Předchozí (530)  Strana:531  Další (532) |
|
|||
531
|
|||
|
|||
Zlíhati, vz Zléhati.
Zlíhnouti, vz Zlehnouti se.
Zlichov, a, m., Lichow, ves u Verneřic.
PL. Zlichov, a, m., Zlichow, ves u Smíchova.
PL., Tk. I. 5., 36., 47., 235., 248., 412., VI. 192., Tf. Odp. 267. Zlíchovati = na líchy rozděliti, in Beete
theilen. — co: pole, zahradu. Zlichvařiti, il, en, ení, erwuchern. —
si co kde čím: Všecek statek si ten žid mezi Slováky svým šibalstvím zlichvařil. U Uh. Hrad. Tč. Zlik, a, m., osob. jm. Mor. Šd.
Zlikvidovati, liquidstellen. — co: za-
držalosti. J. tr., Nz., Šd. Zlin, Zlín, a, m., něm. Zlín, mě. na Mor.
u Napajedel. Moje milá ze Zlína, pověz, pověz, chceš-i mia? Sš. P. 653. Och, pověz, pověz, moja milá, kady je cesta ode Zlína. Och, ode Zlína cesty néni, enom malý chod- níček vydlážený. Pck. Ps. 81. Zlina, y, f., lapis, succina, zastr. Rozk.
Zliňan, Zlíňan, a, m., der Bewohner von
Zlin. Zlínaný = vylínaný, verhaart. Vz Zlínati.
Zlínati = vylínati, aushaaren, sich aus-
hären, ausmausen. Vz Línati. Zlinek, nku, m. = kůže línáním-se svle-
čená, exuvium, abgelegte Haut. Veleš. Ha- dový z. Jád. Zlíněti = zlenivěti.
Zlinovati, zlinkovati, beliniren. Ros.
Zlinský Z. paseky u Napajedel. Tč. —
Z., ého, m., os. jm. Vck. Zliskati, abohrfeigen. Vz Zlepancovati,
Vyoflancovati, Zpohlavkovati. — koho. Us. na Mor. Šd. Zlistiti, il, štěn, ění = listím okryti, be-
lauben, beblättern. — co. Zlob. Zlišení, n., vz Zlišiti.
Zlišený; -en, a, o = zbavený. Vz Zlišiti.
— čeho. Buď utěšena, všie radosti nezlišena
(= žádné radosti nezbavena. Gb.). Kat. 10. Ižádný nebude zlišen smilstvie našeho (exors luxuriae). BO. Zlišeti, el, ení = lichým se státi, elender,
schlechter werden. L. Zlišiti, il, en, ení = lichým učiniti, smásti,
pokaziti, schlechter machen, verschlechtern, vereiteln, verderben. Ž. wit. 131. 11. — co komu. Všecko mi to polišil n. zlišil. Ros. — Z. = zbaviti. Vz Zlišený. Cf. Mus. 1855.
532., 1879. 120. Zlištovati = lištami pokryti, mit Leisten
beschlagen. — co. Ros. 1. Zlíti, zlím, il, en, ení = někoho zlým
činiti, hněvati, böse o. zornig machen, zürnen; se = hněvati se, böse werden, zürnen. — se s kým. Cato. — se na koho. Puch. — kde. V sbožie hromadě bydléce a mezi sebú se nezléce. Hr. rk. 55. 2. Zlíti, zléti, vz Slíti.
Zlitina, y, f., vz Slitina. Zlítiti, il, cen, ení = lítým učiniti, wüthend
o. grausam machen. — koho. — se. Zluti sě Luděk. Rkk. 12. — se komu nad čím = lítosť míti. Div. z ochot. Ono se jí to zlítí (bude toho litovati). U Dobruš. Vk. — koho čím: nadávkami. |
Zlítnouti, vz Zletěti.
Zlítný = (snadno) slétající, (leicht) auf-
fliegend. Prk. Přisp. 29. Z. ptáček. Er. P. 487., 220. b. Zlitohrady, pl., ves. Arch. V. 567.
Zlitostněti, ěl, ění, wehmüthig werden.
Hlas jeho zlitostněl. Zlitovati, vz Slitovati. Bern.
Zlitý = politý, begossen. Štelc.
Zliv, i n. ě, f., Zliw, vsi u Budějovic,
u Libáně a Uhlíř. Janovic a dvůr u Břežnice ; něm. Schlief, ves u Plané. PL., Tom. III. 94., V. 193., Blk. Kfsk. 1460., Arch. III. 480. Drštka ze Zlivě; Na svém zboží ve Zlivi. Arch. III. 495. Zlívati, vz Slíti.
Zlivice, dle Budějovice, Zliwitz, ves u
Písku. PL., Tf. Odp. 288., Blk. Kfsk. 1179. Zlivský mlýn u Berouna. — Zlivský, vz
Žlivský. Zlízání, n., die Ableckung. Bern.
Zlizaný; -án, a, o, abgeleckt. Bern.
Zlízati, zám a ži = oblízati, be-, auf-,
ablecken. — koho, co. Frejíř ženu zlíže. Rým. Z. zemju. Ž. wit. 71. 9. — co komu. Ale keď preplával na druhý breh, bolo po čižmách, voda mu jich zlízala (s nohou splákla). Dbš. Sl. pov. VIII. 13. — Vz Slíznouti. Zlízávati, vz Zlízati.
Zlíznouti, vz Zlízati, Slíznouti.
Zlizovati, vz Zlízati, Slíznouti.
Zlo, vz Zlý. — Z. = zlé, das Uibel, übel.
Zlo v porobě býti komu. St. skl. Neměj mi za zlo. Leg. Zástup zel. Nej. Odstraniti z. obecně uznané. Us. Dch. Vláda zla svobodně zvoleného. Sš. J. 216. Lebo ku posledu na zlô ťa len zvedú. Hdž. Šlb. 42. Veliké zlo učiniti málo času potřebuje. Us. Nižádný smrtelník není prost zla. Sofokles. Každé zlo, které nás potká, jest k našemu dobrému. Exc. Kdo zla nezakusil, neumí si dobra vší- mati. Exc. Zlo sousedovo na slunce, svoje do stínu stavíme. Pk. Zloanjel, a, m. = zlý anjel. Slovy těmi
vylučují se z-lé. Sš. II. 10. Zlob, vz Zloba. Dal. Jir. 46., 80., Prk.
Přisp. 11. Zloba, y, f. (zastr. zlob, i, f.) = vada,
böse Beschaffenheit, schlechter Zustand, der Fehler. Z. mostu. Z. válečná. Troj. — Z. = zlosť, zlá mysl, zlé činění, hněv, der Grimm, Groll, Zorn, die Bosheit. Pade zlobú vraha; vsie potře jeho zloba krutá. Rkk. Miloval jsi zlob. Ž. wit. 51. 5. Zloby nechtěl nená- viděti. Ž. wit. 35. 5. V zlobě. Ib. 93. 23. K tornu ji její z. připudila, že pohany na křesťany zbudila. Dal. Čerti se té zlobě smějí. Dal. Jen malá doba a ochladí se zloba, die Suppe wird nicht so heiss gegessen, wie sie gekocht ist. Dch. Trvají ve své zlobě. Proch. Děj. bibl. I. 198. Zplodené zlobou — zlobou se i zdusí. Phld. IV. 367. Ach, z. dveře najde všude. Ib. IV. 6. Krutosť divej zloby. Č. Čt. I. 125. Tam až dotřeštila z. nepřátel, že ... Sš. Sk. 167. Z. odrodilstva. Č. Čt. IL 128. A tak velikú zlobu vzeli proti kněžím ... Let. 21. Z. zlým se vždy obrátí, dobré se dobrým vždy otplatí. Alx. V. v. 503. (HP. 13.). Ti přiezň jmajú na 323*
|
||
|
|||
Předchozí (530)  Strana:531  Další (532) |