501

Zjíti, zejdu, jdi, jda (ouc), zšel a zešel,
zjití; zchoditi; zcházeti, el, ení; zcházívati,
a) lépe: sejíti, zusammenkommen; ab-, herab-,
weggehen, abkommen, vz toto. — b) =
vzjíti, aufgehen, aufsteigen; povstati, ent-
stehen; pustiti, ausgehen, verbleichen, Farbe
verlieren; zběhati, viel gehen, durchgehen;
vychoditi, ausgehen, gehend überdauern. —
abs. Pokřik zšel (povstal). Pr. měst. Ten
obraz již zšel (pustil barvu, vybledl). Zlob.
— komu nač. Na mysl mi zšlo, Us., Jel.,
na paměť. Jel. — co: pole, Ros., hory,
Háj., čas (vychoditi). St. skl.

Zjitra = ráno, früh, am Morgen. Zjitra
i z večera. Zlob. Z. pojedete svú cestú. BO.
Cf. Zítra.

Zjitření, n., vz Zjitřiti. Z. údů, měchýře
(řezavka, kapání moče), V., na mysli (ne-
pokoj), Br., lidských myslí proti sobě. V.

Zjitřený; -en, a, o, vz Zjitřiti. Skl. I.
291. Z. hrdlo (podebrané, eiterig, schwürig),
V., svědomí (hryzoucí, nagend), Us., mysl
(pobouřena, aufgeregt). Sych. Srdce víří
z-né. Msn. Or. 114. — proti čemu. Roz-
ličných a proti sobě z-ných národů. BR. II.
651. b.

Zjitřiti, zjítřiti, il, en, ení; zjitřovati =
učiniti, aby se rána podebrala, eiterig,
schwärend machen; zbouřiti, schwürig ma-
chen, erbittern, aufbringen; se = podebrati
se, schwürig werden. — co: ránu, Jel., mysl
něčí (pobouřiti). -- co komu: ránu, Us.,
srdce (pobouřiti). Kram. — co kde. Ďábel
v nás zlé vášně zjitřuje. Kom. Rána se z-la.
Us. Lid se zjitřil (zbouřil). Msn. Or. 144. —
koho, se proti komu (bouřiti). V., Br.,
Kom. — se komu. Rána se mu zjitřila.
D., Sych. — se proč Pyrrhus se náhle
zjitřil k pomsty úkonu. Shakesp. Tč. —
co na koho. Nezjitři duše své na matku.
Ib. — jak. Bez příčiny zjitřovati štěstí.
Jir. Ves. čt. 448.

Zjitřovati, vz Zjitřiti.

Zjízvení, n., vz Zjízviti. Nz. lk.

Zjízvený; -en, a, o, vz Zjízviti. — čím.
Ruce prací z-né lepší jsou než jiné s prsteny.
Kmp. Č. 148.

Zjízvěti, ěl, ění, narbig, schwielig werden.
Tělo jejich z-lo. Sš. Sk. 196.

Zjízviti, il, en, ení =jedem napustiti,
vergiften; plné jízev učiniti, narbig, schwielig
Machen, voll Wunden o. Geschwüre machen;
se = zjitřiti se, voll Geschwüre, Schwielen
werden. — co, studnici, Háj., V., něčí česť
(poskvrniti), Sych., něčí tvář (jizvy na ni
učiniti). Br. — co čím: šíp jedem. Ryt. kř.

Zjížděti, ěl, ění, befahren. Vz Sjeti. —
co jak. Saraceni krajiny okolní daleko ši-
roko z-li. Šmb. S. II. 220. Něčí půdu bez
vědomí jeho z. Kká. Td. 67.

Zjmenovati = jmenovati. — co jak.
Nadarmo jméno boží z. Slez. Šd.

Zkaboniti, vz Skaboniti.

Zkácení, n., vz Skotiti.

Zkácený; -en, a, o, vz Skotiti, Skácený.
L. les. Osv. V. 639. — čím. Strom větrem
z-ný. Vrch.

Zkacéřeti, el, ení, ketzerisch werden.
Ob. pan. 108.

Zkacéřiti, il, en, ení, ketzerisch machen.
Jg.

Zkaceřovaný; -án, a, o, verketzert. Ta
hrubě z-ná literatura naše předbřeznová ne-
byla tou měrou chuda. Km. 1884. — kde
čím. Kaši jsem zapíjel nápojem nynější
medicínou v dietétice dětské z-ným — pivem.
Km. 1884.

Zkaceřovati za kacéře vydati, ver-
ketzern. — koho. D.

Zkáceti, vz Skotiti.

Zkačkovati. — co: šat (špatným střihnu-
tím n. šitím zkaziti, zbřiditi, verpfuschen).
Us. Šp.

Zkad, skad = odkad, odkud, woher.
Krok, Ráj. Také na Mor. Tč. Z. pták své
mládě učí rozpnouť křídlo? Vrch. O víně.
169. Z. letí k dostřelu královští sokoli?
Hdk. C. 55. — Vz Zkade.

Zkäde = zkad. Na Slov. Z. ruka, z. noha.
Phld. III. 485. Ku komu a z. bežíš? Slov.
Tč. Ta sa obrátiť, z. vietor zaveje. Chlpk.
Dram. I. 24. Idem, idem, neviem z., moje
srdce ako v ľade, lebo moju vlasť opúšťam
v šíry svet ja nohy púšťam. Sl. spv. IV.
141. Z. strela von, ztade dnu (začítávání
výstřelu, aby neškodil). Mt. S. I.113. A kdože
si ty a z. ideš? Dbš. Sl. pov. I. 129. Kdo
vie, z. to padlo? Sldk. 177. Keď pýtajú sa
Turčanov kupčiacich po Rusku, z. sú? od-
povedajú obyčajne, že od siedmých śvätých
miest. Btt. Spv. 223.

Zkädel = zkädial. Hdž. Šlb. 58.

Zkadeřavělý, gekraust, kraus. Byl. Z.
vlasy.

Zkadeřavěti, ěl, ění, kraus werden. —
komu. Vlasy mu zkadeřavěly. Ros.

Zkadeřaviti, il, en, ení, kraus machen. —
co čím. Vlasy uměním všelijak z. Ler.

Zkadeřený; -en, a, o = nakadeřený,
aufgekraust. Šp. Z. vlasy. Us. — čím: že-
lízkem.

Zkadeřiti, il, en, ení, zkadeřovati = zka-
deřaviti.

Zkädeže = zkäde, odkudže. Z. si šuha-
jičko malovaný. Slov. Tč. Z., vraj, ideš?
Dbš. Sl. pov. I. 493. A, vítaj ! už som ťa
dávno nevidel na mojom dvore. Zkädeže?
Č. Čt. I. 140.

Zkädiaľ = odkud, woher. Slov. Němc. VII.
29. Ale nevieš len cestičky, z. chodia ne-
vestičky. Sl. ps. Z. som, ztädial som, Slo-
venka zrodená som. Slov. Tč. Kdo je a z.
je ona?; Ztratili sa v hustej hore, že ne-
vedeli, z. sa majú vrátiť. Dbš. Sl. pov. I.
53., 206. Zpýtaš sa, že z. rodom ja pochodím ?
Č. Čt. I. 161. — Sl. spv. I. 10., Hdž. Šlb.
58., Phld. III. 1. 32., III. 583.

Zkädy. Vybral sa pres hory doly hľadať;
blúdil hore dolu a nemohol nič najsť. Zkädy
nezkädy dostal sa predsa ku včelám. Dbš.
Sl. pov. VIII. 27.

Zkadzi = kudy. A na muj hrob nasadzce
ružičky: žeby pahly, z. ja hodzila. Slov.
Mt. S. I. 28.

Zkahlovati = špatně udělati, verpfuschen.

Jg.
Zkájeti, vz Zkojiti.

Zkálati, zkálávati = rozštípati, zer-, auf-
spalten. — co: dříví. Us.