Předchozí (504)  Strana:505  Další (506) |
|
|||
505
|
|||
|
|||
dlouhým chováním se zkazilo. Jel. Štědrá
ruka na zkázu přichází, a lakomá shnilostí bývá zkažena. Mus. Poskvrnou pověsť něčí z List z r. 1515. Mus. 1880. 490. Drž na uzdě ústa svá, jedním slovem kolikráte zkazí se mnoho. Kmp. Č. 89. Ten (kóň) se zkazí staniem. Alx. Člověk tiem hřiechem boží milosť zkazí; Všecky tyto chytré omluvy zkazil jest pán Ježíš svým kázáním; Ač kdy pravdu povědie, ale neřádem vše zkazie. Hus I. 201., 281., II. 255. — co kde. Zkaz v nás království hříchu. Ojíř. Zkazil si to u něho, er hat sichs bei ihm verschüttet, verdorben. Dch. — co, koho jak. Zkaženy jsou kyrillicí psané knihy liturgické téhož kláštera sázavského zúmyslně. Ddk. II. 356. Zemské právo bylo by znamenitě s veliké strany zkaženo. Vš. Jir. 284. Tu zemi do ostatka zkazí; Ať českého království ne- opouští a nedá se mu šeredně zkaziti. Arch. I. 9., II. 149. Chtěl i Joba na hlavu z. BR.
II. 334. b. A Kristus die, že z kořen bude
zkaženo. Hus II. 102. Kdyby kto zkazil se sám z dobré vóle přilišným utrpením. Št. Kn. š. 35. Z gruntu, do gruntu. V. Na hlavu (zcela) někoho z. Br. — co komu: radosť, naději. Us. Deť te néseš z růže květ, habes te mně zkazil svět. Brt. P. 106. — D. — se na kom. Na tobě se zkazil básníř. D. — koho proč. Pro podkovu koně z. (o lakomém). Č. — čeho, šp. m. co. Zka- zili jim celého loďstva m. : celé loďstvo. Brt. — odkud. Aby ta válka od toho mlýnu zvedena a zkažena byla. List hrad. z r. 1576. Tč. Z tučnosti pes se zkazí. Bž. — se. Zkazila se (o svobodné = stala se matkou). Us. Zkr. A že by tak bylo, jak oni pravie, tehdy by moc ďáblova sama se zkazila. Hus II. 102. Že raději se statku dadí zkaziti, nežli by ho chudým dali užiti. BR. II. 790. a. Samého se z. V. Víno se zkazilo v sudech. Har. — aby. Štěstí zka- zilo, aby tak vychován nebyl. Br. Vz Brá- niti, Zápor. Zkazka, y, f.= pověsť, tradice, die Sage,
Tradition, der Mythus. Dch., Proch. Z. ná- rodní. Mus. 1880. 365. Divné zkazky vanou. Hdk. L. kv. 46. Z. tato ač u rozličných národů rozličně utvářená. Proch. Děj. bibl. I. 9. Látku svou béře (balada) z oboru po- věstí, zkazek a pověr národních. Slm. Zkázeň, zně, f. Ten, jenž poklid rozrýval
nám zkázně. Kká. K sl. j. 166. Zkáznosť, i, f., die Verderblichkeit. Z.
požáru. Dch. Zkázný = zkázonosný. Kká. K sl. j. 215.
Z. vášně. Mus. 1880. 264. Zkázonosný, Verderben bringend, ver-
derblich, unheilschwanger. Z. válka, J. Lpř., osidlo, Čch. L. k. 47., zvyk, Osv. I. 559., jiskra, Kls., úklad, sudba, Msn. Or. 65,, 86., priepasť. Lipa 261. Na krajinu i na národ vzdy z-ný účinok majú v statnom vlada- rení také premeny. Lipa 161. — komu. Úskalí, všem kupcům z-né. Shakesp. Tč. Zkazovati, vz Zkázati.
Zkázumyslivý (šp. m.: záhubu, zkázu ob-
mýšlející, zkázu soptící, zlomyslný, zhoubný, 'okoóifq(i)v). Lšk.
|
Zkázy plný, verderbnissvoll. Dch. Z.
smrť. Tč. Zkaždodenněti = každodenním se státi,
alltäglich werden. Cf. Zvšedněti. Jg. Zkaždodenniti, alltäglich machen. —
co: lék. Rostl. Zkaženec, nce, m., ein verdorbener
Mensch. U Olom. Sd. — Z. = zkažená švestka, die Tasche. Vz Puchr. Zkažení, n., das Verderben, Verschlech-
tern. Z. jest špatné umění. D. — Z. — «bo- ření, zahubení, das Verderben, die Vernich- tung. V. Něco na z. přivésti. Kram. Z. města. Propuštění jest ve dsky vložené věci a za- psané z. Vš. Jir. 344. Obecné dobré z. vzalo. Mudr. — Z., der Verbrauch. Užitek vína jest z. vína. Exc. Zkaženími, y, í. = věc zkažená, das Ver-
derbniss, etwas Verdorbenes. Ros., Br. Zkaženosť, i, f., das Verderbniss. Z. du-
ševní Osv. I. 156. Zkažený; -žen, a, o, verdorben, vernich-
tet. Vz Zkaziti. Z. hodiny, D., krev, V., česť, Jel., pes (vzteklý). Us. Z. vkus. Us. Nič nieto nečistejšieho ako povetrie z-né. Zátur. Kdyžkoli Bukovina přišiel s tiem listem ke dskám a okázal před úřadem pro- řezaný a zkažený. Arch. III. 312. Hříšní nejsou a zkaženého přirození nemají. BR. II. 206 b. V z-ném městě kámen na ka- meni neostává. Hus II. 312. Z-ho (člověka) se nic nechytí. Vz Zlý. Lb. — kde: na (ve) své živnosti. U Solnice. — jak. Li- dem z přirození svého z-ným. BR. II. 20. a. — proč. I přečti i starý i nový zákon, nenalezneš, by pro který hřiech byla krá- lovstvie tak zkažena jako pro zprznění smilné. Hus I. 204. Zkedy. Len zkedy nezkedy rozkázal, aby
mu uvarili demikát; Zkedy nezkedy prišli už potom k železnej hore. Dbš. Sl. pov. I. 54., 345. Zkejsnouti, vz Zkýsnouti.
Zkel = odkud, woher. Z. iděš. Na Ostrav.
Tč. Zkelkolvěk = odkudkoliv, von wo im-
mer. Vem to z.; Přišli ludé z. z Moravy, aus allen Gegenden. Na Ostrav. Tč. Zkelo = ztolko. Ta hruška zvalila sa na
Ježibabu a len z. že ju nezadlávila. Dbš. Sl. pov. VI. 10. Zkeřiti se, il, ení = zkeřnatěti. Vaň.
Hosp. 42. Zkeřnatěti, ěl, ění, strauchig werden.
Obilí zkeřnatí. Vaň. Zkeščeti, el, ení = zkýštěti, proměniti
se v kýšku (o mléce). Na Hané. Bkř. Zkiad = odkud, woher. Na Slov. Vrany,
vrany, čierne vrany, z. letíte, z ktorej strany? Lipa 361. Zkládati, vz Složiti.
Zkľagati = mléko teplým klagem sesý-
řiti, die Milch käsen. Dch. Kvas či kyslina z toho povstalá zkľagá mlieko. Na Slov. Dbš. Obyč. 57. Zklamalý = zklamaný, betrogen, ge-
täuscht. Tkadl. Zklamání, n., die Täuschung, Enttäu-
schung. Dch. Vz Sklamání. |
||
|
|||
Předchozí (504)  Strana:505  Další (506) |