505

dlouhým chováním se zkazilo. Jel. Štědrá
ruka na zkázu přichází, a lakomá shnilostí
bývá zkažena. Mus. Poskvrnou pověsť něčí
z List z r. 1515. Mus. 1880. 490. Drž na
uzdě ústa svá, jedním slovem kolikráte zkazí
se mnoho. Kmp. Č. 89. Ten (kóň) se zkazí
staniem. Alx. Člověk tiem hřiechem boží
milosť zkazí; Všecky tyto chytré omluvy
zkazil jest pán Ježíš svým kázáním; Ač
kdy pravdu povědie, ale neřádem vše zkazie.
Hus I. 201., 281., II. 255. — co kde. Zkaz
v nás království hříchu. Ojíř. Zkazil si to
u něho, er hat sichs bei ihm verschüttet,
verdorben. Dch. — co, koho jak. Zkaženy
jsou kyrillicí psané knihy liturgické téhož
kláštera sázavského zúmyslně. Ddk. II. 356.
Zemské právo bylo by znamenitě s veliké
strany zkaženo. Vš. Jir. 284. Tu zemi do
ostatka zkazí; Ať českého království ne-
opouští a nedá se mu šeredně zkaziti. Arch.

I. 9., II. 149. Chtěl i Joba na hlavu z. BR.

II. 334. b. A Kristus die, že z kořen bude
zkaženo. Hus II. 102. Kdyby kto zkazil se
sám z dobré vóle přilišným utrpením. Št.
Kn. š. 35. Z gruntu, do gruntu. V. Na
hlavu (zcela) někoho z. Br. — co komu:
radosť, naději. Us. Deť te néseš z růže květ,
habes te mně zkazil svět. Brt. P. 106. —
D. — se na kom. Na tobě se zkazil básníř.
D. — koho proč. Pro podkovu koně z.
(o lakomém). Č. — čeho, šp. m. co. Zka-
zili jim celého loďstva m. : celé loďstvo.
Brt. — odkud. Aby ta válka od toho
mlýnu zvedena a zkažena byla. List hrad.
z r. 1576. Tč. Z tučnosti pes se zkazí. Bž.
— se. Zkazila se (o svobodné = stala se
matkou). Us. Zkr. A že by tak bylo, jak
oni pravie, tehdy by moc ďáblova sama se
zkazila. Hus II. 102. Že raději se statku
dadí zkaziti, nežli by ho chudým dali užiti.
BR. II. 790. a. Samého se z. V. Víno se
zkazilo v sudech. Har. — aby. Štěstí zka-
zilo, aby tak vychován nebyl. Br. Vz Brá-
niti, Zápor.

Zkazka, y, f.= pověsť, tradice, die Sage,
Tradition, der Mythus. Dch., Proch. Z. ná-
rodní. Mus. 1880. 365. Divné zkazky vanou.
Hdk. L. kv. 46. Z. tato ač u rozličných
národů rozličně utvářená. Proch. Děj. bibl.
I. 9. Látku svou béře (balada) z oboru po-
věstí, zkazek a pověr národních. Slm.

Zkázeň, zně, f. Ten, jenž poklid rozrýval
nám zkázně. Kká. K sl. j. 166.

Zkáznosť, i, f., die Verderblichkeit. Z.
požáru. Dch.

Zkázný = zkázonosný. Kká. K sl. j. 215.
Z. vášně. Mus. 1880. 264.

Zkázonosný, Verderben bringend, ver-
derblich, unheilschwanger. Z. válka, J. Lpř.,
osidlo, Čch. L. k. 47., zvyk, Osv. I. 559.,
jiskra, Kls., úklad, sudba, Msn. Or. 65,, 86.,
priepasť. Lipa 261. Na krajinu i na národ
vzdy z-ný účinok majú v statnom vlada-
rení také premeny. Lipa 161. — komu.
Úskalí, všem kupcům z-né. Shakesp. Tč.

Zkazovati, vz Zkázati.

Zkázumyslivý (šp. m.: záhubu, zkázu ob-
mýšlející, zkázu soptící, zlomyslný, zhoubný,

'okoóifq(i)v). Lšk.

Zkázy plný, verderbnissvoll. Dch. Z.
smrť. Tč.

Zkaždodenněti = každodenním se státi,
alltäglich werden. Cf. Zvšedněti. Jg.

Zkaždodenniti, alltäglich machen. —
co: lék. Rostl.

Zkaženec, nce, m., ein verdorbener
Mensch. U Olom. Sd. — Z. = zkažená
švestka, die Tasche. Vz Puchr.

Zkažení, n., das Verderben, Verschlech-
tern. Z. jest špatné umění. D. — Z. — «bo-
ření, zahubení, das Verderben, die Vernich-
tung. V. Něco na z. přivésti. Kram. Z. města.
Propuštění jest ve dsky vložené věci a za-
psané z. Vš. Jir. 344. Obecné dobré z. vzalo.
Mudr. — Z., der Verbrauch. Užitek vína
jest z. vína. Exc.

Zkaženími, y, í. = věc zkažená, das Ver-
derbniss, etwas Verdorbenes. Ros., Br.

Zkaženosť, i, f., das Verderbniss. Z. du-
ševní Osv. I. 156.

Zkažený; -žen, a, o, verdorben, vernich-
tet. Vz Zkaziti. Z. hodiny, D., krev, V.,
česť, Jel., pes (vzteklý). Us. Z. vkus. Us.
Nič nieto nečistejšieho ako povetrie z-né.
Zátur. Kdyžkoli Bukovina přišiel s tiem
listem ke dskám a okázal před úřadem pro-
řezaný a zkažený. Arch. III. 312. Hříšní
nejsou a zkaženého přirození nemají. BR.
II. 206 b. V z-ném městě kámen na ka-
meni neostává. Hus II. 312. Z-ho (člověka)
se nic nechytí. Vz Zlý. Lb. — kde: na
(ve) své živnosti. U Solnice. — jak. Li-
dem z přirození svého z-ným. BR. II. 20.
a. — proč. I přečti i starý i nový zákon,
nenalezneš, by pro který hřiech byla krá-
lovstvie tak zkažena jako pro zprznění
smilné. Hus I. 204.

Zkedy. Len zkedy nezkedy rozkázal, aby
mu uvarili demikát; Zkedy nezkedy prišli
už potom k železnej hore. Dbš. Sl. pov. I.
54., 345.

Zkejsnouti, vz Zkýsnouti.

Zkel = odkud, woher. Z. iděš. Na Ostrav.
Tč.

Zkelkolvěk = odkudkoliv, von wo im-
mer. Vem to z.; Přišli ludé z. z Moravy,
aus allen Gegenden. Na Ostrav. Tč.

Zkelo = ztolko. Ta hruška zvalila sa na
Ježibabu a len z. že ju nezadlávila. Dbš.
Sl. pov. VI. 10.

Zkeřiti se, il, ení = zkeřnatěti. Vaň.
Hosp. 42.

Zkeřnatěti, ěl, ění, strauchig werden.
Obilí zkeřnatí. Vaň.

Zkeščeti, el, ení = zkýštěti, proměniti
se v kýšku (o mléce). Na Hané. Bkř.

Zkiad = odkud, woher. Na Slov. Vrany,
vrany, čierne vrany, z. letíte, z ktorej strany?
Lipa 361.

Zkládati, vz Složiti.

Zkľagati = mléko teplým klagem sesý-
řiti, die Milch käsen. Dch. Kvas či kyslina
z toho povstalá zkľagá mlieko. Na Slov.
Dbš. Obyč. 57.

Zklamalý = zklamaný, betrogen, ge-
täuscht. Tkadl.

Zklamání, n., die Täuschung, Enttäu-
schung. Dch. Vz Sklamání.