480

Dal. Z. žalostí. Er. P. 200. Zhynul on pro
milú, ona pro milého; zhynuli obádvá, jeden
pro druhého. Sš. P. 94. Zhynul milé pro
miló, milá pro milého. Sš. P. 781. Když
vešken liud pro svú vinu kromě osmi vodú
zhynu. Dal. 5. Když by již víra mnohých
zhynula z udušení lásky a rozhojnění ne-
pravosti. Hus III. 301. — kde: v boji. Flav.
Z před někým. Us. Z. na vojně, Us. Tč.,
v Bitvě, Us., v otroctví, v porobě, Kyt.
1876. 27., na lodi. Pokr. Pot. 26. Na straně
přemnozí prý zahynuli dílem před hradbami
dílem v Blízké řece Moravě. Ddk. IV. 24.
V mokře všecky kobzole z-ly. Us. Tč. Už
tady zhynu. Šd. Když jsem šel (jel) do
Prahy pro hrách, zhynul mi na cestě valach.
Pis. Šd. Obrácení a kající na cestě by to-
hoto světa z-li, kdyžby božího slova nepo-
žívali. Hus II. 290. — za koho. Us. — za
kým. Bárs som za horami v cudzej mi kra-
jine, však srdce za vámi div žiaľom ne-
zhynie. Ppk. II. 60. Potešenie moje, v kto-
rej si krajine? Dobre moje srdce za tebou
nezhynie. Sl. spv. III. 107. — od čeho:
od meče. Br. Jináče k nemu nemohli, než
po teliech na hore šli, kterí od neho zhy-
nuli. Sl. let. I. 283. Císar zhynul od práte-
lóv v Ríme na radnici; Od najmenšej veci
zhyneš, když nejvetších príčin mineš. Na
Slov. Tč. Ot meče a ohně zhyne; Zhynú
jako rúcho ot mola BO. Dva králové od
nepřátelského meče z-li. V. Udatný Alexandr
a od špatného chlapa zhynul. Bž. exc. —
jak. Zhynul s celou rodinou na tróne. Zbr.
Lžd. 249. Letel kozák k Moskovanom, tam
žalostně zhynul a so svojou Ukrajinou na
veky sa minul. Č. Čt. I. 267. Takto hriešna
stvora nemilo Bohu zhynúť musím. Dbš. Sl.
pov. I. 352. Bez zákona živi jste, bez zá-
kona zhynete. Arch. IV. 146. — odkud.
Zhynuly bačkory otcovy z komory (zmi-
zely, ztratily se) a materi čižmy, nemala
jich nikdy. Sl. spv. VI. 213. A vyjdúc přišli
za sě pravíc, že by jim tři zlaté z tobolky
zhynuly; V tom zhynulo jest z té truhličky
z 40 zl. peněz. NB. Tč. 179., 198. Abyste
zhynuli z země, do niežto ...; Dým se rodí
z ohně a hned když u výsosť vejde, z očí
lidských zhyne. Hus I. 58., III. 37. Z-ly mi
boty z síně (zmizely). Na Ostrav. Tč. —
kdy. Zhyneš, Janku, ten týdeň. Sš. P.
171. Těch let země velmi zhyne. Alx. Anth.
I. 3. vyd. 34. Císař Fridrich zhynul dne
10. června 1190. v řece zvané Selef u Tyra.
Ddk. IV. 75. O dva týdne sneh už zhyne
(se roztaje). Kyt. 1876. 17. I jeli sme na-
před do města Brna a jich samých sme
zuostavili při voziech a tu jest chvíli střiebro
nam zhynulo (se ztratilo). NB. Tč. 120. Zhynú
brzo v krátce jak rosička ranní. Sš. P. 515.
Časem vše zhyne. Us.

Zhynulý, zu Grunde gegangen, unter-
gegangen, umgekommen. — jak: v síle.
BO.

Zhynutelný, vergänglich.

Zhynutí, n., das Zugrundegehen, Unter-
gehen. Pobili protivníky až do z., usque
ad internetionem. BO. Dá tobě Pán srdce
strašivé a z. očí. Hus I. 58.

Zhynutý; -ut, a, o = zhynulý. Dá tobě

Pán duši žalostí z-tú. Hus I. 58. Z. blaho-
slovenie. BO.

Zhýrale, schwelgerisch, wüst. Dch.

Zhýralec, lce, m. = člověk zhýralý, sběhlý,
chytrý, ein Bereister, Erfahrener, Kluger.
Zlob. Nyní z. = nedbalec, hejsek, prosto-
pášník, ein Wüstling, Schwelger, verkom-
menes Individuum. D, Šd., Dch.

Zhýralice, e, f., Schweigerin, f. D.

Zhýralosť, i, f. = zběhlosť, zkušenosť,
chytrosť, die Bereistheit, Erfahrenheit, Klug-
heit, Gewandtheit, der Witz. Jel. — Z. =
zhýřilosť, prostopášnosť, flottes, wüstes Le-
ben, die Schwelgerei. Z. mravů. Us. Pdl.
Zlato jest vnadidlo zlého, z-sti, lakotnosti.
Bž.

Zhýralý = zběhlý, zkušený, chytrý, vtipný,
bereist, erfahren, klug, gewandt. Běhlý a z.
kupec mnohé věči spatřuje. Jel. — v čem.
Řečník jest muž v mluvení dospělý a z-lý.
Jel. — Z. = zhýřilý, nedbalý, marnotratný,
nezbedný, prostopášný, ničemný, daremný,
flott, wüst, elend, liederlich, schwelgerisch,
schurkhaft, verkommen. Šd., Dhn., Msn. Or.
97., Ros., Apol., D. Metla stíhá národ zhý-
ralý. Sš. Sntt. 98. Stran přísloví vz: Čistota,
Čistotný, Lovec, Luňák, Mošna, Obora,
Panna, Pes, Plot, Řemeslo, Sokolíček, Sůl,
Svět, Tlouci se po čem, Zvětšiti.

Zhýrati; zhýřiti, il, en, ení, zum Schwelger
machen; se, ein Müssiggänger, Schwelger,
Schwärmer, leichtsinnig werden. Jel. —koho.

Jg.

Zhýřilec, lce, m. = zhýralec. Dch., Němc.,
Sá.

Zhýřilosť, i, f. = prostopášnosť. Puch.
Vz Zhýralosť.

Zhýřilý = prostopášný, vz Zhýralý. Z.
město, Ráj, chasník, masopustníci. Sych.
Muž věkem již sešlý, ale ještě prý vždy
z-lý. Pal. Děj. V. 1. 225.

Zhýskovati = hejskem učiniti, zhýřiti.
Vz Zhýřiti. — koho. Ros. - se. Ros.

Zhyzda, y, f. = zhyzdění, die Verun-
staltung, Entehrung. Zlob.

Zhyzdění, n., die Verunglimpfung, Ver-
leumdung, Verunstaltung. Neb taková řeč
chýlí se, pane, k z. mne dobrým lidem křivě.
Arch. 11. 43. Ne pro napravení bližního než
k z. jeho. BR. II. 31. a.

Zhyzděný; -ěn, a, o, verunstaltet, verun-
glimpft, verleumdet. — čím. Zůstali do
smrti mrzáky, aneb z-ni byli ošklivými jizvami.
Cimrhnz. Myth. 61.

Zhyzditi, il, děn, ění; zhyzďovati =
zohaviti, hässlich machen, verhudeln, be-
sudeln, schänden; pomluviti, znectíti, ent-
ehren, schänden. — co, koho. Dobrou
povést o sobě z. Sych. Z. šat. Hlk. Staro-
dávní obyčeje, práva. Vš. Lidé své modlitby
a jiné skutky dobré zhyzďují. BR. II. 268.
b. Z. koho = pomluviti. Pešín. — co, koho,
se čím. Jak se zhyzdíš jednou vadou, ne-
smyješ se žádnou vodou. Prov. Č. M. 25.,
Šd. Poskvrnou něčí pověsť z. 1515. Mus.
1880. 490. Že ten smrad, jímž jiné apoštoly
zhyzdil Jidáš, vyklizen bude; Aby těla
svého nečistotami nezhyzďoval. BR. II.353.,
694. b. — co komu kde jak. Dobrým
lidem v této zemi nepravě a křivě nás