Předchozí (530)  Strana:531  Další (532)
531
Zlíhati, vz Zléhati.
Zlíhnouti, vz Zlehnouti se.
Zlichov, a, m., Lichow, ves u Verneřic.
PL.
Zlichov, a, m., Zlichow, ves u Smíchova.
PL., Tk. I. 5., 36., 47., 235., 248., 412., VI.
192., Tf. Odp. 267.
Zlíchovati = na líchy rozděliti, in Beete
theilen. — co: pole, zahradu.
Zlichvařiti, il, en, ení, erwuchern. —
si co kde čím: Všecek statek si ten žid
mezi Slováky svým šibalstvím zlichvařil.
U Uh. Hrad. Tč.
Zlik, a, m., osob. jm. Mor. Šd.
Zlikvidovati, liquidstellen. — co: za-
držalosti. J. tr., Nz., Šd.
Zlin, Zlín, a, m., něm. Zlín, mě. na Mor.
u Napajedel. Moje milá ze Zlína, pověz,
pověz, chceš-i mia? Sš. P. 653. Och, pověz,
pověz, moja milá, kady je cesta ode Zlína.
Och, ode Zlína cesty néni, enom malý chod-
níček vydlážený. Pck. Ps. 81.
Zlina, y, f., lapis, succina, zastr. Rozk.
Zliňan, Zlíňan, a, m., der Bewohner von
Zlin.
Zlínaný = vylínaný, verhaart. Vz Zlínati.
Zlínati = vylínati, aushaaren, sich aus-
hären, ausmausen. Vz Línati.
Zlinek, nku, m. = kůže línáním-se svle-
čená,
exuvium, abgelegte Haut. Veleš. Ha-
dový z. Jád.                               
Zlíněti = zlenivěti.
Zlinovati, zlinkovati, beliniren. Ros.
Zlinský Z. paseky u Napajedel. Tč. —
Z., ého, m., os. jm. Vck.
Zliskati, abohrfeigen. Vz Zlepancovati,
Vyoflancovati, Zpohlavkovati. — koho. Us.
na Mor. Šd.
Zlistiti, il, štěn, ění = listím okryti, be-
lauben, beblättern. — co. Zlob.
Zlišení, n., vz Zlišiti.
Zlišený; -en, a, o = zbavený. Vz Zlišiti.
— čeho. Buď utěšena, všie radosti nezlišena
(= žádné radosti nezbavena. Gb.). Kat. 10.
Ižádný nebude zlišen smilstvie našeho (exors
luxuriae). BO.
Zlišeti, el, ení = lichým se státi, elender,
schlechter werden. L.
Zlišiti, il, en, ení = lichým učiniti, smásti,
pokaziti,
schlechter machen, verschlechtern,
vereiteln, verderben. Ž. wit. 131. 11. — co
komu.
Všecko mi to polišil n. zlišil. Ros.
  Z. = zbaviti. Vz Zlišený. Cf. Mus. 1855.
532., 1879. 120.
Zlištovati = lištami pokryti, mit Leisten
beschlagen. — co. Ros.
1.  Zlíti, zlím, il, en, ení = někoho zlým
činiti, hněvati,
böse o. zornig machen, zürnen;
se = hněvati se, böse werden, zürnen. —
se s kým. Cato. — se na koho. Puch. —
kde. V sbožie hromadě bydléce a mezi
sebú se nezléce. Hr. rk. 55.
2.  Zlíti, zléti, vz Slíti.
Zlitina, y, f., vz Slitina.
Zlítiti, il, cen, ení = lítým učiniti, wüthend
o. grausam machen. — koho. — se. Zluti
sě Luděk. Rkk. 12. — se komu nad čím
= lítosť míti. Div. z ochot. Ono se jí to
zlítí (bude toho litovati). U Dobruš. Vk. —
koho čím: nadávkami.
Zlítnouti, vz Zletěti.
Zlítný = (snadno) slétající, (leicht) auf-
fliegend. Prk. Přisp. 29. Z. ptáček. Er. P.
487., 220. b.
Zlitohrady, pl., ves. Arch. V. 567.
Zlitostněti, ěl, ění, wehmüthig werden.
Hlas jeho zlitostněl.
Zlitovati, vz Slitovati. Bern.
Zlitý = politý, begossen. Štelc.
Zliv, i n. ě, f., Zliw, vsi u Budějovic,
u Libáně a Uhlíř. Janovic a dvůr u Břežnice ;
něm. Schlief, ves u Plané. PL., Tom. III.
94., V. 193., Blk. Kfsk. 1460., Arch. III.
480. Drštka ze Zlivě; Na svém zboží ve
Zlivi. Arch. III. 495.
Zlívati, vz Slíti.
Zlivice, dle Budějovice, Zliwitz, ves u
Písku. PL., Tf. Odp. 288., Blk. Kfsk. 1179.
Zlivský mlýn u Berouna. — Zlivský, vz
Žlivský.
Zlízání, n., die Ableckung. Bern.
Zlizaný; -án, a, o, abgeleckt. Bern.
Zlízati, zám a ži = oblízati, be-, auf-,
ablecken. — koho, co. Frejíř ženu zlíže.
Rým. Z. zemju. Ž. wit. 71. 9. — co komu.
Ale keď preplával na druhý breh, bolo po
čižmách, voda mu jich zlízala (s nohou
splákla). Dbš. Sl. pov. VIII. 13. — Vz
Slíznouti.                                 
Zlízávati, vz Zlízati.                   
Zlíznouti, vz Zlízati, Slíznouti.
Zlizovati, vz Zlízati, Slíznouti.
Zlo, vz Zlý. — Z. = zlé, das Uibel, übel.
Zlo v porobě býti komu. St. skl. Neměj mi
za zlo. Leg. Zástup zel. Nej. Odstraniti z.
obecně uznané. Us. Dch. Vláda zla svobodně
zvoleného. Sš. J. 216. Lebo ku posledu na
zlô ťa len zvedú. Hdž. Šlb. 42. Veliké zlo
učiniti málo času potřebuje. Us. Nižádný
smrtelník není prost zla. Sofokles. Každé
zlo, které nás potká, jest k našemu dobrému.
Exc. Kdo zla nezakusil, neumí si dobra vší-
mati. Exc. Zlo sousedovo na slunce, svoje
do stínu stavíme. Pk.
Zloanjel, a, m. = zlý anjel. Slovy těmi
vylučují se z-lé. Sš. II. 10.
Zlob, vz Zloba. Dal. Jir. 46., 80., Prk.
Přisp. 11.
Zloba, y, f. (zastr. zlob, i, f.) = vada,
böse Beschaffenheit, schlechter Zustand, der
Fehler. Z. mostu. Z. válečná. Troj. — Z. =
zlosť, zlá mysl, zlé činění, hněv, der Grimm,
Groll, Zorn, die Bosheit. Pade zlobú vraha;
vsie potře jeho zloba krutá. Rkk. Miloval
jsi zlob. Ž. wit. 51. 5. Zloby nechtěl nená-
viděti. Ž. wit. 35. 5. V zlobě. Ib. 93. 23.
K tornu ji její z. připudila, že pohany na
křesťany zbudila. Dal. Čerti se té zlobě
smějí. Dal. Jen malá doba a ochladí se zloba,
die Suppe wird nicht so heiss gegessen,
wie sie gekocht ist. Dch. Trvají ve své
zlobě. Proch. Děj. bibl. I. 198. Zplodené
zlobou — zlobou se i zdusí. Phld. IV. 367.
Ach, z. dveře najde všude. Ib. IV. 6. Krutosť
divej zloby. Č. Čt. I. 125. Tam až dotřeštila
z. nepřátel, že ... Sš. Sk. 167. Z. odrodilstva.
Č. Čt. IL 128. A tak velikú zlobu vzeli
proti kněžím ... Let. 21. Z. zlým se vždy
obrátí, dobré se dobrým vždy otplatí. Alx.
V. v. 503. (HP. 13.). Ti přiezň jmajú na
323*
Předchozí (530)  Strana:531  Další (532)