515

Zkušovateľský sbor, die Prüfungskom-
mission. Slov. Zátur. Vinš. I. 40.

Zkušovati, vz Zkusiti.

Zkušovka, y, f. = zkušování, die Probe.
Na Slov. Bern.

Zkušovník, a, n. = zkušovač, der Pro-
birer. Na Slov. Bern.

Zkušovný, Probir-. Z. kámen, pec. Bern.

Zkutiti, vz Skutiti.

Zkutnerovati, kutteniren. — co: sukno,
zastr. Klat.

Zkužok (-ák), a, m., der Knicker. U Místka,
Škd.

Zkvacnúti = sklesnouti? — kam. Idea
křesťanstva historického zkvacla na suchú
pohanskú morálku. Slov. Phld. III. 2. 151.

Zkváknouti, vz Skváknouti.

Zkvapiti, eilen. Ant. Mrk.

Zkváriti, il, en, ení = skliditi, abräumen.
Slov. — co: zboží. Plk.

Zkvasiti, vz Skvasiti.

Zkvěsti, zkvísti, zkvětu, zkvětl, zkvítl,
zkvětení; zkvísti, zkvésti, zkvetu (zastr.
zektvu), zkvetl, zkvetení; zkvetnouti, zkvět-
nouti, zkvitnouti, tl, utí; zkvětati, zkvítati,
zkvétati; skvětávati, zkvítávati, zkvétávati,
aufblühen. Cf. Kvésti. — abs. Zkvetl jako
lilium. Br. Mysli naše okřály, zkvetly a obžily.
V. Obchod zase zkvětati počíná. Kram. Zkvit-
núť musí veda. Lipa II. 152. Musí sa v male
dokázať verným, kto nechce večne zostať
mizerným, musí pučiť, co chce zkvitnúť. Č.
Čt. II. 155. Nu a pak, až jako růže zkvitne.
Hdk. Č. 217. Bože daj zdaru našej domo-
vine, slovenské slávné okolie nech zkvetá.
Č. Čt. II. 125. Vizme, zkvetla-li jest vinice,
zrodili-li sú květové ovoce. Hus III. 90. —
kde. Jaj, už tebe jiný zkvitnul pod očima.
Pokr. Z hor. 89. Na našich hroboch nová
sláva zkvitne. Na Slov. Tč. Myšlénka v duši
mojí zkvetla. Osv. VI. 57. Zdaž lilie to na
pomoří zkvětly. Kká. K sl. j. 105. — od-
kud. Z viery zkvitne naša spása. Č. Čt.
II. 180. Tak obec zkvete z mdloby tíhy.
Kká. Td. 208. Tvůrčí síla člověku z prachu
dala zkvésť. Čch. Bs. 134. K životu zas
tělo z tebe z nova zkvete. Sš. Bs. 7. —
komu. Jaro ti zkvítá (jsi v nejlepších lé-
tech). Us. Dbv. — pro koho. Růže jen
pro ni zkvetá. Hlas. — jak. Církev tamější
zkvétla nade vše jiné církve. Sš. I. 3. Až
jí líce růží zkvetou. Čch. Bs. 100. Zkvésti
na junáka. Kká. K sl. j. 89. Chodí si on sťa
vetor bez dráhy, bez cesty, strachy pred
ním a za ním bájočné povesti. Nad biedou
utisnutou poslom božím vstává, kvetom
zkvitá krvavým na rumišti práva. Btt. Sp.
33. Na růže zkvětlo mých bolestí hloží.
Osv. VI. 595. Bez tebe dům žádný zdarem
nezkvete. Msn. Or. 153. — več. V čin zkvétá
každá tvoje snaha. Osv. VI. 462. V divnou
strakatinu pronárodů od nedávna panstvo
české zkvetá. Čch. Mch. 12. — kdy. Co
jarem celým zkvetlo. Vrch.

Zkvésti, vz Zkvěsti.

Zkvět, u, m., das Aufblühen. Richardův
z. buď nepřátel tvých zkázou. Shakesp. Tč.

Zkvětání, n. A hoříš láskou k národu
z. Nitra VI. 157.

Zkvětati, zkvétati, vz Zkvěsti.

Zkvětávati, zkvétávati, vz Zkvěsti.

Zkvětilý = květovaný, blumig. Z. stil.
Nz.

Zkvetlý, aufgeblüht. Aqu. Z. luh, Čch.
Petrk. 16., růže. Vrch., Hdk. Hledá zem
slunnou a zkvetlou. Kká. Les prejdúc, pa-
sienky a lazy, zbočili poľním chodníkom.
Tu slnko nič viac neodrazí: plávoľne zkvet-
lým ľadníkom. Phld. IV. 26. Marie, tys
nade vše panny panie zkvetlá. Sv. Mař. v.
387. — kde. Z-lý na vlnách kalich lek-
nínu. Vrch. N. bs. ep. 9. — jak. Ostružina
bujně z. Čch. Petrkl. 41. Nově z. směr. Osv.
I. 366.

Zkvetnouti, vz Zkvěsti.

Zkvětovati = květy ozdobiti, vyšiti, be-
blümen. Ros. — co.

Zkvičeti, el, ení, zkvíknouti, knul a kl,
utí; zakvičeti, aufwinseln, aufgrunzen. —
proč: bolestí. Ms. Sviňa by zkvíkla od
něho (tak je kyslé to ovocie). Poř. Zátur.

— jak. Pichne prasa ražňom a to zkvíkne,
až sa mu zem ohlási. Dbš. Sl. pov. V. 55.

Zkvíknouti, vz Zkvičeti.

Zkvílený, vz Zkvíliti.

Zkvíliti, il, ení = počíti kvíleti, anfangen
zu weinen, ins Weinen ausbrechen. Kdoby
ji (písničku) zpíval a i také zkvílil. Lom.
Byl často silným pláčem zkvielen. Pravn.
679. — koho. Tak počal naříkati, až téměř
všecky zkvílil, zum Weinen bringen. Pal.
Děj. V. 2. 36.

Zkvísti, vz Zkvěsti.

Zkvítati, vz Zkvěsti.

Zkvítávati, vz Zkvěsti.

Zkydati, vz Skydati.

Zkýchnouti, chnul a chl, utí = zakých-
nouti, niesen. A všeci rázem zkýchli. Us.
Šd. — Z. = zemříti, sterben. V Ještěticích
ho dopadli a dali mu jich, až zkýchl. U Rychn.

Zkyjovati, vz Skyjovati.

Zkykyríkať. Kohút z-kal. Slov. Zátur.

Zkynouti, vz Skynouti.

Zkynožený, abgemartert, abgeplagt, ab-
gequält. Slov. Dnu vstúpil mlynár na ne-
poznanie z-ný. Phld. III. 452. Môžu síce
ešte doraziť vichrice na tieto kvetiny, ale
vyschnúť a celkom podťaté byť nemôžu,
viac z-né byť nesmejú. Phld. III. 370.

Zkynulý, vz Skynulý.

Zkýpati = vykýpati, vyzkýpati. — co
odkud: z hrnce. Šlez. Šd.

Zkypěti, ěl, ění, aufsprudeln, aufwallen.

— kde: na ohnisku. Phld. V. 65.
Zkypra = kypře, povlovně, locker, sachte.

Z. něco stiskovati. Volk.

Zkypřelý, gelockert. Nz. lk.

Zkypření, n., die Auflockerung. Z. půdy.
Sl. les. Přílišné z. svazů pánve. Křž. Por.
226.

Zkypřený; -en, a, o, locker gemacht,
locker. Z. sníh, Br., zem. — čím: země
pluhem, motykou z-ná. Us. — jak. Hluboko
z. země. Dlj.

Zkypřeti, el, ení = kyprým se státi,
mürbe, locker werden, (von Mehlspeisen)
auflaufen. KP. III. 213. Vlákna zkypřela.
Techn. — kde. Hruda na slunci zkypří a
člověk v bídě. Mor. Tč.



	515

	Zkušovateľský sbor, die Prüfungskom- mission. Slov. Zátur. Vinš. I. 40. Zkušovati, vz Zkusiti. Zkušovka, y, f. = zkušování, die Probe. Na Slov. Bern. Zkušovník, a, n. = zkušovač, der Pro- birer. Na Slov. Bern. Zkušovný, Probir-. Z. kámen, pec. Bern. Zkutiti, vz Skutiti. Zkutnerovati, kutteniren. — co: sukno, zastr. Klat. Zkužok (-ák), a, m., der Knicker. U Místka, Škd. Zkvacnúti = sklesnouti? — kam. Idea křesťanstva historického zkvacla na suchú pohanskú morálku. Slov. Phld. III. 2. 151. Zkváknouti, vz Skváknouti. Zkvapiti, eilen. Ant. Mrk. Zkváriti, il, en, ení = skliditi, abräumen. Slov. — co: zboží. Plk. Zkvasiti, vz Skvasiti. Zkvěsti, zkvísti, zkvětu, zkvětl, zkvítl, zkvětení; zkvísti, zkvésti, zkvetu (zastr. zektvu), zkvetl, zkvetení; zkvetnouti, zkvět- nouti, zkvitnouti, tl, utí; zkvětati, zkvítati, zkvétati; skvětávati, zkvítávati, zkvétávati, aufblühen. Cf. Kvésti. — abs. Zkvetl jako lilium. Br. Mysli naše okřály, zkvetly a obžily. V. Obchod zase zkvětati počíná. Kram. Zkvit- núť musí veda. Lipa II. 152. Musí sa v male dokázať verným, kto nechce večne zostať mizerným, musí pučiť, co chce zkvitnúť. Č. Čt. II. 155. Nu a pak, až jako růže zkvitne. Hdk. Č. 217. Bože daj zdaru našej domo- vine, slovenské slávné okolie nech zkvetá. Č. Čt. II. 125. Vizme, zkvetla-li jest vinice, zrodili-li sú květové ovoce. Hus III. 90. — kde. Jaj, už tebe jiný zkvitnul pod očima. Pokr. Z hor. 89. Na našich hroboch nová sláva zkvitne. Na Slov. Tč. Myšlénka v duši mojí zkvetla. Osv. VI. 57. Zdaž lilie to na pomoří zkvětly. Kká. K sl. j. 105. — od- kud. Z viery zkvitne naša spása. Č. Čt. II. 180. Tak obec zkvete z mdloby tíhy. Kká. Td. 208. Tvůrčí síla člověku z prachu dala zkvésť. Čch. Bs. 134. K životu zas tělo z tebe z nova zkvete. Sš. Bs. 7. — komu. Jaro ti zkvítá (jsi v nejlepších lé- tech). Us. Dbv. — pro koho. Růže jen pro ni zkvetá. Hlas. — jak. Církev tamější zkvétla nade vše jiné církve. Sš. I. 3. Až jí líce růží zkvetou. Čch. Bs. 100. Zkvésti na junáka. Kká. K sl. j. 89. Chodí si on sťa vetor bez dráhy, bez cesty, strachy pred ním a za ním bájočné povesti. Nad biedou utisnutou poslom božím vstává, kvetom zkvitá krvavým na rumišti práva. Btt. Sp. 33. Na růže zkvětlo mých bolestí hloží. Osv. VI. 595. Bez tebe dům žádný zdarem nezkvete. Msn. Or. 153. — več. V čin zkvétá každá tvoje snaha. Osv. VI. 462. V divnou strakatinu pronárodů od nedávna panstvo české zkvetá. Čch. Mch. 12. — kdy. Co jarem celým zkvetlo. Vrch. Zkvésti, vz Zkvěsti. Zkvět, u, m., das Aufblühen. Richardův z. buď nepřátel tvých zkázou. Shakesp. Tč. Zkvětání, n. A hoříš láskou k národu z. Nitra VI. 157.	Zkvětati, zkvétati, vz Zkvěsti. Zkvětávati, zkvétávati, vz Zkvěsti. Zkvětilý = květovaný, blumig. Z. stil. Nz. Zkvetlý, aufgeblüht. Aqu. Z. luh, Čch. Petrk. 16., růže. Vrch., Hdk. Hledá zem slunnou a zkvetlou. Kká. Les prejdúc, pa- sienky a lazy, zbočili poľním chodníkom. Tu slnko nič viac neodrazí: plávoľne zkvet- lým ľadníkom. Phld. IV. 26. Marie, tys nade vše panny panie zkvetlá. Sv. Mař. v. 387. — kde. Z-lý na vlnách kalich lek- nínu. Vrch. N. bs. ep. 9. — jak. Ostružina bujně z. Čch. Petrkl. 41. Nově z. směr. Osv. I. 366. Zkvetnouti, vz Zkvěsti. Zkvětovati = květy ozdobiti, vyšiti, be- blümen. Ros. — co. Zkvičeti, el, ení, zkvíknouti, knul a kl, utí; zakvičeti, aufwinseln, aufgrunzen. — proč: bolestí. Ms. Sviňa by zkvíkla od něho (tak je kyslé to ovocie). Poř. Zátur. — jak. Pichne prasa ražňom a to zkvíkne, až sa mu zem ohlási. Dbš. Sl. pov. V. 55. Zkvíknouti, vz Zkvičeti. Zkvílený, vz Zkvíliti. Zkvíliti, il, ení = počíti kvíleti, anfangen zu weinen, ins Weinen ausbrechen. Kdoby ji (písničku) zpíval a i také zkvílil. Lom. Byl často silným pláčem zkvielen. Pravn. 679. — koho. Tak počal naříkati, až téměř všecky zkvílil, zum Weinen bringen. Pal. Děj. V. 2. 36. Zkvísti, vz Zkvěsti. Zkvítati, vz Zkvěsti. Zkvítávati, vz Zkvěsti. Zkydati, vz Skydati. Zkýchnouti, chnul a chl, utí = zakých- nouti, niesen. A všeci rázem zkýchli. Us. Šd. — Z. = zemříti, sterben. V Ještěticích ho dopadli a dali mu jich, až zkýchl. U Rychn. Zkyjovati, vz Skyjovati. Zkykyríkať. Kohút z-kal. Slov. Zátur. Zkynouti, vz Skynouti. Zkynožený, abgemartert, abgeplagt, ab- gequält. Slov. Dnu vstúpil mlynár na ne- poznanie z-ný. Phld. III. 452. Môžu síce ešte doraziť vichrice na tieto kvetiny, ale vyschnúť a celkom podťaté byť nemôžu, viac z-né byť nesmejú. Phld. III. 370. Zkynulý, vz Skynulý. Zkýpati = vykýpati, vyzkýpati. — co odkud: z hrnce. Šlez. Šd. Zkypěti, ěl, ění, aufsprudeln, aufwallen. — kde: na ohnisku. Phld. V. 65. Zkypra = kypře, povlovně, locker, sachte. Z. něco stiskovati. Volk. Zkypřelý, gelockert. Nz. lk. Zkypření, n., die Auflockerung. Z. půdy. Sl. les. Přílišné z. svazů pánve. Křž. Por. 226. Zkypřený; -en, a, o, locker gemacht, locker. Z. sníh, Br., zem. — čím: země pluhem, motykou z-ná. Us. — jak. Hluboko z. země. Dlj. Zkypřeti, el, ení = kyprým se státi, mürbe, locker werden, (von Mehlspeisen) auflaufen. KP. III. 213. Vlákna zkypřela. Techn. — kde. Hruda na slunci zkypří a člověk v bídě. Mor. Tč.