Předchozí (516)  Strana:517  Další (518) |
|
|||
517
|
|||
|
|||
Tvář panenská ať nezlahodí meče ostří.
Shakesp. Z. komu cestu = příjemnou uči- niti. Jg. Čože mi je, čože, milý mocný Bože, že sa mi ten šuhaj z. (= zalíbiti) ne- môže. Sl. spv. II. 79. Z. někomu liek. Dbš. Sl. pov. I. 144. Zlahodnění, n. = zhlahození. Předcho-
zím řeči z-ním praví. Sš. Sk. 27. Zlahodněti, ěl, ění = lahodným se státi,
angenehm, mild, gelind, sanft werden. — čím. Některá slova, jimiž by obtoužnosť oněch předešlých z-la. Sš. II. 48. Zlahodniti, il, ěn, ění, zlahodňovaťi =
zlahoditi. — co komu. Hlas Leč i tu obavu zlahodňuje apoštol. Sš. II. 58. Zlahodňovati, vz Zlahodniti.
Zlahození, n., die Linderung, Milderung,
Besänftigung. Vz Zlahoditi. Zlahozený; -en, a, o, gelindert, gemil-
dert, besänftigt. Vz Zlahoditi. Zlách, a, m., os. jm. Mor. Tč.
Zlajtlačiti se, liederlich werden. Us. Cf.
Lajdák. Sd. Zlajdaný; -án, a, o = který se pořád
lajdá. To je z. hoch. Hrad. Kšf. Zlajdati se = lajdákem se státi, ein lie-
derlicher Mensch werden. Us. — Z. = vy- mysliti, erdichten, ersinnen. — co na koho. Na Ostrav. Tč. Zlak, a, m. = ryba okounovitá, cory-
phaena. Krok I. d. 106. — Z. = zlek, das Erschrecken. Slov. Loos. Zlakaný; -án, a, o = zlekaný, polekaný,
erschreckt. Keď kršiaka shliadnu, z-né letia na dol a skrývajú sa do pier a kútkov. Č. Čt. I. 131. Mládeneček sladkými tešiť zla- kaných hneď slovmi započne. Hol. 360. Zľakati sa, zľaknúť sa = leknouti se,
erschrecken. Slov. Vz Zlekati. Zlákati, verführen, verlocken. Vz Lá-
kati. — koho. Hada ven (z díry) z. Hlk. S. I. 14. Žádný kravař z. se nedal. Brt. — Z. — shltati, verschlingen. — co. Ros. Zľaknúti, vz Zľakati.
Zlakomělý = lakomý, geizig. Reš.
Zlakomení, n., die Anlockung. Vz Zla-
komiti. Slov. Bern. Zlakomení, n., das Geizigwerden. Vz
Zlakoměti. Zlakomený; -en, a, o, angelockt, geizig
geworden. Vz Zlakomiti. Zlakoměti, ěl, ění, geizig werden. Vše-
cek zlakoměl. Ros. Kdo zbohatne, obyčejně z-mi. Mor. Tč. Zlakomiti, il, en, ení, anlocken, geizig
machen; se, angelockt werden, nach etwas geizen, geizig sein. — se nač. Velice se na to z-mil; Na peniaze sa ľahko z-mia. Slov. Zbr. Hry 5. Nazdál si sa, hladoš, že sa ti na tvoje všivavé peniaze zlakomím? Dbš. Sl. pov. I. 138. Zlakomstviti, il, en, ení = zlakomiti.
Bern. Zlakotiti = zlákati, sežrati, auffressen. —
co. Zlakotněti, ěl, ění = lakotným se státi,
fressgierig werden. Ros, Tč. Zlakotniti, il, ěn, ění, geizig, gefrässig
machen. — koho čím: psa štváním. Na Ostrav. Tč. |
1. Zlakovice Zbenic, Zlakowitz Zbe-
nitz, ves u Zalužan. PL., Blk. Kfsk. 650. 2. Zlakovice Vorlík, Zlakowitz Worlik,
ves u Zalužan. PL. Zlakvělosť, i, f. = lakota, lakomosť, der
Geiz. K jedné pohanské nepravosti priči- ňuje Pavel i druhou, lakotu či lakotnosť a z. Sš. Výkl. Zlámal, a, m., os. jm. Šd.
Zlámalík, a, m., os. jm. Šd.
Zlámalý = zlomný, zlomitelný, zerbrech-
lich. Lex. vet. Zlámanec, nce, m. = dnou zlámaný,
contractus. Veleš. — Z., jm. pole u Jevíčka. Pk. Zlámání, n., das Brechen, Zerbrechen,
der Bruch. Z. nohy, lodí; k z. snadný. V. Zlámanina, y, f., ein Bein-, Knochen-
brach. V. Z. lebky, fractura cranii. Mus. 1880. 190. Ta zelina je dobrá na z-ny; Z. se mu zahojila. Us. Šd. Zlámanka, y, f., ves u Zdounek na Mor.
Tč., Vck. Zlámaný; -án, a, o, zerbrochen, gebro-
chen. Vz Zlomiti. Z. náprava, Us. Pdl., hůl. Ani z-né grešle za to nedám. Us. Kšť., Hnšk. Nesázím na to ani z-nou sirku. Us. Hnšk. Bolí mne krk, jako bych ho měl z-ný. Us. Dch. — čím: dnou. Har. I. 99., Hus II. 376. — od čeho Jsem jako z-ný od práce. Dch. Zlámaný Újezd, ves u Uher. Brodu. PL. Zlámati, vz Zlomiti.
Zlámavosť, i, f., die Zerbrechlichkeit.
Jg. Zlámavý = mohoucí býti zlámán, zer-
brechlich. Pulk. Zlamovati, vz Zlomiti.
Zlamtrdlo, a, m., os. jm. 1607. Wtr.
Zlapati, vz Šlapati.
Zláskavěti, ěl, ění, liebevoll werden. Us.
Zláskaviti, il, en, ení, verliebt machen.
— koho do koho. Bern. Zlaskoměti, zlaskominěti, ěl, ění = la-
skominy dostati, stumpf werden, wie die Zähne. V. Zuby zlaskoměly. Ben., Ctib. — po čem. Zuby po jablkách zlaskoměly. Zlaskominěti, vz Zlaskoměti.
Zlášt, chybně m.: zvlášť. Jg. Místy na
Mor. Džl. Zlat, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 128.
Zlať, i, f., die Goldfarbe. Na Slov. Phld.
IV. 11., 24. 1. Zlatá, é, f., ves u Úval. Vz Tk. II.
553., IV. 170. Vz Zlatý. 2. Zlatá ruka Svach. Tk. V. 49. — Z.
Ludmila a Mandalena. Vz Blk. Kfsk. 1025., 1026. Zlatáč, e, m. = jablko, die Goldrenette.
D. Zlatáček, čka, m., der Goldvogel. Šm.
Zlaťák, u, m. = zlatník, ein Gulden-
stück. Kšť. — Z., ein Goldstück. Dch. Kaž- dému daroval dva z-ky nebo 72 stříbrné denáry. Ddk. VI. 206. — Z., a, m., Zlatka, Zlatuška, psí jména. Škd. exc. Zlatalačnosť, i, f., die Goldgier. Dch.
Zlatalačný, goldgierig.
Zlatan, u, m. Z-ny, goldsaure Salze. Nz
Zlátati, vz Slátati.
|
||
|
|||
Předchozí (516)  Strana:517  Další (518) |