506

Zklamaný; -án, a, o, ge-, enttäuscht.
2. láska, Mus. 1880. 479., naděje.

Zklamatel, e, m., vz Sklamatel.

Zklamatelnosť, i, f., die Täuschbarkeit.

Zklamati, vz Sklamati.

Zklamavatelný, vz Sklamavatelný.

Zklamovný = klamný, täuschend. Z
dárek (jímž zklamává i se i davače o duši).
Hus III. 232.

Zklasiti se, Aehren bekommen.

Zklasovati = pobiti. Už dnes hodně
much z-val. U Rychn.

Zkláti, vz Skláti.

Zklátiti, vz Sklátiti.

Zklavěti, ěl, ění = ztuhnouti, erstarren.
Slov. Plk.

Zklázněnie, n. = ochabení, ochablosť,
zlenivělosť, malomyslnosť, die Ermattung,
Erschöpfung, der Kleinmuth. Kúzly něka-
kými z. na smysle vídali sme, že mnozí od
takových zbývali smysla skrze jich kúzla.
Št. Vz. násl.

Zklázniti, il, ěn, ění; zklazňovati = leni-
vým; ochablým, hloupým učiniti, faul oder
dumm o. matt machen. Vz Zklázněnie. —
koho, Prav. živ. — se. Us.

Zkĺcť = ztlouci. Na Slov. Zátur.

Zklejovatělý, leimig geworden. Plk.

Zklejovatěti, ěl, ění = klejovatým se
státi, leimig werden. Plk.

Zklektati, vz Sklektati.

Zklenouti, vz Sklenouti.

Zklepati, vz Sklepati.
Zklepěchelý, lépe: zklepěšelý, schlaff,
herabhängend.

Zklepěcheti, lépe: zklepěšeti, schlapp wer-
den. Jg. Slov.

Zklepěšeti, el, ení, vz Zklepěcheti.

Zklesnouti, vz Sklesati.

Zklíčiti, vz Sklíčiti. — Z. = vzklíčiti,
aufkeimen. — abs. Zaseje-li se dopoledne
semeno (zvl. pohanka), brzy zklíčí. Na mor.
Val. Vck.

Zkličkovatěti, ěl, ění = klíčiti se, kei-
men, aufkeimen. — kde. Semeno v zemi
zkličkovatí. Víd. list.

Zkličkovati, vz Skličkovati.

Zkliditi, vz Skliditi.

Zklikatělý, etwas gekrümmt, winkel-
zügig. Z. větvoví. Kká. K sl. j. 180. Perun
metal z-lé střely. Hdk. Lum. V. 242.

Zklinovatiti, il, ěn, ění = klinovatým
učiniti, vergöhren, vergehren. D.

Zklípiti = schlípiti. Us.

Zklížení, n., vz Sklížiti.

Zklížený; -en, a, o, vz Sklížiti.

Zklížiti, vz Sklížiti.

Zklofati, vz Sklouti.

Zkloktati = vyvříti, vyraziti kloktem,
hervorsprudeln. Vody z-ly. 14. stol. Č.

Zkloniti, vz Skloniti.

Zklopiti, vz Sklopiti.

Zkloubiti, gliedern? Zlob.

Zklouti, vz Sklouti.

Zklouzati, vz Sklouzati.

Zklovati, vz Sklouti.

Zklpčiť, zerknäueln. Slov. Ssk.

Zkluditi, il, zen, ení = schovati, ver-
bergen. — se. Na mor. Val. Vck.

Zklusati, sám a ši = počíti klusati, an-
fangen zu traben. Ctib.

Zklznúti = sklouznouti. Na Ostrav. a
Slov. Tč., Dbš.

Zkmásati, ši = zdrhati, zerzausen. Na
Slov. Plk. — koho. Ženo, člověčina smrdí,
kde je, kto je, nech ho tu zkmášem. Dbš.
Sl. pov. VI. 43. Nuž pleco k plecu, jak tie
smreky v les mohutný sa sdružme spolu!
a víchor, čo chce, nech tam páše: šat lie-
tavý nám možno zkmáše, nedojde však
k pňu, ni ku vrcholu! Slov. Phld. IV. 471.

Zkmetilý = velmi starý, sehr alt gewor-
den. Plk.

Zkmíniti, mit Kümmel würzen. — co :
polívku. Jg. — Z. = zklamati, betrügen,
beschummeln. Slov. Plk.

Zkmotřiti se, il, en, ení, gegenseitig
Pathen werden. Blažková a Janová (s Ja-
novou) se z-ly. Er.

Zknedlíkovatěti = stvrdnouti jako kne-
dlík, feist, teigig werden. Us.

Zkníkati koho = zdrážditi, aufreizen.
Ros. Z. pannu (porušiti), beschlafen. Ros.,
Šm.

Zkobrtnouti, tnul a tl, utí = spadnouti,
herabfallen, -rollen, -stolpern. — odkud:
se schodů. — kudy. po schodech. Us. Tč.

Zkocourkovatělý, krähwinkelhaft ge-
worden. Z. život. Phld. I. 1. 23.

Zkocourkovatěti, ěl, ění, krähwinkel-
haft werden. Us.

Zkojitelný, befriedigbar. Nezkojitelné
hoře. Msn. Or. 60.

Zkojiti, il, en, ení, zkájeti, befriedigen,
beschwichtigen. — co: sladký pocit, Dch ,
svou tužbu. Osv. VI. 594. — co kde.
I zkájí matka oko v jeho líčku. Pokr. Z hor.
27. — koho kam: v sny. Osv. VI. 591.

Zkolařený vůz, ein neugebauter Wagen.
Šm.

Zkolébati = ukolébati, einwiegen. —
abs. Zkolébán jsa zřel. Kká. Td. 106. —
koho: robě. Kká. K sl. j. 87. — kde jak:
dítě na kolébce. Kká. K sl. j. 83. V mém
nitru bouře, na mém čele vrásky tvé úsměvy
zas v poklid zkolébaly. Osv. VI. 597. Zko-
lébá ti synka tiše. Kká. K sl. j. 85.

Zkolembati = zkolébati. Slov. Phld. IV.
140.

Zkolenatěti, ěl, ění, grosse Knie bekom-
men. Jg.

Zkolenčený; -en, a, o. Z. réž. Vz Zko-
lenčiti.

Zkolenčeti, el, ení = zkolénkovatěti,
kolénka (krčky) dostati, knotig werden;
ochroměti, lahm werden. — abs. Réž, jak
se zláme, zkolenčí. Slez. Šd. — komu. To
prašča nám zkolenčelo. Na mor. Val. Vck.
— od čeho. Od dlúhého sedění mi nohy
zkolenčely. Na Ostrav. Tč.

Zkolenčiti, il, en, ení, zkolenčovati, lahm
machen. Slez. Šd.

Zkolénkovatělý = zkolenčený.

Zkolénkovatěti, knotig werden. Stéblo
z-tělo. Us. Vz Zkolínkovatěti, Zkolenčeti.

Zkoleva = z strany. Na Mor.

Zkoli, vz Skláti.

Zkolikernásobený, vervielfacht. Z. zá-
liba. Kos. Ol. I. 167.