498

na zjav. Na Slov. Tč. To neduhu zjav mdlý
ach sem sa blíži. Phld. III. 2. 115. Z. prav-
divý. Btt. Sp. 57. Nebyla žádným zvlášt-
ním, oslňujícím zjevem. Šml. I. 42. Časom
sa i z oka tajnosť srdca na zjav vytočí.
Slov. Tč. Tělo je východem a stánkem,
zjevem a působitelem ducha. Hš. Sloh. 148.

Zjevati, vz Zívati. Lex. vet.

Zjevbă, y, f. = zjevení. Sš. II. 12. Srdce pro
všelikou z-bu boží otvořité; Zjevbou známo
mi učiněno bylo tajemství. Sš. II. 88., 103.

Zjevení, n. = čin zjevícího i co zjeveno,
das Offenbaren, die Offenbarung, Eröffnung,
Erklärung. Ž. wit. Sim. 32. Z. boží, Kom.,
božské, die göttliche Offenbarung. V. Z. sv.
Jana, apokalypsis. Aqu., Bibl. Kristova věč-
ného božství zřetedlná a makavá z.BR. II.
742. b. To je zjavenie božie. Hdž. Čít. 245.
Jádro a dřen z. božího; Židé byli majetníci
a držitelé z. božího jim svěřeného; Z. poz-
ději dané; Že židé na všech stupněch vý-
voje z. starozakonného posly boží zavrho-
vali. Sš I. 15., 25., II. 17., Sk. 74. — Z. =
zjevená věc, zvl. biblí, písmo svaté, etwas
Geoffenbartes, die hl. Schrift, Offenbarung.
Jg. — Z. = ukázání-se, die Erscheinung.
Z. Boha, anděla, tří králův. Zlob. Z. Páně
(sv. třem králům), die Erscheinung des Herrn,
der Dreikönigstag. Z. sv. trojice (týž svá-
tek). V. Vz Sbn. 399. Vniterné z. boží. Sš.
J. 31. Z. andělské. Sš. L. 10. O z. naroze-
ného Krista krále. BR. II. 9.

Zjevenosť, i, f., die Geoffenbartheit. Měst.
bož.

Zjevený; -ven, a, o, geoffenbart, eröff-
net. Z. náboženství Us. Nezjevený. V. Kdy
a jak sobě toho narozeného krále z-ho měli.

BŘ. II. 9.

Zjevisko, a, n., die Erscheinung. Potom
rozprával Rozhoň zjaviska zniklé v Jiskro-
vom tábore. Sldk. 48.

Zjevitel, e, m., der Offenbarer, Eröffner.

Zjevitelka, y, zjevitelkyně, ě, f., die
Offenbarerin. Pass. 488. 2.

Zjeviti (Hus píše vzjeviti. Vz Hus II.
440.), zjev, vě (íc), il, en, ení; zjevovati =
oznámiti, ukázati, na jevo dáti, eröffnen,
offenbaren, veroffenbaren, ans Licht brin-
gen, bekannt machen. V., Jg. Z. = na světlo
pronésti, odnětím záclony ukázati, Sš. II.
13.; ve mluvě biblické = oznámiti skrytá
tajemství, ana vyšší stránka duše ozářena
bývá od osvěty boží. Sš. II. 13. — co. V.
Z. hory, doly (nalézti). Nar. o h. a k. Měl-
liby při sobě statek jaký, ješto by jeho
nebyl, aby to zjevil; A tudiež druhého že
jest držel, kterýž to zjevil. NB. Tč. 206., 250.
Nesuď žádného, čas zjeví každého. Mor. Tč.
Zjevi Hospodin cěstu tvú. Ž. wit. 36. 5. —
co, se komu (kdy). Zjev (= oznam, theile
mit) pánu svému úctu mou. Dch. S Rímom
Carihrad bojovau a Turka děsiu (děsil) svatý
kríž, komu tú všetajnu zjavíš. Slov. Hrbň.
Jrk. A jak ráno bylo, hned sa mně zjavilo,
že sa mé smutné srdce s mú milú lúčilo.
Čes. mor. ps. 135. Já tobě zjevuji, že já
jim toho neporučila. NB. Tč. 198. Veliká
boží dobrota že se tak lidem zjevuje, jakž
by oni pochopiti mohli. BR. II. 9. b. Jan
sv. psal jest řecky, co mu Buoh vzjevil;

Hnula srdci apoštolskými, aby vzj-li cierkvi
svaté skutky Kristovy; Aniž chtie, by vzje-
vovali lidu obecnému písmo; Snad nesmíš
sě jemu vzjeviti. Hus I. 361., II. 26., 93.,
287. Z. se někomu. Kom. Z. někomu svou
vůli, své učení, Kram., své tajemství. Ml.,
Kom., Dal. Zjevil se mu anděl. Ml. Z. se
komu ve snách. Nechtěl se mu z. = pro-
zraditi. Na Zlinsku. Brt. — komu čeho,
šp. m : co. Z. komu budoucích věcí, šp.
m. budoucí věci. Brt. — co, se čím. Z. se
statným. Dch. Jazykem zjevuje sladkosť,
srdcem sídlo (osidla) stele, by tě utratil.
Mor. Tč. Ot tej (panny Marie) se na ves
svět zjevil člověkem i Bohem pravým. Kat.
1748. — co, se jak. Dovolením jeho (za
dovolením jeho) mu to zjevil. Kom. S ve-
likým vzdycháním milosť vroucí k sobě
zjevili. Troj. Otok s velikú tvrdostí když
se zevy (zjeví). Sal. Bůh se zjevuje skrze
věci přirozené. Br. Keď ty jaro 1'ubé
v kráse sa zjavíš. Ppk. I. 48. Krajšie od
kvieťa zjavia sa dievčiny so spevom sbierať
kvietky a maliny. Hrbň. Rkp. Z-vil se mu
v celé hrůze. Vrch. Bůh se v nebi blažen-
cům zjevuje tváří v tvář; Zjevil se Bůh
člověku způsobem nadpřirozeným. MH. 10.,
5. Nebo spravedlnost boží v něm zjevuje
se z víry k víře. Sš. I. 25. A takéť mi se
nehodí toho všeho tak naze zjevovati. Arch.
II. 33. Ďábel v člověčí tváři se jí zjevil.
Pass. mus. 321. Těch novin nikomu nezjeví
za žádný vlásek. Kat. 845. — Byl. — se
kde. Na jejich gruntech hory se zjevily
(u samého lesa). Vys. Tataři zmizeli ze
země s touž rychlostí, s jakou se v zemi
z-li. Tč. exc. Z-vena jest faleš v tolařích
dělaní. Dač. I. 139. V zrcadle se všecko
zjeví. Us., Č. Čt. II. 183. Ja som Slovák
od rodu, slovenského pôvodu! Moja reč je
reč slovenská, ľubozvučná, roztomilá, v nej
sä mi radosť nebeská po prvýraz zjavila,
keď som začal rozpráväť: Otec môj a moja
mať. Hdž. Čít. 107. Jak pilně hledělo se
k tomu, aby jich nepotkalo žádné příkoří,
zjevilo se v městě Biberachu. Pal. Děj. III.
3. 57. Jiní pak to na kříž obracejí pravíce,
že by se na obloze měl z. BR. II. 109. b.
Čo sa v srdci varí, zjaví sa vo tvári. Mt.
S. I. 127. — se. Ti moji frajeři všetci ma
odchodia; jedon ma odišiel, druhý sa zja-
vuje, ale moje srdce za prvším banuje. Sl.
spv. IV. 136., Mt. S. I. 13. odkud. Co
slyšíš na koho, nic nezjevuj z toho. Mor.
Tč. Zjevuje se zajisté hněv boží s nebe na
všelikou bezbožnosť lidí. Sš. I. 26. Aby
byla vzjevena z mnohých srdcí myšlenie.
(Luk. 2.). Hus II. 23. — kdy. Zjevoval se
po ten čas druhdy a někdy podlé toho, jak
se mu zalíbilo; Avšak zjevno bylo Natha-
novi u vidění za noci, že . . . Sš. Sk. 6.,
87. Zjevíť se tu chvíli děťátko kadeřavé.
Výb. II. 21. Tehda té noci biskupovi jest
zjeveno; Aby do svého skončenie nižád-
nému nezjevoval. Pass. 31., 38. (Hý.). —
co na koho. Z-la se faleš na p. Fictuma.
Dač. I. 115. A ten pacholek, kterýž na ob-
žalovaného zjevil, jest již pod jiným pánem.
NB. Tč. 250. Však naň toho nezjevieše. Hr.
rk. 223. — co o čem: o krádeži. Har.