476

činiti dobře nebude moci, neb jest zhrzěla
dobře činiti. Hus II. 312. Tristram zhrdá
býti naším zetěm. Exc. Že se nezhrdali na-
šim kumštům se podívati. Dh Jir.

Zhrděti, ěl, ění = zhrdnouti. Vz Zhrdati.

Zhrdle, stolz, hoffärtig, hochmüthig, ehr-
begierig, ehrsüchtig, spröde. Bern.

Zhrdliti, il, en, ení, zhrdlovati, abwür-
gen , abrackern, jugulari. Abychom byli
zhrdleni a zhynuli. BO.

Zhrdlosť, i, f. = zhrdnutí Bern.

Zhrdlý = zhrdnutý. Z. šlechta. Sbn.

Zhrdnouti, vz Zhrdati

Zhrdnutí, n. = zhrdlosť, das Stolzwerden,
stolzes Betragen, die Hoffart, der Hochmuth.
Bern.

Zhrdnutý ; -ut, a, o = zhrdlý, hochmü-
thig, hoffärtig, stolz, ehrsüchtig. Na Slov.
Bern.

Zhrdzati = zhrzeti. Vz Zhrdati.

Zhrdzavený zrezavělý. Na Slov. V ruke
šabľa zná. Lipa II. 326. Z. hlinec. Dbš. Sl.
pov. I. 249.

Zhrdzaveti = zrezavěti. Slov. Loos.

Zhrebati = zahrebati. Na Slov. Bern.

Zhřebelcovati, durchstriegeln. — koho:
koně. Mor. Šd.

Zhřebný, trächtig (von Pferden). Z.,
shřebná kobyla. Vz Shřebný. — Z. — ko-
nopní, pačesní. Z. plátno. Bern. Zhrebnu
pradzu mosa utkať. Sl. let. III. 250.

Zhřébsti, vz Hřébsti. — kde. Budú
zhrebeni ve svém zhynutí (sepelientur in
interitu). BO.

Zhreby, ů, m., pl. = koudel, das Werg.
Na Slov. Plk., Bern.

Zhřešilý = kdo zhřešil, der gesündigt
hat. Obraz člověka z-ho. Sš. L. 91.

Zhřešitel, e, m., der Sündiger. Ani Pavel
nechtěl Petra co z-le vystaviti. Sš. II. 23.

Zhřešiti, vz Shřešiti.

Zhříti, vz Shřáti.

Zhřívanec, nce, m. = pohlavek, das Kopf-
stück. Na mor. Val. Vck.

Zhřívanica, e, f. = shřívaná kořalka
(valašský čaj). Na mor. Val. Vck.

Zhřívati, vz Shřáti.

Zhřívka, y, f., obyč. pl., etwas Aufge-
wärmtes, autgewärmte Speisen. Na Ostrav.
Té.

Zhřížený, versunken. — kam: v dumání.
Mkr.

Zhrkafi, vz Shrknouti.

Zhrknouti, vz Shrknouti.

Zhrkotati = zahrkotati. Na Slov. —
abs. Chyľ sa, okno, ale nezhrkoc. Phld.
III. 3. 209. — komu. Išiol starý kolo fary,
kolieska mu zhrkotaly. Dbš. Obyč. 168. —
odkud. Uvarme ho na kašu, že iba kosti
z neho zhrkocú. Ib. 58. — kam. Pút reťaz
v bezednú prepasť zhrokotala. Phld. IV. 439.

Zhrměti (vz Hřměti) = zahřměti. Na
Slov. — abs. Zhrmelo nebo, blesky sa roz-
svitly. Sldk. 468. — kde. Nech zhrmí po-
zdrav hrmený pod brehom metropoly; kto
odpadne z družiny, odpadlec bude. Sldk.—
kam. A hnevom tvár sa tvoja zastrela,
ústa shrmely na neho. Sldk. 275. — jak.
Kto stane na ty výšiny a zhrmí slovom:
K životu! Č. Čt. II. 162. — Z. = sřítiti se,

herunterstürzen o. herunterrumpeln. — abs.
V tom tresk — zhrmel breh, div mu ruku
neodtrhlo. Dbš. Sl. pov. V. 57. — kam
kdy. V tom okamžení zhrmel posol dolu
na zem. Mt. S. I. 66.

Zhrnati, vz Shrnouti. Na Slov.

Zhrnečko, a, n. = zrnečko. Na Slov. Bern.

Zhrnko, a, n. = zrnko. Na Slov. Bern.

Zhrno, a, n. = zrno. Na Slov. Bern.

Zhrnouti, vz Shrnouti.

Zhrnovati, vz Shrnouti.

Zhrnutí, n. = shrnutí.

Zhrnutý = shrnutý.

Zhrocený = hrotem raněný, zničený, mit
dem Speere verwundet, vernichtet. Dch.

Zhromáždění, n., vz Shromáždění. Bern.

Zhromážděný = shromážděný. Bern.

Zhromážditi, vz Shromážditi. Bern.

Zhromiti, il, en, ení, niederdonnern. —
co. Rk.

Zhrotiti, il, cen, ení = hrotem raniti,
zabiti, mit dem Speere verwundern, tödten.
Vz Zhrocený.

Zhroubí, dick, gross, von der Dicke.
Vz Zdélí. Děla nesla koule kamenné dvou
pěstí z. Pref. Z. co slepičí vejce. Puch.

Zhrouditi, vz Zhroutiti. Na Slov.

Zhroutiti, il, cen, ení = zřítiti, nieder-
reissen. Na Mor. — co: zeď. — se. Chmel.

— co, se jak, čím. Z. se rázem. Ehr. Zda
vysílen kdys světy zhroutí v pád. Vrch.
Tyto laviny konečně nepoddajného (Otakara)
tíží svou zhroutily. Ddk. VI. 107. Maďaři
od Pečengů vytisknuti byvše do velkomo-
ravské říše se vklínili, ji také ku zhoubě
západního Slovanstva i osvěty zhroutily.
Kmp. Č. 130.

Zhrození, n, das Erschrecken, die Ab-,
Erschreckung. — Z., das Drohen, die Dro-
hung. Bern.

Zhrozený; -en, a, o = postrašený, er-
schreckt. Umlk z. slavíček. Kamar. — čím.
Jsouce velikým strachem a bázní zhrození
mnozí utíkali. Pal. Děj. IV. 1. 172.

Zhrozitelný = hrozný, schrecklich, ent-
setzlich, erstaunlich.

Zhroziti, zhroz, zhroze (íc), il, en, ení
(žen a ení, Us.); zhrážeti, el, en, ení; zhro-
žovati, zhrozívati = přestrašiti, erschrecken,
in Schrecken versetzen; vyhrožovati, drohen ;
se = uleknouti se, zděsiti se, sich entsetzen,
sich abschrecken, in Schrecken gerathen,
erschrecken, erstaunen. Jg. — koho. Ne
proto vojsko sebral a přivedl, aby nad
shromážděnými jakou moc provésti chtěl,
ale aby zhrozil ty, kteříž by snad svobodě
knížat a pánů překážku a protimyslnosť
činiti chtěli. V. Nepřietele zhroziti, držeti
neb povrci a vždy lásku zachovati. Hus I.
185. — se čeho. Dch., Lom., Sych. Lada
se toho z-la. Němc. I. 149. Aby se tako-
vého příchodu jejich zhrozil. BR. II. 372. b.

— se. To já slyše zhrozím se. Kom. Lab. —
se nad čím. Zlob. Tito sa z li nad otcovou
biedou. Dbš. Sl. pov. I. 31. — se, koho
čím. D., Tč., Jg. — komu kdy. Svár, v kte-
rém jsem Achyllovi zhrážal (vyhrožoval).
Holý, Zlob. — se k čemu. K těm slovům
se zhrozil, T., snad lépe: těch slov. — komu,
na koho. Bern.