475

Zjedovatilý, Zježilý, Zlenošilý, Zdětinilý,
Zlotřilý, Zněmčilý. Kon., V. Zhovadilý
člověk, Ros., Kom., mysl, Br., Náruživosť,
Scip., vycpatel břicha. Kom. Třetí stupeň
hříchu jest zhovadilá zloubezpečivosť, když
člověk v štěstí a zdraví jsa postaven nad
Bohem i povoláním svým se zapomíná
Zach. Bruncvik Limodis. 1606. Ai ty z-lý,
ty veliká potvoro hadóv. Rkk. 12. Z. člověk.
Us. Dch Smilstvo původ svůj v z-lé žá-
dosti má. BR. TT. 694. Mnozí jsou tak tě-
lesní a zhovadilí. Rd. zv. 177. Proto ta
šelma vede boj proti svědkuom božím zho-
vadilým ukrutenstvím, nebo čím kdo je
zhovadilejším, tím viece proti duchovním
věcem povstává; Skrze pak tu šelmu roz-
umějí se lidé ukrutní a zhovadilí. Hus III.
307. — Z. = hovadský, Vieh-, thierisch.
Z. zvíře. Rad. zv. 2.

Zhovaditi, il. ěn, ění, zum Vieh machen.
— koho. Kořalka člověka z-dí. Nemiernosť
je hriech, ktorý človeka zhovaďuje, ent-
stellen. Slov. Hdž. Ds. 48. Z. se. Us. Tč.

Zhovadněti = zhovaděti. Rybay.

Zhovaďovati, vz Zhovaditi.

Zhovárati, vz Zhovořiti.

Zhovění, n . vz Shovění.

Zhověřiti se, il, en, ení = zbortiti se.
Prkno se z-lo. U N. Bydž. Kšť.

Zhověti, vz Shověti.

Zhovězeti, vz Zhověziti.

Zhověziti, il, en, ení, verdummen. Národ
český k posledku docela zhovězil (= zho-
vězel). Mus. 1880. 288.

Zhovor, u, m., die Unterredung. Ohlasy
učených z-rov umlkly. Phld. I. 1. 34. Vz
Shovor.

Zhovořiti, vz Shovořiti.

Zhovorka, y, f. = zhovor. Phld. I. 1. 10.
Vz Shovorka.

Zhozený, vz Shozený.

Zhozi, zastr., vz Shoditi. Já jí toho doma
zhozi = nahradím, srovnám. Výb. I.

Zhozovati, vz Shoditi.

Zhrabání, n. = shrabání. Bern.

Zhrabaný = shrabaný. Bern.

Zhrabati, vz Shrabati.

Zhrabávati, vz Shrabati.

Zhrabky, vz Shrabky.

Zhrábnouti, vz Shrabati.

Zhrabovati, vz Shrabati.

Zhraditi, il, zen, ení = zahraditi, um-
zäunen. — čím. Ta voda (rybník) je zhra-
zena přívrším. Val. Vck.

Zhranělý = shnilý, zpuchřelý, faul, morsch,
vermodert. Vz Hraněti. Na mor. Val. Vck.
Na Slov. Plk.

Zhraněti, ěl, ění = zpuchřeti, shniti,
morsch, faul werden, vermodern. Na Mor.
a Slov. Len zhraněl. Brt. S. 181.

Zhraničiti, il, en, ení, begränzen. Dch.

Zhraniti, il, ěn, ění, zhraňovati, abkan-
ten, kantig machen. — co kde: sloupy,
tyčky u plotu. Us. Tč., Čsk.

Zhráti, spielen. — komu kde. Kol úst
mu hrdosť duše zhrala. Slov. Phld. IV. 13.

Zhrážati, zhrážeti = zhrožovati. Vz Zhro-
ziti. Na Slov. — čím. A k tomu ešte kru-
tou zhrážali mocne braňou. Hol. 390.

Zhrbatění, n., das Buckligwerden. Bern.

Zhrbatěný; -ěn, a, o, bucklig geworden.
Bern.

Zhrbatěti, ěl, ění; zhrbovatěti, höckerig
werden, aufwachsen. D.

Zhrbati = shrabati. Na Ostrav. Tč.

Zhrbatiti, il, ěn, ění, höckerig machen.
Mus. III. d. 64. — koho čím

Zhrbělosť, i, f., der Buckel, Höcker.
Bern.

Zhrbělý, krumm, gekrümmt, gebogen,
bucklig, höckerig. Bern.

Zhrbenec, nce, m. = shrbený. Jg.

Zhrbení, n. = shrbení.

Zhrbený. vz Shrbený.

Zhrbilosť, i. f., die Geducktheit, Ge-
beugtheit, Gekrümmtheit. Jg.

Zhrbilý = sehnutý, gebeugt, geduckt,
gekrümmt. Jg.

Zhrbiti, vz Shrbiti.

Zhrbovatěti, ěl, ění = zhrbatěti.

Zhrčati. Na Slov. Zhrčala (zahrčela. za-
zněla, ertönen, schmettern) trúba. Sldk.
342. — komu kam. Krev jej do tvári
zbľadlej zhrčala (vytryskla, vystoupila, auf-
steigen). Sldk. 164. Čo by zhrčaly naňho
nebesá, jich lom ho neznepokojí (spadla,
herabfallen). Sldk. 62.

Zhrčení, n. = shromáždění, zhluk. Slov.
Bern.

Zhrčený = shromážděný, zhlučený. Slov.
Bern.

Zhrčiti, il, en, ení = shromážditi, zhlu-
čiti. Slov. Bern.

1. Zhrda, z hrda, stolz. Z. mluviti. V.
Z. si počínati, Us., kráčeti. Hol. 267. Chcel
z prestola otca zhodiť, seba zvýšiť a berlu
dopadnúť, i zhrda na hvezdném bohovať
len tróne samotný. Hol. 81.

2. Zhrda, y, f. = zhrdání. Tvár zmraštil
zhrdy návykom. Phld. V. 74.

Zhrdání, n., die Verachtung, Verschmä-
hung. Bern.

Zhrdaný; -án, a, o, verachtet, verschmäht.
Bern.

Zhrdati; zhrzeti, 3. pl. zhrzejí, el, en,
ení; zhrdnouti, dnul a dl, ut, utí; zhrzo-
vati = opovrhovati, nedbati, verachten, ver-
schmähen ; zhrdnouti = zpyšněti, stolz wer-
den. — abs. Oč že zhrdne, když se za
zemana provdá? Sych. Už to dajedno, či
zhrdne, či ztvrdne, ale je zlé. Mt. S. I. 111.
Cf. Dbš. Sl. pov. V. 71. — kým, čím =
opovrhovati. Matkou zhrzeti jest tvá vlastní
hanba. D. Nikým zhrzeti se nehodí, i nej-
ničemnější uškodí. Č. M. 266. Králem's zhr-
zěla. Dr. v. 33. U vůli Bohem zhrzující. BR.
II. 486. —V., Br., Lom , Ros., Tkad. Vítěz-
stvím zhrdnouti = zpyšněti. Jel. Všichni
zhrdají mnou. Kom. Námi zhrdal. BN. Sta-
nem města nezhrdám. Msn. Or. 154. Z. svě-
tem. St. skl. IV. 298. Nezhrzej tím. 1602.
Srdcem zkroušeným Bůh nezhrdá. Výb. I.
544. — čím jak. Tebe pravím, že si po-
dliak, tebou zhrdám z celej duše mojej.
Lipa III. 126. — proč. Aby nezhrdli pro
velikou důstojnosť. Sš. L. 200. — co (zřídka).
Ten panoše jeho k tomu vedeše, že vše
zlosti zhrdav, ctnosti se přidrževše. St. skl.
Kámen, jenžto jsú zhrdali dělníci. ZN. —
s inft. Nezhrzej to přijieti. Hil. Již (duše)