésti; na zhoubu přijíti; On byl zhouba vlasti. V. Z-bou někomu hroziti. Sych. On na zhoubu po- hanů přijel. Sš. exc. Dílo zhouby veleradou |
zamýšlené. Sš. Sk. 60. Jak bych mohla
hleděti na zhoubu rodiny své? Br. Zhoubce (zastr. zhúbce), e, m. a f., vok.
zhoubče, vz -ce. Z. = hubitel. záhubce, der Verderber, Beschädiger, Vertilger, Ver- wüster, Verheerer. Zerstörer. Jg., V. Z. zem- ský. Zříz. těš. Z. a škůdce zemský. Rb. 274.. Václ. VII., Půh. I. 112., IT. 120., Arch. II. 272. Vz o nich Zř. z. Jir. R. 24., U. 4., Z. 6.. K. 4L, L. 16.. 25 , 27. Cf. Zahaleč. Z. lidský. Zlob. Kočka jest myší zhoubce. Rd. zv. Abychom v hromadu se strhli proti takovým nepřátelům a zhoubcům jazyka našeho; Dávní z. víry katolické: Proti zjevným zhoubcům zemským. Pal. Děj. IV. 4. 205., IV. 2. 29., V. 1. 398. Z-ce zemské honiti. Exc. Nebyl dobrý člověk nezzhúbce statku jeho. NB. Tč. 214. Zhoubkyně, ě, f., die Verderberin. Tč.
Zhoubnatěti ěl, ění = houbnatým se
státi, schwammig werden. Dříví zhoubnatělo. Um. les. Zhoubný = záhubný, verderblich. V. Z.
vášeň, Krok, povodeň, válka, škůdce, Us. Pdl., nájezdy, Šmb. S. II. 213., jed, Čch, Bs. 141. Vyrovnání sporu tak trapného a zhoubného bylo zase posunuto do dálky neurčité. Ddk. III. 282. — čemu: životu lidskému. Zlob. Zhubní kanci žitám. Hol. 331. Zhoubovatěti, ěl, ění = zhubnatěti,
schwammig werden. Šp. Zhoukati, zhouknouti, knul a kl, utí.
Z. si na někoho, J. anfahren, anschreien. Zhoupati; zhoupnouti, pnul a pl, ut. utí.
Vz Shoupnouti. Zhousník, u, m. = housenák, das Raupen-
eisen. D. Zhoustnouti, stnul a stl, utí. dicht wer-
den, sich verdichten. — čím. Povidla va- řením zhoustla. Zhoustnutí, n., die Verdichtung. Z. par.
Mj. 3. Zhouštiti, il, ěn, ění, zhušťovati =
hustším učiniti, dichter machen. — co, se. Us. Zhouževnatěti, ěl, ění, zäh werden. Kos.
01. L 175. Zhoužovatěti = houžovatým se státi,
zähe werden. Zhovadělý, zum Vieh gemacht, viehisch,
verwildert. Z. lid, člověk. Us. Vz Zhovadilý. Zhovadění, n., die Verwilderung, Ver-
dummung. Kos. Ol. I. 148. Zhovaděti, zhovadněti, ěl, ění = hovadem,
hloupým, surovým se státi, viehisch, dumm werden. Všechen zhovaděl. Ros — z čeho. Z toho by lidé zhovaděli. V. — čím. Ko- řalkou člověk zhovadí. Us. Tč. — Z. = vousem zarůsti, bärtig werden (žertem). Tyś zhovaděl! U Kr. Hrad. Kšť. Zhovadile, viehisch. Z. si počínati. Ros.
Zhovadilec, lce, m., ein Verthierter. Dch.
Zhovadileti, el, ení = zhovaděti. Reš.
Zhovadilosť, i, f., die Bestialität, viehi-
sches Wesen. Brikc, Kram. Loupíce a ple- nice v nelidské z-sti Ddk. V. 230. Zhovadilý = zhovadělý, který se zhova-
dil, hovadské mravy na se vzal, viehisch, brutal, verwildert. Vz Zdivočilý, Zhošilý, |
||
|
|||
Předchozí (473)  Strana:474  Další (475) |