483

Zchválení, vz Schváleni.

Zchválený, vz Schválený.

Zchváliti, vz Schváliti.

Zchvalně, vz Schvalně.

Zchvalný, vz Schvalný.

Zchvátiti, vz Schvátiti.

Zchvíti, zchvěji, ěl, ění; schvívati, be-
wegen, erschüttern. — se = zachvíti se, be-
wegt werden. — (se) čím. Krok. Zchvej
šírym morom. Slov. Phld. IV. 437.

Zchvívati, vz Zchvíti.

Zchvoření, n., extenuatio, zastr. Js. 17. 4.
BO.

Zchvostati, zastr. = zbíti, sbičovati, —
koho čím. Kat. 2881.

Zchybati = svrci, herunterwerfen. — co
odkud kam: skálu z pole na mezu. Na
Ostrav. Tč.

Zchybiti, il, en, ení, schybovati, verfehlen.
— co: cestu. — se v čem, kde: v počí-
tání, v cestě, sich verirren. Na Ostrav. Tč.

Zchybnúť = nedostatek míti, Mangel ha-
ben. — komu. Ba len ber, Maruška, ber
len, koľko páči sa ti, nikda nedobereš sa
jej, nikda viac nezchybne ti. Na Slov. Dbš.
Sl. pov. III. 32. Keď mu trocha zchyblo.
Ib. III. 74.

Zchycení, zchycený, vz Zchytiti.

Zchychotati sa = chechtati se. Slov. —
jak. Smiech nastal vôkol, búrny smiech jak
u stola, tak při kachliech, ženičky v päsť
sa z-ly. Phld. IV. 20.

Zchýliti, vz Schýliti.

Zchynouti = svrci, hinunterwerfen. Na
Ostrav. Tč.

Zchýřiti, il, en, ení= pověsť roztrousiti,
ein Gerücht verbreiten. Slov. Plk.

Zchystati, vz Schystati.

Zchytati, vz Schytiti.

Zchytiti, vz Schytiti.

Zchytra, z chytra, pfiffig, klug. Z. na
někoho jíti. Us. Dch.

Zchytrale, vz Schytrale.

Zchytralec, lce, m. = schytralec.

Zchytrálek, lka, m. = schytralec. Ros.

Zchytralík, a, m. = zchytralec. Ros.

Zchytralosť, vz Schytralosť.

Zchytralůstka, y, f. = zchytralosť, die
Spitzfindigkeit. Zlatoh. II. 104.

Zchytralý, vz Schytralý.

Zchytrati, vz Schytrati.

Zchytřelosť, i, f. = zchytralosť.

Zchytřelý = zchytralý. Ros.

Zchytřeti, el, ení = zchytrati. Ros. Uč
se, abys zchytřel. Kmk.

-zí m.: -ží ve: koz-í, vyz-í. Prk. Přisp. 14.

Ziabka, y, f. = zábnutí, zima, das Frie-
ren, der Frost. V horúcej izbe zahriala sa
rychlo i z. prestala (už ji nezáblo). Slov.
Phld. IV. 57.

Ziabor, u, m., galeopsis ladanum, rostl.
Let. Mtc. Sl. VIII l. 30.

Ziak, a, m., vz Žák.

Ziandovský, vz Žandovský.

Ziape, 3. os. sg. Dieťa z. (keď plačíc
hovorí). Na Slov. Hdž. Šlb. 34.

Ziať = vzíti, nehmen, heirathen. — koho.
Mohol si si takú z., čo ti je rovná. Sl. ps.
Šf. I. 85. Musíš si hu ty z. Dbš. Obyč. 14.

Ziať (zjať), ě, m. = zeť, der Schwieger-
sohn. Slez. Šd.

Ziatko, a, n. (malý zeť), os. jm. Sl. let.
VI. 331.

Zib, u, m. = rašelina, borky, der Torf.
Miner., Škd., Šp.

Zíbala, y, m , os. jm. Mor. Šd.

Zibelka, y, f., sam. u Dobříše PL.

Zibet, a, m. = zibetová kočka, das Zibet-
thier. — Z., u, m. = vonná hmota z zibeta,
der Zibet. — Z., a, m. (nedobře tolik co
pížmový srnec), das Bisamthier. V.

Zibetka, y, f., vz Zibet.

Zibetový, von der Zibetkatze. Bern.

Zibiště, ě, f. = místo, kde se zib dobývá,
ein Ort, wo der Torf gewonnen wird. Techn.
II. 11.

Zíbnouti, vz Zábsti.

Zibohlavy, dle Dolany, Zibohlav, ves
u Kolína. Tk. III. 35., V. 194., Blk. Kfsk.
I. 1065., Arch. I. 528.
Zibovitý, torfig. Presl.

Zibřid, a, m. (Sifrid), osob. jm. Pal. Rdh.
I. 128., Arch. I. 421.

Zibřidice, dle Budějovice, ves v Bole-
slavsku. Blk. Kfsk. 84.

Zibřidovice, dle Budějovice, Zibřidowitz,
ves u Dol. Kralovic. PL., Tk. I. 406.. 409.,
Arch. I. 530.

Zíbsti, vz Zábsti.

Zička, y, f., litera z.

Zičkový rým, který se končí na z: kněz,
rez. Puch. V. 6. Vz Zička.

Zid = sněsdl. Zěsť = snísti. Na Ostrav.
Tč.

1. Zíde = zde, zastr. Žvt. otc. 50. b.

2. Zíde = zjide, zejde, vzejde, vz Vzejíti.
Na Slov. Druhá tráva zíde. Sl. spv. II. 80.

Zidealisovati co, idealisiren. Osv. I. 164.,
Hš. Sloh. 178.

Zídka, y, f., vz Zeď.

Ziegler, a, m. Z. Jos. Liboslav, prof. a
spisov. †1816. Vz Jg. H. 1. 657., Tf. H. 1.
125., 172., 194., Kb. H. l. 309., Ryb. Křísit.
167. —199., S. N.

Ziechať. Slievanie vosku se koná práve
len od vychýrených vedomkyň, bohyň lebo
bosoriek, ktoré pri tom čosi pošušky šomrú
a ziechajú, tak že sa o ospalom človeku
hovorí: ,Ziecha ako bohyňa.' Na Slov.
Phld. III. 3. 292.

Zielo kto = mnoho který, oppos. málo
kto, málo který. Vz Listy filolog. X. 259.
Gb. Ne každýť, nie zijelo kto (ne každý,
ne mnohý) j z nábožných bude takým ohněm
plápolati. Št. Ř. 193. b.

Zierati, vz Zírati.

Zieřivý = zeřivý, žeřivý, žeravý = žhavý.
Uhlé zieřivé shromáždíš na hlavu jeho.
Št.

Ziert, u, m., ze slovesa zerať, prezerať,
die Sicht; v hoře: průsek, průhled, die Linie,
Waldlinie. Z. je i vrch medzi Hybami a Vý-
chodnou v Ľubtove. Snád sa tam ukázau
prvý priezer po vyrubaní pralesa ceste
k vôli. — Vtač si zas najde chvojku tam
zelenú, ovečka pašu slncom dosladenú, sl-
niečko ziertom v rubanisko pozre. Hrbň.
Rkp. Sp. st. D. (Šd.).

320*



	483

	Zchválení, vz Schváleni. Zchválený, vz Schválený. Zchváliti, vz Schváliti. Zchvalně, vz Schvalně. Zchvalný, vz Schvalný. Zchvátiti, vz Schvátiti. Zchvíti, zchvěji, ěl, ění; schvívati, be- wegen, erschüttern. — se = zachvíti se, be- wegt werden. — (se) čím. Krok. Zchvej šírym morom. Slov. Phld. IV. 437. Zchvívati, vz Zchvíti. Zchvoření, n., extenuatio, zastr. Js. 17. 4. BO. Zchvostati, zastr. = zbíti, sbičovati, — koho čím. Kat. 2881. Zchybati = svrci, herunterwerfen. — co odkud kam: skálu z pole na mezu. Na Ostrav. Tč. Zchybiti, il, en, ení, schybovati, verfehlen. — co: cestu. — se v čem, kde: v počí- tání, v cestě, sich verirren. Na Ostrav. Tč. Zchybnúť = nedostatek míti, Mangel ha- ben. — komu. Ba len ber, Maruška, ber len, koľko páči sa ti, nikda nedobereš sa jej, nikda viac nezchybne ti. Na Slov. Dbš. Sl. pov. III. 32. Keď mu trocha zchyblo. Ib. III. 74. Zchycení, zchycený, vz Zchytiti. Zchychotati sa = chechtati se. Slov. — jak. Smiech nastal vôkol, búrny smiech jak u stola, tak při kachliech, ženičky v päsť sa z-ly. Phld. IV. 20. Zchýliti, vz Schýliti. Zchynouti = svrci, hinunterwerfen. Na Ostrav. Tč. Zchýřiti, il, en, ení= pověsť roztrousiti, ein Gerücht verbreiten. Slov. Plk. Zchystati, vz Schystati. Zchytati, vz Schytiti. Zchytiti, vz Schytiti. Zchytra, z chytra, pfiffig, klug. Z. na někoho jíti. Us. Dch. Zchytrale, vz Schytrale. Zchytralec, lce, m. = schytralec. Zchytrálek, lka, m. = schytralec. Ros. Zchytralík, a, m. = zchytralec. Ros. Zchytralosť, vz Schytralosť. Zchytralůstka, y, f. = zchytralosť, die Spitzfindigkeit. Zlatoh. II. 104. Zchytralý, vz Schytralý. Zchytrati, vz Schytrati. Zchytřelosť, i, f. = zchytralosť. Zchytřelý = zchytralý. Ros. Zchytřeti, el, ení = zchytrati. Ros. Uč se, abys zchytřel. Kmk. -zí m.: -ží ve: koz-í, vyz-í. Prk. Přisp. 14. Ziabka, y, f. = zábnutí, zima, das Frie- ren, der Frost. V horúcej izbe zahriala sa rychlo i z. prestala (už ji nezáblo). Slov. Phld. IV. 57. Ziabor, u, m., galeopsis ladanum, rostl. Let. Mtc. Sl. VIII l. 30. Ziak, a, m., vz Žák. Ziandovský, vz Žandovský. Ziape, 3. os. sg. Dieťa z. (keď plačíc hovorí). Na Slov. Hdž. Šlb. 34. Ziať = vzíti, nehmen, heirathen. — koho. Mohol si si takú z., čo ti je rovná. Sl. ps. Šf. I. 85. Musíš si hu ty z. Dbš. Obyč. 14.	Ziať (zjať), ě, m. = zeť, der Schwieger- sohn. Slez. Šd. Ziatko, a, n. (malý zeť), os. jm. Sl. let. VI. 331. Zib, u, m. = rašelina, borky, der Torf. Miner., Škd., Šp. Zíbala, y, m , os. jm. Mor. Šd. Zibelka, y, f., sam. u Dobříše PL. Zibet, a, m. = zibetová kočka, das Zibet- thier. — Z., u, m. = vonná hmota z zibeta, der Zibet. — Z., a, m. (nedobře tolik co pížmový srnec), das Bisamthier. V. Zibetka, y, f., vz Zibet. Zibetový, von der Zibetkatze. Bern. Zibiště, ě, f. = místo, kde se zib dobývá, ein Ort, wo der Torf gewonnen wird. Techn. II. 11. Zíbnouti, vz Zábsti. Zibohlavy, dle Dolany, Zibohlav, ves u Kolína. Tk. III. 35., V. 194., Blk. Kfsk. I. 1065., Arch. I. 528. Zibovitý, torfig. Presl. Zibřid, a, m. (Sifrid), osob. jm. Pal. Rdh. I. 128., Arch. I. 421. Zibřidice, dle Budějovice, ves v Bole- slavsku. Blk. Kfsk. 84. Zibřidovice, dle Budějovice, Zibřidowitz, ves u Dol. Kralovic. PL., Tk. I. 406.. 409., Arch. I. 530. Zíbsti, vz Zábsti. Zička, y, f., litera z. Zičkový rým, který se končí na z: kněz, rez. Puch. V. 6. Vz Zička. Zid = sněsdl. Zěsť = snísti. Na Ostrav. Tč. 1. Zíde = zde, zastr. Žvt. otc. 50. b. 2. Zíde = zjide, zejde, vzejde, vz Vzejíti. Na Slov. Druhá tráva zíde. Sl. spv. II. 80. Zidealisovati co, idealisiren. Osv. I. 164., Hš. Sloh. 178. Zídka, y, f., vz Zeď. Ziegler, a, m. Z. Jos. Liboslav, prof. a spisov. †1816. Vz Jg. H. 1. 657., Tf. H. 1. 125., 172., 194., Kb. H. l. 309., Ryb. Křísit. 167. —199., S. N. Ziechať. Slievanie vosku se koná práve len od vychýrených vedomkyň, bohyň lebo bosoriek, ktoré pri tom čosi pošušky šomrú a ziechajú, tak že sa o ospalom človeku hovorí: ,Ziecha ako bohyňa.' Na Slov. Phld. III. 3. 292. Zielo kto = mnoho který, oppos. málo kto, málo který. Vz Listy filolog. X. 259. Gb. Ne každýť, nie zijelo kto (ne každý, ne mnohý) j z nábožných bude takým ohněm plápolati. Št. Ř. 193. b. Zierati, vz Zírati. Zieřivý = zeřivý, žeřivý, žeravý = žhavý. Uhlé zieřivé shromáždíš na hlavu jeho. Št. Ziert, u, m., ze slovesa zerať, prezerať, die Sicht; v hoře: průsek, průhled, die Linie, Waldlinie. Z. je i vrch medzi Hybami a Vý- chodnou v Ľubtove. Snád sa tam ukázau prvý priezer po vyrubaní pralesa ceste k vôli. — Vtač si zas najde chvojku tam zelenú, ovečka pašu slncom dosladenú, sl- niečko ziertom v rubanisko pozre. Hrbň. Rkp. Sp. st. D. (Šd.). 320*