533

Dch. Z. nemající po sobě známky, z. bez
známky, spurloses Verbrechen; dokonáni
z-nu, die Ausführung eines Verbrechens;
krádež bývá zločinem pro cenu věci odjaté,
der Diebstahl wird zum Verbrechen aus
dem Betrage des entzogenen Gutes; dovésti
z., ein V. ausführen; z. nalézti, ein V. ent-
decken; z. vyjeviti, ein V. aufdecken. J. tr.
Odkedy som počal v hlave z., nemal jednej
som pokojnej chvíle; Tys pochvátil prestol
z-nem; Viny kopil som poriad na viny, kryl
z-nom zločin, všetko márne. Zbr. Lžd. 99.,
102. Slovák nekrade, neboť cítí, že je krádež
z-nem; Rusin nekrade, že se bojí trestu;
Maďar, že nemá chuti; Němec, že nemá
příležitosti. Čaplovič. Pokr. Pot. 174 Žiaden
z. bez zákona nebývá trestaný. Rtk. 12. Z.
obličný n. lícem dovedený sluje ten, kteréhož
corpus delicti před rukama jest. Cf. Líce.
Pal. Děj. I. 2. 134. Ty z-ny odsuzuješ; Z. na
koho sčítati; U něho vina proti velebě cí-
sařské vrcholem všech zločinů byla (Tac.
Ann. III. 38.). Sš. I. 34., J 279., 285. Z. trestu
neujde, o tom vz přísloví: Čas, Čert, Dotud,
Hanba, Hřích, Mošna, Šibenice, Tajný, Trest,
Vědérko, Vléci, Vlk, Zloděj, Zvítěziti, Žbán.
— Vz Zločinství. — Z., a, m. = zločinec, der
Verbrecher. Na mor. Val. Brt., Vck.

Zločince, e, zločinec, nce, m. = zlo-
činný člověk, der Verbrecher, Delinquent,
Uibelthäter, Missethäter. Václ. VI. Z-ce po-
padnouti, ergreifen. J. tr. Z-cem býti. V.
Z-ce na kůl nastrčiti, D., skrz kata odpra-
viti. Kom. Ač se někdy o berlách trest
kulhavý vleče, přece zřídka mu zločinec
uteče. Koll. Bůh z-nce najde. Lpř. Vz Trest,
Zločin, Zř. z. Jir. str. 486., 703. Z-ci řečtí
a římští. Vz Vlšk. 518.

Zločinec, nce, m., vz Zločince.

Zločiniti, il, ěn, ění = zle činiti, übel
thun. Kom.

Zločinka, y, zločinkyně, ě, f., die Ver-
brecherin, Uibelthäterin. D.

Zločinkyně, vz Zločinka.

Zločinně, boshaft; verbrecherisch, ver-
brecherischer Weise.

Zločinnosť, i, f., die Frevelhaftigkeit,
Bosheit, Gottlosigkeit. Z. člověka, skutku.
Jg., Vš. Jir. 147., Osv. I. 267.

Zločinný, boshaft, gottlos, verbrecherisch.
Z. kus provésti; z. skutek, V., člověk. D.,
Lom. Z. podnikání, Šmb. S. II. 196., život
vésti, Us., vlastnosti. Vlč. Co Vladislav kdy
zločinného spáchal. Ddk. IV. 155.

Zločinostrůjce, e, m., der Uibelthäter.
Mus. III. a. 112.

Zločinový = zločinský, böse, verbreche-
risch. Z. mrzkost. Berl. král. 1. 269.

Zločinský, lépe: zločinný. Nám prisľúbil,
že z-ské potreme hejna. Hol. 268.

Zločinství, í, zločinstvo, a, n. = zlý
čin, zlý skutek, die Uibelthat, Missethat,
Greuelthat, das Verbrechen. Zločinství, V.,
zločinstvo. V. Z. provésti; z-stva se dopu-
stiti. V. Hřeší-li kdo dobrovolně, z-ství jest.
Kom. Nejsú zločinstva jednostajná. Vš. Jir.
146.

Zločinstvo, a, n., vz Zločinství.

Zloděj, e, m.; nom. pl. zloději (Br.), zlo-
ději (V., na Ostrav., Tč., zlodějie, Ben.),

zlodějové; zlodějé (BO., Pass.). — Z. =
kdo zle děje (= činí), zločinec, der Uibelthäter.
Smil. v. 783. Zemský zloděj. Kněz posla
Vacka na Božeje, na druhého zemského zlo-
děje. Dal. Jestliže by který zločinec na koho
z panského neb rytířského stavu vyznal a
on (osoba panská) žádal, aby na hrad pražský
ten zloděj byl vydán. Václ. VIII. A v tu
dobu dva z-je s ním vediechu. Hr. rk. Pa.
253. (257.). Učte sa mládež! nové časy staly,
slavní dosiaľ len boli ti, čo bijú; my sme
robili, iní si písali — zloději, lhári — našu
historiu: učte sa, cvičte! bo vymrú poeti —
beda nám v hrobe, otcom nemých detí!
Sldk. Syt. Táb. 373. Jidáš byl veliký z.
a zrádce. BN. A zlodějé svých sě hřiechóv
pokavše dobří byli. Pass. 42. (Hý.). Kněz
každý zlý jest zloděj a lotr. Z-ji jsú všichni
kněžie, jenž jsú zle živi. Hus I. 369., II.
439. Já jsem dvéře; všichni, což jich kromě
mne přišlo, z-ji jsú a lotrové. Hus I. 183.
Ve Frenštátě říkají: pane ,strýče', v Příboře
,pantaťku' a ve Frýdku: ,zlodžeju'! Tč. —
Z. = zvl. krádce, loupežník, der Räuber,
Dieb, Stehler, Mauser. Ž. wit. 49. 18. Z. do-
bytčí (lichvací), ludni, Menschen-, šatní,
obecního pokladu, tajný. Bern. Polední
zloděj, öffentlicher Dieb. Us. Tč. Obecný
zloděj. V. Zloděj dobytka, cti a jména,
D., na moři, Us., noční, denní, prostý. Er.
Z-jům se všecko hodí. D. Z-je udati, do
vězení vsaditi, trestati, oběsiti, Us., pře-
chovávati. Kr. Z něho děla se z. Sych. Do-
bývali se na nás z-jové. Klidili jsme obilí
jako z-jové kradě (za času nepříznivého).
Sych. Vz Státi čím. Domácí z., der Haus-
dieb, silniční, Vš. Jir. 241., kapesní, der
Taschendieb. Dch. Z. má volné právo k lou-
peži, krade-li soudce sám. Shakesp. Tč. Do
z-jů někomu nadati. Mor. Té. Z. cizích ovcí;
Z. propadl hrdlem, jeho jmění propadlo a
darovan-li mu byl z milosti život, tuť přece
ztratil svobodu; Zloděj, jenž by byl polapen
nebo penězokaz, budou utopeni (1228.). Ddk.
II. 230., IV. 229., VIII. 218. Z-ji, z-ji, ve
dne v noci chodějí a co uvidí, všecko uklidí.
Er. P. 406. Zdá-li se někomu, že hoří, obávej
se zloděje. Us. Kšť. Hle, my mosíme dělati
a vy zloději prázníte. NB. Tč. 235 Buď
opatrn, bdi, nevieš, kdyžť z. přijde. Št. Kn.
š. 18. Zloděj nepřichodí, jedné aby kradl.
Hus I. 445. Že jsú z-ji, jest vědomo, neb
kradú cizie věci; Z. jest ten, že to, což jest
cizie, své nazývá; lotr, že to, což ukradl,
zabíjie. Každý taký jest z., jenž krade pánu
Bohu chválu i česť a což nenie jeho, to své
nazývá. Hus I. 451., II. 220. Předseda táže
se svědkyně, co soudí o obžalovaném a ta
opisuje z-je takto: Co mu slunce ukáže, to
mu měsíc musí dáti. Aby Nebyl z. zpozorován,
dává cibuli do vrat. U N. Bydž. Kšť. Když
se stůl obrátí hore nohami, z. z místa ne-
uteče. Kld. Jak lze z-je vypátrati ? Vz Mus.
1854. 528. a 530., 1855. 49. Jak lze z-je
přimraziti? Vz Mus. 1854. 527. Co činí z-ji,
aby se neprobudil, koho okrádají ? Vz Mus.
1853. 482. Kdo jda spat vezme si do pravé
ruky jetelinu a položí se na levý bok tváří
ke dveřím, ten uslyší z-je, kdyby do domu
šel. Na Vsacku. Vck. Odklad je zlodějem