486

od zimy. Dobře na zimu zaseti do hrud).
Slez. Šd. Nepamatuje kráva zimy, když se
léta dočká. Prov. Šd. Co se v létě rodí,
pro zimu se hodí; Umnožil Bůh léto hmyzem
a zimu mrazem; Léto sbírá, zima sžírá;
Léto schranitelka a zima travitelka; Trvá-li
dlouhá tuhá zima, dočkají se lidé vysokého
stáří; Kdo růže v létě neurve, neurve jí
ani v zimě. Přísl. Tč. Ide slnce do hora,
ide zima do dvora. Mt. Sl. I. 177., 90. Přijde
čas, že se zeptá z., cos dělal v létě (kdo j
v létě se nezaopatří, má v zimě nouzi). V z
Mládí, Léto. Lb., Jg., Č. Zima matka, vyspíš
se do hladka; Krátký masopust, dlouhá
zima. Hrš. — Z. = zimní, či půlnoční strana,
sever, der Nord. Č. — Z., adv., komp. zi-
měji, na Slov. zimšje = studeno, kalt. Bž.
137. Také na Mor. Brt. Cf. Tma, tměji. Bž.
137. Jest mi z. na nohy, na ruce; jest tuze,
velmi z. D. Dnes je ziměji než včera. Us.
Jest mu ziměji. Tkad. Bylo zima, až hvě-
zdičky skákaly. Us. Je tu z. jako v psinci,
Č., jako v ledovni. Mor. Šd. Dělá se z., es
wird kalt; Jest hodně zima. Us. Dch. Bylo
mu zima. Us. Km. Je tu z. na zmrznutí,
jako ve psírni, jako v kolni. Mor. Šd. Je
tam z., až mi zašlo za nehty. Šd. Nahému
je všude zima. Slez. Šd. Zima je mně, zima.
pod okénkem státi. Čes. mor. ps. 209. Lebo
nám je z. pod oblokom státi. Sl. ps. 383.
Z. je, na ruky si chúka. Hdž. Šlb. 11.
Chuchám si na ruky, je mně z. Slez. Šd.
Bylo tam z., až sem se tak osykoval (třásl
se jako osyka). Slez. Šd. Děvča, doma bývaj,
na kraj peci líhaj, až ti bude z., vlez si do
komína. Pčk. Ps. 53. Z. je, jen tak hviždí,
len tak ten sňáh pod sľapami nôh vrždí.
Hdž. Čít. 143 Starodávny galán jak stará
halina, keď sa ňú zakrýje, že je pod ňú z.
Brt. P. 63. Vystri sa len, pokial je perina,
ak sa väčmi vystřeš (vystrčíš), tak ti bude
z. Zátur. Kde ti zima, drž tam plášť. Č. —
Z., lok. zimě bez předložky. Ran hlavních
i letie (= v letě) i zimie (= v zimě) snažně
chraň. Šal. Zimě i létě; Kakžkoli zimě bylo.
Pass. Když v jednu chvíli přinesl jemu
otec mój úrok, bylo zimě, a on sám kúpil
mi kabátec. Arch. I. 176. Mravenec shro-
mažďuje ve žni, což zimě (= v zimě) jie.
Bbl. Aby zimě i létě ovoce na tobě bylo.
JMl. A když zíma příde, poznajíť, coť sú
létě učinili. Hus. III. 285.

2. Zima, y, m., os. jm. Z. Jan z Klatov.
Blk. Kfsk. 644., Tk. V. 141. Z. Ant., spisov.
Vz Jg. H. 1. 657. — Z. Ant. Jos.; Z. Václ.
Vz Jir. H. l. II. 357., Bačk. Pís. I. 153.,
167., 174.

Zimačky, pl., f. = zimní hrušky. U N.
Bydž. Kšť.

Zimák, u, m. = zimní, skalní dub, zimnák,
šišák, křemelák, drnák, dub drnák, quercus
robor, die Steineiche. Mor. Vz Rstp. 1396.,
Kk. 140. — Z. = zimník, zimní kabát, der
Winterrock. Us. Msk. — Z., a, m., os. jm.
Tč.

Zimavky, pl., f. = druh hrušek. Us.

Zimavo, kalt, Jest tam z. (studeno). Jg.

Zimavosť, i, f. = sychravosť, zima, zimo-
mřivost, drkotání, der Schauder, das Frösteln.
Ja., Volk.

Zimavý = studený, kältlich, kalt. Z. den,
nemoc, Us., světnice, Ros., krajina, Ler.,
Rd. zv., byt, Dch., počasí, Hrp., přeháňka,
Kurz., rok. Cimrhnz. Větrem z-vým sme
trápeni byli. Ler. — Z. = zimní, winterhaft,
winterlich. Zem celou skrývá tma a sněhu
oděv zimavý. Mus.

Zimbold, a, m., jm. lesa u Břevnice blíže
N. Brodu. Hvlk.

Zimčák, a, m., osob. jm. na Vsacku. Vck.

Zimdava, vz Zindava.

Zimečka, y, f. = malá zima. Bern.

Zimek, mka, m., osob. jm. Šd.

Ziměti, ěl, ění, kalt werden. Zimie. Na
Slov. Hdž. Šlb. 55.

Zimice, e, f. = zdrobnělé ,zima'. Na
hromnice půl pivnice a půl zimice. Slez.
Šd.

Zimina, y, f. = zima. Na Slov. Phld.
IV. 47.

Zimiti, il, ení, zimovati = přezimovati,
überwintern. Lex. vet. — se = do zimy
jíti, se postaviti, sich der Kälte aussetzen.
Na Slov. Plk. — Zimí, zimilo se = jest
zima, es wintert. Na Slov. Plk., Šd. — se
kde jak. Co by se tam člověk na polu
zimil. Na Ostrav. Tč.

Zimka, y, f., vz Zima. Bern.

Zimlatky, pl., f. = druh hrušek, eine
Birnart. Šm. Cf. Zimavky, Zimnatky.

Zimmermann, a, m. Z. Jan, spisov., t
1836. Vz Jg. H. 1. 657., Šb. H. 1. 309., S. N.
Z. Jos. Václ., nar. 1804., kněz a spisov.
Vz Jg. H. 1. 657., Šb. H. 1. 310., S. N.

Zimnačky, pl., f. = zimní hrušky, Winter-
birnen. Mor. Brt., Šd., Vck.

Zimnák, u, m., vz Zimák. Rstp. 1396. —
Z. = kobzol, eine Art Wintererdäpfel. Na
Ostrav. Tč.

Zimnář, e, m. = pták mořský, alcione.
Aqu. — Z., ornus, die Blumenesche, rostlina.
Z. ostroplodý (manový jasan), o. europaea,
tupoplodý, o. rotundifolia. Vz Rstp. 1036.,
Čl. 93., Čl. Kv. 221., FB. 51., Slb. 374., Kk.
171., Schd. II. 286., S. N.

Zimňátko, vz Zimně.

Zimňatky, pl., f. = hrušky, Winterbirnen.
Cf. Zimnačky.

Zimnatosť, i, f. = zimavosť, die Kälte.
Ros.

Zimnatý = zimavý, kalt. Pulk.
Zimnavo = zimavo. Bylo tam z. Slez.
Šd.

Zimnavý = zimavý. Z. čas. Na Ostrav.

Tč.

Zimně, ěte, zimňátko, a, n. = mladé v zimě
narozené, ein im Winter geborenes junges
Thier. Dch.

Zimněti, ěl, ění = stydnouti, auskühlen,
kalt werden. Na Slov.

Zimní = k zimě náležící, co se v zimě
potřebuje neb děje, Winter-, winterhaft. Z.
čas, ležení, V., tažení, Ros., šaty, vlna, sla-
vík (vlk), Us., ovoce. D. Zpívají co zimní
slavíci po lesích (neshodně). Har. Z. jablko,
hruška, okno, zahrada, obilí, zelí, srsť, ba-
hnění, setba (s. na zimu), ložiště, lípa, dub
(vz Zimák), oděv, Šp., byt, palác, spaní,
vz S. N. Z. král (Bedřich Falcký r. 1619.).
— Z. = studený, kalt. Z. krajiny. Zák. sv.