532

vezření a srdce vždy zloby miení. Alx.
(Anth. I. 3. vyd. 33.). Závistivý ze zloby
tyje. Alx. (Anth. Jir. I. 3. vyd. 33.). Závi-
stivý zlobí tyje. Alx. HP. 2. Voda a z.
nemá stání. Pk., Bž., Šd., Vck. Přijdeť i ta
doba, že nám nepřekazí zloba. Bž. exc. Vědě,
že's sě v zloby zamyslil. Kat. 3240.

Zlobán, a, m. = zlostný. Kšá.

Zlobce, e, m. = zlobec.

Zlobec, bce, m. = zloch, zlosyn, der Böse-
wicht. Choptež toho škůdce a zlobce. Sš.
Sm. bs. 164. Marný vztek, marná všeliká
bude násila zlobcov. Hol. 129. Keď mi celú
nesytí rozchvátili Nemci majetnosť a mňa
do poslednej odrali zlobci kože. Ib. 388.
Nehaňte, zlobci. Phld. V. 52.

Zlobení, n., das Zornigmachen; das Zürnen.
Bern. Vz Zlobiti.

Zlobesún, a, m. = zlosyn ? Či neznáš tých
slavných junov, čo v sred tolkých z-nov
rodu svojmu verne žili? Slov. Lipa I. 148.

Zlobice, e, f. = drnavec obecný. Vz Rstp.
1259. — Z., dle Budějovice, Zlobitz, ves
u Kroměříže. PL., Tč.

Zlobický, ého, m., osob. jm. Šd. Z. Jos.
Val., prof. a spisovatel f 1810. Vz Jg. H.
1. 658., Šb. H. 1. 310., Jir. Ruk. II. 357.,
S. N.

Zlobidlo, zlobítko, a, n. = kdo zlobí
i kdo se zlobí. Us. Prk. Přisp. 22., Šd., Vck.
Tys ustavičné z-dlo. Us. Vck.

Zlobilka, y, f. = která zlobí i se zlobí,
die Aergerin. Počkej, ty zlobilko (říkávají
matky k děvčatům, která se zlobí). Us.
Jrd.

Ztobina, y, f. = zlí lidé, böse Menschen.
Cant., Puch. II. 112.

Zlobiti, il, en, ení; zlobívati = zlého,
hněvivého činiti, böse machen, erzürnen;
se = hněvati se, böse sein, zürnen. Z. wit.
36. 9., 73. 3. — koho čím: křikem svým,
špatným chováním. — se na koho. V., Cyr.,
Kn. poh. II. 169. Na mě se zlobíte. ZN. —
se proti komu. Bib., Čten. Nikod. — se
proč. Pešín. — se oč. Kram. Úředníci se
tehda o to tolik zlobili. Dobrus. Vk. O nic
se nezlobí. Ib. Vk. Nic se o to nezlobě. Bl.
64. Velmi škodil Tnrkuom, o čež se císař
turecký zlobil. Dač. I. 161. Z-li se o to, že
lidé ... hříchů odpuštění docházeli. BR. II.
142. a. — se. Zlobí se, však ho to zase brzo
přejde. Us. Dch. — se s čím: s chasou.
Zlobí se s vodou (nemyje se jí rád). V By-
stersku. Sn. —jak. Zlobil se, až růsti (velmi).
Na Hané. Bkř. Pořádně se zlobil. Dch. Zlobíš
se jako krocan. Us. Šd. Zlobil se hněvem.
svědčil závistí. Št. — kdy. Pánbíček při
bouřce hrozí nebo se zlobí (říká se dětem,
nechtějí-li tiše se chovati). Mor. Vck. Dobrý
člověk, hněvá se někdy, ale nezlobí se nikdy.
Kmp. C. 129. — se nad čím. Zlobí se nad
tím, když se někomu dobře vede. V. —
se přes co, špatně. Kmp.

Zlobítko, vz Zlobidlo.

Zlobivě, ärgerlich, zornig, ungern. V.
Z. dílo dělati. CJB. 355.

Zlobivec, vce, m. = kdo se zlobívá, der
Zornige, wer sich ärgert. Z. očima kroutí.
Us. Dch. Nech toho z-ce, ať se zlobí. Us.
Šd.

Zlobivění, n. = zlobivosť.

Zlobivník, a, m., malignans. Ž. wit. 93.
16.

Zlobivost', i, f., die Bosheit. V. Všelikou
z. přemáhati a napravovati dobrotivostí.
Kom. Zapálila se z. jeho tou odpovědi.
Sych. Z. času. Lom. Když od sboru kněž-
ského z nenávisti a z-sti kněz na smrť vy-
dán bývá. M. J. z Pr. 13. Z nenávisti a z-sti.
Ep. Pag. 28. Láska bez z-sti. Hus I. 41.
Ta ctnosť čelí proti hořkosti a zlobivosti.
BR. II. 657. b.

Zlobivý = kdo se rád zlobí, zlostný, hně-
vivý, zum Zorne geneigt, zornig, böse, giftig,
gallsüchtig, grimmig. Nechci s tím zlobivým
člověkem obcovati. Sych. Zabit od Boleslava
bratra svého zlobivého. Pulk. — Rkk. —
Z. = zlostný, zlý, boshaft. Z. člověk. V.,
Z. wit. 5. 6. Ten křivdí jiným a je buď
zlobivý oplan buď zrovna Blázen. Nitra VI.
334. Z. závisť. Trip. — Z. = zlý, bösartig.
Vřed z. neb jízlivý. V.

Zlobně = zlobivě. Bdl., Čch. Petrkl. 29.
Cerovská hovorila vždy tichšie a predsa
vždy zlobnějšie. HVaj. BD. I. 48.

Zlobný = zlobivý, bös. Z. Zbihoň. Rkk.
Z. černokňažník, Zbr. Lžd. 153., běs, Cimrh.
Myth. 150., člověk, Msn. Or. 31., zrak, tvář,
Vrch., hlas, die Zornesstimme, Dch., Čch.
Mch. 109., slovo, Ib. 15., blesk, Čch. L. k.
75., oči. Čch. Bs. 94. Hlubina vydá i zašlé
ctnosti i prískvar zlobných věrnou podobu.
Nitra VI. 130. Tu ztrhala sa, pľaskala v dlane,
osrdla ako zlobný jež. Phld. V. 61.

Zlobodechý, unglückhauchend. Z. krev.
Msn. Or. 115.

Zloboh, a, m. = zlý bůh, černoboh, der
böse Geist, der böse Dämon. Krok, Msn.
Or. 61.

Zloboch, a, m. = zlý člověk, nešlechetník,
zlosyn, ein boshafter Mensch, der Bösewicht.
V., Br., Cr. Od těch zlobochů mnoho kněh
zhlazeno. Kom. — Z. = zlý duch, zloboh,
dábel, der böse Geist. V.

Zlobokárný, grollrügend. Dch.

Zlobokojný, grollhägend. Dch. — Z.,
zornbändigend. Z. vděk. Msn. Or. 73.

Zlobomyslný, zornmüthig. Šm.

Zlobonosný, grollführend. Z. bouře. Dch.

Zlobosypný, böses streuend. Shakesp.
Rich. III. 4. 1. Dch.

Zlobozvěř, i, f. = dravstvo. Am.

Zlobyplný, voll Zorn, Groll. Z. novina.
Shakesp. Tč.

Zlocit, u, m., das Gefühl des Uiblen.
Ssav.

Zlocizec, zce, m., nerost, der Kakoxen.
Miner. 304.

Zlocký = zlý, böse. Boč. ex Cant.

Zločin, u, m. = nešlechetný skutek, die
Uibelthat. Plk. — Z., lat. crimen, něm. Ver-
brechen, n. = přestoupení zákona trestního.
Z. spáchaný skutkem, spáchaný opomenutím ;
z. veřejný, soukromý; dokonaný, pokušený.
Rk. Vz více v S. N. Z. obmýšlený, umíněný,
úmyslem uložený; nařknouti někoho zlo-
činem; z. nalézti; z. přišel, vyšel na jevo;
sejití se z-nův, das Zusammentreffen der
Verbrechen. J. tr. Opovážný z., dreistes,
vermessenes Verbrechen; pachatel zločinu.



	532

	vezření a srdce vždy zloby miení. Alx. (Anth. I. 3. vyd. 33.). Závistivý ze zloby tyje. Alx. (Anth. Jir. I. 3. vyd. 33.). Závi- stivý zlobí tyje. Alx. HP. 2. Voda a z. nemá stání. Pk., Bž., Šd., Vck. Přijdeť i ta doba, že nám nepřekazí zloba. Bž. exc. Vědě, že's sě v zloby zamyslil. Kat. 3240. Zlobán, a, m. = zlostný. Kšá. Zlobce, e, m. = zlobec. Zlobec, bce, m. = zloch, zlosyn, der Böse- wicht. Choptež toho škůdce a zlobce. Sš. Sm. bs. 164. Marný vztek, marná všeliká bude násila zlobcov. Hol. 129. Keď mi celú nesytí rozchvátili Nemci majetnosť a mňa do poslednej odrali zlobci kože. Ib. 388. Nehaňte, zlobci. Phld. V. 52. Zlobení, n., das Zornigmachen; das Zürnen. Bern. Vz Zlobiti. Zlobesún, a, m. = zlosyn ? Či neznáš tých slavných junov, čo v sred tolkých z-nov rodu svojmu verne žili? Slov. Lipa I. 148. Zlobice, e, f. = drnavec obecný. Vz Rstp. 1259. — Z., dle Budějovice, Zlobitz, ves u Kroměříže. PL., Tč. Zlobický, ého, m., osob. jm. Šd. Z. Jos. Val., prof. a spisovatel f 1810. Vz Jg. H. 1. 658., Šb. H. 1. 310., Jir. Ruk. II. 357., S. N. Zlobidlo, zlobítko, a, n. = kdo zlobí i kdo se zlobí. Us. Prk. Přisp. 22., Šd., Vck. Tys ustavičné z-dlo. Us. Vck. Zlobilka, y, f. = která zlobí i se zlobí, die Aergerin. Počkej, ty zlobilko (říkávají matky k děvčatům, která se zlobí). Us. Jrd. Ztobina, y, f. = zlí lidé, böse Menschen. Cant., Puch. II. 112. Zlobiti, il, en, ení; zlobívati = zlého, hněvivého činiti, böse machen, erzürnen; se = hněvati se, böse sein, zürnen. Z. wit. 36. 9., 73. 3. — koho čím: křikem svým, špatným chováním. — se na koho. V., Cyr., Kn. poh. II. 169. Na mě se zlobíte. ZN. — se proti komu. Bib., Čten. Nikod. — se proč. Pešín. — se oč. Kram. Úředníci se tehda o to tolik zlobili. Dobrus. Vk. O nic se nezlobí. Ib. Vk. Nic se o to nezlobě. Bl. 64. Velmi škodil Tnrkuom, o čež se císař turecký zlobil. Dač. I. 161. Z-li se o to, že lidé ... hříchů odpuštění docházeli. BR. II. 142. a. — se. Zlobí se, však ho to zase brzo přejde. Us. Dch. — se s čím: s chasou. Zlobí se s vodou (nemyje se jí rád). V By- stersku. Sn. —jak. Zlobil se, až růsti (velmi). Na Hané. Bkř. Pořádně se zlobil. Dch. Zlobíš se jako krocan. Us. Šd. Zlobil se hněvem. svědčil závistí. Št. — kdy. Pánbíček při bouřce hrozí nebo se zlobí (říká se dětem, nechtějí-li tiše se chovati). Mor. Vck. Dobrý člověk, hněvá se někdy, ale nezlobí se nikdy. Kmp. C. 129. — se nad čím. Zlobí se nad tím, když se někomu dobře vede. V. — se přes co, špatně. Kmp. Zlobítko, vz Zlobidlo. Zlobivě, ärgerlich, zornig, ungern. V. Z. dílo dělati. CJB. 355. Zlobivec, vce, m. = kdo se zlobívá, der Zornige, wer sich ärgert. Z. očima kroutí. Us. Dch. Nech toho z-ce, ať se zlobí. Us. Šd.	Zlobivění, n. = zlobivosť. Zlobivník, a, m., malignans. Ž. wit. 93. 16. Zlobivost', i, f., die Bosheit. V. Všelikou z. přemáhati a napravovati dobrotivostí. Kom. Zapálila se z. jeho tou odpovědi. Sych. Z. času. Lom. Když od sboru kněž- ského z nenávisti a z-sti kněz na smrť vy- dán bývá. M. J. z Pr. 13. Z nenávisti a z-sti. Ep. Pag. 28. Láska bez z-sti. Hus I. 41. Ta ctnosť čelí proti hořkosti a zlobivosti. BR. II. 657. b. Zlobivý = kdo se rád zlobí, zlostný, hně- vivý, zum Zorne geneigt, zornig, böse, giftig, gallsüchtig, grimmig. Nechci s tím zlobivým člověkem obcovati. Sych. Zabit od Boleslava bratra svého zlobivého. Pulk. — Rkk. — Z. = zlostný, zlý, boshaft. Z. člověk. V., Z. wit. 5. 6. Ten křivdí jiným a je buď zlobivý oplan buď zrovna Blázen. Nitra VI. 334. Z. závisť. Trip. — Z. = zlý, bösartig. Vřed z. neb jízlivý. V. Zlobně = zlobivě. Bdl., Čch. Petrkl. 29. Cerovská hovorila vždy tichšie a predsa vždy zlobnějšie. HVaj. BD. I. 48. Zlobný = zlobivý, bös. Z. Zbihoň. Rkk. Z. černokňažník, Zbr. Lžd. 153., běs, Cimrh. Myth. 150., člověk, Msn. Or. 31., zrak, tvář, Vrch., hlas, die Zornesstimme, Dch., Čch. Mch. 109., slovo, Ib. 15., blesk, Čch. L. k. 75., oči. Čch. Bs. 94. Hlubina vydá i zašlé ctnosti i prískvar zlobných věrnou podobu. Nitra VI. 130. Tu ztrhala sa, pľaskala v dlane, osrdla ako zlobný jež. Phld. V. 61. Zlobodechý, unglückhauchend. Z. krev. Msn. Or. 115. Zloboh, a, m. = zlý bůh, černoboh, der böse Geist, der böse Dämon. Krok, Msn. Or. 61. Zloboch, a, m. = zlý člověk, nešlechetník, zlosyn, ein boshafter Mensch, der Bösewicht. V., Br., Cr. Od těch zlobochů mnoho kněh zhlazeno. Kom. — Z. = zlý duch, zloboh, dábel, der böse Geist. V. Zlobokárný, grollrügend. Dch. Zlobokojný, grollhägend. Dch. — Z., zornbändigend. Z. vděk. Msn. Or. 73. Zlobomyslný, zornmüthig. Šm. Zlobonosný, grollführend. Z. bouře. Dch. Zlobosypný, böses streuend. Shakesp. Rich. III. 4. 1. Dch. Zlobozvěř, i, f. = dravstvo. Am. Zlobyplný, voll Zorn, Groll. Z. novina. Shakesp. Tč. Zlocit, u, m., das Gefühl des Uiblen. Ssav. Zlocizec, zce, m., nerost, der Kakoxen. Miner. 304. Zlocký = zlý, böse. Boč. ex Cant. Zločin, u, m. = nešlechetný skutek, die Uibelthat. Plk. — Z., lat. crimen, něm. Ver- brechen, n. = přestoupení zákona trestního. Z. spáchaný skutkem, spáchaný opomenutím ; z. veřejný, soukromý; dokonaný, pokušený. Rk. Vz více v S. N. Z. obmýšlený, umíněný, úmyslem uložený; nařknouti někoho zlo- činem; z. nalézti; z. přišel, vyšel na jevo; sejití se z-nův, das Zusammentreffen der Verbrechen. J. tr. Opovážný z., dreistes, vermessenes Verbrechen; pachatel zločinu.