Předchozí (479)  Strana:480  Další (481) |
|
|||
480
|
|||
|
|||
Dal. Z. žalostí. Er. P. 200. Zhynul on pro
milú, ona pro milého; zhynuli obádvá, jeden pro druhého. Sš. P. 94. Zhynul milé pro miló, milá pro milého. Sš. P. 781. Když vešken liud pro svú vinu kromě osmi vodú zhynu. Dal. 5. Když by již víra mnohých zhynula z udušení lásky a rozhojnění ne- pravosti. Hus III. 301. — kde: v boji. Flav. Z před někým. Us. Z. na vojně, Us. Tč., v Bitvě, Us., v otroctví, v porobě, Kyt. 1876. 27., na lodi. Pokr. Pot. 26. Na straně přemnozí prý zahynuli dílem před hradbami dílem v Blízké řece Moravě. Ddk. IV. 24. V mokře všecky kobzole z-ly. Us. Tč. Už tady zhynu. Šd. Když jsem šel (jel) do Prahy pro hrách, zhynul mi na cestě valach. Pis. Šd. Obrácení a kající na cestě by to- hoto světa z-li, kdyžby božího slova nepo- žívali. Hus II. 290. — za koho. Us. — za kým. Bárs som za horami v cudzej mi kra- jine, však srdce za vámi div žiaľom ne- zhynie. Ppk. II. 60. Potešenie moje, v kto- rej si krajine? Dobre moje srdce za tebou nezhynie. Sl. spv. III. 107. — od čeho: od meče. Br. Jináče k nemu nemohli, než po teliech na hore šli, kterí od neho zhy- nuli. Sl. let. I. 283. Císar zhynul od práte- lóv v Ríme na radnici; Od najmenšej veci zhyneš, když nejvetších príčin mineš. Na Slov. Tč. Ot meče a ohně zhyne; Zhynú jako rúcho ot mola BO. Dva králové od nepřátelského meče z-li. V. Udatný Alexandr a od špatného chlapa zhynul. Bž. exc. — jak. Zhynul s celou rodinou na tróne. Zbr. Lžd. 249. Letel kozák k Moskovanom, tam žalostně zhynul a so svojou Ukrajinou na veky sa minul. Č. Čt. I. 267. Takto hriešna stvora nemilo Bohu zhynúť musím. Dbš. Sl. pov. I. 352. Bez zákona živi jste, bez zá- kona zhynete. Arch. IV. 146. — odkud. Zhynuly bačkory otcovy z komory (zmi- zely, ztratily se) a materi čižmy, nemala jich nikdy. Sl. spv. VI. 213. A vyjdúc přišli za sě pravíc, že by jim tři zlaté z tobolky zhynuly; V tom zhynulo jest z té truhličky z 40 zl. peněz. NB. Tč. 179., 198. Abyste zhynuli z země, do niežto ...; Dým se rodí z ohně a hned když u výsosť vejde, z očí lidských zhyne. Hus I. 58., III. 37. Z-ly mi boty z síně (zmizely). Na Ostrav. Tč. — kdy. Zhyneš, Janku, ten týdeň. Sš. P. 171. Těch let země velmi zhyne. Alx. Anth. I. 3. vyd. 34. Císař Fridrich zhynul dne 10. června 1190. v řece zvané Selef u Tyra. Ddk. IV. 75. O dva týdne sneh už zhyne (se roztaje). Kyt. 1876. 17. I jeli sme na- před do města Brna a jich samých sme zuostavili při voziech a tu jest chvíli střiebro nam zhynulo (se ztratilo). NB. Tč. 120. Zhynú brzo v krátce jak rosička ranní. Sš. P. 515. Časem vše zhyne. Us. Zhynulý, zu Grunde gegangen, unter-
gegangen, umgekommen. — jak: v síle. BO. Zhynutelný, vergänglich.
Zhynutí, n., das Zugrundegehen, Unter-
gehen. Pobili protivníky až do z., usque ad internetionem. BO. Dá tobě Pán srdce strašivé a z. očí. Hus I. 58. Zhynutý; -ut, a, o = zhynulý. Dá tobě
|
Pán duši žalostí z-tú. Hus I. 58. Z. blaho-
slovenie. BO. Zhýrale, schwelgerisch, wüst. Dch.
Zhýralec, lce, m. = člověk zhýralý, sběhlý,
chytrý, ein Bereister, Erfahrener, Kluger. Zlob. Nyní z. = nedbalec, hejsek, prosto- pášník, ein Wüstling, Schwelger, verkom- menes Individuum. D, Šd., Dch. Zhýralice, e, f., Schweigerin, f. D.
Zhýralosť, i, f. = zběhlosť, zkušenosť,
chytrosť, die Bereistheit, Erfahrenheit, Klug- heit, Gewandtheit, der Witz. Jel. — Z. = zhýřilosť, prostopášnosť, flottes, wüstes Le- ben, die Schwelgerei. Z. mravů. Us. Pdl. Zlato jest vnadidlo zlého, z-sti, lakotnosti. Bž. Zhýralý = zběhlý, zkušený, chytrý, vtipný,
bereist, erfahren, klug, gewandt. Běhlý a z. kupec mnohé věči spatřuje. Jel. — v čem. Řečník jest muž v mluvení dospělý a z-lý. Jel. — Z. = zhýřilý, nedbalý, marnotratný, nezbedný, prostopášný, ničemný, daremný, flott, wüst, elend, liederlich, schwelgerisch, schurkhaft, verkommen. Šd., Dhn., Msn. Or. 97., Ros., Apol., D. Metla stíhá národ zhý- ralý. Sš. Sntt. 98. Stran přísloví vz: Čistota, Čistotný, Lovec, Luňák, Mošna, Obora, Panna, Pes, Plot, Řemeslo, Sokolíček, Sůl, Svět, Tlouci se po čem, Zvětšiti. Zhýrati; zhýřiti, il, en, ení, zum Schwelger
machen; se, ein Müssiggänger, Schwelger, Schwärmer, leichtsinnig werden. Jel. —koho. Jg.
Zhýřilec, lce, m. = zhýralec. Dch., Němc.,
Sá. Zhýřilosť, i, f. = prostopášnosť. Puch.
Vz Zhýralosť. Zhýřilý = prostopášný, vz Zhýralý. Z.
město, Ráj, chasník, masopustníci. Sych. Muž věkem již sešlý, ale ještě prý vždy z-lý. Pal. Děj. V. 1. 225. Zhýskovati = hejskem učiniti, zhýřiti.
Vz Zhýřiti. — koho. Ros. - se. Ros. Zhyzda, y, f. = zhyzdění, die Verun-
staltung, Entehrung. Zlob. Zhyzdění, n., die Verunglimpfung, Ver-
leumdung, Verunstaltung. Neb taková řeč chýlí se, pane, k z. mne dobrým lidem křivě. Arch. 11. 43. Ne pro napravení bližního než k z. jeho. BR. II. 31. a. Zhyzděný; -ěn, a, o, verunstaltet, verun-
glimpft, verleumdet. — čím. Zůstali do smrti mrzáky, aneb z-ni byli ošklivými jizvami. Cimrhnz. Myth. 61. Zhyzditi, il, děn, ění; zhyzďovati =
zohaviti, hässlich machen, verhudeln, be- sudeln, schänden; pomluviti, znectíti, ent- ehren, schänden. — co, koho. Dobrou povést o sobě z. Sych. Z. šat. Hlk. Staro- dávní obyčeje, práva. Vš. Lidé své modlitby a jiné skutky dobré zhyzďují. BR. II. 268. b. Z. koho = pomluviti. Pešín. — co, koho, se čím. Jak se zhyzdíš jednou vadou, ne- smyješ se žádnou vodou. Prov. Č. M. 25., Šd. Poskvrnou něčí pověsť z. 1515. Mus. 1880. 490. Že ten smrad, jímž jiné apoštoly zhyzdil Jidáš, vyklizen bude; Aby těla svého nečistotami nezhyzďoval. BR. II.353., 694. b. — co komu kde jak. Dobrým lidem v této zemi nepravě a křivě nás |
||
|
|||
Předchozí (479)  Strana:480  Další (481) |