613

Zkusilosť, i, f. = zkušenosť, die Erfah-
renheit. Ros.

Zkusilý = zkušený, erfahren.

Zkusitel, e, m., der Versucher, Experi-
mentator. Veleš., Boč., D.

Zkusitelka, y, f., die Versucherin, Ex-
perimentatorin.

Zkusitelný, erprobbar.

Zkusiti, zkus, se (íc), il, šen, ení; zkou-
šeti, el, en, ení; zkušovati = okusiti, kosten,
verkosten; ohledati, zpytovati, vyšetřiti, ver-
buchen, probiren, Probe anstellen, einen Ver-
such machen, prüfen; dověděti, se, ohledati,
shledati, erfahren, Erfahrung machen. Jg.,
Ž. wit. 34., 16., 16. 3. — abs. Však vy juž
jste toho prestál dosť, ať zkusí zase mladší.
Večeř. Pov. Ej veť som nie včerajší, zkusil
som. Poř. Zátur. Kdo (sám) nezkusil, neuvěří
(jinému). Poř. Šd., Hkš. — co, koho: jídla
(okoušeti), Us., člověka; tam jej zkusím,
Br., své štěstí, D., pravdu něčeho, V., žáka
z. Us. Choď na vandry anebo vojnu zkus.
Zpěv. I. 31. Radostné i smutné věci zkušuje.
Zpěv. I. 232. Co člověk zkusí, než se hrobu
dohrabe (než ty své kosti složí, seine Ge-
beine zur Ruhe legt). Us. Dch. Dál mne
nezkoušejte. Us. Dch. Svět z. Mt. S. I. 95.
Išiel som s batôžkom na chrbáte s palicou
v ruke zkusovať svet. Frsc. Zor. I. 18. A ta
služebná děvečka mnoho zlého zkusí, leda-
jakéhosi kluka (leda jaké šelmy) poslouchati
musí; Hnala husičky do pola, aby tam něco
skusila. Sš. P. 258., 335., 692. Bůh své
věrné zkušovati ráčí. BR. II. 99. b. Zkusi
Lubor chrabrosť moju. Rkk. 43. Aby zkusil
nás. Št. Kn. š. 27. Zkus sebe sám člověk;
Protož postěhuji ho tam a tu ho zkusím;
Poče počet klásti t. j. jich zaslúženie zku-
šovati. Hus I. 331, II. 92., 389. Kámen
zlato zkouší a zlato lidi. Prov. Kmp. Č. 80.
Oheň zlato zkušuje a zlato člověka. Prov.
Tč. Dokud člověka nezkusíš, nepočítej ho
za přítele. Us. Tč. Dej, Bože, všecko uměti,
ale ne všecko zkoušeti. Prov. Pk. Kdo nic
nezkusil, nic neví. Č. — čeho. Oheň zkušuje
zlata. Mudr., Lom. Z. bídy. Vrat. Ucho řečí
zkušuje; z. duchů. Br. Zjevněť jest, že
soudce a přísežní, kteříž svědků zkušují,
lépe mohú věděti, kterak veliká víra měla
by přidána býti svědkům. CJB. 411. Zku-
šovati střiebra. Ž. wit. 65. 10. Sveta chcel
skusiť; Ja sveta skusím. Ht. Sl. ml. 217.
Poď so mňou voľač sveta zkúsiť. Dbš. Sl.
pov. I. 93., 515. Však toho zkusí bláhovec,
až bude zle. Večeř. Pov. Zřízením biskupství
olomúckého prohlášena jest Morava jaksi
za způsobilou, aby zkoušela i vlastních sil
svých. Ddk. II. 214. Bídných konců tam se
zkusí, kde k činům těmto mlčeti se musí.
Shakesp. Tč. Půjdu, abych zkusil světa.
Kld. II. 5. Z. svého štěstí. Mus. 1880. 134.
Pán Kristus víry té ženy zkušoval; Jakož
oheň kovu zkušuje, tak světlo čisté pravdy
zkušovati učení bude. BR. II. 159., 539. a.
Zkušujte duchuov, jsou-li z Boha. Hus III.
303. Do soudu se nepouštěj, dříve jiné cesty
zkoušej. Us. Šd. Kdo čeho nezkusil, neumí
o tom rozprávěti. Prov. Jg., Lb., Kmp. Č.
134. Nezkoušej toho, co má černý ocas
(špatný konec). Mus. — Troj., Št. — koho,

co, se v čem, kde. V tom se sám zkus.
Štelc. V tom se zkuse tomu jiné uč. Mudr.
Mnoho ve světě zkusil. Ros. Někoho v něčem
z., J. tr.; žáka ve škole z. Us. Zkusil se
v hospodářství. Kká. Td. 301. U víře ho
zkušoval. BR. II. 270. Zkus u vieře, v na-
ději a lásce; Protož v tom každý sebe zkus
a tak jsa spósoben... Hus I. 331., 332. —
co na čem, kde. Zkusila to na svém synu.
Jel. Ďábel zkoušel Ježíše na poušti. Ml.
Bůh židy na poušti zkoušel. Ml. Šat na
sobě z. Us. Dch. Něco sám na sobě z. Mž.
6. Mladý rytíř rád zkoušel své síly na honech.
Ddk. IV. 247. Meče na mrtvém nezkoušej
(nepřítomného nepomlouvej). Bdl., Bž. exc.

— kdy. Dříve zkusiti, pak chváliti. Šml.

— koho proč. Nechť zkusím pro toho muže,
co děvče jen zkusiť může, předc mnoho
nezkusím. Ps. slez. Šd. Zkoušeti žáka pro
classibus. Us. — co, čeho čím. Bůh zkouší
tě nohou (bolavou). Šml. Zlato se ohněm
zkouší. Prov. Tč. Ohněm si mne zkusil a
nenie na mně nalezena zlosť; A řekl jemu,
aby prstem zkusil i rukú i boka jeho. Hus

I. 349., II. 164. — oč. Treskce člověka
u vieře vlažného neb studeného, aneb ovšem
jenž nižádné viery nenie, ale chce zkusiti
o zdraví syna svého, kaký by byl Kristus
a kto by byl a kterak by mnoho mohl. Hus

II. 386. — jak. Zkoušel klíč za klíčem.
Kn. poh. II. 220. Zkoušel pána Krista,
zkoušel po první, vyvedl ho k hromadě
kamení. Sš. P. 34. Jak myslím, tak mluvím,
to dobře víš, jestli předce má budeš, lépe
zkusíš. Ps. slez. Šd. On a mnozí jiní skrze
něho zkusí toho na sobě, co zmůže této
naší stolice síla. Ddk. II. 247. Penězoměnci
peníz netoliko dle nápisu, nýbrž i dle zvuku
a tíže zkoušejí. Sš. II. 128. Protivenství
pak slovou pokušení proto, že Bůh skrze
ně víry naší zkušuje. BR. II. 779. a. Toho
s velikou žalosti zkušovati nemusili. V. —
čeho s kým. Zkusiti čeho s kým. Ben. —
co od koho. Moc jsme od něho zkusili.
Us. — co kdy. Po ta léta mnoho jsem
zkusil. Us. — koho z čeho zkoušeti: z la-
tiny. Pozn. Někteří brusiči tuto vazbu za
špatnou mají, ale proč by jí byla? doložena
ovšem není. Cf. Z. koho v čem. — s inft.
Zkoušíš vnikať v radu nebe. Kká. Osv. V.
35.

Zkusmo, versuchsweise. Tržiště z. určiti.
Mj. 68., 16. Prsty její probíhaly se z. po
klávesnici. Šml. v Osv. XII. 539.

Zkusnosť, i, f., die Erfahrungskunde,
Empirie. Nauka z-sti. Dk. P. 71.

Zkusný = empirický, empirisch, Er-
fahrungs-, praktisch. Dk. P. 114. Z. lučba,
nauka, úsudek, Krok., věda. Kaizl. 36.

Zkusy, pl., m. = zkušená. Preto si bol
umienil, že aj syna najskôr doma priučí
práci a remeslu, potom ale na zkusy vy-
praví do světa. Frsc. Zor. I. 31. Ide, ide
na tie zkusy a dlho nemôže nic zkusiť. Dbš.
Sl. pov. VIII. 4.

Zkuš, e, m. = zkouška, die Prüfung. Uměj
ten z. snésti. Kanc. o Štěp.

Zkušák, a, m. = beran, der Hammel. Ja.

Zkušba = zkouška, zkoušení, die Prüfung,
der Versuch. Mark. Z. víry Mariiny záležela

322