499

Zjevně, offenbar, unverholen, öffentlich.
Z. čísti (hlasitě). V. Z. mu slíbil. Ros. Z.
něco mluviti, Us., mysl svou oznámiti, Jel.,
něco činiti. D., zlé páchati. Sych. Bylo-liby
to z. vědomo. Zř. F. I. B. XXIX. Pakliby
jeho nebylo nebo se pokrýval soudu utí-
kaje, tehdy skrze téhož posla má z. před
domem bydla jeho pohnán býti. CJB. 379.
Co skryto býti má, toho zjevně neprodává,
ukrývá. Kom. Mluv z., kde toho třeba; To
se z. ukázalo. Dch. Aby jedni druhých ne-
haněli ani utiskovali z. ani skrytě. Pal.
Děj. V. 1. 193. Oba ty listy z. jsú pode-
zřeny a nejsou k tomu svědomie dostatečny.
NB. Tč. 167. Z. a zřetelně. Štr. Z. k ně-
čemu se přihlásiti. Mus. 1880. 96. Chce z.
věděti dáti. Alx. Anth. I. 3. vyd. 33. Ať
z. mluvím; Kristus nazval je z. pokrytce:
Já sem z. mluvil a pokútně nekázal sem
nic. Hus I. 78., II. 399., III. 253. Dosti z
vídámy. GR. — Z. = zevně. M. (Jir.).

Zjevník, a, m. = publikan. M. Ež z hřieš-
níka a z-ka učiněn apoštolem. 14. stol.

Zjevnodílný. Z. hornina, phaneromeres
Gestein. Dch.

Zjevnosť, i, f. = patrnosť, die Offenbar-
keit, Evidenz. Ros., Bel., Nej. V.

Zjevný; zjeven, vna, o = zřejmý, patrný,
zračitý, offenbar, augenscheinlich, kundbar,
öffentlich, sichtbar, klar, ruchbar, bekannt.
Ž. wit. 49. 3. Z. věci, kurva; zjevným Man-
dátem vojákům přísně poručili. V. Zjevné
i tajné věci na jevo vyjdou. Kom. Nic není
tak tajného, aby nebylo zjevného. Na z
hříchy pokuta ukládána. Kom. Z. zhoubce
zemský. Václ. VII. Z. příčina. Troj. Z. ne-
přítel. Kom. Z. nářek cti. V. Z. zoufalství;
To je z. jeho směr; Z. odpůrce, protivník,
úspěch, děj, rozdíl, zrada. Us. Dch. To jest
zjevná nepravda. Osv. I. 522. Články víry
zjevné. MH. 2. Z. povinnosť. Šp. Z. stopy,
Tf., potřeba, nepřátelství, vítězství, zloči-
nec, odboj. Lpř. J. Pravás ty mať, dejo-
slávne zjavná. Hdž. Rkp. Svedčí a zjavnú
pravdu nemôže zapreť. Hol. 383. Slyšíce
o vašem svítězení nad nepřáteli božími
skrze zjevná pomoc božskú. Pal. Děj. III.
3. 103. Vstoupili v stav manželský: Zacha-
riáš Freisichselbst s zjevnou vdovou. Dač.
II. 4. Nejprv zjevno buď, že . . . 1512. Od
drahné chvíle náš a jednoty naši z. a od-
povědný nepřítel jest. Arch. II. 272. Z. hříš-
nice (kurva). Bib. Této věci na potvrzenie
a zjevné svědomie pečeti naše. List hrad.
z roku 1479. I zjevnými a jako hmotnými
skutky, že tu božství s človečenstvím jest
spojeno, dokazoval; z-ní hříchové hned
zjevně trestáni býti mají. BR. II. 8. b., 80. b.
Ż. nepřítel. Pass. mus. 284. Z. znamenie;
Zjevno (zjevné) jest, že ty věci jsú dobré;
Z. hřiešník; Lúpež jest násilné bránie zjevné
od lotra; Lichva hřiešná některá jest zjevná
a některá přikrytá; Neb sem to shledal, že
prve obecné noviny věděli sú v klášteřiech
zevřených než v uliciech zjevných; Aby
premoženie ďáblovo bylo zjevno; Zákon
zjevný, ne k rozumu zastieněný. Hus I. 72.,
83., 108., 144., 208., 217., 264., II. 85., III.
194. Lepší jest zjevný nepřítel než úlisný
přítel. Prov. Šd. — odkud. Z těchto slov

zjevno jest, že ... Us. — komu. Z. Kristus
mudrcům. V. Pravda všem zjevná. Vlč. Oku
zjevno jest, že . . . Dch. Písmo svaté všem
bez pochybnosti zjevné. Ddk. II. 284. Všecky
moje zlosti světu zjavné budú. Na Slov.
Tč. — kde. To je zjevno na pyšných že-
nách. Št. 117. Jakož na mnohých zjevno
jest. Chč. 452. — jak. Netřeba bylo řečí
praviti, co jest bylo v skutku zjevno. Hus
II. 44. — k čemu. Má počakati hodiny
k tomu divu přístupnějšie a zjevnějšie; Toto
sv. čtenie jest dosti k rozumu zjevné a dlúhé.
Hus II. 35, 140.— do čeho. A jest zjevné
zlé do světa troje. Št. N. 113. Zdaliž nenie
zjevná zlosť do závistného? Ib. 121.

Zjevování, n., vz Zjevení. Ustavičné,
stálé z. Sš. I. 27.

Zjevovatel, e, m., vz Zjevitel.

Zjevovati, vz Zjeviti.

Zjevověda, y, f. Z. či faenomenologie
duševní. Hš. Sloh. 132.

Zjezd, lépe sjezd. Vz Sjezd. — Z. =
sjezdění.

Zjezdění, n., vz Zjeti.

Zjezděný; -ěn, a, o, befahren. Z. moře,
Jel., cesta, Jg., země. Śmb. S. II 222., kůň,
zugeritten. Čsk.

Zjezdilec, lce. m., ein gereister Mann.
D.

Zjezdilý, vz Sjezdilý.

Zjezditi, vz Sjeti.

Zjezdnosť, vz Sjezdnosť.

Zjezdný = sjízdný, fahrbar. Z. cesta. Čsk.
Cf. Sjízdný.

Zjezernatělý, zum See geworden. Z.
vody. Plk.

Zjezernatěti, ěl, ění = v jezero se obrá-
titi, zum See werden. Plk.

Zježelý, stachlich (wie ein Igel). — čím.
Rostl. III. a. 86.

Zježení, n., das Emporstehen der Sta-
chen, die Struppigkeit, Straubigkeit. Z.
srsti.

Zježený = kostrbatý, bodlavý, struppig.
Z. srsť vlka, lišky, Us., mravy. Lom. Z.
hřbet, Us., vlas. Hrts., Kká. Na čiernom
mori nocúva ona, zjäžené vlny jej lože. Btt.
Sp. 115. Iba zimný pot z tvári mi osmahlej
jak dážď na hrivu zjaženú sa leje. Lipa II.
363. — čím: zlostí. Phld. IV. 437.

Zježilý = který se zježil, struppig. Reš.

Zježiti, il, en, ení; zježovati = bodliny
nebo srst zpřímiti, sträuben. — co: dříví
(zdrsnatiti). Z. obočí, Wtr., Dch., hřbet,
Vrch., šíji. Phld. IV. 4. — se = bodliny
n. srsť zpřímiti, sich sträuben; hněvati se,
sich entrüsten, zürnen. Ježek se zježí, když
naň saháš. Us. Pes se zježil. Ros. — se
komu. Vlasy se mu z-ly. Us. Šd., Tč. —
proč kde. Hrůzou se mu vlasy na hlavě
z-ly. Us. Tč. — se oč. O leda slovo, o le-
dacos se z. Ros. — se proti komu. Rvač.

Zjídati, vz Snísti.

Zjídávati, vz Snísti.

Zjiedený = snědený. Vz Snísti. Slov. —
jak. Lepšie delené, ako naraz z-né (žij
střídmě). Zátur. — kdy. čo je v lete ze-
lené, všetko v zime z-né. Ib.

Zjihnouti, hnul a hl, utí, aufthauen. —
kde. Led zjihnul v její hrudi. Sš. L. 86.

321*