Předchozí (474)  Strana:475  Další (476) |
|
|||
475
|
|||
|
|||
Zjedovatilý, Zježilý, Zlenošilý, Zdětinilý,
Zlotřilý, Zněmčilý. Kon., V. Zhovadilý člověk, Ros., Kom., mysl, Br., Náruživosť, Scip., vycpatel břicha. Kom. Třetí stupeň hříchu jest zhovadilá zloubezpečivosť, když člověk v štěstí a zdraví jsa postaven nad Bohem i povoláním svým se zapomíná Zach. Bruncvik Limodis. 1606. Ai ty z-lý, ty veliká potvoro hadóv. Rkk. 12. Z. člověk. Us. Dch Smilstvo původ svůj v z-lé žá- dosti má. BR. TT. 694. Mnozí jsou tak tě- lesní a zhovadilí. Rd. zv. 177. Proto ta šelma vede boj proti svědkuom božím zho- vadilým ukrutenstvím, nebo čím kdo je zhovadilejším, tím viece proti duchovním věcem povstává; Skrze pak tu šelmu roz- umějí se lidé ukrutní a zhovadilí. Hus III. 307. — Z. = hovadský, Vieh-, thierisch. Z. zvíře. Rad. zv. 2. Zhovaditi, il. ěn, ění, zum Vieh machen.
— koho. Kořalka člověka z-dí. Nemiernosť je hriech, ktorý človeka zhovaďuje, ent- stellen. Slov. Hdž. Ds. 48. Z. se. Us. Tč. Zhovadněti = zhovaděti. Rybay.
Zhovaďovati, vz Zhovaditi.
Zhovárati, vz Zhovořiti.
Zhovění, n . vz Shovění.
Zhověřiti se, il, en, ení = zbortiti se.
Prkno se z-lo. U N. Bydž. Kšť. Zhověti, vz Shověti.
Zhovězeti, vz Zhověziti.
Zhověziti, il, en, ení, verdummen. Národ
český k posledku docela zhovězil (= zho- vězel). Mus. 1880. 288. Zhovor, u, m., die Unterredung. Ohlasy
učených z-rov umlkly. Phld. I. 1. 34. Vz Shovor. Zhovořiti, vz Shovořiti.
Zhovorka, y, f. = zhovor. Phld. I. 1. 10.
Vz Shovorka. Zhozený, vz Shozený.
Zhozi, zastr., vz Shoditi. Já jí toho doma
zhozi = nahradím, srovnám. Výb. I. Zhozovati, vz Shoditi.
Zhrabání, n. = shrabání. Bern.
Zhrabaný = shrabaný. Bern.
Zhrabati, vz Shrabati.
Zhrabávati, vz Shrabati.
Zhrabky, vz Shrabky.
Zhrábnouti, vz Shrabati.
Zhrabovati, vz Shrabati.
Zhraditi, il, zen, ení = zahraditi, um-
zäunen. — čím. Ta voda (rybník) je zhra- zena přívrším. Val. Vck. Zhranělý = shnilý, zpuchřelý, faul, morsch,
vermodert. Vz Hraněti. Na mor. Val. Vck. Na Slov. Plk. Zhraněti, ěl, ění = zpuchřeti, shniti,
morsch, faul werden, vermodern. Na Mor. a Slov. Len zhraněl. Brt. S. 181. Zhraničiti, il, en, ení, begränzen. Dch.
Zhraniti, il, ěn, ění, zhraňovati, abkan-
ten, kantig machen. — co kde: sloupy, tyčky u plotu. Us. Tč., Čsk. Zhráti, spielen. — komu kde. Kol úst
mu hrdosť duše zhrala. Slov. Phld. IV. 13. Zhrážati, zhrážeti = zhrožovati. Vz Zhro-
ziti. Na Slov. — čím. A k tomu ešte kru- tou zhrážali mocne braňou. Hol. 390. Zhrbatění, n., das Buckligwerden. Bern.
|
Zhrbatěný; -ěn, a, o, bucklig geworden.
Bern. Zhrbatěti, ěl, ění; zhrbovatěti, höckerig
werden, aufwachsen. D. Zhrbati = shrabati. Na Ostrav. Tč.
Zhrbatiti, il, ěn, ění, höckerig machen.
Mus. III. d. 64. — koho čím Zhrbělosť, i, f., der Buckel, Höcker.
Bern. Zhrbělý, krumm, gekrümmt, gebogen,
bucklig, höckerig. Bern. Zhrbenec, nce, m. = shrbený. Jg.
Zhrbení, n. = shrbení.
Zhrbený. vz Shrbený.
Zhrbilosť, i. f., die Geducktheit, Ge-
beugtheit, Gekrümmtheit. Jg. Zhrbilý = sehnutý, gebeugt, geduckt,
gekrümmt. Jg. Zhrbiti, vz Shrbiti.
Zhrbovatěti, ěl, ění = zhrbatěti.
Zhrčati. Na Slov. Zhrčala (zahrčela. za-
zněla, ertönen, schmettern) trúba. Sldk. 342. — komu kam. Krev jej do tvári zbľadlej zhrčala (vytryskla, vystoupila, auf- steigen). Sldk. 164. Čo by zhrčaly naňho nebesá, jich lom ho neznepokojí (spadla, herabfallen). Sldk. 62. Zhrčení, n. = shromáždění, zhluk. Slov.
Bern. Zhrčený = shromážděný, zhlučený. Slov.
Bern. Zhrčiti, il, en, ení = shromážditi, zhlu-
čiti. Slov. Bern. 1. Zhrda, z hrda, stolz. Z. mluviti. V.
Z. si počínati, Us., kráčeti. Hol. 267. Chcel z prestola otca zhodiť, seba zvýšiť a berlu dopadnúť, i zhrda na hvezdném bohovať len tróne samotný. Hol. 81. 2. Zhrda, y, f. = zhrdání. Tvár zmraštil
zhrdy návykom. Phld. V. 74. Zhrdání, n., die Verachtung, Verschmä-
hung. Bern. Zhrdaný; -án, a, o, verachtet, verschmäht.
Bern. Zhrdati; zhrzeti, 3. pl. zhrzejí, el, en,
ení; zhrdnouti, dnul a dl, ut, utí; zhrzo- vati = opovrhovati, nedbati, verachten, ver- schmähen ; zhrdnouti = zpyšněti, stolz wer- den. — abs. Oč že zhrdne, když se za zemana provdá? Sych. Už to dajedno, či zhrdne, či ztvrdne, ale je zlé. Mt. S. I. 111. Cf. Dbš. Sl. pov. V. 71. — kým, čím = opovrhovati. Matkou zhrzeti jest tvá vlastní hanba. D. Nikým zhrzeti se nehodí, i nej- ničemnější uškodí. Č. M. 266. Králem's zhr- zěla. Dr. v. 33. U vůli Bohem zhrzující. BR. II. 486. —V., Br., Lom , Ros., Tkad. Vítěz- stvím zhrdnouti = zpyšněti. Jel. Všichni zhrdají mnou. Kom. Námi zhrdal. BN. Sta- nem města nezhrdám. Msn. Or. 154. Z. svě- tem. St. skl. IV. 298. Nezhrzej tím. 1602. Srdcem zkroušeným Bůh nezhrdá. Výb. I. 544. — čím jak. Tebe pravím, že si po- dliak, tebou zhrdám z celej duše mojej. Lipa III. 126. — proč. Aby nezhrdli pro velikou důstojnosť. Sš. L. 200. — co (zřídka). Ten panoše jeho k tomu vedeše, že vše zlosti zhrdav, ctnosti se přidrževše. St. skl. Kámen, jenžto jsú zhrdali dělníci. ZN. — s inft. Nezhrzej to přijieti. Hil. Již (duše) |
||
|
|||
Předchozí (474)  Strana:475  Další (476) |