479

Zhušťování, n., die Verdickung etc., vz
Zhuštění. Z. páry, Hrm. 93., vzduchu, Mj.
119., výparů. Zpr. arch. IX. 86.

Zhušťovatel, e, m., der Verdichter, Kon-
centrateur. Šp. — Z., der Verdichtungs-
apparat. Šp.

Zhušťovati, vz Zhustiti.

Zhutati si, sich besinnen, sich fassen.
Slov. Bern.

Zhvězdění, n. = souhvězdí, das Stern-
bild. Troj.

Zhvězditi, il, ěn, ění = hvězdami poseti,
besternen, mit Sternen versehen. — co:
nebe, oblohu. Jg. — se. Nebe se zhvězdilo,
zítra bude jasno, bude mrznouti. Us. — se
kde. Až se v krbě zhvězdí (cf. Nikdy, Na
psí letnice). Hanka 40.

Zhvízdnouti, dnul a dl, ut, utí, zhvíz-
dati co komu odkud, stehlen, wegstibit-
zen. Na Ostrav. Tč.

Zhvižďati, pfeifen, zischen. Z-ly větry.
Na Slov. Ppk. II. 167.

Zhvozditi, il, ěn, ění, aufmalzen. — co:
ječmen. Us.

Zhyb, u, m. = zhybadlo. Slov. Hdž. Šlb.
53.

Zhybadlo, a, n. = příhblí, zhyb, das Ge-
lenk. Na Slov. Koll. Na každom prste sú
tri články či z-dla. Hdž. Šlb. 53. Cf. Zhy-
balo, Zhyb.

Zhýbal, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Zhýbala, y, m., osob. jm. Mor. Šd.

Zhybalo, a, n. = zhybadlo. Slov. Hdž.
Šlb. 53., 215.

Zhýbání, n. = shýbání. Vz Sehnouti.
Bern.

Zhýbaný; -án, a, o = shýbaný, herab-
geneigt. — čím. Lipa větrom z-ná. Slov.
Zátur.

Zhýbati, vz Sehnouti. — jak. Že sa mu-
sela z Boka na bok zhýbať. Phld. IV. 195.

Zhybka, adv. = hybko. Slov. A v tom
zahnav sa do predku ohromným z. vrtí sa
mečom. Hol. 285.

Zhýbnoutl, vz. Sehnouti.

Zhýbnutí, n. = sehnutí. Vz Sehnati.

Zhýbnutý = sehnutý. Vz Sehnati.

Zhyclovati = utýrati, unaviti, erschöp-
fen, abplagen, abrackern, überanstrengen. —
koho čím kdy: koně silnou robotou (prací),
koně při orání. Na Ostrav. Tč.

Zhýčiti, il, en, ení = pobídnouti. U Ro-
nova. Rgl.

Zhýčkání, n., vz Zhýčkati.

Zhýčkaný; -án, a, o, vz Hýčkati. Kocour
z-ný a masem krmený. Kos. v Km. 1884.
648.

Zhýčkati (zz Hýčkati), verhätscheln.

Zhyd, u, m., zhyda, y, f. = neřád, ne-
švara na př. hnidy, vši, das Ungeziefer, der
Unrath. Přišel jí dom (ze světa) plný zhydu.
Cf. Hyd, Hmyz (dod.). Na Mor. a Slov. Šd.

Zhyda, vz Zhyd.

Zhydovati = zhyzditi, verunstalten. Lom.

Zhýkati, vz Zhýknouti.

Zhýknouti, knul a kl, utí, zhýkati =
hý vykřiknouti, hý aufschreien; schreien
Besond. wie der Esel; mit Verwunderung
aufrufen. Na Slov. Plk. — abs. Tak to
zhýklo. Nitra VI. 152. Zadiví sa a zhýkne:

Pre živého pána Boha, toľko peňazí. Frsc.
Zor. I. 38. Ach, syn môj, cože myslíš?
zhýkla matka. Dbš. Sl. pov. 1. 463. — jak.
Tak ju stisnul náročky do dlani, že zhýkla
maznave. Zbr. Báj. 12. — nad čím. Privie-
dol svoju milú ku zlatému zámku. Ta zhýkla
nad tou nevídanou krásou. Dbš. Sl. pov. 1.
512.

Zhýleti, el, ení = zuhelnatěti. Poleno
zhejlelo. U Boskovic. Kšť.

Zhyn, u, m. = zhynutí. Kamar.

Zhýňati sa. Vysoké biele pero na kal-
paku sa zhýňa a do hora vstáva ako živé.
Klčk. Zb. III. 52.

Zhynouti, ul, utí; zhynovati = zahy-
nouti, pojíti, zu Grunde gehen, umkommen;
zmizeti, ztratiti se, verschwinden, verloren
gehen. — abs. Zapálil bych Liptál, Lhotu,
nechodil bych na robotu; Liptál, Lhota ne-
shořela, robotěnka už zhynula. Pck. Ps. 23.
Voda zhynie, druhá přijde, moja mladosť
už neprijde. Č. Čt. 11. 141. Studnice z-la.
GR. Ta knížka tam zhynula (se ztratila).
Na mor. Val. Vck. Zhyne víra, síla, zdraví,
vše. Jel. Jakož zhynuje dým. Z. wit. 67. 3.
Zhynúti mi kázala milosť tvá. Ž. wit. 118.
139. Zhynujícím. ZN. Bárs si ťa cudzí má-
ličko všímajú, lež vlastné deti zhynúť ti
nedají; Nedala mne zhynúť tá moja rodina,
vzali mňa sirotu vojáci za syna. Č. Čt. I.
193., 276. Piesne moje, piesne moje, keď ja
zhyniem, kto vás prime ? či vás vichry roz-
chytajú? či vám ľudia miesta dajú? Čjk.
24. Ach Bože, ach Bože, už zhynieme! Zbr.
Lžd. 109. Já poplynu, bych měla zhynúť.
Sš. P. 352. Dobre, ale to tebe bude na
duši, ak zhynieme. Dbš. Sl. pov. IV. 75.
Tělo musí zhynúť, duša večne žije. Na Slov.
Tč. Pane hospodáři! Ty-li na nás pravíš,
žeť by konvice zhynula (zmizela, tobě ukra-
dena byla)? NB. Tč. 107. A k tomu snaď
že zhynul som a zlú vzal zkázu myslíte?
Hol. 5. List císaře Karla na volení pána a
krále českého, zahynul-liby rod králův če-
ských. Pal. Děj. IV. 1. 51. Z-lo jest srdce
jejich, dissolutum cor eorum. BO. Nejsem
poslán jedné k ovciem, kteréž sú zhynuly.
Hus II. 95. Všecko pomine, jen pravda ne-
zhyne. Přísl. Šd. — komu. Ľúbim, vrelo
ľúbim drahú predkov mojich otčinu; pri-
spievať chcem ku jej blahu, kým mi sily
nezhynú. Č. Čt. I. 221. Z-la mi konvice
(zmizela, byla ukradena). Slov. NB. Tč. 107.
Cvič sa v dobrom, milý synu, všímaj si
svedomia hlasu, bys, keď ti raz sily zhynú,
nepovedal: Škoda času! Č. Čt. 1. 22. —
čím: žízní, hladem, D., smrtí. Troj. Žalostí
mi srdce z-lo. Br. Zhynul-liby tam buď
smrtí přirozenou. Ddk. IV. 10. Půjčováním
knížky zhynou, gehen zu Grunde o. ver-
loren. Na Ostrav. Tč. Se vším svým lidem,
kromě co mu hladem a nemocemi z-lo, bez-
pečně odtáhl. Žer. 17. Trapněje zhynúti
žízňú meče (= než mečem). Rkk. 53. Duše
prý zhyne smrtí. Št. N. 181. — v čem:
v nouzi. D. Nedaj nám v hřiešiech zhynúti.
Výb. II. 26. Kdo nepravosť oblibuje, v ne-
pravosti zhyne. Mor. Tč. — na čem: na
rozumu. Reš. Jinak zhyneš na životě. Žk.
427. — proč. Pro svou vinu vodou zhynul.